ADVAITA.cz

V.1 - Guruovo ujištění (z knihy Dásbódh)

1. 6. 2018 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Sláva tobě, Sadguru! Ty jsi tím, jehož touhy jsou naplněny. Jsi Nejvyšším purušou a jsi oním Jedním Jediným átma, které dlí ve všech bytostech. Tvá velikost je za tímto „slovem“ (za „já jsem“) a je nepopsatelná. Jsi „nevyjádřitelný“.

2. Ona nedosažitelná Skutečnost, která je záhadou i pro védy, je neuchopitelná tímto „slovem“, ale opravdový žák/šišja jí může přímo dosáhnout.

3. Potom je toto „slovo“ nejvnitřnější podstatou jógina; potom je toto „slovo“ domovem Pána Šankary; potom je toto „slovo“ vaším místem odpočinku (višráma), protože se stalo oním Nejvyšším tajemstvím a nezměrnou Skutečností.

4. Brahman dosáhnete tak, že se s ním sjednotíte. Stanete se zcela přirozeně oním Brahman díky tomuto tělu „vše“. Potom již nikdy nebudete chyceni do sítě samsáry, která nikdy namůže být dokonalá.

5. Toto „slovo“ je pochopeno díky laskavosti svámího. Je to pozornost (lakša) Gurua a žáka (šišja). A když se tomu hledající odevzdá, přijde pochopení oné Skutečnosti. 

6. Guru je *brahmínem, jenž zná toto „vše“ (Svědek – puruša). I když třeba přesně nedodržuje předepsaná pravidla chování***, člověk by se mu měl přesto odevzdat a pochopit ne-rozdílnost. *(SiddharaméšvarMaharádž: Jediným skutečným brahmínem je Znalec Brahman, nikoli duchovní hodnostář z nejvyšší hinduistické kasty brahmínů.)

*** Siddharaméšvar Maharádž: Představme si purušu, který má Sebe-poznání, ale nevykonal předepsanou posvátnou koupel a neodříkal své každodenní modlitby, jak sedí na hromadě odpadků a jí jen to, co mu kdo dá. Takový člověk, který si díky svému přesvědčení „já nejsem tělo“ „vychutnává“ Sebe-poznání, může být kvůli svému chování odsuzován lidmi, kteří jsou zběhlí ve světských záležitostech, ale v duchovních otázkách jsou nevědomí, protože jejich intelekt je vychován tak, že podobné chování je nepřípustné. Nicméně intelekt džňánina prodělal radikální změnu a jeho mysl žádné činy druhých nikdy neodsuzuje.

7. Mí drazí! Nárájana přijal ve prospěch onoho brahmína tuto inkarnaci „já jsem“ a Pán Višnu („já jsem“) má na hrudi stopu zvanou Šrí Vatsa, kterou tam zanechala noha světce Bhrugu, když Višnua kopl (tedy tímto úderem odkopl poznání a šel za poznání). (Stane-li se z onoho Brahman jen brahmínský kněz, potom se Skutečnost stane jen „mnoha“ myšlenkami a koncepty spojenými s kastami a „mnoha“ rituály.)

8. Díky *ujištění brahmína se dokonce i šudra stane brahmínem.*** Brahmín díky Své mantře vloží Božství do této kamenné sochy (tedy toto tělo z masa a krve je jen mrtvým tělem, které nemá žádnou sílu a moc). * („Ty jsi On“, „Ty jsi To“/tattvamasi; šudra je považován za nejnižší kastu, ale zde se jím myslí člověk, který má jen hrubé tělesné vědomí.)

*** SiddharaméšvarMaharádž: Po získání lidského těla je ovocem nejvyšší hodnoty to, když se člověk stane Znalcem brahman. Ten, kdo zná brahman, je skutečným brahmínem a všichni ostatní jsou brahmíny jen podle jména, protože se považují za tělo, v důsledku čehož se tato bez-myšlenkovitá Skutečnost stala člověkem z té nejnižší kasty. To znamená, že se Já stalo odborníkem na světské záležitosti a kvůli tomu se ono veliké brahman stalo tak malým. Jedině ten, kdo pije „nektar“ Já, je pravým brahmínem a On je jediným brahmínem, jenž má autoritu véd. Ten, kdo se považuje za tělo, tuto autoritu nemá (tedy prostě jen znát a být), ale když se takový člověk z nízké kasty vzdá svého přesvědčení „já jsem jen malé tělo“ a posiluje v sobě intelekt, jenž si váží brahman, potom se i on stane pravým brahmínem.

9. Pokud není člověk zasvěcen v rituálu s posvátnou šňůrou, tak je vlastně jen šudrou. Když člověk chápe toto poznání, potom je *„dvakrát zrozený“ a poté v tomto poznání může být ono Věčné brahman pochopeno. *(brahmínští chlapci dostanou „posvátnou šňůru“ a jsou nazýváni „dvakrát zrození“. Ale to není opravdová „šňůra poznání“. Jedině ten, kdo pochopil Sadguruovo učení, by měl být nazýván „dvakrát zrozený“ či „znovu zrozený“, protože takový člověk se zrodí do poznání)***

*** Nisargadatta Maharádž: Poznání, které tu předkládám, rozpustí vaši identitu osobnosti a přemění vás v projevené poznání. Toto projevené poznání, vědomí, je svobodné a nepodmíněné. Není možné se tohoto poznání křečovitě držet, ani ho opustit, protože vy tímto poznáním, které je jemnější než prostor, jste.

10. Onen brahmín, jenž provádí půdžu na toto „vše“ (tedy úplně ho zničí), má onu nejvyšší autoritu a On je znalcem véd. Pokud nezná védy tímto způsobem, tak nemá žádnou autoritu a nemiluje Boha (tedy ona Skutečnost se stala jen knězem a je třeba na ni pohlížet jako na šudru.)

11. V tomto brahmínovi je jóga, oběti, přísahy, dodržování pravidel a milodary. Jsou v něm také poutě k onomu „vše“ a bez brahmína nemohou být nikdy prováděny žádné posvátné úkony a rituály.

12. Brahmínova podoba (múrti) (tedy poznání) je podstatou *véd. Jedině takový brahmín je Bohem. Díky jeho prohlášení dosáhneme svých nejvyšších cílů/tužeb. (když pochopíme Jeho učení, že „nic není pravdivé“). *(Véda znamená vědět.)

13. Uctíváním tohoto brahmína získá mysl čirý stav (šuddhavritti) (když člověk nic neví, potom je tu On) a tím se pevně ukotví v Bohu. Díky svaté vodě, v níž si brahmín omyl nohy, dosáhne člověk nejvyššího stavu. (O všech těchto věcech se dočteme v posvátných textech, je ale potřeba pochopit jejich hlubší význam; vodou, která omyla Jeho nohy je Ganga poznání.)

14. Pokud si člověk užívá plodů minulých činů, a přitom má pozornost trvale upřenou na „já jsem“, potom uctívá onoho brahmína. Tato pozornost na „vše“ maže všechny rozdíly mezi kastami a všechny koncepty, které jsme přijali. Ale ostatní (tedy brahmínští kněží) nemají k tomuto skutečnému pochopení Boha žádnou náklonnost.

15. Ale nechme to být! Onen brahmín „tam“ je Jedno Jediné, které je uctíváno samotnými bohy, ale ubozí a pošetilí lidé Ho uctívají v „mnohém“. Dokonce i když je brahmín hloupý (múdhamati) (tedy já nic nevím), měli bychom se mu poklonit.

16. Dokonce i když máte velice důkladné poznání tohoto „slova“, avšak onoho brahmína jste nepoznali, co jste udělali? Jste-li tak blízko brahmína(tedy jste-li tímto „vše“), proč by toto bez-myšlenkovité Já nemohlo udělat tuto púdžu a vzdát se tím poznání?

17. Vždyť i toto poznání, které je tak oddělené od neklidné mysli, je něco, co bylo jen stvořeno, takže Skutečnost nemá k védám žádný respekt. (Skutečnost nechce dokonce ani znát!) Názor, jenž říká, že toto „jméno“ je onou (bezejmennou a nevyjádřitelnou) Skutečností, je herezí.

18. Ale nechme to být! Tato myšlenka „já jsem“ je oddaným *harihara(Hari – Višnu; Hara – Šiva) a pokud má důvěru a víru v onoho brahmína a provádí na něj bhadžan, potom bude pročištěna. *(Říká se, že gunysattva (Hari, Višnu) a tamas (Hara, Šiva) se rozhodly, že místo toho, aby spolu bojovaly a tím vytvářely gunu radžas, budou spolupracovat, aby mohly poznat brahman; tedy když tu nic není (tamas), je tu vše (sattva) – je tu tedy bezúsilné poznání.)

19. Člověk by se mohl ptát: „Pokud je možné dosáhnout Boha bohů/gun prostřednictvím brahmínského kněze, k čemu je potom potřeba Sadguru?“ Ale měli byste pochopit, že bez Sadgurua nemůže člověk získat svůj vlastní poklad (Skutečnost).

20. Púdža prováděná brahmínským knězem se odehrává ve *sva-dharmě; ale toto čiré poznání (či sva-dharma) nemůže být dosaženo bez Sadgurua. A není-li tu „poznání brahman“ (za poznáním neboli čiré poznání), potom tu je utrpení a tomuto řetězci zrození a smrtí se nelze vyhnout. *(Každý čin, který je konán s postojem „já jsem tělo“, se ve skutečnosti odehrává ve sva-dharmě čili v čirém poznání. Nevědomý člověk si to neuvědomuje, ale toto je pravou podstatou Sadgurua.)

21. Poznání, kterého dosáhneme bez Sadgurua, je toto „vše“, ale to nikdy nebude oním čirým poznáním. Potom nevědomost v práně bude dál plynout směrem dolů a člověk bude stržen jejím proudem (poznání nebude podporováno a dříve či později člověk znovu upadne do této světské existence). (Maharádž: poznání může být pochopeno bez Mistra… ale jít za poznání… k tomu je potřeba Mistr … nemůžete zabít sami sebe.)

22. Když múla mája kráčí bez tohoto čirého poznání (a nesplyne se svým múlapurušou), potom se stává kořenem zrození (tedy „já jsem“). A proto by se měl člověk pevně držet chodidel Sadgurua.

23. Pokud touží toto „já jsem“ pochopit Boha, mělo by se zdržovat ve společenství Pravdy/Světce (satsang). Protože bez společenství Pravdy není možné dosáhnout onoho Boha bohů (tedy brahmínský kněz nedokáže udělit takové požehnání).

24. „Mnohé“ sádhany jsou bez Sadgurua prostě jen pošetilostí a bláznovstvím. Bez Sadguruova požehnání je toto vše jen zbytečné mumlání a mručení.

25. Potom tu jsou posvátné koupele v zimních měsících kárttika a mágha. Potom jsou tu sliby, dodržování svátků a milodary; jsou tu oslavy konce pokání, vdechování kouře a obřady pěti ohňů (sezení se sluncem nad hlavou a čtyřmi ohni kolem sebe).

26. Může tu být tento „příběh“ Hariho(„já jsem“) a naslouchání/šravana onomu odvěkému Jednomu Jedinému. Člověk může mít hlubokou úctu k této saguna rozpravě a může vykonávat poutě na místo, kde dlí toto „vše“, ale potom se ono Nejvyšší Já vrátí k tomuto hrubému světu v práně(tedy i když ono Já možná pochopí, jak být poznáním, tak se stejně, pokud nemá spalující touhu se ho vzdát, vždy vrátí k tělesnému vědomí).

27. Potom tu je uctívání s blyštivými nádobami a dalšími pomůckami, jako jsou sedátka z trávy (tedy provádění tradiční půdži); potom je tu provádění posvátných koupelí a každodenní modlitby; potom si toto Jedno Jediné dává na čelo a na jiné části těla všelijaké santalové pasty; potom si toto Jedno Jediné věší na krk věnce a maluje si na čelo svatá jména (toto Jedno Jediné, které je navždy svobodné, si představuje, že je spoutané a provádí „mnoho“ sádhan, aby se osvobodilo).

28. Toto Jedno Jediné používá různá malá náčiní a čisté předměty sloužící k uctívání, nádoby na uchovávání podobizen bohů, měděné tácy se symbolickými kresbami manter a janter. Ale tyto cesty „mnohosti“ jsou pouhá přitažlivá představení.

29. Toto Jedno Jediné hlasitě tluče do zvonů (ghanta); toto Jedno Jediné recituje posvátné zpěvy, modlitby a zpívá duchovní písně; toto Jedno Jediné provádí různé ásany a mudry(určitá meditativní gesta); toto Jedno Jediné medituje a v chrámu mnohokrát obchází (pradakšiná) svatyni a toto Jedno Jediné se klaní (namaskára) sochám božstev.

30. Toto Jedno Jediné uctívá pět božstev; obětuje stovky tisíců hliněných lingamůŠivy a potom zakončuje púdžu ovocem béla(oslizáklíbezný) a kokosovými ořechy.

31. Toto Jedno Jediné drží přísné půsty; toto Jedno Jediné podstupuje mnohá utrpení rozličných úkonů a rituálů; ale toto Jedno Jediné potom touží po plodech svých činů (to vše jen pro to, aby se někým stalo a aby něco získalo), a proto je ona jemná esence (tedy nebýt ničím a nic nechtít), jež je ukryta v práně, ztracena.

32. Toto Jedno Jediné provádí oběti a další rituály, ale v duchu touží po plodech, takže kvůli svému vlastnímu přání (kvůli touze být/„já jsem“) dobrovolně přijímá zrození dalšího těla.

33. Člověk může studovat čtrnáct druhů věd a může tomuto „mnohému“ obětovat obrovské úsilí. A i když se na člověka usměje štěstí v podobě pozornosti dvou sluhů přirozeného parabrahman, kterými jsou blahobyt a šťastný osud, tak stejně…

34. Bez požehnání Sadgurua nelze ničeho dosáhnout, protože jste nezískali své Já; a tato esence (tedy já nejsem) se nemůže vyhnout pekelnému utrpení, které přinášejí ruce Boha Smrti.

35. Dokud není získáno ono čiré poznání (poznání brahman, tedy „já nejsem ani toto ‚vše‘“), tak není možné se vyhnout utrpení v rukou Jamy. A proto bez požehnání Sadgurua není možné se vyhnout hrozným podmínkám a utrpení v děloze.

36. Může tu být meditace (dhjána) a kontemplace (dháraná), mudry a ásany, může tu být oddanost (bhakti) a uctívání (bhadžan), ale dokonce i toto „vše“ je prázdné, dokud není dosaženo poznání brahman.

37. Ti, kteří nemají Sadguruovo požehnání, sešli z cesty za chybnými cíli; jsou jako slepec, který zakopne a spadne do hluboké jámy.

38. Tak jako může člověk spatřit skrytý poklad díky tomu, že si kápne do očí kapky *andžana, tak podobně je díky „řeči“ Sadgurua odkryto čiré poznání/za poznáním. *(Bájné magické kapky.)

39. Bez Sadgurua je život promrhán, bez Sadgurua toto „vše“ trpí velikou bolestí, bez Sadgurua strach nikdy neodejde.

40. Díky Sadguruovi je člověk nebojácným, ale kvůli Íšvarovi(tedy kvůli Svědku a stvořiteli tohoto „vše“) tu je projev. Jenom díky nekonečnému paramátma dojde ke zničení útrap samsáry.

41. V minulosti tu bylo mnoho velkých světců, ctihodných mudrců a duchovních autorit, ale i oni museli od Sadgurua získat ono poznání za-poznáním (džňána-vidžňána, džňána = poznání, vidžňána = za poznáním).

42. Šrí Ráma, Šrí Krišna a další byli zcela ponořeni do uctívání Gurua(guru-bhadžan). Siddhové, sádhuové a Světci byli všichni sluhy svých guruů(tedy pokyny svého Gurua dokázali přeměnit na svou vlastní přímou zkušenost).

43. Toto „vše“ je pánem hrubého stvoření a bohů Hari, Hara, Brahma a dalších. Ale i oni jsou jen žebráky u chodidel Sadgurua, neboť tam ztrácejí svou význačnost.

44. Tak to by stačilo! Toto „já jsem“ by se mělo osvobodit a toho je možno dosáhnout díky oné Skutečnosti, kterou je Sadguru. Bez Sadgurua není možné uskutečnit ono bez-myšlenkovité osvobození v podobě *„konce myšlenek“. *(Tedy zapomeňte na vše a je tu On, je tu „já jsem“.)

45. Jak by toto „nyní“/poznání mohlo být oním Sadguruem? On není jako ostatní guruové. Díky Jeho požehnání se toto světlo „já jsem“/poznání stane čirým poznáním.

46. Jak rozpoznat Sadgurua, o tom pojednává soubor slov tvořících následující nirúpanu. Ale nejprve je potřeba, aby si posluchač vyslechl tuto „řeč“.