ADVAITA.cz

IV.9 - Nabídnutí ´já´ Átmanu (z knihy Dásbódh)

11. 5. 2018 - Aleš

|| Šrí Rám ||

1. V předchozí kapitole byla rozprava o osmém druhu oddanosti. Nyní poslouchejte pozorně, bude se probírat devátý druh oddanosti.

2. Devátý druh oddanosti by měl být znám jako odevzdání se; je to nabídnutí (vašeho) ´já´ Átmanu. Potom se toto spontánní ´vše´ stane touto Skutečností.

3. Naslouchejte tomuto ´já jsem´, neboť tato pozornost přináší odevzdání se. Tímto způsobem byste měli být nabídnuti Bohu. Když jsou hrubé elementy pečlivě přezkoumány, potom lze pochopit pravou Skutečnost.

4. Jestliže řeknete: „Já jsem oddaný“, a provádíte bhadžany tím způsobem, že při nich zůstáváte odděleni (ego), měli byste vědět, že takto se bez-myšlenkovité Já stalo něčím jiným (konceptuálním), tedy výtvorem vaší mysli.

5. Potom tu je pozornost a něco se objevilo; pak jste poznáním a to je nevědomost; následně prostřednictvím svého ztotožnění se s oddaným zůstáváte odděleni (jako subjekt) a tato bez-myšlenkovitá Skutečnost se stává jen oddělenou (objektivní).

6. Oddaný přitom ve skutečnosti značí (to) neoddělené; a oddělenost znamená, že tu neprobíhá žádná oddanost. Bez pochopení ne-různosti (jediného bez ničeho dalšího) nemůže toto ´vše´ prožívat naprostou spokojenost/samádhan Skutečnosti. (Toto bez-myšlenkovité pochopení ne-různosti je oddaností/bhakti)

7. Měli byste být bez-myšlenkovití, a potom dokážete rozpoznat Boha, Átman. Proto byste měli pátrat uvnitř sebe sama.

8. ´Kdo jsem já?´ To by mělo být zjištěno. Toto pochopení se může dostavit jen v případě, kdy jsou hrubé elementy zrušeny, (takže nejprve zjistěte, že jste toto ´já jsem´ za hrubými elementy) a když je toto bez-myšlenkovité pochopení jasně usazeno, pak vy neexistujete (toto bez-myšlenkovité pochopení je nabídnutím sebe sama tomuto Átmanu).

9. Jak můžete zůstat poté, kdy dojde k (postupnému) zrušení jednoho hrubého elementu dalším elementem? Tímto způsobem tu je přirozeně nabídnutí sebe sama tomuto Átmanu.

10. Objevily se tu elementární formy a toto ´vše´, ale pokud prostřednictvím rozlišování/vivéka dojdete k pochopení, tyto formy a ´vše´ zmizí.

11. Je tu toto Jediné Nejvyšší paraméšvara a vše další je prakrti neboli tato forma projevu/světa. ^*** Odkud se pak vzal ten třetí, zloděj zvaný ´já´, který vnikl mezi svět a Nejvyšší Já?

***Siddharaméšvar Maharadž: Slovo svět/džagat je kombinace slov ´stvoření´/džaga a ´ukončené´/gata. Vidíte, jak slovo samotné značí zničitelnou povahu tohoto světa, který vidíme před očima. Slovo ´zlikvidováno´/naša je spojení slov na/ne a aša/být a ukazuje nám, že vše bude zničeno, protože ve skutečnosti to zde není (tj. je to pouze vymyšlený koncept). Jestliže někdo řekne o takovém zničitelném, ne-existujícím světě: „Já ho (svět) budu chránit,“ není hlupákem? Jak může toto hloupé ´já´, které bude chránit tento falešný svět, být věčným Já? Proto by měl mít aspirant toto pochopení: „Vše, co se má jednou rozpadnout, nechť se to s mým požehnáním stane.“ Potom se klidné a tiché Já nepotřebuje zaplétat do plané a prázdné diskuse o tomto světě.

12. Pouze toto bez-myšlenkovité Já je skutečné. Ono však získalo tělesné ego/ahamta, které není skutečné. Pokud však díky tomuto bez-myšlenkovitému pochopení dojdete k této Skutečnosti, pak ani toto ´vše´ není skutečné.

13. Jakmile prozkoumáte elementy, pak je pochopeno, že tělo/pinda a stvořený vesmír/brahmánda jsou oboje elementární konstrukce. Tyto ´mnohé´ formy/pinda jsou rozšířením hrubých elementů v tomto viditelném projevu/brahmánda (´mnohá´ jména a formy jsou vytvořeny poté, kdy intelekt považuje sebe sama za oddělenou entitu v tomto úplném stvořeném světě).

14. Avšak díky pozorování jsou tyto hrubé elementy rozpuštěny. A když tu je přímá zkušenost samotného Átman, potom tu nezůstává ani pozorování (je-li pochopena ne-různost, jak tu potom může být Svědek?). Když tu od počátku do konce není nic než Átman, pak jak zde může být (nějaké) ´já´?

15. Je tu Samo-jediné Átman plné své vlastní blaženosti, a když tu je myšlenka ´já jsem Átman´, pak se bez-myšlenkovitá svarúpa stala božským ´slovem´ (´já jsem´). Ale jak by ´tam´ v Brahman mohlo zůstat nějaké oddělené ´já´?

16. Když tu je sohamhamsa (´já jsem To´), potom se bez-myšlenkovité Já stalo pocitem ´já jsem´. Proto by měl být pochopen vnitřní význam tohoto ´já jsem´. Je-li bez-myšlenkovost samotného Átman pochopena, pak jak ´tam´ může být (nějaké) ´já´?

17. Átman je nirguna a nirandžan (poznání za). Měla by tu být ne-různost Skutečnosti; a když tu je ne-různost, pak jak ´tam´ může být (nějaké) ´já´?

18. Toto Átman značí ne-duálnost/advaita. Potom ´zde´(mája) již dále nezůstává rozlišení mezi dualitou a ne-dualitou, pak jak ´tam´ (v Brahman) může být (nějaké) ´já´? (o ne-dualitě lze hovořit jedině v souvislosti s dualitou, jako v případě saguny a nirguny. Avšak když tam je pouze a jenom Jedno Jediné, potom nemůže takové rozlišení nadále zůstat).

19. Toto Átman je díky své úplnosti plné a kompletní. Potom ´zde´ nezůstane jakékoliv rozlišování mezi (stavy) s kvalitami/gunami a bez kvalit/gun. Jak tam v ryzí nirguně potom může být (nějaké) ´já´?

20. Když je stav ´ty´/tva, stav ´To´/tat a stav ´být´/asi (tatvamasi - ´To jsi ty´) rozpuštěn, je ukončeno rovněž rozlišování mezi pojmy rozdílné a ne-rozdílné. Když tu je toto prapůvodní Já, zbavené rozdílnosti, pak jak ´tam´ může být ´já´ universálního ´vše´?

21. Když zmizí omezující koncepty džívy a šivy, pak jak by mohlo začít nějaké rozlišení mezi džívou a šivou? Je-li přesvědčení intelektu/buddhi pevně ustáleno uvnitř vaší přirozenosti/svarúpa, pak kde je toto ´já´?

22. Toto ´já´ je falešné a Bůh je skutečný. Jakmile je Bůh *oddaným, pak tu je pochopení ne-různosti. ^*** Božské ´slovo´ má význam pouze pro Znalce tohoto ´slova´ (avšak v ne-různosti toto ´slovo´ a jeho Znalec nadále nezůstanou).

^***Siddharaméšvar Maharadž – „Samotný Bůh se stal oddaným“ nebo „Oddaný se stal Bohem.“ Řekněte mi, je tu nějaký rozdíl v těchto dvou výrocích? Třebaže je pravdou, že tu není žádný rozdíl mezi oddaným a Bohem, přesto když se řekne „Bůh se stal oddaným,“ pak je ego zničeno, ale řekne-li se „Oddaný se stal Bohem,“ potom pýcha ega vyvstane.

23. Když je toto ´jméno´ (´já jsem´) nabídnuto Átmanu (já neexistuji), potom tu je úplná spokojenost džnánina. To je popis devátého druhu oddanosti.

24. Uvnitř pěti elementů je prostor/ákáša; uvnitř třech gun je toto ´vše´ a ´Pán tohoto vše´, Átman. Tento devátý druh oddanosti je ze všech devíti níže uvedených druhů tím největším, neboť odhaluje tohoto Pána.

25. Devátý druh oddanosti je nabídnutím onoho ´já´ Átmanu. Není-li toho dosaženo, pak není možné se vyhnout zrození a smrti. Jestliže tu je božské ´slovo´, pak lze ustanovit bez-myšlenkovitou Pravdu, jinak to není možné.

26. Takový je tedy devátý druh bez-myšlenkovité oddanosti. Prostřednictvím něho získáte Konečné Osvobození/sajudžja-mukti (čtvrtý druh osvobození). Toto Konečné Osvobození je součástí ´ukončení myšlenky´ a ono se nikdy nepohne.

27. Uvnitř prvních třech druhů osvobození je pohyb. Poznejte, že Konečné Osvobození je neměnné/neochvějné. Když byly *tři světy zničeny, je tu Konečné osvobození, které se nepohne. *(Stavy bdění, snění a hlubokého spánku)

28. Jsou tu čtyři druhy osvobození podle véd a šáster. Ve Skutečnosti jsou první tři druhy zničeny/rozpuštěny a čtvrtý je nezničitelný.

29. Prvním druhem osvobození je salokata, což značí být ´oddaným Boha´; druhým je samipata, což znamená být ´v nebi s Bohem´; třetím je sarupata, tedy ´já a Bůh jsme jedno a to samé´; a čtvrtým druhem osvobození je sajudžjata-mukti, tedy ´já neexistuji´.

30. Takové jsou čtyři druhy osvobození. Když provádíte těchto devět druhů oddanosti/bhadžanů, pak jsou tyto čtyři druhy osvobození dosaženy tím, kdo je uvnitř prány. Tato bez-myšlenkovitá ne-duální rozprava se vnitřnímu posluchači vyjasní, poslechnete-li si velmi pečlivě to, co bude následovat.

Tímto končí 9. kapitola 4. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Nabídnutí ´já´ Átmanu“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)