ADVAITA.cz

IV.8 - Přátelství s Bohem (z knihy Dásbódh)

4. 5. 2018 - Martin

||Šrí Rám||

1. Minule jsme probrali sedmý druh uctívání. Nyní pozorně naslouchejte nirúpaně o osmém druhu uctívání.

2. Mělo by tu být přátelství s oním Nejvyšším Bohem (s átma purušou); měli byste k Němu být vázáni velikou láskou. Měli byste vědět, že toto je osmý druh uctívání.

3. Toto „já jsem“ múla máji má velikou lásku k Bohu a jestliže existujete jako toto „já jsem“, potom s Bohem navážete blízké přátelství. (Toto „já jsem“ není Bohem, ale je Bohu nablízko; On zůstává skryt v tomto poznání a nemůže být nikdy poznán;*** Můžete Jej pouze přímo zakoušet, a to tak, že se Jím stanete.)

*** Siddharaméšvar Maharádž: Ale jakmile se s Tím pokusíte setkat, vzniká jen oddělenost. A když se Já pokusí získat své Já, pak jej není nikdy dosaženo. Nebo i když se pokusíte Já ztratit, tak stejně nemůže být nikdy ztraceno. To nemůže být odhozeno a i když Ho zdánlivě zahodíte, tak stejně nebylo zahozeno doopravdy. To jediné existuje a existovalo vždy.

4. Bůh má rád oddanost, víru a bhadžan; On má rád tuto saguna rozpravu/nirúpanu a zpívání kírtanů (tedy rozšiřování vaší vše-prostupnosti); On má rád, když je vyprávěn Jeho „příběh“ a když Jeho milující oddaní zpívají tento oslavný hymnus „já jsem On“.

5. Pokud existujete pouze tímto způsobem, potom má ve vás ona Skutečnost zalíbení. Pokud se vaše mysl stane tímto „já jsem“, potom se vytvoří přirozené a pevné přátelství. (Maharádž: mysl je váš nejlepší přítel a zároveň váš nejhorší nepřítel.)

6. Kvůli přátelství s Bohem byste měli opustit i své štěstí (nehledejte své štěstí jakožto svůj cíl; štěstí je jen stav mysli, který přijde a zase odejde. Maharádž: je to jenom pocit). Díky pochopení/přesvědčení, že tu není žádná dvojnost (ananjabháva)(tedy že je tu jen Jedno Jediné; já neexistuji) tu nezůstane žádný džíva v práně a dokonce ani ono tělo „já jsem“.

7. Měli byste opustit všechny obavy samsáry a starat se jedině o Boha. Ale i tato rozprava/nirúpana o Božím „příběhu“ (saguna) je pouhá pohádka a měla by se stát nirgunou.

8. Kvůli přátelství s Bohem se vám odcizí vaše milované místo odpočinku (tedy ono „vše“). Protože nakonec, až přijde ono nirguna pochopení, tak bude toto „vše“, spolu s pránou i Svědkem odhozeno.

9. Vše, co jste pokládali za své, musí *zmizet, ale toto důvěrné přátelství s Bohem musí být zachováno. Musíte milovat Boha celým svým srdcem. *(Maharádž: máte pocit, že o všechno přicházíte, ale to, co tím získáte, je nesmírné!)

10. Na začátku byste měli říkat, že vaše prána je Bůh, takže vaše prána by neměla zmizet. (Je-li tu dech, je tu i vše ostatní; není-li tu dech, není tu nic; Maharádž: „Když se probudíte, je tu prostor. Je-li tu prostor, musí tu být poznání. A přichází dýchání.“: když zapomenete na vše, potom vaše uvědomění expanduje a spolu se vším ostatním je tu přirozené dýchání v podobě nádechu a výdechu.) Když se vzdáte své prány, je tu čirá láska, a potom se ona bez-myšlenkovitá Skutečnost setká se Svým vlastním Já (čirá láska znamená postoj „já neexistuji“).

11. Je-li tu takové absolutní přátelství, potom se čitta/proces myšlení oddaného setká s Bohem. Pánduovci unikli z hořícího domu z vosku díky podzemní chodbě. (Pánduovci symbolizují pět elementů, dům z vosku je tělo a podzemní chodba značí dech. Mysl vytváří mnoho myšlenek v rychlém sledu a každá myšlenka potvrzuje přesvědčení „já jsem tělo“. Takže pokud jsou tyto myšlenky opuštěny, potom se vaše pole vědomí rozšíří a v tomto procesu se mysl vzdá těla z pěti elementů a začne si představovat, že jeho domovem je celý pětielementární svět.)

12. Je-li tu takové přátelství, potom je s vámi Bůh neustále a ona esence je velmi blízko. (Tedy je tu postoj „existuje jenom Bůh, já tu nejsem.“) Když vyslovíte toto božské „slovo“, potom jeho ozvěna bude úplně stejná (potom všude zní jen zvuk „já jsem“.)

13. A jedině tehdy, kdy máte přesvědčení, že tu není žádná dvojnost (ananjabháva), můžete dosáhnout Boha. Ale když přijmete utrpení života džívy, tak Bůh také trpí.

Šlóka:

14. A pokud je vaším bhadžanem toto „já jsem“, tak i Bůh bude takový. Takže pochopte, že to, zda budete onou bez-myšlenkovitou svarúpou, nebo myslí plnou mnoha myšlenek, máte plně ve svých rukou.

15. Jakmile se přestanete jevit jako vaše mysl, potom bude vaše silná připoutanost ke směsi gun zničena. Potom se zcela přirozeně objeví tento „příběh já jsem“, jenž je vaším vlastnictvím. (Tedy proto, že jste Znalcem a tím, kdo vypráví tento „příběh“.)

16. I když se ptáku ***čatakovi neukáže dešťový mrak, čataka nepůjde hledat vodu někam jinam. A i když nevyjde měsíc včas, zůstává pták ***čakora plně bdělý a jeho pozornost je upřena pouze na měsíc.

*** Pták čataka (kukačka černobílá) je v Indii předzvěstí období monzunů. V mytologii se popisuje jako pták, který nemůže pít vodu ze země, ale může pít pouze vodu padající při dešti z mraků. Prosí svým kukaččím hlasem mraky, aby mu daly vodu a uhasily jeho žízeň.

*** Pták čakora (druh koroptve) je mytologický pták, o němž se věří, že se živí pouze světlem Měsíce (čandra)

17. Takové má být vaše přátelství. Prostřednictvím vivéky byste se měli pevně držet této sattva guny a tímto způsobem by vaše láska k Bohu neměla nikdy polevit.

18. Nejprve byste měli považovat Boha za svého nejbližšího přítele, za svou matku, otce, za příbuzné, za učení, bohatství a peníze; potom byste měli považovat Boha za toto „vše“; a nakonec byste Jej měli považovat za ono Nejvyšší Já/paramátma (Maharádž: nic z toho, co vidíte a vnímáte, neexistuje, avšak On je tu stále.)

19. Není tu nic jiného než Bůh a je to On, kdo říká „já jsem“. Ale pokud byste Ho začali považovat za toto „vše“, tak tu nebude. (Pokud máte pocit „já jsem“, tak se Bůh stal tímto „já jsem všude“; ale ve skutečnosti je Bůh Jedno Jediné. A proto je potřeba opustit onen postoj pozorování?/postoj svědka. Jak tu může být pozorování, když tu není dvojnost?)

20. Takže toto by člověk neměl dělat, a potom bude jeho přátelství opravdové. *Paraméšvara sídlí v onom vnitřním prostoru „já jsem“ a On by měl být pevně ustanoven. *(tj. Nejvyšší Bůh či paramátma neboli parabrahman – tedy to, co je za/para projevem.)

21. Ale pokud v důsledku vašich *„vnitřních záměrů“ vyvstane hněv***, potom je Bůh zakryt, takže následně kvůli této pozornosti/lakšana ono přátelství s Bohem zmizí. *(Být či vědět; tento pocit je prapůvodním oddělením a jeho následkem je vznik pocitu „já jsem tělo“ a vznik touhy, hněvu, strachu atd.)

*** Tedy touha, hněv a další kvality prostoru a mysli.

22. Jakmile je tu tento „vnitřní záměr“ Boha, potom se tento „vnitřní záměr“ být stane vaší odměnou. A jak by tu kvůli této touze být potom nemohla vzniknout tato propast mezi vámi a Bohem?

23. Přesto by člověk měl žít s touto touhou po Bohu, takže ať potom Bůh udělá cokoli, člověk by to měl *respektovat. Potom toto spontánní „vše“ zcela přirozeně obdrží Boží požehnání. *(Nechť to, co má přijít, přijde; nechť to, co má odejít, odejde.)

24. Když člověk pochopí toto Boží požehnání, co pro něj potom znamenají požehnání matky (tedy máji)? Matka v tomto nešťastném období své dítě zabije (když člověk přijme tělesné vědomí).

25. Zabil snad někdy Bůh oddaného? To se nikdy nemůže stát, pokud člověk hledá a naslouchá tomuto „já jsem“. Bůh se oddanému, jenž hledá útočiště u jeho nohou, stane ochranným brněním. (Maharádž: Je-li tu poznání, smrt nemůže přijít. Nejprve musí poznání odejít, a teprve potom může přijít smrt.)

26. Bůh je ochráncem oddaného; Bůh zachraňuje ty, kdo upadli do tohoto hrubého těla; Bůh se stává ochráncem sirotků (těch, kdo neznají svou pravou matku/múlamáju a otce/múla purušu).

27. Bůh poskytuje ochranu takovým sirotkům a chrání je před „mnoha“ neštěstími. Když byl slon*** Gadžendra chycen krokodýlem (tedy egem), Bůh Sám mu běžel na pomoc; protože Bůh je současně oním Svědkem uvnitř tohoto vnitřního prostoru (takže pochopte toto „vše“ a On bude stále s vámi a bude na vás dohlížet.)

*** Slon Gadžendra byl Králem slonů a velikým oddaným Višnua.

28. Bůh je oceánem milosti; Bůh je mrakem soucitu; Bůh nikdy nezapomene na Své oddané.

29. Bůh ví, jak chránit lásku. Takže byste si měli Boha zamilovat. Je vaším nejdražším a maže touhy z vaší mysli.

30. Bůh nikdy nepřeruší Své přátelství. Boží láska nikdy nevyprchá. Bůh se nikdy neodvrátí od těch, kdo se mu odevzdali.

31. A proto vaše přátelství by mělo být směřováno jedině k Bohu. A potom by se toto uspokojené „já jsem“ mělo stát oním bez-myšlenkovitým „já neexistuji“. Toto „já jsem“ by mělo být chápáno jako ona pozornost/lakšana zaměřená na osmý druh uctívání.

32. Bůh a Guru jsou jedno a totéž. V šástrách (néti, néti) je řeč „já jsem“ a ono pochopení „já neexistuji“. A proto tento druh přátelství je třeba uzavřít se sadguruem.

Tímto končí 8.kapitola 4.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Přátelství s Bohem“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)