ADVAITA.cz

IV.7 - Pečlivé uchovávání (pochopení) (z knihy Dásbódh)

27. 4. 2018 - Gábina

|| Šrí Rám ||

1. Dříve byl vysvětlen šestý druh oddanosti; nyní naslouchej pozorně sedmému druhu oddanosti.

2. Tento sedmý druh oddanosti/bhadžanu – je znám jako „pečlivé uchovávání“ vašeho pochopení. Jakmile je odhozena veškerá činnost (tj. pocit „já konám toto a tamto“), pak je tu tato činnost „vše“ (tj. „On koná“). Tímto způsobem byste měli neustále přebývat poblíž božích vrat (všechno zapomeňte a pečlivě uchovávejte pochopení „já jsem“ nebo-li „On je“).

3. Měli byste pečlivě chránit Boží velkolepost (toto „vše“); pokud jde o ni, neměli byste tolerovat žádný nedostatek. Toto pochopení „vše“ by mělo expandovat, neboť toto je boží bhadžan (tj. „Já jsem tam nebo On je tam v každé činnosti). (Maharadž – buďte tak velcí, že prostoupíte celým stvořením).

4. Tím, že jste jej přehlíželi, tento chrám „já jsem“ zchátral a je ho tedy potřeba obnovit. Prosakující nádrž vody musí být opravena (dostatečně jste o ni nepečovali; SiddharaméšhvarMaharadž – nádrž značí mysl a prosakování symbolizuje rozptýlené myšlenky.) Toto místo odpočinku poutníka je třeba opravit nebo obnovit (tj. toto „já jsem“; mysl by měla být způsobilá pochopit, že vše, co je viděno a vnímáno, není pravda.)

5. „Mnohé“ staré a narušené konstrukce musí být nahrazeny novými (staré koncepty je třeba vyměnit za ty řádné/správné na základě rozlišování/vivékou). A vše, co se žádá udělat, musí být učiněno s maximální opravdovostí.

6. Kvůli tomuto Královskému trůnu (tj. poznání neboli „vše“) jsou zde sloni, koně a vozy; aby bylo místo odpočinku Boha pohodlné, jsou tu královská sedátka i sklápěcí lehátka; kvůli tomuto poznání „já jsem“ zde jsou křesla a židle; tudíž by mělo být zformováno toto „věčně nové“ (pro krále existují „mnohá místa, na která by se posadili a je tu toto jedno místo, kde by měl Král tj. átma zůstat. Toto „já jsem“ by mělo být zasazeno/vybudováno na každém místě.)

7. Pochopte, že je to díky tomuto neomezenému Nejvyššímu Já/paramátma, že je tu tolik variací baldachýnů, slunečníků, slavnostních vějířů, symbolů a vlajek. Tento „věčně nový moment“ by měl být proto s velkou láskou pečlivě ochraňován (všechno je „právě teď“ a všude je „Já jsem“; celé toto stvoření je velkolepostí mé formy).

8. Prostřednictvím této „řeči“ by měly být „mnohé“ různé způsoby umístěny na nejvýše položené místo. Vynaložením velkého úsilí by měly cesty „mnohosti“ dosáhnout Jeho „zlaté sedadlo“ (tj. Skutečnost). (Maharadž – všechno je touto Skutečností; mysl je touto Skutečností.)

9. Existují „mnohé“ schránky, sklenice, košíky, truhlice, hrnce, nádoby a zásobárny (tj. mnoho forem, v nichž existuje toto poznání). S velkým úsilím by měly být tyto části shromážděny na jedno místo („mnohé“ formy by měly být učiněny tímto „vše“).

10. Měli byste v tomto chrámu postavit různé místnosti, chodby a suterén (měli byste hluboce rozjímat a vidět/chápat to, co ostatní nevidí/nechápou). „Mnohé“ komnaty by měly mít tajné dveře (tyto dveře jsou většině skryty a klíčem je pochopení) a v pokladnici/trezoru pod tímto chrámem by mělo být usilovně chráněno/uchováváno toto neocenitelné Já.

11. Toto poznání by mělo být nazdobeno krásným oděvem a šperky (nebe je mým oděvem a slunce, měsíc, hvězdy a oblaka jsou mými ozdobami). „Mnohé“ myšlenky by měly nabýt tyto šperky podrobením si mysli (šperky se míní těchto devět druhů uctívání/bhadžan, toto „slovo“ a toto bez-myšlenkovité pochopení). Skrze velké úsilí musí být „mnohé *dháty *(základní substance těla a tohoto hrubého stvoření/pět elementů) umístěny uvnitř zlaté schránky poznání).

12. Jsou zde zahrady s „mnoha“ květy (tj. smyslové zkušenosti) a *lesy s „mnoha“ stromy (tj. těly). Stanete-li se díky zanechání myšlenek tohoto světa méně objektivními, pak se hrubé objektivní tělo stane tímto bez-myšlenkovitým Já. (SiddharaméšhvarMaharadž – toto tělo je kráčející, mluvící strom… bez „já jsem“ nemůžete žít ani na malou chvíli) *(Maharadž – Ráma se ztratil v lese, v tomto objektivním světě. Ptal se proto stromů a kamenů: „Neviděli jste mou Sítu?“ Což znamená, že od objektivního světa žádal následující: „Prosím, dej mi nějaké štěstí.“)

13. Mysl je místem „mnoha“ zvířat; mysl je místem „mnoha“ pestrobarevných ptáků; mysl je místem „mnoha“ učení a místem zpěvu a tance po „mnoho“ let.

14. Tato mysl je místem určeným k vaření a jezení. Toto tělo má všechno potřebné, aby mohlo vykonávat činnosti a je rovněž místem vaší dharmy (v tomto těle můžete poznat sebe sama.) A když spíte, je vaším místem odpočinku, a poté se stane rozlehlým/neomezeným (tj. když usnete, tento svět zmizí. Spíte-li vůči tomuto světu, protože jste odhodili své myšlenky na svět, pak se vytratí omezení pocitu „já jsem tělo“ a vy se stanete rozlehlými.)

15. Je tu „mnoho“ míst, kde jsou zakoušeny vůně látek/materiálů a „mnohá“ místa, kde jsou zakoušeny plody minulých činů. Je tu zkušenost „mnoha“ chutí a „mnoha“ nálad. Díky velkému úsilí by však mělo být Jedno Jediné ukotveno ve všech z nich.

16. Toto „vše“ bylo roztříštěno do tak „mnoha“ věcí a tak „mnoha“ míst a mělo by být znovu nastoleno. Vaše mysl by tudíž měla říkat toto „slovo“ a vyprávět o slávě Boha.

17. Když jste naprosto bdělí na tomto místě „já jsem“ a zcela ponořeni do jeho „pečlivého uchovávání“, pak nikdy nedojde k zapomínání této činnosti „vše“ (toto „vše“ je jedinou hybnou činností neboli čajtanjou; je pochopeno, když se vzdáte „mnohých“ činností tohoto pocitu „já dělám toto a tamto.“)

18. Toto je místo, kde přijímá Bůh Svou inkarnaci (tj. poznání); a toto je čas překypující hojnosti a radosti (ánanda). Toto je sláva, jíž si nelze představit a touto vizí „já jsem“ jsou bohové nebes okouzleni (těmito bohy se míní guny a říká se, že různá božstva panují nad smyslovými orgány atd.)

19. Jeho sláva by měla být učiněna zářivou a posléze by měla být láskyplně uchovávána. Zůstanete-li bdělí, pak ať se děje, co se děje, na tomto „já jsem“ bude pořád čas tohoto „vše“ (tj. „nyní“).

20. Bude-li „vše“ mula máji udržováno, v ten čas vám bude udělena Skutečnost. Proto byste měli s obrovskou nadšeností zakoušet a vnímat toto „vše“.

21. Pak když si omýváte chodidla, koupete se, pijete posvátnou vodu, oblékáte se, obdivujete sebe sama, sedíte, jíte, nabízíte květiny a jídlo atd., On je vždy zde.

22. Když vůči tomuto světu spíte, pak je získána nejvyšší guna (tj. poznání). Pak všechny vůně, chutě, písně, radost a potěšení jsou tímto nádherným poznáním.

23. Existuje „mnoho“ bohatých vůní, vonných parfémů, „mnoho“ vonných olejů, ale toto přenádherné ovoce tohoto „vše“, se svou slupkou „mnohosti“, by mělo být vždy drženo poblíž (poznání pouze ví; nestará se, zda přichází vůně z parfému nebo ze stoky. Je to mysl, která vytváří „mnohé“ pocity toho, co máme rádi a co rádi nemáme. Proto opusťte „mnohost“ myšlenek a těšte se tomuto poznání, které je zbaveno konceptů).

24. Všechno kolem bude pročištěno, jakmile budete méně a méně obráceni ven. Všechna tato překrytí (elementy a koncepty) by měla být smyta, pak nabydete to nejlepší z nejlepšího.

25. Tímto způsobem by mělo být toto „vše“ ochraňováno a o každého byste měli pečovat jako o hosta (nemějte žádnou připoutanost k rodině či přátelům; přišli a odejdou, ale On je tu stále). Toto pochopení, které byste měli poznat, je sedmým druhem oddanosti.

26. Jakmile je vyslovováno toto odpouštějící a soucitné „slovo“ (nechť všechno přichází a odchází, všechno je to pro mne stejné), pak Ho bude oslavovat a velebit „mnoho“ způsobů. Díky této „řeči“ se váš vnitřní prostor uklidní a bude odpočívat v tomto „vše“.

27. Třebaže je tato bez-myšlenkovitá svarúpa sedmým druhem oddanosti, pořád se tato promluva odehrává uvnitř mysli (i toto „já jsem“ je myslí a nikoli touto bez-myšlenkovitou ne-myslí). Tudíž když se ve vaší čittě neobjeví smyslové zkušenosti a toto „vše“ je pochopeno, pak by tu měla být púdža/rozpuštění mysli (viz 4.5 31 32; tj. poznání by mělo být absorbováno ve vidžňáně.)

28. Je-li Bůh „pečlivě uchováván“, pak lze pochopit bez-myšlenkovitou cestu Sadgurua. Když nevyvstávají smyslové zkušenosti, bude tu toto poznání „já jsem“ a následně by mělo dojít k rozpuštění této mysli (tj. za poznáním).

Tímto končí 7.kapitola 4.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Pečlivé uchovávání (pochopení)“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)