Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha IV. - O existenci - IV.045 - IV.047
25. 4. 2018 - Lenka
Nedovol své mysli zakoušet pocit „to je mé“ vzhledem k žádnému objektu smyslů. Pak ať budeš činný nebo nečinný, neupadneš do osidel nevědomosti. Pokud tvé srdce nebude vnímat smyslové potěšení jako přitažlivé a žádoucí, pak jsi poznal vše, co mělo být poznáno, a jsi zachráněn před koloběhem zrození a smrti. Ten, koho nepřitahuje potěšení světa ani nebe (ať již má či nemá tělo a vědomí těla), je osvobozen, i kdyby po takovém osvobození netoužil ani o ně neusiloval.
IV.45
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, ačkoli se zdá, že tento vesmír existuje, skutečnou existenci nemá. Vesmír je pouhý projev či odraz neomezeného Vědomí, jež je jedinou Skutečností. Ve Vědomí se stvořený svět jeví jako ve snu. Proto skutečné je jen To, v němž se tento svět jeví, a tím je neomezené Prázdno. Svět vidíš proto, že ho oči či jiné smysly vnímají. A pokud se domníváš, věříš nebo víš, že svět existuje, je to proto, že si to tvá mysl myslí. A mysl také zapříčinila vznik těla, v němž může přebývat.
Veškerá moc mysli, díky níž vznikl svět, má svůj základ v neomezeném Vědomí. Proto mudrci prohlašují, že mysl je všemocná. Bohové, démoni i lidé byli vytvořeni myslí, a jakmile mysl s představami skončí, všichni zmizí, jako když zhasne lampa, v níž došel olej.
Moudrý člověk ví, že objekty tohoto světa jsou neskutečné, a nepovažuje je proto za objekty potěšení, o něž by měl usilovat. Jakákoli honba za objekty stvořenými vlastní myslí, končí utrpením. Projevený svět vznikl na základě touhy a zmizí až tehdy, když touhy ustanou (nikoli když je budeme nenávidět nebo proti nim bojovat). A když tento projevený svět zanikne, ve skutečnosti tím nic zničeno není.
Jestliže zmizí falešné zdání, co člověk ztratil? Je-li projevení neskutečné, jak by mohlo být zničeno? Proč by měl člověk naříkat nad ztrátou něčeho, co není skutečné? A pokud by to skutečné bylo, pak by to nikdo nemohl zničit nebo učinit neskutečným. Z tohoto úhlu pohledu není svět nic jiného než Brahman, věčná Pravda. Je tu potom nějaký důvod ke smutku?
Na druhou stranu když to, co není skutečné, nemůže růst ani vzkvétat, z čeho se pak člověk raduje? Po čem touží? A je-li toto vše jediné neomezené Vědomí, co odmítá?
To, co na začátku neexistovalo a na konci zmizí, není skutečné ani mezi začátkem a koncem, tedy ani v přítomnosti. To, co existuje na začátku i na konci, je skutečné i v přítomnosti. Pochop toto: „Vše je neskutečné, včetně mě samého“, a nebudeš se trápit. Anebo pochop: „Vše je skutečné, včetně mě samého“, a utrpení se tě též nebude dotýkat.
Když Vasištha domluvil, devátý den se nachýlil ke konci a shromáždění se rozešlo.
IV.46
VASIŠTHA pokračoval:
Jestliže člověk pochopí, že jeho majetek, žena, děti i celý vesmír nejsou nic jiného než přelud vytvořený myslí, pak netruchlí, když je ztratí, a necítí nadšení, když se jim daří. Necítit nadšení, když se daří, je naopak v pořádku, neboť úspěch v člověku posiluje nevědomost. To, co u hlupáka způsobí závislost a lpění, vede proto u moudrého člověka ke klidu a nezúčastněnosti.
Přirozeností mudrce je netoužit po zážitcích, jichž dosáhnout vyžaduje úsilí, ale zakoušet to, co již samo přišlo. Je-li člověk schopen jakýmikoli prostředky zbavit mysl touhy po smyslovém potěšení, je zachráněn před utonutím v oceánu iluzí. Kdo v sobě naplnil jednotu s celým vesmírem a povznesl se tak nad touhu něco vlastnit i něco odmítat, nepodléhá iluzi.
Ó Rámo, dojdi k naplnění tohoto Já neboli neomezeného Vědomí, které prostupuje vším, a tudíž překračuje skutečné i neskutečné. Nelpi na ničem uvnitř či vně, ani nic z toho neodmítej. Mudrc, který se ustálil v takovém Sebepoznání, je osvobozen od zkreslování, ovlivňování a omezování sama sebe. Je jako obloha či prostor, jež je nemožné čímkoli, co se v nich děje, pošpinit.
Nedovol své mysli zakoušet pocit „to je mé“ vzhledem k žádnému objektu smyslů. Pak ať budeš činný nebo nečinný, neupadneš do osidel nevědomosti. Pokud tvé srdce nebude vnímat smyslové potěšení jako přitažlivé a žádoucí, pak jsi poznal vše, co mělo být poznáno, a jsi zachráněn před koloběhem zrození a smrti. Ten, koho nepřitahuje potěšení světa ani nebe (ať již má či nemá tělo a vědomí těla), je osvobozen, i kdyby po takovém osvobození netoužil ani o ně neusiloval.
Ó Rámo, v oceánu nevědomosti podmíněné mysli je před utonutím zachráněn jen ten, kdo nalezl člun Sebepoznání. Kdo jej nenalezl, ten utone. Proto s inteligencí ostrou jako břitva zkoumej podstatu Já a pak se ustáli v Sebepoznání.
Žij, jako žije člověk poznání, mudrc. Zná neomezené Vědomí i projevený svět, proto činnost ve světě neodmítá ani po ni netouží. I ty, Rámo, jsi získal poznání a spočíváš v klidu a míru.
IV.47
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, v minulosti tu byly milióny Brahmů a tisíce Šivů, Indrů a Nárájanů. I různá stvoření těchto bohů nejsou ničím jiným než kouzelným trikem Máji. Některá stvoření pocházela od Brahmy, jiná od Šivy, Nárájany či dávných mudrců. Brahma sám byl někdy zrozen z lotosu, jindy povstal z vod, z vejce či z prostoru. Někde je nejvyšším ábohem Brahma, jinde je to Slunce, Indra, Narájana či Šiva. V některých vesmírech je země plná stromů, v jiných jsou na zemi lidé i hory. Někde je země z bláta a hlíny, jinde je skalnatá, zlatá nebo měděná. Člověk by spíše spočítal paprsky Slunce, než aby určil počet existujících vesmírů. Stvoření nemá počátek. Ve „městě Brahman“, tedy v neomezeném Vědomí či v prostoru vědomí srdce jedince, vesmíry vznikají a zase zanikají stále znovu a znovu. Tyto vesmíry však nejsou s neomezeným Vědomím totožné.
Všechna stvoření, malá i velká, ve fázi rozvoje i úpadku, jsou jako věnce spletené z jemných prvků, vyrůstající z neomezeného prostoru Vědomí. Někdy vzniká jako první prostor a Stvořitel pak nese jméno Brahma zrozený z prostoru. Jindy se jako první objeví vzduch nebo oheň, voda či země a podle toho se Pán stvoření jmenuje vzdušný, světelný, vodní či zemský Brahma. Z těla Stvořitele se rodí „slovo“, jako například bráhmana neboli kněží, a každé slovo se stane živou bytostí s příslušným jménem.
To vše je ovšem stejně neskutečné, jako stvoření, která vidíme ve snu. Tázat se, jak to vše mohlo v neomezeném Vědomí vzniknout, je dětinské. Zdá se, že stvoření přichází na základě záměrů objevujících se v mysli. Zcela určitě je to záhada a zázrak.
To vše jsem ti popisoval jen proto, abych nastínil pravdu. Ve stvoření žádný řád či následnosti neexistují. Celé stvoření neznamená nic jiného než stvoření vznikající v mysli. Taková je pravda a to ostatní je jen vymyšlený popis. Vzhledem k tomu, že po stvoření následuje zánik vesmíru, představujeme si čas plynoucí od okamžiku po věčnost. Tento vesmír je však ve Vědomí navždy přítomen, tak jako jsou žhavé jiskry přítomny v roztaveném železe. Osvícený člověk svým jasným zrakem toto vše nevidí jako projevený svět, ale jako Brahman. Opakující se stvoření a zániky nekonečného počtu vesmírů s nekonečnou rozmanitostí jejich stvořitelů existují jen ve falešném vnímání nevědomých a pomýlených lidí.
překlad Lenka Vinklerová