ADVAITA.cz

IV.2 - Kírtana (Píseň Boží) (z knihy Dásbódh)

23. 3. 2018 - Martin

|| Šrí Rám ||

Poznámka: Maharádž: Říkají, že kírti znamená být slavný, ale ve skutečnosti to znamená být všude.

1. Tazatel se zeptal, co jsou to tyto *bhadžany Bohu? Odpověď zní, že tato „řeč“ má devět forem. Prvním bhadžanem je šravana a o ní už jsme mluvili. Pozorně naslouchej, nyní přijde druhý bhadžan, a sice kírtana. *(bhadžan = uctívání)

2. Měl by být vyprávěn „saguna“ příběh hariho (čili zapomeň na vše a objeví se poznání); pronikavost Boží by měla být rozšiřována; toto „já jsem“ je hrubým prohlášením/vyjádřením nepřetržitého/nepřerušovaného parabrahman a mělo by růst.

3. Vnitřní/skrytý význam posvátných textů, néti néti, by měl být udržován v hrdle (Říká se, že hrdlo je místem, kde se utvářejí konkrétní myšlenky, které jsou pak nahlas vysloveny; ale díky praktikování néti néti se v hrdle usadí ono „já jsem“, čili řeč para.) Toto je poznání a je vnitřní podporou veškerého světského myšlení a žití. A v průběhu vyprávění tohoto „příběhu“ Boha lze realizovat ono bez-myšlenkovité parabrahman.

4. Abyste získali blaženost svého vlastního Já, musíte vyprávět tento „příběh“ hariho neustále znova a znova. Na žádném místě by neměl chybět tento „příběh“ hariho.

5. Mějte v mysli touhu po tomto Věčném a vždy novém a svěžím; buďte tak upřímně opravdoví, všechno v tomto vesmíru bude naplněno touto písní hariho (harikírtana), tímto „já jsem On“.

6. Mysl by ji měla milovat; džíva by po ní měl hluboce toužit. Vždy a všude by tu měla být naléhavá touha po této „písni“ hariho (po tomto bezúsilném vědění/poznání).

7. Bůh miluje kírtanu a díky kírtaně je ono bez-myšlenkovité Já naprosto spokojené. Toto poznání „vše“ je lékem na neklidnou mysl a v této kalijuze (tedy v tělesném vědomí) je možné ho dosáhnout pomocí provádění kírtany.

8. Meditováním na Jeho úžasnou formu („já jsem všude“) Jej opěvujete a zkrášlujete Jej v celé Jeho nádheře. Když vaše antah-karana zaměří svou pozornost na vyprávění tohoto „příběhu“, potom vlastně medituje na Něj. (Existuje jedna věc, kterou mají všichni, a to pocit, že existují. Opusťte všechny ostatní myšlenky, přestaňte zaměřovat svou pozornost na vnější věci a meditujte na tento pocit své vlastní přítomnosti, na nic jiného.)

9. Vítězství, pronikavost, odvaha a síla jsou vlastnostmi, kterými se projevuje paramátma. Díky nim nalezne átma oddaného svůj klid.

10. Je-li prozkoumán tento „příběh“, potom tu hlasitě zazní Boží „jméno“ (nāmaghoṣa). Díky spojení (prasaṁga) s „já jsem“ nejsou potom vyprávěny „mnohé“ báchorky o „mnoha“ různých formách.

11. Nechť je tento „příběh“ hariho zpíván za zvuku činelků (tāḻa) a bubnů (mṛdāṁga) a je doprovázen láskyplným a zbožným tancem. („Já se pohybuji ve všem“.) Jakmile se mysl jednou propojí s tímto „příběhem“, neměla by se už nikdy znovu oddělit. *(Hrajeme na činelky, abychom udržovali rytmus našeho bhadžanu; činelky jsou metaforou toho, že nemáme nikdy zapomínat na naši svarúpu – pravou přirozenost.)

12. Jakmile síla této pronikavosti burácí jako hrom, začne srdce toho, jenž „naslouchá“, přetékat blažeností.

13. Měli byste zpívat velice procítěně, se slzami extáze a s velkou láskou; měli byste se opakovaně vrhat k zemi (namaskāra) před Božími dveřmi (deva-dvārīṁ) (odevzdat tělo tomuto „vše“/poznání).

14. Je-li tu „mnoho“ různých tužeb a je-li vaše pozornost zaměřena na spoustu rozličných forem; jsou-li tu vzletné proslovy a humorné příběhy, přesto byste neměli zapomínat na saguna spojení.

15. Dokonce i když je vaše mysl přitahována ke hře devíti emocí (hněv, touha, veselí...) a nachází v ní zalíbení, tak i tehdy je tu stále zázrak tohoto „já jsem“. Takže když vyslovíte toto boží „slovo“ a opřete se o ně, tak se tyto „mnohé“ řeči budou kát.

16. Pozornost (lakšana), která přináší toto „já jsem“, se nazývá oddanost/bhakti a říká se jí také poznání/džňána a zřeknutí se/vajrágja. Tato pozornost je ochranou pro pravdivost, spravedlnost a *svadharmu. Toto „já jsem“ by mělo být nazýváno duchovní rozpravou a tato sádhana by měla být „pronášena“ jasně. *(savadharma = něčí vlastní dharma, setrvávání, ve své vlastní svarúpě)

17. Tento „příběh“ hariho znamená vznik/založení vše-prostupnosti oné čiré satva guny. To přinese spojení s nirgunou a toto pochopení ne-duality by mělo být rozvíjeno.

18. Když člověk opustí tuto domněnku („já jsem všude“), je vytvořena ona sidddhánta/Pravda (já neexistuji“). Ale pokud začne být tato „řeč“ omílána myslí, vznikne jen zmatek a chaos, takže by raději pronášena být neměla. (Nejprve se zbavte myšlenek, které se potulují vaší myslí a naslouchejte této „řeči“.)

19. Měli byste být oddáni tomuto poznání a poté by tato rozšířená mysl měla být vstřebána tímto odvěkým Já. Takové zkoumání odkrývá onu jednotu máji a brahman, to je potřeba otevřeně prohlásit.

20. Je potřeba chránit úctu k brahmínovi (ke Znalci brahman), čili On by měl být uctíván prostřednictvím tohoto bhadžanu. Takové pochopení je darem od vašeho Gurua, a proto by mělo být pevně ustanoveno a nikdy by mu nemělo být dovoleno se pohnout.

21. Vajrágja (zřeknutí se) znamená tuto pozornost poznání a vy byste ji měli vždy chránit. (Pozornost nemůže být zaměřena na nirgunu, protože On je za pozorností.) O toto „vše“ je třeba s horlivou bdělostí pečovat.

22. Vaše kírtana by neměla dopustit, aby vyvstalo tělesné vědomí. Ani vaše naslouchání této „písni“ by nemělo dovolit, aby zmizelo vaše uspokojení z Pravdy. Vaše kírtana by nikdy neměla přerušit tuto sádhanu toho, co je správné a spravedlivé.

23. Tomuto saguna „příběhu“ by se mělo říkat kírtana a ne-dualita by měla být označována jako skutečná rozprava. Díky tomu, že chráníme tuto saguna „řeč“, je tu ona ne-duální nirguna.

24. Pokud máš být tím, kdo si zaslouží naslouchat této „řeči“, neměl bys nikdy rozmlouvat s touto malou myslí (potom tu nebude žádné zbytečné žvanění) a „řečník“ by měl dosáhnout opravdové „zkušenosti“ („Já vždy pouze jsem“).

25. Pokud pečlivě chráníte toto „vše“, přivodí to rozpuštění tohoto poznání. Protože jestliže udržujete toto pochopení „já jsem“, potom se skrytá přítomnost Znalce tohoto „já jsem“ stane zjevnou (tento zakoušející puruša je tu neustále, ale nemůže být poznán, protože On je vámi. Maharádž: jak můžete políbit sami sebe?). Potom byste měli být oním Svědkem a prostupovat veškerou pránou (tedy nejprve zahoďte myšlenky na tento svět a tělo a buďte tímto „já jsem“ poznání; potom se odtáhněte od tohoto těla „vše“ a buďte jeho Svědkem).

26. Potom nechť toto bez-myšlenkovité Já postupně opustí pronikavost této guny „vše“ (čiré sattvy) a nikdy se jí už nedotýká. Toto „já jsem“ je bhadžanem (uctíváním) Boha, a to je kírtana.

27. Díky kírtaně/pronikavosti je odhozen „veliký hřích“ (Maharádž: jediným hříchem je považovat se za tělo) a díky kírtaně je dosaženo nejvyššího stavu. Prostřednictvím kírtany je dosaženo Boha a není tu žádné tělesné vědomí.

28. Pomocí kírtany lze pročistit tuto „řeč“. Díky kírtaně/pronikavosti se člověk stane hodným přijmout tento veliký dar. Díky pronikavosti hariho je veškerá prána plná dobrých vlastností (potom uvnitř i vně – „všude jsem já“).

29. Díky kírtaně je mysl tichá. Díky kírtaně je dosaženo pevného přesvědčení. Díky kírtaně tělesné vědomí mluvícího i posluchače zmizí. (Mluvčím tohoto „já jsem“ i posluchačem tohoto „já jsem“ jsi jen ty, ale oba byli utopeni ve světských myšlenkách.)

30. Jakmile tuto píseň hariho zpíváš vždy a všude, potom jsi synem Brahman. Díky této „řeči“ se stává Nárada (mysl) Nárájanou (Bohem).

31. A proto je velikost kírtany vskutku nezměrná. Díky této kírtaně je toto Nejvyšší Já spokojené. V této kírtaně dlí jak toto poutní místo „vše“, tak ono „átma světa“ (tedy v kírtaně je přítomna jak poznávaná prakrti, tedy to, co je pozorováno, tak i Poznávající puruša, tedy pozorující Svědek.)Poznámka: Maharádž: Staňte se tak velcí, až nakonec prasknete (zřejmě přirovnání s balónem).

Tímto končí 2. kapitola 4. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Kírtana (Píseň Boží)“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)