ADVAITA.cz

III.10 - Vajragja/zřeknutí se (z knihy Dásbódh)

9. 3. 2018 - Aleš

|| Šri Rám ||

1. Samsára by se měla nazvat velkou potopou. A v této velké potopě existuje Neomezené Nejvyšší Já/paramátma, a také ´mnoho´ vodních živočichů jako je jedovatý ´had času´, který útočí všude kolem a každého (jednou) uštkne.

2. Když jsou tu pouta naděje a pocitu ´moje´ na těle, pak krokodýli roztrhají purušu na kusy a odtáhnou ho do jeskyně lítosti a zde ho ponechají.

3. Krokodýl ega potom odvleče tohoto purušu a rozhází ho do všech směrů a potom ho utopí v nevědomosti/pekle. Když je puruša odveden od brahman/nacházejícího se ´tam´ a je chycen v práně, pak nemůže uniknout.

4. Stisk krokodýla tužeb je tak silný, že ho nelze zlomit; neúcta a odpor nejsou odseknuty; pýcha a závist neslábnou, když upadnete do klamu a zmatku.

5. Tato vásána (´chci být´) je jako velký had, který se kolem vás omotal a stříká jed (když tato vásána přebývá uvnitř samsáry, pak chce být v těle, ale tyto objekty smyslů jsou pomalým jedem, který vás nakonec zabije). Z tohoto jazyka neustále srší jed světských myšlenek, a to přináší velký strach.

6. Když umístíte toto břemeno prapanči *** na svou hlavu, pak tu neustále naskakuje myšlenka ´moje, moje´, a i když vás to stáhne pod vodu (samsáry), přesto se jí nechcete vzdát a stále jste pyšní na svou rodinu a lpíte na ní.
   
   *** Siddharaméšvar Maharádž řekl: Tomuto projevenému světu se říká prapanča kvůli pěti (panča) elementům zjevujícím se a viděným jako cosi od tebe odděleného (para). Nejprve toto bez-myšlenkovité Já převzalo pýchu tohoto universálního těla ´já jsem´, stvořeného z pěti jemných elementů, a pak se začalo pyšnit hrubým tělem, a vstoupilo do světského života. Kvůli tomuto tělesnému vědomí tak muselo Nejvyšší Já podstoupit mnoho životů v práně.
   

7. Jakmile upadnete do temnoty klamu, pak zloděj pýchy odnese všechno pryč (můžete třeba získat svět, ale ztratíte svou duši) a potom přichází vyčerpanost pocitu ahamte (ahamte značí ztotožnění ´já jsem toto tělo´ neboli ego) a posedlost elementy (objektivizace).

8. Když se toto Jedno Jediné, které je uvnitř tohoto ´vše´, nechá chytnout do tohoto víru samsáry, pak bude vymýceno/odstraněno v práně. Pouze když toto ´já jsem´ přivolá Boha s hlubokou oddaností a vírou …

9. Bůh skočí do víru, vytáhne ho a vezme ho na druhý břeh. Ostatní nemají žádnou víru, a tak se Skutečnost objevuje jako tito ubozí hlupáci odplavení/spláchnutí v divokých vodách.

10. Bůh dychtí po upřímné víře těch, kteří na Něj nikdy nezapomenou. On dohlíží nad těmi věrnými/loajálními, kteří upadli do omezení (samsáry).

11. Bůh má v oblibě mula máju (´já jsem´). Neboť když se Skutečnost stane džívou a nechá se zaplést do ´mnoha´ obtíží, potom to je Samotný Bůh, který musí trpět. Avšak útrapy samsáry zmizí ve chvíli, kdy je ´já jsem´ Jeho oddaným/služebníkem.

12. Když je mula mája oddaným Boha, pak Skutečnost čekají velké oslavy Jejího vlastního Blaha (potom On potká Sebe Sama). Požehnaná je věrná mysl, neboť potom je obdařena bohatstvím Skutečnosti.

13. Bůh je takový, jaká je vaše víra. On je vnitřním svědkem uvnitř prány, a proto On zná podstatu vaší víry.

14. Jestliže je vaše víra falešná, pak se Bůh stává velkým podvodníkem. A jestliže tu je tento div saguny, pak bude Bůh tímto zázrakem, a stejně tak jestliže jste bez-myšlenkovité Já, pak On bude právě takový (Skutečnost se objevuje tak, jak si ji představujete, a když představivost ustane, pak jedině On zůstává).

15. Takový, jaký je váš bhadžan, taková bude spokojenost/samadhan, která vám bude udělena. ***Pokud je vaše víra i jen nepatrně nedostatečná, pak je On vzdálen.
    ***  Siddharaméšvar Maharádž řekl: Neříkejte jen prostě „Já jsem brahman.“ Jsouce brahman, spočívejteve slávě své pravé přirozenosti/svarúpa. My jsme Bůh, ale jestliže se jako Bůh nechováme, pak jsme Bohem jen dle označení! Proto jako Bůh byste měli být bez kvalit/nirguna, bez tužeb, bez pout světského života a bez jakéhokoliv znepokojení. Skutku nedosáhnete pouhým prohlášením „Já jsem brahman.“ Proto buďte brahman a přebývejte jako brahman. „Já jsem vše-prostupující, prost kvalit a vad.“ Jestliže se takovými stanou vaše myšlenky/vritti, pak pokračujete v nabývání vlastní slávy Já, a z toho získáváte nesmírnou radost. Čím více času strávíte s pozorností upřenou na bezforemnou svarúpu, tím lepší máte den!
    

16. Pochopte, že víra je jako odraz viděný v zrcadle, a proto vše, co se objeví, závisí na vás. Toto spojení se Skutečností je tu vždy, ale je na vás, abyste ho udržovali.

17. Podle toho, co děláte, taková bude Skutečnost. Jestliže zíráte do jejích očí, pak bude Ona zírat na vás.

18. Jestliže se zamračíte, pak na vás hodí zamračený výraz a pokud se podíváte zlostně, pak tato Skutečnost bude také naštvaná. Jestliže se smějete z celého srdce, pak je tato Skutečnost také plná blaha.

19. Bůh se objeví jako odraz vaší víry, a proto pochopení a Boží blízkost závisí na přirozenosti bhadžanu, který provádíte.

20. Jestliže oddaný pokračuje na cestě k dosažení paramárthy s pochopením a vírou, pak bude přenesen přes tento světský oceán na druhý břeh. Neboť když se držíte společenství světce, pak dosáhnete osvobození.

21. Jakmile je toto ´vše´ ustanoveno v bhadžanu plném víry (zapomeň na vše), potom jste očištěni a stáváte se Skutečností. Díky ryzí bez-žádostivé víře je Skutečnost vyjmuta z linie předků (tzn. z tělesného vědomí a zrození a smrti).

22. Zachránili jste se a stali se užitečnými pro lidi. Pochopte, že to je díky této všudypřítomnosti naslouchání, že se z bezvěrce/odpůrce oddanosti stane věrný oddaný (tj. neoddělený od Boha).

23. Požehnaná je matka toho, kdo provádí bhadžan na hariho (kdo zapomene na všechny koncepty a zůstává v tomto ´já jsem´), neboť To Jedno Jediné, které bylo narozené v lidech, naplnilo význam/účel života (Maharádž: I Ráma a Krišna byli nevědomí, jinak by se nenarodili).

24. Jak popsat velikost tohoto oddaného? Bůh Sám se stává podporovatelem a ochráncem tohoto ´vše´. A s Jeho podporou jste přeneseni na druhý břeh, mimo zármutek.

25. Toto ´vše´ je ukončením zrození v tomto lidském těle a díky němu uniknete z trýzně koloběhu neustálého zrozování a smrti (když zůstanete v universálním ´já jsem´, pak nemůžete být zrozeni v tomto konceptu ´já jsem tělo´; když se ráno probudíte, je tu pouze pocit ´já jsem´; potom přicházejí myšlenky a v ten okamžik se zrodíte v těle). Neboť když toto lidské tělo potká tuto bez-myšlenkovitou svarúpu, pak je vše uskutečňováno uvnitř Boha (vše se děje spontánně). <sup>***
    
    ***</sup> Nisargadatta Maharádž: Jedině když je pochopeno s největším přesvědčením, že tu není žádná entita a že vše, co se děje, je čistě jen program fungování vědomí – tedy že ve vědomí probíhá pouze fungování a není tu entita, která by to zapříčinila, a ani entita, která by tím trpěla ­– jedině pak může nastat od-totožnění.
    

26. Proto požehnaná je tato loajální mysl, neboť ona získává tento poklad hariho/poznání a pak zásluhy nekonečných zrodů přinášejí své ovoce.

27. Potom je tento život jako skříňka naplněná nádhernými drahokamy bhadžanu*. Když jsou nabídnuty Bohu (´já jsem svědek´), pak tu je hojnost blaženého klidu. * (Siddharaméšvar Maharádž: V každé činnosti si připomínejte svou vlastní přirozenost)

28. Velkolepost oddaného harimu se může zdát jako malá (říká se, že toto ´vše´ je bod tak velký jako sezamové semínko, ale v něm je vše; Maharádž: musíme uvést něco, tedy bod, ale to značí, že tu nic není), ale hari je na vyšší úrovni než brahma^*** a další bohové. Vždy a všude se On spokojí s pochopením odpoutanosti.

^***Hari je Višnu, Sattva, vědění; a Brahma je radžas, buddhi, které si představuje jména a formy.

29. Držením se příbytku/ochrany Boha se zbavíte samsáry. ´Pán světa´ jak uvnitř, tak vně pečuje a dává pozor na toho, kdo je Mu věrný/loajální (zapomeňte na vše a pak se toto uvědomění rozšíří; potom se vnitřní a vnější rozpustí do tohoto jednoho poznání).

30. Tomuto ´vše´ nastalo utrpení samsáry a díky rozlišování/vivéka cítí toto Nejvyšší štěstí (tj. je tu poznání; přesto je tu iluze). Avšak toto štěstí není jako lačnost po potěšení samsáry, která dovede učené hlupáky do tělesného vědomí.

31. Když se tato mula mája, která má svůj původ v Bohu/Íšvara, navrátí k Bohu, pak si užívá velké oslavování Svého vlastního blaženého klidu. Tento poklad universálního ´vše´ se liší od světské mysli a nikdy neskončí.

32. Když odpočíváte v tomto nikdy nekončícím štěstí, pak jsou zármutky samsáry zapomenuty. Potom se problémy, které přinesly tyto falešné objekty/pozlátka, staly leskem/nádherou ´Pána barev´^*** (šrirango, ty sám jsi ´Pánem barev´; vidíte všechny barvy před sebou, ale nejste těmito barvami).
    
    ^*** Siddharaméšvar Maharadž: Všude je zření tohoto Pána barev.
    

33. Když plně pochopíte to, co je uvnitř tohoto vaku zvaného lidské tělo, potom vše, co máte k dispozici, má kvality Íšvary (tj. svědka). Ostatní lidé nemají víru, a tak promarní toto lidské tělo v utrpení a strádání.

34. Nevědomky získali tento poklad, ale vyměnili Skutečnost za pár skořápek a měděných mincí. Tímto způsobem bezvěrci promarní celý svůj drahocenný život.

35. Toto universální ´vše´ je odměnou za vykonané pokání a díky tomu se kamenný blok (Maharadž – tím je mrtvé tělo v tento okamžik) ^*** stane vzácným kamenem paris (tj. kámen, jenž přemění železo ve zlato; takže přemění tělo v poznání). Ale pokud je podstata átmanu nešťastná a utrápená, pak neví, jak si užít toto poznání.
    
    ^*** Siddharaméšvar Maharadž: Sochař, který svým dlátem opracovává kamenný kvádr, jej snadno zformuje do podoby božstva. Je to proto, že kousky kamene, které jsou jednou od kamenného bloku odseknuty, se k němu už nikdy znovu nepřipojí. Ale v lidském „bloku" jsou čtyři těla a otesat je, to je mnohem obtížnější úkol, než otesat kámen! Sochař, v podobě Sadgurua, používá dláto svých instrukcí a osekává krok za krokem všechna čtyři těla, ale úštěpky se vracejí a přichytávají se zpátky. Z toho důvodu není vůbec jednoduché, aby se „lidský kámen" stal Bohem.
    

36. To se týká těch, kdo přicházejí do samsáry a nechají se zaplést do sítě iluze/máji. Nakonec se vzdají a umřou opuštění.

37. Avšak když tato ´řeč´ doprovází lidské tělo, pak toto ´vše´ může dosáhnout nejvyššího stavu realizace. Jinak Jedno Jediné spočívá uvnitř slabého a utrápeného těla a je chyceno ve spárech nepřetržitého přicházení a odcházení zrodu a smrti.

38. Prostřednictvím společenství světce/pravdy (satsang) by měla tato ´řeč´^*** , jež je s tímto lidským tělem, dosáhnout smyslu života bez dalších prodlev. Neboť dříve toto ´vše´ trpělo ´mnoha´ strastmi podřadných zrodů.
    
    ^*** SiddharaméšvarMaharadž: Ona je také známá jako mula mája a prakrti. Ona vyvstala a překryla Nejvyšší Já, naší vlastní ryzí formu neboli svarúpu, a je bez předem učiněného prohlášení tímto ´já jsem´ uvnitř prány každé bytosti.

39. Jak může být rozpoznán pocit ´já jsem´ v nižším/podřadném zrození? Jak může být nirguna pochopena, jestliže tu není přesvědčení ´já jsem´? Toto pochopení ´já jsem tělo´ je jako pták; může se rozlétnout do jakéhokoliv z deseti směrů (rozptýlené myšlenky na to a tamto).

40. Ale stejně tak jestliže tu je velkolepost/vznešenost tohoto ´vše´, kdo pak bude znát toto období ´mnohosti´? Nicméně když tu jsou synové a žena atd. (tj. objektivizace), pak toto ´vše´ bude zkaženo.

41. Pokud nechápete sebe sama každým okamžikem, pak byl celý život promarněn. A když tělo zemře, nepřetržité a neměnné Já podstoupí další zrození v děloze.

42. Když se toto nepřetržité a neměnné Já zrodí jako pes, prase atd., pak Jedno Jediné nutně zakusí velké neštěstí. Potom toto ´vše´ (saguna) nemůže získat nejvyšší stav ´tam´ (toto ´vše´ neboli ´já jsem´ je uvnitř každé živé bytosti a je tím, čemu říkáme život. Pochopení toho ukončí věčnou otázku „O čem je vůbec tento život?“)

43. Předtím tu bylo hrozné utrpení embrya v děloze a díky tomuto utrpení byla jeho skutečná přirozenost ztracena. Brahman uvnitř skutečnosti/´tam´ muselo v minulosti projít mnohým utrpením a potom ho potkala velká štěstěna v podobě uvolnění z pout (tj. toto ´já jsem´ bylo pochopeno; ve chvíli, kdy je toto poznání pochopeno, v ten okamžik jste uvolněni z pout tělesného vědomí. Avšak toto musí být stále zachováváno, jinak se tato štěstěna ztratí).

44. Jak zde může být toto ´vše´ a brahman ´tam´, jestliže jste utrpením džívy? A potom podstoupíte další zrození a znova tím samým způsobem budete, mí drazí, putovat opuštění (a zemřete osamoceně).

45. Proto pečlivě rozjímejte o tom, kdo je vaší matkou? Kdo je váš otec? Kdo je váš bratr? Kdo je vaše sestra? Kdo je váš přítel? Kdo je vám nejdražší? A kdo je vašimi syny a dcerami atd.?

46. Když si toto bez-myšlenkovité Já (sebe-)uvědomuje, pak dosud náleží iluzi/máji a potom se uvnitř mysli dostaví potěšení rodinných vztahů. Avšak Já nemůže být pochopeno prostřednictvím těchto potěšení a utrpení (nirguna pochopení, tj. ne–uvědomování se nedostaví do té doby, dokud si budete myslet, že jste tělem).

47. Co je prapanča? A co je rodina? Proč je tu trápení a znepokojení, že vaše úroda, majetek i Lakšmí, toto ´vše´, přijde nazmar/zmizí? (Proč se strachovat o světské bohatství; i Lakšmí, toto bohatství ´já jsem´, není věčné).

48. Kde je váš dům? Kde je vaše samsára? Proč je tu neustálé strachování? Po celý život nosíte tato břemena a nakonec musí stejně všechna odejít (váš dům/tělo, vaše samsára je prostě vaše myšlenka).

49. Kde je vaše mladistvost? Co je vznešeností tohoto ´vše´? Jak zde může být oslava blaženého Já a ve stejnou dobu tyto činnosti, domněnky, touhy a stanoviska projeveného světa? I když bez-myšlenkovité Já zná toto ´vše´, přesto tu je i potom tato podvodná a falešná iluze/mája.

50. Když tento okamžik Jednoho Jediného zemřel a odešel (je-li toto ´já jsem´ obětováno/opuštěno pro objekty světa), potom dochází v Rámovi ke stvoření oddělenosti, a proto říkáte: „Moje, moje“ (vzhledem k objektivizaci cítíte ´já jsem tělo´ a tato myšlenka přináší pocit oddělenosti od zbytku stvoření/projevu).

51. Protrpěli jste si mnohé zrody a vaše pravá matka a otec (mula mája a mula puruša) se stali matkami a otci vašich ´mnoha´ zrodů. Stejně tak vaše žena, vaše dcery a synové jsou tu díky této pozornosti a ne-pozornosti (tj. poznání a nevědomost; představivost radža guny).

52. Když se toto ´vše´ pokládá za tyto činnosti hrubého těla, potom Jedno Jediné podstoupí zrození (v ten okamžik toto Jedno Jediné přijme tělesné vědomí). Potom pokládáte Skutečnost za svou (tj. považujete-li se za tělo, myslíte si: ´Já jsem skutečný´, protože vaše podstata je skutečná. Tato Skutečnost/podstata není něco, co si lze přivlastnit a považovat za své. Je to Jedno Jediné bez druhého; kde ´tam´ jste vy (jako entita)? Vy, toto tělo a oddělený svět – to vše je vymyšleno v představivosti). Proč ale být učeným hlupákem?

53. Jestliže jste nezískali své universální tělo ´já jsem´, pak jak tu může vůbec být toto pochopení skutečného ´tam´ (já neexistuji)? Podržte si nyní naprostou víru, že tu je pouze Jeden Jediný pravý Bůh (a já neexistuji).

54. Jedno Jediné neustále ochutnává ´mnoho´ jídel jen aby naplnilo žaludek, a potom je na ´mnohost´ snášena samá chvála, lichotky a je chována ve velké úctě („On je slavný/á; toto jídlo bylo lahodné“ atd.).

55. Když átma puruša udělí božskou ´potravu´ v podobě onoho ´já jsem´ jen žaludku (přesvědčení ´já jsem tělo´), pak bylo toto ´já jsem´ prodáno samotným átmanem. Potom je ´já jsem´ odhozeno do (konceptu) zrození. Proč by proto mělo dojít k takovému zapomenutí samotným átmanem?

56. Bůh (átma puruša) by měl ve dne v noci rozjímat o universálním ´vše´ džívy a stále si to připomínat. Díky síle jednotného ´já jsem´ jsou mraky, déšť a oceány udržovány v normálních mezích (celý hrubohmotný svět byl zformován z podnětu tohoto poznání ´jsem´).

57. Celá zeměkoule je podporována božským hadem Šéšou a je to díky slunci, že se objevil svět (átma puruša/Bůh dává světlo tomuto poznání ´já jsem´ a na podnět tohoto poznání dochází k objektivizaci a je tak spatřen svět. Slunce je metaforou pro toto poznání; díky vědění/´já jsem´ jsou odhaleny jednotlivé objekty ve světě). Je to jen díky síle (poznání) tohoto átma puruši, že se pohybuje toto hrubohmotné stvoření.

58. Je-li zapotřebí dostat požehnání od Boha bohů (paramátman), pak by neměla být uvědomována *malost a bezvýznamnost mula máji. Díky Jeho laskavosti se átma puruša stará o universální ´vše´ a džívu a stále na ně dohlíží (když je vše zapomenuto, pak On vlídně/dobrosrdečně vyjevuje Sama Sebe). *(6.3.12.: Ona je jako lehký vánek větru/váju proudící v prostoru/akáša).

59. Avšak je-li Šrí Rám, znalec universálního ´vše´, ponechán stranou, pak je pevně uchopena touha po smyslových objektech a Skutečnost vstoupí do rozmezí prány a stává se zavrženíhodnou tím, že je zcela vzdálena od svého Já.

60. Bez znalce/Šrí Rám a mula máji tu je naděje (poté se postoj ´já chci znát´ stane postojem ´já chci vědět toto a tamto´) a to, co byste měli znát, je pak ve skutečnosti zoufalstvím. A pak kvůli postoji ´moje, moje´ je tato snadná/nenamáhavá svarúpa vyčerpána (Maharadž: proč spíte? Protože jste znaveni tímto světem).

61. Jestliže si mula mája přeje cítit vyčerpání, pak by se Skutečnost měla zabývat smyslovými objekty. A džíva je znepokojen/pobouřen ve chvíli, když není získán toužebný objekt.

62. Jak tu může být kompletní spokojenost (že nic nepotřebuji), jestliže puruša opustí znalce/Rámu, jenž je plný ryzí blaženosti, a přemýšlí o smyslových objektech v mysli, a tento netrpělivý stav tu ´přetrvává´ („já potřebuji toto a tamto teď a ihned“)?

63. Jestliže mula mája cítí, že by tu mělo být štěstí, pak by měla být zcela zaujata bhadžanemRámy (zbožného opěvování Rámy/znalce). Potom byste se měli také vzdát své vlastní mysli a tohoto universálního ´vše´, neboť příčinou utrpení je právě toto ´vše´.

64. Když je tato vásána pochopena/držena ´zde´ v mula máji (když pochopíte bez-usilovný stav bytí, a říkáte přitom: „Já nemohu existovat bez tohoto těla“), pak Skutečnost potkává utrpení a zármutek. Proto se Jedno jediné přerušením kontaktu této vásány se smyslovými objekty dočkává radosti (když tato vásána opustí smyslové objekty, pak tu je blažený klid přirozeného bytí).

65. Toto ´já jsem´ ´zde´ je příčinou potěšení (ze) smyslových objektů, a pak se To Nejvyšší ´tam´ objevuje jako utrpení. Zpočátku je potěšení sladké, ale nakonec zcela jistě přináší zármutek.

66. Ryba cítí, že návnada přináší potěšení, ale když se jí zasekne háček návnady do chřtánu, je tu bolest zaseknutí. Stejně tak kvůli své hlouposti se jelen nechá nalákat na nějakou potravu a pak je snadno chycen.

67. Podobně je (zprvu) sladké potěšení, jež přinášejí smyslové objekty. Avšak jakmile jsou sladce zakoušeny, Skutečnost je vnímána jako něco odpudivého/hořkého. Proto byste měli mít oblibu zakoušet sebe ve znalci/Rámovi (a ne v objektech tohoto světa).

68. „Jak lze dosáhnout smyslu života, nasloucháme-li věrně této ´řeči´? Svámí, povězte mi, jak se lze pomocí mula máji vyhnout světu Jamy (smrti)?“

69. „Kde přebývá Bůh? Jak se ´já´ spojí s Átman? Svámí, jak lze odseknout tento kořen/příčinu utrpení a samsáry?

70. Jak lze dosáhnout Boha a jak je možné vzdát se té podúrovně/tělesného ztotožnění? Ó obraze milosti, prosím, podej tomuto jedinci (´mně´) lék v podobě učení.“

71. Řečník mu sdělil, že by měl provádět bhadžan Boha (oslavná chvála Boha) s jednobodově zaměřenou oddaností. Potom bude kompletní spokojeností Skutečnosti.

72. „Jak mám provádět bhadžan Boha? Jak lze mysl dostat do ´stavu´ bez-myšlenkovosti? Prosím odhal ´mi´ jak docílit potřebné pozornosti, jež je bhadžanem Boha?“

73. Žák tak promluvil hlasem znaveným světem a usedl a pevně se držel Mistrových chodidel. Měl co dělat, aby potlačil emoce a v jeho očích byly slzy utrápenosti.

74. Sadguru, jenž vnímal víru/loajálnost Svého žáka, se na něho obrátil se Svým pocitem ´jednoty´ (nikdo druhý tu není) a požehnal mu Svým vlastním blaženým klidem, jenž je součástí slov v kapitole, jež bude následovat (tj. hledejte význam skrytý v těchto slovech. Nejprve pochopte toto ´já jsem´ a pak své vlastní Já).

Tímto končí 10. kapitola 3. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Vajrágja/zřeknutí se“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)