Jóga Vasištha - Kniha IV. - O existenci - IV.034 - IV.35

14. 3. 2018 - Lenka

Kapitola 4: Příběh Bhímy, Bhásy a Drdhy

IV.34

Vasištha pokračoval:

Ó Rámo, démon Sambara pochopil, že jeho démoni Dama, Vjála a Kata před ním utekli, protože zakusili falešný pocit jáství a upadli tak do neštěstí. Rozhodl se, že stvoří jiné démony, ale tentokrát je obdaří Sebepoznáním, aby nepadli do léčky mylného pocitu ega.

Sambara tedy pomocí svých magických schopností stvořil tři další démony, Bhímu, Bhásu a Drdhu. Ti byli vševědoucí, obdařeni Sebepoznáním, naplněni klidem a bez hříchů. Vesmír měl pro ně stejnou cenu jako stéblo trávy.

Začali bojovat s armádou bohů a ani po určité době se v nich pocit ega nedokázal uchytit. Jakmile jim tento pocit v hlavě vyvstal, přemohli ho pomocí dotazování se a zkoumání „kdo jsem já“. Neměli strach ze smrti a v přítomném okamžiku se zcela oddali příslušné činnosti. Osvobozeni od lpění i od pocitu „toto jsem udělal“ se soustředili na úkol, který jim dal jejich pán Sambara. Oproštěni od chtění i odmítání se na vše dívali stejně. Armáda bohů tak byla brzy poražena. Bohové hledali útočiště u boha Višnua a pak se dle jeho příkazu usadili v jiné oblasti.

Višnu se musel do boje se Sambarou vydat sám. Jakmile démona zabil, v tom okamžiku Sambara dosáhl příbytku Pána Višnua a byl osvobozen. Poté Višnu osvobodil i tři démony, Bhímu, Bhásu a Drdhu, kteří tím, že neměli pocit ega, byli po smrti těla ihned osvíceni.

Ó Rámo, mysl podmíněná touhami znamená omezení. Je-li mysl bez tendencí a tužeb, je tu osvobození. Podmíněnost mysli odpadne tehdy, když je jasně nahlédnuta a pochopena pravda. Jakmile touhy a sklony odejdou, je vědomí člověka v nejvyšším klidu, tak jako když zhasne plamen svíce. Pochopit, že „všechno je Já samo, ať člověk pomyslí na cokoli“, znamená jasné vnímání. „Podmíněnost“ či „mysl“ jsou jen slova, v nichž není pravda, a jakmile je Pravda nalezena, stanou se bezcennými. Toto znamená jasné vnímání. A je-li tu jasné vnímání, je tu osvobození.

Dama, Vjála a Kata představují mysl ovlivněnou pocitem ega. Bhíma, Bhása a Drdha představují mysl, jež je od tužeb neboli pocitu ega osvobozená. Ó Rámo, nebuď jako Dama, Vjala a Kata, ale vezmi si příklad z těch druhých. To je důvod, proč jsem tobě, svému milému a bystrému žáku, tento příběh vyprávěl.

IV.35

VASIŠŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, skutečným hrdinou je ten, kdo má pod kontrolou mysl, jíž vévodí nevědomost a iluze. Ovládnutí mysli je jediný způsob, kterým lze léčit neštěstí projeveného světa, tedy koloběh života a smrti neboli nekonečný řetězec utrpení. Vyjevím ti nyní podstatu veškeré moudrosti. Pozorně naslouchej, ať je tím prostoupen celý tvůj život. Toužit po potěšení je omezením a zanechat tužeb znamená osvobození. Nahlížej na potěšení světa jako na jedovaté výpary.

Slepě se zříkat potěšení však není žádoucí. Do hloubky a pečlivě prozkoumej podstatu smyslového potěšení a zanechej tužby po něm. Pak budeš žít šťastně.

Rozvíjením ušlechtilých vlastností postupně odejde falešné poznání. Mysl přestane toužit, osvobodí se od vnímání protikladů a oprostí od neklidu, strachu a iluze. Spočine ve stavu míru a blaženosti, neposkvrněna pocitem ega, špatnými myšlenkami či emocemi, lpěním nebo smutkem.

Mysl se vzdá svých nehodných dětí, čili pochyb, a svých manželek, žádostí. Probuzená mysl přivodí zničení spousty věcí (myšlenek a tužeb), které umožnily její růst. Dlouhodobým úsilím o nalezení své pravé podstaty se mysl zbaví i svého ztotožnění s tělem. Nevědomá mysl je rozpínavá. Avšak probudí-li se poznání, tatáž mysl přestane být myslí.

Tento vesmír není nic jiného než mysl. Hory jsou mysl. Prostor je mysl. Bůh je mysl. Přítel i nepřítel, to je zase mysl. Jestliže Vědomí samo na sebe zapomene, promění se a přijme psychické podmíněnosti, mluvíme o mysli a ta dává vzniknout koloběhu zrození a smrti. Zrodí se džíva, část neomezeného Vědomí, která přijímá roli objektu Vědomí, překrytého sklony a tužbami. Je to džíva, který se vzdaluje od pravdy o neomezeném Vědomí, utápí se ve svých podmíněnostech a tužbách a zaplétá se čím dál víc do projeveného světa.

Je zřejmé, že Já není ani džíva, ani tělo či jeho části. Stejně jako prostor je i toto Já na tom všem nezávislé.

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, džíva je samotná mysl. Zakouší, co si sama představila a naplánovala. A tím je potom omezena. Stav mysli také určuje povahu nového zrození džívy.

Kdo se touží stát králem, sní o tom, že jím stal. Co si člověk intenzivně přeje, dříve či později obdrží. Je-li mysl nečistá, jsou i její záměry nečisté. Je-li mysl čistá, její záměr je čistý též. Ušlechtilý člověk se věnuje vznešeným cílům i v těžkých životních podmínkách.

Ve skutečnosti neexistuje ani omezení, ani osvícení. Neomezené Vědomí si pomyslí „jsem tělo“ a tato myšlenka vyvolá omezení. Jakmile si člověk uvědomí, že to vše je přelud, zazáří jako neomezené Vědomí. Byla-li mysl očištěna čistými myšlenkami a činy, přijme snadno svoji neomezenou podstatu, podobně jako se čistá látka lehce obarví přijetím barviva.

Jakmile se v čisté mysli zrodí představy těla, znalostí, klidu atd., začne existovat projevený svět. Je-li mysl zapletena ve vnějším světě objektů, vzdaluje se Já. Jestliže se však oprostí od představy vzájemného vztahu, který má se světem, tedy vztahu subjektu a objektu, okamžitě splyne s neomezeným Vědomím.

Mysl nemá existenci oddělenou od neomezeného Vědomí. Neexistovala na počátku, nebude existovat na konci, a tudíž neexistuje ani nyní! Ten, kdo se domnívá, že má mysl nezávislou existenci, přivolává jen smutek a trápení. Ten, kdo ví, že tento svět je ve skutečnosti Já, smutek překonává a svět ho obdaří radostí a osvobozením.

Mysl, to jsou jen myšlenky a představy. Kdo se bude trápit, až mysl dojde konce! Skutečností je Vědomí, jež je středem mezi pozorovatelem a pozorovaným objektem. Tato Skutečnost je zahalena závojem mysli a ukáže se ve chvíli, kdy mysl zmizí.

Ustanou-li podmíněnosti a tužby mysli, končí nevědomost, toužení, odmítání, iluze, hloupost, strach i vytváření představ a rodí se čistota a dobro. Člověk zakouší radost Sebepoznání.

Ten, jehož rozum je očištěn zničením vnitřní nečistoty, má srdce a mysl zářící světlem Já, které dosáhl hledáním podstaty Já a pochopením nesmyslnosti zrození i smrti. Takový člověk přebývá bez strachu a starostí v království zvaném tělo.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy