ADVAITA.cz

13. srpna 1979 - S "jástvím" začaly všechny mizérie - (z knihy Semena vědomí)

27. 2. 2018 - Gabriela

13. srpna 1979 - S "jástvím" začaly všechny mizérie

Tazatel: Guru je největší síla, která kontroluje vnější svět stejně tak jako i vnitřní. Je daleko mocnější než král. Proto je tím největším podvodníkem. O nic vás neošidí, vy si však myslíte, že ztrácíte všechno.

Maharadž: Jestliže je toto vaše zkušenost, pak je vcelku správná. Guru si přivlastnil všechno včetně vás. To znamená, že nejste rozdílnou entitou odloučenou od něho. Čili vy již zde nejste, je tu pouze Guru.

Tazatel: Láska ho činí největším podvodníkem.

Maharadž: Láska je dávána každému podle jeho potřeb. Jestliže tu není žádná potřeba, může zde být láska?

Tazatel: Z tohoto pohledu ne, ale Absolutno bylo vždy spojeno s tímto konceptem. Proč To popisujeme jako lásku?

Maharadž: Ono/Absolutno nezná Sebe Samo. Neví, co je. Nic nepotřebuje. Nepotřebuje Sebe Samo nazývat "já jsem". Absolutno nazývají džňáninem pouze nevědomí lidé. Absolutno Sebe Samo Absolutnem nebo pojmem džňánin nepojmenovává.

Tazatel: Proč si tedy nevědomí lidé zidealizovali džňánina jako lásku?

Maharadž: Pro nevědomého je to záležitost zjednodušení. Do té doby, než dosáhne stavu džňánina, musí mít nějakou motivační sílu. Aby tuto sílu získal, spojuje džňánina s představou, která je plná lásky, soucítění, laskavosti atd. Tyto charakteristiky jsou potvrzeny a uděleny nevědomým.

Tazatel: Je to správný postoj z hlediska nevědomého?

Maharadž: Ano, pro nevědomého je. Vezměte si idol Vithoby. Lidé tam chodí a modlí se k němu těmito slovy: "Díky tvé laskavosti přežívám, atd." To mluví nevědomost. Proč tato nevědomá osoba uctívá tento kámen (idol)? Protože chce být plná života, chce neustále chránit své "jáství", chce aby pokračovalo. Tento kámen uctívá právě proto, aby uspokojila potřebu být.

Tazatel: Není to snad jednou z cest, kde Božství vede nevědomého zpět k Absolutnu?

Maharadž: Ano, je zde mnoho cest či stezek pro nevědomé.

Tazatel: Není podmíněná láska vírou ve formě?

Maharadž: Z mého hlediska je láska kvalitou potřeby být, existovat. Pocit bytí je láska. Pouze když se tu objeví toto "jáství", je tu láska. Mohla by láska přebývat, kdyby tu nebylo "jáství"? Máte nutnost být a udržovat svůj pocit bytí - to je láska.

Maharadž: Všechen tento projev je oceánem tohoto bytí. Můžete to nazývat oceánem brahma nebo oceánem máji.

Tazatel: A co je za májou, za oceánem?

Maharadž: Kde vzniká otázka jít někam za něco? Tam je pocit bytí rozpuštěn. Nelze říci, že jde za něco. Nebo si myslíte, že potřebuje mít letadlo, Boeing, aby se někam dostal? Odkud pocit bytí přišel a kam jde? Vy jste zde již před tímto přicházení a odcházením.

Toto "jáství" neustále pulzuje jako "já jsem - já jsem". Pocit "jáství" tu je díky esenci potravinového těla a životního dechu. Toto pulzování "jáství" tu nebude ve chvíli, kdy se esence potravinového těla a životní dech rozpustí a zmizí. Pocit bytí přejde do pocitu ne-bytí.

Aby mohlo jakékoliv semínko vyrůst, je k tomu zapotřebí voda. Podobně i pro zjevení tohoto poznání "já jsem" je nutná voda a esence potravy. V esenci potravy je kvalita "jáství" skryta v latentním stavu. Átman - kořenné Já - Ono Samo spatřuje "jáství" díky šťávě neboli esenci potravy.

Tazatel: Vědomí je společné pro všechny. Je univerzální, spontánní a jednotné. Proč se tedy projevuje v tolika různých formách?

Maharadž: To je jeho přirozenou kvalitou. I když je pocit bytí jeden, projevuje se v mnoha a mnoha rozličných formách.

Tazatel: Co je to sattva guna?

Maharadž: Tímto "jástvím", jež je sattva gunou, je potravinová esence (výtažek). Sattva guna se rovná pocitu bytí. Tento pocit bytí je aktivován v projeveném světe skrze radžas a tamas. Radžas je aktivitou, tamas je hrdostí, kterou člověk nabývá v konatelství či autorství. Sattva guna je prostým pocitem bytí, prostým bytím. Tyto tři guny vyrašily z esence potravy. Pokud tu není potrava, "jáství" odejde, všechny kvality zmizí.

Tazatel: Podle plamene "jáství", který vidíme v současném stavu pomocí našeho intelektu, se zdá, že je zde vývoj, neboli druh pokračující evoluce. Co si o tom Maharadž myslí a kterou cestou se to pohybuje?

Maharadž: Směrem k zániku. Cokoliv, co se objeví jako evoluce, nakonec směřuje k zániku.

Vraťme se k tomu, o čem jsme mluvili dříve. Je tu něco, co buď chcete nebo nechcete chránit?

Tazatel: Nevím.

Maharadž: Všechno toto závisí na vědomí a vy nechcete vědomí opustit.

Tazatel: Já nechci ani vědomí samotného vědomí. Myslel jsem si, že si zacpu uši vatou, když Maharadž začal mluvit o skutečném Já.

Maharadž: Kdo to říká?

Tazatel: Nevím. Proč to musí být někdo?

Maharadž: Kdo to říká?

Tazatel: Slova, pouze slova.

Maharadž: Jaký smysl mají slova, když tu není vědomí?

Tazatel: Vědomí je zde. Proč tvrdit, že vědomí neví?

Maharadž: Jaký má toto význam? Vysvětlete, co musíte říci.

Tazatel Proč tu existuje potřeba přičleňovat nějaký koncept čemukoliv, co tu je?

Maharadž: Jestliže cítíte, že "toto by mělo být nebo toto by nemělo být", vysvětlete mi, co je v samotném základu tohoto pocitu?

Tazatel: Cokoliv, co je zde, je zde.

Maharadž: Je evidentní, že cítíte fakt, že jste, a proto to ve vás raší. Jakmile ucítíte, že jste, všechny problémy začnou vyvstávat. Pokud tu tento pocit není, žádné problémy neexistují.

Tazatel: Proč by to mělo přinášet problémy? Připojujete jména a koncepty k tomu, co již je. Neměli byste to nechat samo o sobě takové, jaké to je?

Maharadž: Kdo to říká?

Tazatel: Porozumění, které se objevuje ve vědomí.

Maharadž: Tak kdo je ve skutečnosti tím problémovým prvkem? Je to svět, který vám přináší problémy, nebo vědomí jevící se na/ve vás?

Tazatel: Jestliže zavřu pusu, nic mne netrápí.

Maharadž: To, že tu u mne sedíte, je již pro vás problematické. Toto je váš problém: nejste v pozici, ve které byste byl schopen udržet toto vědomí a nedokážete ho snést. Co jste byl tehdy, kdy tu nebylo toto tělo a kdy tu nebylo toto vědomí? Nejste v takovém stavu, abyste to pochopil.

Tazatel: Předtím, než tu bylo tělo a než se zjevilo vědomí, bylo To takové, jaké To bylo.

Maharadž: Nyní jste si vědom, že jste. Je to proto, že jste to chtěl, nebo vám to přišlo spontánně?

Tazatel: Objevilo se to spontánně.

Maharadž: Nyní jste si tedy sebe sama vědom spontánně a ne proto, že jste to chtěl. To je fakt, není-li pravda?

Tazatel: Ano. Myslím si, že celá tato idea duchovnosti - snahy dát význam tomuto vědomí - je tím jediným problémem. Když chce vědomí rozšířit samo sebe a být všemi těmito věcmi.

Maharadž: Ne, to není pro vás tím problematickým. Problematickou věcí je vědomí jevící se na/ve vás. Je to pouze kvůli němu, že udělujete nebo neudělujete jména a že něco děláte či neděláte.

Tazatel: To je kořenem problému. Kdyby vědomí bylo jen samo o sobě a nezkoušelo by přiřazovat všemu pojmy, potom by neexistoval žádný problém.

Maharadž: Toto vše je pouhou představivostí.

Tazatel: Je to velmi jednoduché. Všechny zážitky, kterým dáváme společný název život, se dějí ve vědomí a smyslem života je právě jen zažívat vědomí všude. Takže potom, když přijde konec, je konec. Nemůže vědomí pouze chápat a spatřovat tento konec?

Maharadž: Můžete v tom setrvat?

Tazatel: Ale to, co mi nedovoluje zůstat v této prázdnotě, je hledání, zkoumání a snažení se dělat to či ono.

Maharadž: Když je zde vědomí, je zde i životní síla; myšlenky plují a mnoho slov vyvstává. To je vaší myslí. Pouze pochopte, že se o toto vědomí nestaráte. Bude stejně stále zde, bude stále pokračovat, ale vy se s tím neztotožňujte tím způsobem, že byste říkal: "Já jsem to či já jsem ono."

Neměl by zde nastat nijaký problém, protože sebe-prokazatelnou skutečností je to, že jste. Proč se tedy nezastavíte zde a neprošetříte tento bod? Zřete a pochopte, co je tím stavem.

Anglický překladatel: Maharadž se obrátí na ostatní a chce vědět, zda-li pochopili, co říkal této osobě. Tedy vám.

Tazatel (jiný): Ano, mluvíte o vědomí.

Maharadž: Pochopili jste význam vědomí?

Tazatel: Vědomí je všechno, co se zjevuje.

Maharadž: Kdo to říká?

Tazatel: Ten pocit je "já jsem".

Maharadž: Kdo toto zakouší?

Tazatel: Vědomí zakouší sebe samo.

Maharadž: Ano. Zaposlouchejte se do těchto dialogů vícekrát. Kdykoliv vám cokoliv uteče, vraťte se a poslechněte si to vícekrát. Takové myšlení: "Pochopil jsem vše správně," - to je samo o sobě první chybou. Prostor je vytvořen a tak vědomí, které je popravdě neosobní, se stalo osobním a omezeným na tělo a mysl. Cítíte, že vědomí je omezeno na tělo a mysl, ale pokud je vědomí přijato jako neosobní, pak tu není žádný problém. Protože je tu poznání "já jsem", provádíme všechny činnosti. Ráno, když se probudíte, získáte hned první záruku, toto přesvědčení "já jsem". Potom, jelikož nejste v pozici udržet či tolerovat toto "jáství", rozhýbáte sebe sama. Vstanete a začnete s různými činnostmi a pohybujete se sem a tam. Angažujete se ve všech činnostech, protože chcete udržet toto "jáství". Později na toto "jáství" zapomenete v hlubokém spánku a jenom tehdy jste plni klidu.

Tazatel: V meditaci je ale také klid, ne?

Maharadž: Proč ale meditujete? Abyste uklidnil "jáství". S "jástvím" začaly všechny mizérie. Musíte spontánně cítit povrchnost "jáství".

Tazatel: Jak?

Maharadž: Tato pozornost, toto "jáství", je vždy tady v bdělém stavu. My ale nejsme dostatečně ostražití a bdělí, abychom to pozorovali. Není tu žádná jiná pozornost, která by se měla provádět. Buďte pozorní k této pozornosti "já jsem".

Tazatel: Je tu něco, co zůstává ve stavu hlubokého spánku?

Maharadž: Cokoliv, co je tu v bdělém stavu, splyne v hluboký spánek a je v latentním stavu.

Tazatel: Jaká je správná aktivita?

Maharadž: Dovolte činům, ať se projeví skrze vás. Nepovažujte se za konatele. Potom se budou dít činy skrze vás; neříkejte ovšem, že tyto činy jsou dobré a jiné zase špatné. Není to vaší zodpovědností. Ten, kdo si myslí, že je konatel, je otrokem tendencí a podmíněností mysli. Džňánin pozoruje vědomí při činnosti a není do činností vědomí nijak vtažen.

Tazatel: To vypadá, jakoby to byl sklon vědomí strachovat se o věci kolem.

Maharadž: Ano, sklon a také zábava. Představte si, že vyliji vodu. Vezmu okamžitě utěrku a setřu ji. Nemám však pocit, že jsem udělal něco hloupého. Zkrátka se to stalo. Stejně tak, jako se i utěrka nasákne vodou bez potřeby přemýšlet o tom, že to tak dělá.

Tazatel: Jaká je to ale divná láska pro toto "jáství".

Maharadž: I přesto, že se jeví jako zvláštní a divná, projevuje se v konkrétních formách. My všichni si pěstujeme koncepty o spáse světa a o dobrých činech. Řekněte mi ale, kde jsou dnes všichni ti zachránci a zachránění po všech těch velkých konceptech a vznešených myšlenkách, které tito lidé měli? Co si přejete po tom všem?

Tazatel: Byl bych rád, kdyby zde bylo vše v harmonii a klidu.

Maharadž: Potom tedy nelpěte na jménu a tvaru. Zbavte se jména a tvaru.

Tazatel: Proč je tak složité pochopit tak jednoduchou věc?

Maharadž: Protože vše, co jste pochopil, jste přijal a osvojil si a přivlastnil si tak, že na tom lpíte. Zbavte se toho. Lpíte na čemkoliv, co jste v tomto světě pochopil. Zbavte se toho. Vzdejte se rovněž pohledu (myšlení), že rozumíte sobě samému.

Z knihy Semena vědomí

Překlad: Aleš Adámek