Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha IV. - O existenci - IV.022 - IV.023
14. 2. 2018 - Lenka
Pravdu zná ten, kdo ví, že radosti i bolesti jsou v tomto těle zakoušeny v důsledku plynutí času a okolností, do nichž se člověk dostává, ale že se ho netýkají.
Pravdu zná ten, kdo sám sebe chápe jako všudypřítomné neomezené Vědomí, zahrnující vše, co se kdy a kde objevilo.
Pravdu zná ten, kdo ví, že Já, jež je tak nepatrné jako milióntina špičky vlasu miliónkrát rozdělená, prostupuje vším.
Pravdu zná ten, kdo ví, že nelze oddělit Já od čehokoli jiného a že neomezené světlo Vědomí existuje jako jediná skutečnost.
IV.22
VASIŠTHA pokračoval:
Tak jako se pročistí voda, vhodíme-li do ní krystal kamence, tak zakouší jasnost Sebepoznání ten, kdo skrze dotazování se na Já získá poznání a s ním spojené schopnosti.
Jeho mysl není rušena změnami. Jeho bytí bylo transformováno. Dosáhl toho, co stojí za to dosáhnout, tedy Sebepoznání, a vzdal se představy objektů. Protože sám jediný Pozorovatel pozoruje, nepovažuje za pozorovatele (za subjekt) žádný jiný prvek. Je plně probuzený do nejvyšší Pravdy, a proto jakoby hluboce spal v projeveném světě. Jeho klid prostupuje vším, je nezaujatý vůči potěšení i jeho opaku. Ustalo jeho chtění, podobně jako ustane pohyb řeky, když se vlije do moře. Zpřetrhal sítě projeveného světa, stejně jako myš přehryže smyčku, do níž byla lapena.
Až když se mysl oprostí od všech připoutaností a nenechá se ovládat páry protikladů, až když ji nepřitahují objekty a nepotřebuje být ničím podpírána, je osvobozena ze zajetí iluze. Když ustanou všechny pochyby a není tu sklíčenost ani vzrušené nadšení, pak mysl září jako Měsíc v úplňku. Odpadnou-li nečistoty mysli, projeví se příznivé vlastnosti a na vše je nahlíženo stejně. Tak jako s vycházejícím sluncem zmizí tma, tak zmizí projevený svět, když slunce neomezeného Vědomí vyjde v srdci člověka. Poznání, které je schopno potěšit srdce každé bytosti ve vesmíru se tak projeví a dál rozšiřuje. Kdo poznal To, co jediné je hodno poznání, překročil vše, co přichází či odchází, zrození i smrt.
Mudrci, v nichž se skrze dotazování či přímé pozorování zrodilo Sebepoznání, mají přízeň i samotných bohů, Brahmy, Višnua, Indry a Šivy, a ti jsou jim nápomocni.
Není-li tu ztotožnění s egem, nevzniká v mysli, pracující podle své přirozenosti, žádné zmatení. Tak jako vlny v oceánu vznikají a zase mizí, tak vznikají a zase mizí světy. To může mást nevědomého člověka, nikoli však mudrce. Prostor uvnitř džbánu nevzniká s vyrobením džbánu, ani nezaniká s jeho rozbitím. Kdo ví, že právě takový je vztah mezi jeho vlastním tělem, jakožto džbánem, a Já, jakožto prostorem, toho se nedotýká chvála ani hana.
Tento fascinující projevený svět doléhá na člověka jen do té doby, dokud člověk nehledá podstatu Já. Přijde-li poznání, iluze zmizí.
VASIŠTHA pokračoval:
Ó Rámo, pravdu zná ten, kdo vidí tělo jako důsledek mylného chápání a zdroj utrpení a ví, že tělo není Já.
Pravdu zná ten, kdo ví, že radosti i bolesti jsou v tomto těle zakoušeny v důsledku plynutí času a okolností, do nichž se člověk dostává, ale že se ho netýkají.
Pravdu zná ten, kdo sám sebe chápe jako všudypřítomné neomezené Vědomí, zahrnující vše, co se kdy a kde objevilo.
Pravdu zná ten, kdo ví, že Já, jež je tak nepatrné jako milióntina špičky vlasu miliónkrát rozdělená, prostupuje vším.
Pravdu zná ten, kdo ví, že nelze oddělit Já od čehokoli jiného a že neomezené světlo Vědomí existuje jako jediná skutečnost.
Pravdu zná ten, kdo ví, že neduální Vědomí, dlící ve všech bytostech, je všemohoucí a všudypřítomné.
Pravdu zná ten, kdo nežije v mylném přesvědčení, že je tělo podléhající nemocem, obavám, úzkostem, stáří a smrti.
Pravdu zná ten, kdo ví, že není mysl a že všechny věci jsou navlečeny na Já jako korálky na niti.
Pravdu zná ten, kdo ví, že toto všechno je Brahman, nikoli „já“ a „ti druzí“.
Pravdu zná ten, kdo pohlíží na všechny bytosti tří světů jako na svoji rodinu, zasluhující si soucit a ochranu.
Pravdu zná ten, kdo ví, že pravá skutečnost není v objektech a že jediné, co skutečně existuje, je Já.
Přirozený, okolnostmi nedotčený člověk je ten, kdo ví, že radost i bolest, zrození i smrt, to vše není nic jiného než Já.
Pevně ustálený v pravdě je ten, kdo si uvědomuje, že není čeho dosáhnout a není čeho se vzdát, neboť toto všechno je jediné Já.
Sláva tomu, v němž spočívá naděje a kdo je naplněn nejvyšším poznáním, že celý vesmír je ve skutečnosti Brahman, jež se nemění v průběhu stvoření, bytí a zániku vesmíru.
IV.23
VASIŠTHA pokračoval:
Rámo, ten, kdo kráčí cestou nejvyšší, ač přebývá v tomto těle, fungujícím jako hrnčířský kruh jen ze setrvačnosti, zůstává nedotčen činy, jež byly vykonány. Tělo má pro svou potěchu a k osvobození duše a nezakouší v něm neštěstí.
Pro nevědomého je tělo zdrojem utrpení, pro osvíceného je to zdroj radosti. Dokud tělo existuje, čerpá z něho mudrc potěšení a radost osvícení, a když se život chýlí ke konci, nepovažuje to za žádnou ztrátu. Pro osvíceného člověka je tedy tělo zdrojem nekonečné radosti. Tělo dovoluje člověku ve světě svobodně a radostně putovat, a je tedy považováno za prostředek k poznávání. V těle mudrc prožívá nejrůznější smyslové zkušenosti a získává přátelství a lásku druhých, proto je pro něj i zdroj získávání. Dokud osvícený člověk přebývá v království zvaném tělo, šťastně kraluje, podobně jako ve své říši kraluje Indra, král nebes.
Tělo neuvádí mudrce v pokušení oddávat se vášním či chamtivosti, ani nedovoluje vstoupit nevědomosti či strachu. Inteligence, která řídí tělo mudrce, nepodléhá vzrušení, jež nevědomý člověk nazývá potěšením, ale spočívá uvnitřněna ve stavu rozjímání.
Podobně jako je vzduch v kontaktu se džbánem, dokud džbán existuje, nikoli když už džbán neexistuje, je vtělená bytost ve spojení s tělem, dokud tělo existuje, ale zůstává jím nedotčená, jakmile je tělo pryč.
Tak jako nejhorší jed Pánu Šivovi neublížil, ale jen umocnil jeho půvab, tak žádné činy ani potěšení nesvazují osvíceného člověka s cyklem zrození a smrti. Víš-li o někom, že je zloděj a s tímto poznáním s ním jednáš, může se stát tvým přítelem, a podobně když si užíváš světských věcí a znáš jejich pravou podstatu, mohou ti přinést potěšení. Mudrc, zbavený představy „já“ i všeho pochybování, má v těle svrchovanou vládu.
Proto by měl člověk zanechat honby za potěšeními a dosáhnout poznání. Pouze ukázněná mysl zakouší skutečné štěstí. Krále, osvobozeného ze zajetí, potěší skýva chleba daleko více, než potěší získání dalšího království panovníka, který nikdy zajat nebyl. Proto moudrý člověk zatne zuby a snaží se o podmanění své mysli a smyslů. Takové vítězství je cennější než vítězství nad vnějším nepřítelem.
překlad Lenka Vinklerová