ADVAITA.cz

22. července 1979 – Neřiďte se myslí; mysl si provádí svoji vlastní přirozenou činnost (z knihy Semena vědomí)

13. 2. 2018 | Gabriela

Maharadž: No vidíte, taktéž i já sleduji vědomí stejným způsobem. Cokoliv, co provádíte s úsilím, je z hlediska těla. Poznání „já jsem“ je duší celého světa. Pozorovatel poznání „já jsem“ je tu před samotným poznáním „já jsem“. Zkuste porozumět sám sobě tak, jak jste, a nepřidávejte jakékoliv kvalifikace. Stejně tak, jako když připravujete různá jídla z různých přísad, chcete z toho nakonec něco udělat. Pozorování neboli uvědomování je stejné, jako když pozorujete svůj hluboký spánek. Právě takové.

22. července 1979 – Neřiďte se myslí; mysl si provádí svoji vlastní přirozenou činnost (z knihy Semena vědomí)

Tazatel: Jsou vědomí a svědek stejné?

Maharadž: Vědomí je svědek všeho, co je viditelné. Je tu ale také další princip, který sleduje vědomí, a tento princip je za světem.

Tazatel: Jak sledujete vědomí?

Maharadž: Jak sledujete skutečnost, že právě sedíte? Bez úsilí či s úsilím?

Tazatel: Bez úsilí.

Maharadž: No vidíte, taktéž i já sleduji vědomí stejným způsobem. Cokoliv, co provádíte s úsilím, je z hlediska těla. Poznání „já jsem“ je duší celého světa. Pozorovatel poznání „já jsem“ je tu před samotným poznáním „já jsem“. Zkuste porozumět sám sobě tak, jak jste, a nepřidávejte jakékoliv kvalifikace. Stejně tak, jako když připravujete různá jídla z různých přísad, chcete z toho nakonec něco udělat. Pozorování neboli uvědomování je stejné, jako když pozorujete svůj hluboký spánek. Právě takové.

Tazatel: Nerozumím tomu.

Maharadž: Není to k porozumění. Musíte o sobě rozjímat. Cokoliv, co přichází na plátno tohoto rozjímání, jistě také zmizí. Rozjímající zůstává.

Tazatel: Není tento rozjímající také konceptem mysli?

Maharadž: Koncept a mysl jsou paprsky světla vycházející z rozjímajícího.

Tazatel: Je „já jsem“ souhrnem všeho, co vnímáte?

Maharadž: Ano, „jáství“ se spontánně zjeví a zmizí; nemá žádné místo k přebývání. Je to jako snový svět. Nezkoušejte být něčím, a to ani duchovní osobou. Jste projevené bytí. Strom tu již je obsažen v semenu. Stejně takové je „já jsem“. Pouze to zřete takové, jaké to je. Nezkoušejte zasahovat do toho, co vidíte. Jakou další potřebu byste mohl mít v okamžiku, kdy jste toto pochopil?

Tazatel: Žádnou.

Maharadž: Musíte se ale v tomto přesvědčení upevnit. Poznání (džňána) je duší celého vesmíru. Nezaplétejte se do siddhis (duchovních sil). I když netoužíte úmyslně po siddhis, mohou se kolem vás dít nějaké zázraky. Nevyžadujte si jejich autorství. Váš uctivatel, který je od vás vzdálen tisíce kilometrů, může získat váš daršan (posezení s Mistrem) ve formě. Kdykoliv váš uctivatel chválí vaše poznání, získává vaše poznání konkrétní formu. Nemyslete si, že něco děláte. Tak jako zvuk vyplní celý prostor, tak podobně poznání „já jsem“ vyplní úplný prostor. Jednou pochopíte, že pro vás neexistuje žádná smrt. Jestliže o sobě přemýšlíte jako o určité individualitě, potom jistě zemřete. Duchovně hledající člověk chce být něco; stačí, když budete to, co jste. Jestliže k vám pak přijdou nějací lidé, je automatické, že se s nimi dáte do řeči. Nemuseli jste ani studovat védy a vše, co z vás vychází, bude stejné jako to, co je obsaženo ve védách a upanišadách. V okamžiku, kdy začnete mluvit, nebudete mít ani tu nejnepatrnější myšlenku, že jste džňáninem nebo někým, kdo dosáhl poznání.

Tazatel: Cítím břímě „jáství“. Jak se toho mám zbavit?

Maharadž: Kde vzniká tato otázka? Jak se můžete něčeho zbavit, když jste nic nezasadil?

Tazatel: Vím to, ale moje mysl cítí, že by se toho měla zbavit.

Maharadž: Může mysl rozpoznat nejvyšší princip? Neřiďte se myslí; mysl si provádí svoji vlastní přirozenou činnost. Vy jste se s ní ztotožnil a hovoříte v její prospěch. S jakou trvalostí může mysl uskutečňovat změny ve vesmíru nebo prostoru?

Prostor je oční čočkou pravého „já jsem“, které skrze tuto čočku sleduje svět. Pět smyslů nemůže znát vás, ale vy znáte pět smyslů.

Tazatel: Co myslíte tím „vy“? Které „vy“ máte na mysli?

Maharadž: Od té doby, kdy cítíte dualitu, tím míním posluchače, který je ve vás.

Tazatel: Nejsem mimo vědomí.

Maharadž: Ve skutečnosti jste mimo ně a rozpoznáváte to. Jestliže říkáte, že jste vědomí, potom jste celým světem. Vy jste od „já jsem“ odděleni. Poznání „já jsem“ je samo o sobě iluzí. Poznání „já jsem“ a svět jsou klamy máji. Není v tom žádná podstata. Ve skutečnosti tu nejsou žádná slova; slova z vás vycházejí jenom pro vaše uspokojení.

Víte, že existují stavy hladu, žízně, bdělosti a spánku. Co jste bez těchto stavů? Myslíte si, že toto jsou všechny vaše věčné potřeby; ovšem toto je klam múla máji (primární iluze). Vjem „jáství“ má určité rozpětí v čase. Jak dlouho budete svázáni těmito nevědomostmi?

Tazatel: Paměť si vytváří „reálný svět“. Jestliže paměť neregistruje zelenou barvu, tak zde neexistuje zelená.

Maharadž: Paměť je jen součástí „já jsem“. Následná opakování jsou jen hrou máji. Myslíte si, že byste přežil osmidenní období beze spánku?

Tazatel: Ne.

Maharadž: Takže ve stručnosti, jestliže budete za stavy bdělosti a spánku, vaše nevědomost zmizí.

Tazatel: Odkud přichází vědomí „já jsem“ v momentě, kdy se ráno probouzím?

Maharadž: Toto nejste schopen pochopit. Podobně je tomu u filmu, který je již vyroben a opakovaně se stále a stále promítá. Tato chemická sloučenina se ve védách nazývá nejvyšší princip; je to hiranja-garbha (zlaté lůno). Vjem „jáství“ je zapomenut v hlubokém spánku a objevuje se v bdělosti a při snění.

Tazatel: Jak si pamatuji předchozí věci?

Maharadž: To je schopnost „jáství“. S čím se ztotožňujete?

Tazatel: Já jsem svědek.

Maharadž: Čeho?

Tazatel: Všech činností těla a mysli.

Maharadž: To je ale pouhou kvalitou těla-mysli, ale není to poznáním pravého Já. Červ se objeví ve zkaženém jídle. Podobně i tělo je zkaženým jídlem a Já se v tom kroutí. Když se tělo začne rozkládat, červ „jáství“ je v práci. Chuť je „jástvím“, které se těší ze života bez nástroje chuti, tj. jazyka. Jsme příliš hrdi na chuť tohoto zastaralého jídla. O jaké poznání potom stojíte?

Tazatel: O poznání svého pravého Já.

Maharadž: Dokud si budete myslet, že jste tělo, nedosáhnete pravého poznání. V jazyce Maráthi existuje tato fráze: „Půjčená žena je ta, která musí být vrácena zpět.“ Podobně i toto tělo je vypůjčenou věcí, kterou musíte vrátit zpět. Proto se tohoto ztotožnění s tělem musíte vzdát.

Tazatel: Jak se někdo může stát úspěšným, když se vzdá této totožnosti?

Maharadž: Zkuste prošetřit hluboký spánek a stav, kdy jste vzhůru. Oba stavy jsou časově ohraničeny. Bez zkušenosti tohoto stavu bdělosti či stavu spánku zkuste vysvětlit, co ve skutečnosti jste.

Tazatel: Potom jsem něco, co je nevyjádřitelné slovy.

Maharadž: Jste si tím jistý? Védy také říkají: „Toto neexistuje, tamto neexistuje,“ a na konci spočinou v tichosti, která je za slovy. Víte, že jste nebo že zažíváte zkušenost „já jsem“ i tehdy, když jste tu bez hlubokého spánku nebo stavu bdělosti?

Tazatel: Ne.

Maharadž: Co je narozeno: Vy nebo tyto dva stavy? Jestliže sem přijdete, budete brzy zlikvidován. Co si potom z těchto dvou stavů seberete jako atributy své totožnosti?

Tazatel: Nic.

Z knihy Semena vědomí

Překlad: Aleš Adámek