ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha IV. - O existenci - IV.014 - IV.016

24. 1. 2018 - Lenka

IV.14

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, mudrc Bhrigu a božstvo vládnoucí času si to namířili ke břehům řeky Samangy. Jak sestupovali z pohoří zvaného Mandara, viděli krásné lesy, obývané svatými muži. Viděli mohutné slony v říji, osvícené potulné mnichy i dokonalé mudrce, obsypané květy, které na ně rozverně házely nebeské nymfy. Nakonec sestoupili do rovin hustě posetých vesnicemi a městy a zakrátko dosáhli břehů řeky Samangy.

Zde uviděl mudrc Bhrigu svého syna, který měl jiné tělo i jinou povahu než dříve. Byl pokojného založení a jeho mysl se již ustálila v klidu a míru osvícení, třebaže si byl zároveň hluboce vědom osudu živých bytostí na tomto světě. Vypadalo to, že mysl mladého muže dosáhla naprostého klidu, v němž hra myšlenek a reakcí na ně zcela ustala. Byl čirý jako křišťál, který se nezajímá o to, co z okolí se v něm odrazí, a jeho mysl byla prosta myšlenek o tom, čeho je „třeba dosáhnout“ nebo čeho je „třeba se zbavit“.

Čas ukázal na mladíka a řekl mudrci: „Toto je tvůj syn.“ Poté Šukra zaslechl pobídnutí „vstávej“ a pomalu otevřel oči. Před sebou uviděl dvě ušlechtilé bytosti, které náležitě pozdravil, usadil na skále a uctivě k nim promluvil.

ŠUKRA řekl:

Ó božské bytosti, jsem nesmírně potěšen, že vás oba vidím! Díky vaší přítomnosti zmizely klamné představy, které z mé mysli nedokázalo vypudit ani studium svatých textů, ani pokání, znalosti či moudrost. Nejsladší nektar se nevyrovná blaženosti zakoušené při spatření osvícených bytostí. Posvátný je každý kousek země, jehož se dotkly vaše nohy.

BHRIGU mu řekl:

Rozpomeň se na sebe, nejsi přece nevědomý člověk!

Šukra zavřel oči a vzápětí se v něm probudily vzpomínky na předchozí životy.

ŠUKRA řekl:

Hle, prošel jsem spoustou vtělení a spoustou zážitků bolesti i radosti, poznání i iluze. Byl jsem krutým králem, hamižným obchodníkem i putujícím asketou. Neexistuje radost, kterou bych neokusil, čin, který bych nevykonal, štěstí či neštěstí, kterým bych neprošel. Nyní už nic nechci a nechci se ani ničemu vyhýbat. Nechť si přirozenost jde svou cestou. Pojď otče, půjdeme tam, kde se nachází mé předchozí, nyní již vyschlé tělo.

IV.15

VASIŠTHA pokračoval:

Brzy došli k místu, kde tělo Šukry, syna mudrce Bhrigu, leželo v pokročilém stádiu rozkladu. Při pohledu na ně začal Šukra bědovat.

ŠUKRA naříkal:

Ach, pohleďte na to tělo! Nebeské nymfy jej obdivovaly a uctívaly. A nyní je jen příbytkem červů a další havěti. Tělo, jež bylo potíráno santalovými mastmi, je nyní pokryto prachem. Ó tělo, teď jsi jen kostra, která mi nahání strach. I divoká zvěř se tvého vzezření musí polekat. Tělo prosté všech pocitů je nyní ve stavu úplného osvobození od myšlenek a představ. Zbavené hrozného skřeta mysli ho nezasáhnou ani přírodní pohromy. Jeho kmen, osvobozený od řádění neklidné opice zvané mysl, pozbyl kořenů a padl. Je štěstí, že v tomto  hustém lese projeveného světa mohu vidět toto tělo, osvobozené od utrpení.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, proč Šukra, přestože prošel mnoha vtěleními, lkal nad osudem právě toho těla, jež bylo synem mudrce Bhrigu?

VASIŠTHA odpověděl:

To proto, Rámo, že ostatní těla byly jen přeludy původního těla Šukry. Po stvoření, které vystřídalo předchozí zánik, vstoupila duše jedince, neboli džíva, do těla mudrce Bhrigu. Z vůle neomezeného Vědomí se zrodila jakožto Šukra a v tomto vtělení se jí dostalo všech obřadů, které přísluší synovi brahmína.

Proč Šukra, nyní Vasudéva, lkal nad tímto tělem? Ať jde o mudrce či člověka nevědomého, je to tak, že dokud existuje tělo, pracuje podle své přirozenosti. Vtělená bytost jedná přiměřeně tomuto světu, ať už je od něj odpoutaná, nebo ne. Rozdíl mezi mudrcem a nevědomým člověkem je v nastavení mysli. Mudrc má předpoklady, které vedou k osvobození, zatímco nastavení mysli nevědomého člověka vede k omezení. Dokud existuje tělo, bude bolest bolestivá a radost radostná. Mudrc však není připoután ani k jednomu. Mudrc se raduje v radosti či trpí v bolesti a zdá se, že ačkoli je osvícený, chová se stejně jako nevědomý člověk. Kdo má smysly odpoutané, ale jednání pod kontrolou, je osvobozen. Kdo má smysly svázané touhou, ale jednání nevázané, je omezen. Mudrc se ve společnosti chová přiměřeně, ačkoli nemá potřebu se přizpůsobovat. Ó Rámo, oprosti se od tužeb a přání a s pochopením, že jsi na věky čiré neomezené Vědomí, dělej, co je třeba.

IV.16

VASIŠTHA pokračoval:

Když Pán času a také smrti slyšel mladého Vasudévu naříkat nad osudem předchozího těla, přerušil ho.

ČAS nebo také BŮH SMRTI JAMA řekl:

Ó syne mudrce Bhrigu! Opusť toto tělo a vrať se do svého původního těla, tak jako se král vrací do svého království. S  tělem Šukry se znovu oddej pokání a pak se staň duchovním učitelem démonů. Na konci epochy odložíš tělo, aby ses již znovu nenarodil.

Jak to Čas řekl, na místě zmizel.

Šukra tedy odložil tělo Vasudévy, v němž vykonával pokání na břehu řeky Samangy, a vrátil se do svého původního těla, které již bylo v rozkladu. V témže okamžiku tělo Vasudévy padlo k zemi jako podťatý strom a zbyla z něj kostra. Mudrc Bhrigu pokropil tělo Šukry posvátnou vodou ze své misky, zarecitoval posvátné hymny, jež mají moc tělo znovu oživit a pokrýt je masem. V okamžení se tělo stalo mladým a krásným, jako bylo dříve.

Šukra vstal ze své meditační pozice a když uviděl svého otce, mudrce Bhrigu, stojícího před ním, padl mu k nohám. Bhrigu, vida svého oživeného syna, byl plný radosti, šťastně se usmíval a vřele ho objímal. Pocit radosti a myšlenka „to je můj syn“ tedy ovládla i mudrce. Dokud je tu vědomí těla, je to přirozené. Oba se radovali z opětovného setkání.

Bhrigu i Šukra pak vykonali smuteční obřad, aby uctili tělo Vasudévy, neboť člověk poznání ctí zvyky a tradice.

Bhrigu a Šukra pak zářili jako Slunce a Měsíc. Oba duchovní učitelé vesmírných zákonů putovali po světě a ustáleni v poznání Já setrvávali nedotčeni změnami, ať již v čase či v prostředí, v němž se nacházeli. Po nějaké době se Šukra stal učitelem démonů a jeho otec Bhrigu mudrcem s nejvyšším Poznáním.

To byl příběh mudrce Šukry, který kvůli své posedlosti nymfou prošel mnoha zrozeními.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy