Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha IV. - O existenci - IV.010
10. 1. 2018 - Lenka
Jsem Čas. To já jsem zničil bezpočet bytostí, ba dokonce i bohů, kteří vládli tomuto vesmíru. Svatý muži, já jsem ten, kdo se živí, a ty jsi mou potravou. Tak je to přirozeně určeno. Tento vztah se neřídí tím, co chceme nebo nechceme. Oheň ze své přirozenosti směřuje vzhůru a voda zase přirozeně teče dolů. Jídlo si hledá strávníka a stvořené objekty hledají svůj konec. Je to tak, jak určil Nejvyšší: ve všech věcech přebývá samotné Já. Při jasném zření neexistuje ani ten, kdo koná, ani ten, kdo zakouší. Nepročištěnému zraku, který vnímá rozdělení, se zdá, že takové rozdělení skutečně existuje.
IV.10
VASIŠTHA pokračoval:
Po sto nebeských let se mudrc Bhrigu oddával kontemplaci a nato se zvedl ze svého místa. Před sebou nespatřil svého syna Šukru, ale jen vysušené tělo, které vypadalo odporně. Stalo se příbytkem červů, kteří se v očních důlcích rychle množili. Jak byl Bhrigu zcela pohlcen tím, co vidí, neuvědomil si přirozený běh událostí a pln hněvu se rozhodl zaklít Čas za to, že způsobil předčasnou smrt jeho syna.
V tom okamžiku Čas, představující Smrt, přistoupil k mudrci v hmotném těle. V jedné ruce držel meč, ve druhé oprátku a oděn byl v neproniknutelném brnění. Měl šest rukou a šest tváří a obklopovala ho družina jeho sloužících a poslů. Plál plameny zániku, jež vycházely z jeho těla a ze zbraní, které držel v rukou. Svým chladným a neochvějným hlasem promluvil Čas k mudrci.
ČAS řekl:
Ó mudrci, jak je možné, že moudrý člověk jako ty předvádí tak nedůstojné chování? Mudrc neztrácí klid, ani když je napaden, ale ty jsi pozbyl rovnováhy, třebaže se tě nikdo ani nedotkl! Jsi úctyhodný člověk a já jsem ten, kdo dodržuje slušné způsoby chování. Proto ti bez jakýchkoli postranních úmyslů vzdávám poctu.
Nepromarni své zásluhy marným předváděním své schopnosti zaklínat. Pamatuj, že mě se nedotknou ani ohně kosmického zániku. Jak dětinské je od tebe, když doufáš, že mě můžeš zničit kletbou!
Jsem Čas. To já jsem zničil bezpočet bytostí, ba dokonce i bohů, kteří vládli tomuto vesmíru. Svatý muži, já jsem ten, kdo se živí, a ty jsi mou potravou. Tak je to přirozeně určeno. Tento vztah se neřídí tím, co chceme nebo nechceme. Oheň ze své přirozenosti směřuje vzhůru a voda zase přirozeně teče dolů. Jídlo si hledá strávníka a stvořené objekty hledají svůj konec. Je to tak, jak určil Nejvyšší: ve všech věcech přebývá samotné Já. Při jasném zření neexistuje ani ten, kdo koná, ani ten, kdo zakouší. Nepročištěnému zraku, který vnímá rozdělení, se zdá, že takové rozdělení skutečně existuje.
Jsi znalec Pravdy a víš, že tu není ani konání, ani nekonání. Bytosti přijdou a odejdou jako květy na stromech a o příčinách toho se můžeme jen dohadovat. Všechno je podřízeno času a lze to chápat jako skutečné i neskutečné. Neboť je-li hladina jezera zčeřena, zdá se zčeřený i obraz Měsíce. Lze to chápat obojím způsobem, jako pravdivé i jako falešné.
ČAS pokračoval:
Nedávej průchod hněvu, mudrci. To je jistá cesta do neštěstí. Neboť co bude, bude, pochop to. Nenecháváme se ovládat samolibostí či arogancí a následujeme bezprostřední naplňování svých běžných rolí, taková je přirozenost moudrých. Co má být uděláno, nechť je uděláno moudrými, kteří jsou podobně jako ve stavu hlubokého spánku zcela bez egoismu a sobectví. Nedopusť, aby tomu tak nebylo.
Kde je tvá moudrost, velikost a mravní odvaha? Ó mudrci, proč když znáš cestu k blaženosti, jednáš jako hlupák? Přece víš, že zralé ovoce padá ze stromu na zem. Místo toho, aby sis to uvědomil, mě chceš proklít?
Jistě víš, že každý má dvě těla. Jedno fyzické a jedno mentální. Fyzické tělo nemá schopnost vnímat a spěje ke svému zániku. Mysl je omezená, ale spořádaná. V tobě je však mysl rozrušená! Mysl nutí tělo tancovat, jak ona píská. Způsobuje na těle postupné změny, jako když si dítě hraje s blátem. Mentální čin je vskutku činem. Myšlenky způsobují omezení a čirý stav mysli je osvobozením. Právě mysl vytváří tělo i se všemi jeho končetinami. Mysl samotná jsou jak bytosti vnímání schopné, tak bytosti vnímání neschopné. Neomezená rozmanitost věcí není nic jiného než mysl. Mysl ve své rozlišovací funkci se nazývá rozum a ve funkci ztotožňovací je to ego neboli pocit jáství. Fyzické tělo je jen hmota, a přece jej mysl považuje za sebe sama. Obrátí-li se však mysl k pravdě, odloží své ztotožňování se s tělem a dosáhne Nejvyššího.
Ó mudrci, zatímco ses oddal rozjímání, odešel tvůj syn ve svých představách daleko odsud. Zanechal zde tělo, jež bylo „synem mudrce Bhrigu“, a vystoupil na nebe. Tam si užíval radostí s nebeskými nymfami, a když byly po čase jeho zásluhy vyčerpány, spadl jako zralý plod společně s nymfou zpátky na zem. Své éterické tělo musel nechat v nebi a na zem spadl, aby se tu zrodil ve fyzickém těle. Zde na zemi vystřídal mnoho zrození, byl synem brahmína, králem, rybářem, labutí, znovu králem, jogínem ovládajícím psychické síly, polobohem, synem mudrce, opět králem a opět synem mudrce, v důsledku špatných činů pak lovcem, opět králem, pak se rodil jako červi a rostliny, byl oslem, bambusem, srncem, hadem, ptákem, pak opět polobohem, a nyní se zrodil jako syn brahmína Vasudévy. Zná dobře svaté texty a právě teď vykonává pokání na břehu svaté řeky Samangy.
překlad Lenka Vinklerová