Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
III.1 - Utrpení při narození (z knihy Dásbódh)I
15. 12. 2017 - Aleš
Bezforemná Skutečnost upadla do stavu přizpůsobení se klamu a nabyla tak tělesnou formu a kvůli tomu začala podléhat radostem a bolestem. Tak vypadá zapletení se v síti máji/iluze.
Takové je utrpení v děloze a pak se Samo-jediné/Skutečnost objeví v práně. Proto byste se měli odevzdat Bohu.
Ten, kdo je oddán Bohu, je osvobozen od těchto utrpení zrodu, neboť síla poznání přináší odpoutanost, a ta zase přináší toto období universálního „vše“ (osvobození od pocitu „já jsem tělo z masa a kostí“).
Protože se umíněně držíme tělesné formy, dochází k utrpení v děloze. Proto by měl být opravdový posluchač bdělý a věnovat plnou pozornost tomuto pocitu „já jsem“ tím způsobem, že zapomene na vše.
|| Šrí Rám ||
-
Zrození je vyrašením útrap. Zrození je oceánem zármutku. Zrození je horou strachu, který nepoklesne.
-
Zrození je příchod úmorné lopoty. Zrození je původ hříchu. Zrození je sužování pískem v čase vždy neměnného a přítomného/nového Já.
-
Zrození je plodem nepochopení. Zrození je nenasytností *Pána Brahmy. Zrození je závojem klamu, prázdnotou poznání *(Brahma je buddhi/intelekt, jenž chce pojmenovat „mnoho“ věcí).
-
Zrození je omezením na džívu/individualitu. Zrození je příčinou smrti. Zrození je pro tuto bez-myšlenkovitou a bezpříčinnou přirozenost/svarúpu zapletením se.
-
Zrození je zapomenutím štěstí.***Zrození je skladištěm starostí. Zrození je rozpínavostí této rozpínavé vásany (touhy) být/existovat.
***Siddharaméšvar Maharadž: Život ve světě je plný trápení a ten, kdo věří, že v něm nalezne štěstí a získá vše-znalost, je hlupákem. Proto je vychytralost a znalost světské existence vlastně hlupáctvím.
-
Zrození je neštěstím džívy. Zrození je odlévací formou představivosti („já jsem muž a toto je žena“). Zrození je objetím této náruživé ženy ve formě „mé a moje“.
-
Zrození je klamem máji. Zrození je navršením zlosti. Zrození je překážkou, která brání osvobození.
-
Zrození je jástvím džívy. Zrození je gunami této myšlenky „já jsem tělo“. Zrození je zapomenutím tohoto bez-myšlenkovitého pochopení puruši.
-
Zrození je zálibou pro smyslové objekty. Zrození jsou pouta naděje. Zrození je lačnění bez-myšlenkovitého Já v pohlcujících plamenech času.
-
Zrození je to, kdy se bez-myšlenkovité Já stane tímto „vše“ a poté tělem. Zrození je to, kdy se bez-myšlenkovité Já stane „mnoha“ falešnými a strastiplnými úseky života. Zrození je to, kdy bez-myšlenkovité Já upadne do toho nejšpinavějšího pekla (tj. peklem je tělesné vědomí).
-
Když chápete tento kořen pocitu „já jsem“, potom tu je tato „řeč“ a ta není ani strastiplná, ani nečistá. Avšak Átma puruša se stal menstruační tekutinou a v ní dojde ke zrodu stavu „já jsem“ v těle (Není tu nic než vy, tato Skutečnost. Jenže v důsledku toho, že neznáte své Já/Skutečnost, dojde k projekci/představě světa vně/mimo vás, a tak se stáváte malým tělem z masa a kostí. Potom se Skutečnost stává zapáchajícím peklem menstruační tekutiny, atd.).
-
Jak může Átma puruša vůbec někdy pochopit tuto velkou radost z prožívání ryzího Brahman, když se stane touto nečistou strukturou vytvořenou z menstruačního výtoku?
-
Tento puruša se stal menstruační tekutinou ženy (v tomto světě je pouze on, i hovno je touto Skutečností; avšak když On zapomene na Sebe, je tu tato objektivizace); átman se stal touto zhoustlou špínou. Avšak ve skutečnosti je toto tělo plné špíny tím bez-myšlenkovitým ryzím Já.
-
Avšak vznešenost Átmanu se objevila uvnitř tohoto vnitřního prostoru jako (kožený) vak špíny. Stala se podobnou hrnci koželuha určeného k vaření (kůže), který není radno odkrývat (neboť by z něho unikl plynný čpavek).
-
I tento hrnec koželuha je čistý, když se řádně vymyje od veškeré špíny. Ale když se toto „já jsem“ stane nečistým zapáchajícím tělem, pak i kdyby bylo neustále čištěno, nebude nikdy čisté.
-
Toto tělo je vztyčená kostra, propletená žilami a tepnami a pokrytá masem a tukovou vrstvou.
-
Toto nečisté tělo nemůže být ryzím „slovem“, a přesto je hrubé tělo naplněno až po okraj touto Skutečností. I když tu je „mnoho“ zármutku a nemocí, přesto tato Skutečnost přebývá uvnitř těla.***
***(Sadáčar – Toto tělo je velmi špinavé, přesto to, co je uvnitř těla, je naprosto čisté. „Já nejsem tělo, já jsem nezávislé Já.“ Tato zkušenost je vaší očistou).
-
Toto tělo je skladištěm nečistoty a výkalů a to, co je uvnitř, se nechá potřísnit zvnějšku. *(Vnějšek je produkt vnitřku)(Maharadž – Říkáte o někom, jak je pěkný, ale když je pořezán nožem, nedokážete se na něho ani podívat).
-
Uvnitř tohoto (koženého) vaku se ve střevech nachází červi, nepatrní živočichové a výkaly. „Mnohost“ (tj. jakmile je toto Samo-jediné Já rozděleno v důsledku objektivizace; tedy tělesné vědomí) je vakem odporných pachů a toto nezměrné Paramátman bylo překryto kůží.
-
Universální tělo „vše“ bylo obstaráno hlavou (toto „já jsem“ nemá žádnou hlavu a je bez částí) a této potvrzené Pravdě nacházející se „tam“ byl dán nos plný hlenů (objektivizace s sebou přináší tělesné vědomí a tím se pak Samo-jediné stává těmito „mnoha“ částmi). Když je naslouchání/šravana přerušeno a toto „já jsem“ není slyšeno, pak vyvane odporný zápach a v tomto strašném pachu nemůže být tato Skutečnost pochopena (Jednou cestoval Randžit s žákem/šišjou v autobuse. Jeli kolem nějaké zapáchající stoky a žák si zacpal nos. Maharadž mu řekl: „Co se stalo.“ Žák odvětil: „To kvůli tomuto hroznému zápachu, Maharadži.“ Maharadž odvětil: „V Paramátman není žádný špatný zápach“).
-
V očích je hnis a nos je plný hlenů a tento úsvit vašeho Já se přeměnil v odporný zápach vycházející z úst *(Vy jste úsvitem; Maharadž: Ráno, když se probudíte, cítíte „Ó, já jsem tu“ a pak následuje „mnoho“ myšlenek; Maharadž: Ráno, když se probudíte, toto světlo vysvitne z vás).
-
Pak je toto mocné a silné Átma těmito slinami, chrchly, výkaly, žlučí a hleny. A toto lidé přirovnávají k „obrazu lotosového květu“ a říkají „To se podobá měsíci“!!
-
Potom se tato krásná forma „já jsem všude“ objevuje jako špinavá forma s břichem a střevy plnými výkalů. Řekni mi, jak se může tato potvrzená Pravda, jež je uvnitř světa, zjevit těmto orgánům vnímání? (Oči nemohou uvidět Pravdu, mohou pouze spatřit to, co není skutečné)
-
Potom je božská potrava „já jsem“ spolknuta/odhozena do břicha a pak se toto „vše“ stává výkaly a zvrácenou potravou. Poté je vypita voda z bhágírathí (čistá ganga poznání) a přeměněna v moč (Když se vzdáme tohoto pochopení „vše“, pak se staneme funkcemi hrubého těla; potom se blaženost pocitu „já jsem“, naší základní potravy, stává stravou, kterou jíme a polykáme pouze ústy, a když potřebujeme (ráno) na záchod, tak vykonáme potřebu a vypustíme to, a po celou dobu tak zapomínáme na svou pravou přirozenost).
-
Poté tato bez-myšlenkovitá svarúpa/přirozenost je tím výkalem, močí a vyzvracenou potravou, avšak ve skutečnosti svarúpa daruje život tomuto tělu. Vězte, že tělo roste díky skutečnému Já a buďte o tom plně přesvědčeni.
-
Pokud by v břiše (střevech) nebylo nic k vyměšování, či moč nebo potrava k vyzvracení, pak by tělo zemřelo a spolu s ním by byl zničen i svět onoho vše (toto „vše“ je opora hrubohmotného těla, které je tu zapotřebí, má-li být známo toto „vše“. Obojí je nerozpletitelně spojeno, a proto tělo potřebuje výživu/potravu; avšak měli byste pochopit toto: „Já jím jen abych vyživoval toto tělo“. Považujete-li se za tělo, pak když usnete nebo umřete, tento pocit „já jsem“ také zmizí. Proto když používáte tělo k tomu, abyste prošetřili „Kdo jsem já“, pak má váš život význam). Takže je jedno zda jste králem či žebrákem, přesto je zapotřebí mít toto hovno ve střevech.
-
Kdyby byl (natrvalo) vyprázdněn veškerý výkal, moč a zvratky, pak by tělo zajisté zesnulo/zemřelo; taková je přirozenost tohoto uspořádání s tělem.
-
Tímto způsobem se to beztvaré stává tvarem. Proto se prostřednictvím vivéky pokuste pochopit, jak se múlamája neboli to, co je „tady“, stává těmito základními elementy a poté lze pochopit, že tento falešný stav, jenž je obdařen strachem a pochybnostmi, je vlastně Skutečností (my jsme touto bez-myšlenkovitou, beztvarou Skutečností; avšak kvůli nepochopení a nedostatku rozlišování/vivéky jsme se začali pokládat za tělesnou formu a dostali se do zajetí konceptů bolesti a radosti. Prožíváme tuto ryzí nepřetržitou zkušenost pocitu „já jsem“ tím způsobem, že ji předěláváme do série „mnoha“ různých zážitků. Trpíme bolestmi v děloze, při zrození, v životě/samsáře, pak zemřeme a to celé znova dokola).
-
Jinak tato bez-myšlenkovitá přirozenost bude žít v tomto vězení a trpět po dobu devíti měsíců. Kdyby byly uzavřeny všechny tělesné otvory, kterých je celkem devět (oči, uši, nosní dírky, ústa, konečník a močová trubice), jak by tam pak mohl být vzduch? (Je-li síla vzduchu či poznání, které prostupuje veškerým tímto stvořením, lapena v omezené formě, jež ohraničuje tělo, a nemůže se vyprostit ven, pak jak může vůbec přijít pochopení? Jak může být tento vzduch vše-prostupný? Každá lidská bytost vstupuje do tohoto světa v nevědomosti, avšak pouze v tomto světě může tato nevědomost přestat/skončit.)
-
Šťávy, které jsou obsaženy ve vyzvracené potravě a výkalech, sužují těhotnou matku při pociťování bolesti v žaludku, a to vyvádí zcela z míry toto bez-myšlenkovité Já (embryo v děloze je bez-myšlenkovitou Skutečností, jež podstoupí zrod; taková je tragédie života). Kvůli tomuto znepokojení se universální tělo/„vše“ nechá omezit do formy z masa a kostí (když tu je takové soužení, pak toto „vše“ utone v ustaranosti a strachu a pravé Já se začne považovat za tělo dítěte).
-
Stěna dělohy není pokryta kůží a tak touhy a chutě matky zakouší i dítě v děloze a pocit „já jsem“ se stává spalujícím pocitem hořkosti a ostrosti vyvolané z potravy, kterou matka snědla (tento pocit „já jsem“ se nechá překrýt cizími a novými pocity).
-
Vše bylo seskupeno v celek a zabaleno v tomto koženém vaku a tak se Brahman/to „za“ neboli „tam“ stalo břichem plným výkalů. A tato náprava v podobě universálního „vše“ se stala pokřivenou a slizkou pupeční šňůrou (to, co není dílčí, ale jednotné, se stalo kvůli objektivizaci myslí a tělem s „mnoha“ rozličnými částmi. Jak může být toto „vše“ realizováno v děloze, jestliže se bytost stává tak objektivní?).
-
Potom tu je výkal, moč, nestrávené jídlo, žluč a nepatrné organismy se objevují v nose a ústech; poté se Skutečnost stává myslí, zcela zmatenou a velmi vyděšenou.
-
Podobně to platí pro bez-myšlenkovitou svarúpu/přirozenost, uvězněnou uvnitř prány. Ta upadla do takového omezení, že se zmítá v agónii a volá: „Višnu (On, jenž ochraňuje), prosím tě, osvoboď mne nyní z této iluze/máji“ (V tuto chvíli jsme touto přirozeností, uvězněnou ovšem v práně a tehdy tato bez-myšlenkovitá svarúpa žádá o vyproštění).
-
„Bože, jestliže mne vyprostíš z této iluze/máji, budu dělat to, co je mému přirozenému Já ku prospěchu. Potom se tudíž toto bez-myšlenkovité Já vyhne dalšímu zrození/pobývání v děloze a nikdy již opětovně nevstoupí do iluze/máji.“ (To je náš současný stav, omezený v práně. Kolikrát již jsme podstoupili zrození? Kolikrát nám již bylo řečeno, že jsme touto bez-myšlenkovitou Skutečností? Kolikrát jsme přísahali, že to bylo naposledy, kdy jsme se zrodili v děloze?)
-
Tato přísaha byla učiněna proto, že tu bylo tolik utrpení (Maharadž: Proč je v Indii tolik světců? Protože tu je tolik utrpení). Potom nastal čas zrození* a matka hlasitě vykřikla v bolestech (naší skutečnou matkou je v podstatě múla mája, toto „vše“, avšak kvůli nevědomosti a objektivitě se stala hrubohmotným tělem, nosícím dítě v děloze a trpícím bolestí spojenou s narozením dítěte). * (Přesto, Ale navzdory tomu, že jsme již tolikrát v mnoha životech složili tuto přísahu Bohu, tak se i nadále držíme tělesného vědomí a znova se tak nalézáme v děloze další matky).
-
Protože jsou nos a ústa obaleny tlustou kůží, plod není schopen dýchat, a tak je v okamžiku zrození Skutečnost zcela naplněna strachem. (Maharadž: Tato Skutečnost je uvnitř těla).
-
Vzhledem k tomu, jak jsou takto otvory do nosu a úst dítěte zablokovány, Skutečnost je přeměněna v mysl plnou strachu. A všude v práně se nachází mentální úzkost a fyzický neklid.
-
Tento plod se nemůže nadechnout a ani vydechnout, a Skutečnost uvnitř této prány je vyděšena. A jelikož nelze nalézt cestu ven z dělohy, je tu přespříliš strádání. (Když tu je tolik utrpení, jak zde pak může být vivéka/rozlišování?)
-
Když tu je mysl plná „mnoha“ strachů, pak je Skutečnost zcela zakryta. Potom lidé říkají: „Dítě/plod se zde zablokoval. Bude zapotřebí ho rozsekat na kusy, aby se dostal ven z dělohy.“
-
Potom se Skutečnost rozseká na kusy a je odstraněna. Dlaně a chodidla jsou odkrojeny a vyňaty. Jestliže se objeví paže, pak jsou také odříznuty a odstraněny. Takto mohou být odděleny další části, trup, nos a další.
-
Tímto způsobem byl plod rozřezán na kusy; dítě to zaplatilo životem a matka se také přeměnila v mrtvolu.
-
Dítě zemřelo a prána matky se tak vytratila. Vskutku je tu mnoho utrpení, které může čekat toho, kdo přebývá v děloze.
-
Pokud však má plod štěstí a nalezne cestu z dělohy ven, přesto musí se svými rameny a hlavou dokázat prolézt zúženým otvorem.
-
Takto je Skutečnosti bráněno; po vynaložení obrovského úsilí je dítě nakonec přivedeno na svět. Potom díky tomu dojde k příchodu této směsice gun tělesného vědomí a prána dítěte vyjde ven (viz V.8; zrození značí příchod gun této myšlenky „já jsem tělo“ a to přináší nevědomost a objektivizaci; potom se narodí dítě a prána začne proudit ven a dovnitř).
-
Prána dítěte vyšla ven a následkem toho tu je zapomnění (v práně se projevuje tamas guna nevědomosti/zapomnění) a jakékoliv předešlé vzpomínky jsou zapomenuty Skutečností v práně(viz V.8; zrození je zapomněním bez-myšlenkovitého pochopení Puruši).
-
So-ham, so-ham/„Já jsem On, já jsem On“ je opakováno uvnitř, ale vně si toto nelze vyslechnout, a tak člověk kvůli guně nevědomosti říká ko-ham, ko-ham/„Kdo jsem já, kdo jsem já?“ Potom tu je „mnohé“ utrpení v opakujícím se koloběhu zrodů (Plod v matčině děloze neříká Só-ham, neboť se svíjí v mukách gun, tak jak by to mohl pochopit? Avšak uvnitř něho a uvnitř každé živé bytosti je toto Só-ham neustále přítomné).
-
Toto Já (dítě je On) si zakusilo mnoho strádání, a při cestě na svět si toho hrozně moc vytrpělo. Avšak okamžitě poté, kdy je zplozeno, je toto utrpení v děloze zapomenuto (kvůli nevědomosti tamaguny).
-
Toto *vritti je ztraceno ve chvíli, kdy (v) mysli není připomínáno poznání (tj. toto připomínání je zapomenutím všeho). Kvůli nevědomosti dokonalá Skutečnost upadla do klamu a pak si člověk představuje, že pobyt v děloze byl příjemný (Poznání/satvaguna a nevědomost/tamasguna se spojí dohromady, aby přivedly radžasgunu, tj. představivost. Takový je pobyt každého v práně. Jak však může být toto poznání realizováno bez zapomenutí všeho?) *(touha vědět).
-
Bezforemná Skutečnost upadla do stavu přizpůsobení se klamu a nabyla tak tělesnou formu a kvůli tomu začala podléhat radostem a bolestem. Tak vypadá zapletení se v síti máji/iluze.
-
Takové je utrpení v děloze a pak se Samo-jediné/Skutečnost objeví v práně. Proto byste se měli odevzdat Bohu.
-
Ten, kdo je oddán Bohu, je osvobozen od těchto utrpení zrodu, neboť síla poznání přináší odpoutanost, a ta zase přináší toto období universálního „vše“ (osvobození od pocitu „já jsem tělo z masa a kostí“).
-
Protože se umíněně držíme tělesné formy, dochází k utrpení v děloze. Proto by měl být opravdový posluchač bdělý a věnovat plnou pozornost tomuto pocitu „já jsem“ tím způsobem, že zapomene na vše.
Tímto končí 1.kapitola 3.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Utrpení při zrození“.
Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek
Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)