ADVAITA.cz

II.7 - Sattva guna (z knihy Dásbódh)

10. 11. 2017 - Gábina

|| Šrí Rám ||

1. Dříve byla tato „řeč“ tama gunou a to je pak Átma puruša dárcem krutého utrpení (když je tato „řeč“ kvůli tama guně zapomenuta, je zanecháno pozorování a puruša je omezený na tělo.) Nyní naslouchejte (všechno, co jste se doposud naučili, zapomeňte) a bude tu tato sattva guna. Potom bude dosaženo Ono Nejvyšší, jehož dosáhnout bylo nejobtížnější (Ono je nejobtížněji dosažitelné, dokud zůstává nevědomost).

2. Tento puruša (tj. Svědek) je podporou bhadžanů; puruša je místem odpočinku jógina. Puruša ničí samsáru a tento puruša je kořenem utrpení (samsáry) (Maharadž – ganéša je počátkem saguny a nirguny).

3. Díky mula máje (sattva guně) tu je nejvyšší stav – já neexistuji. Sattva guna otevírá cestu k Bohu a pomocí této mula máji („já jsem“) by měl člověk dosáhnout Konečného Osvobození, Skutečnosti. (Uvnitř mula máji je tento ryzí mula puruša, On však zapomněl na Sebe Sama, jakmile spatřil Svůj odraz.)

4. Puruša je ochráncem oddanosti; puruša je vaší jedinou jistotou uvnitř oceánu světské existence. Když je puruša tímto osvobozením lakšmí (tedy „pocitu „já jsem“; ale nikoli jejího chotě, nárájany, „já nejsem“), pak je toto Átma stavem sattva guny. (Puruša je nárájana, šiva, íšvara atd.)

5. Pak je puruša tímto místem setkání (tj. „vše“); pak je puruša ozdobou poznání (Znalec se stal poznaným). Potom jsou radža i tama guna rozpuštěny díky této sattva guně mula máji.

6. Puruša je Ono Nejvyšší a je dárcem štěstí. Puruša je vlnami blaženosti mula máji a tento puruša je odstraňovatelem cyklu zrození a smrti (Všechno závisí na tom, kam On umístí Svou pozornost).

7. Puruša je koncem nevědomosti (mula máji); puruša je pravou zásluhou, zdrojem a podporou mula máji (puruša i mula mája jsou neoddělitelně svázáni jeden s druhým; když však prakrti odejde, pak se puruša stane tímto Jediným paramátman.) Díky sattva guně mula máji je nalezena cesta k tomuto „světu za“ (všechno zapomeňte a poznejte svět za jmény a formami).

8. Když je toto bez-myšlenkovité „Já“ touto sattva gunou, pak se stanete zjevnými uvnitř tohoto těla („já jsem“, „já jsem“); Skutečnost má poté pozornost této činnosti „vše“ (nejdříve oddělte sattvagunu od směsi tří gun, které společně vytváří svět a tělo prostřednictvím objektivizace; pocit „já jsem vše a všude“ je ryzí sattvagunou).

9. Když je vaše láska k Bohu větší než láska ke světským objektům (tělesné vědomí vyhledává jen smyslová potěšení); když je vždy poblíž rozlišování/vivék, pak je Átma sattva gunou.

10. Když Jedno Jediné zapomene na utrpení světského života; když Jedno Jediné odhalí přímou cestu oddanosti; když Jedno Jediné umožní vznik této ryzí činnosti uctívání/bhadžan, pak je Átma sattva gunou (přebývání v této sattva guně znamená provádět uctívání/bhadžan).

11. Když má Ono Jediné rádo paramárthu a objeví se nadšení pro čirou oddanost; když cítíte potřebu být Tím, co pozvedá toto „vše“ (když cítíte potřebu být tímto Átman), pak je Átman sattva gunou.

12. Když tu je posvátná koupel a modlitby/sandhja(1); když je tu očista vnitřního prostoru a když je zde zářivé roucho tohoto těla „vše“, pak je Átma sattva gunou.

(1) okamžik mezi odcházející a vyvstávající myšlenkou je sandhi; a to je skutečný čas uctívajícího/sandhja.

13. Když člověk vykonává oběti ohně a nabídne všechno těmto plamenům poznání; když člověk studuje posvátné knihy a učí mysl jejich významu. Když je vám vlastní dobročinnost, pak je Átma sattva gunou (viz 2.5.38; pravou dobročinností je darování mysli tomuto „vše“).

14. Když máte v oblibě tyto promluvy saguna; když máte zálibu pro „příběh“ boha hari; když jsou činnosti proměněny na tuto vždy-přítomnou činnost saguna, pak je Átma sattva gunou.

15. Když jsou rozdáni koně a sloni; když jsou rozdány krávy a tento svět (přestaňte objektivizovat a zřete vše stejným zrakem); když jsou odevzdány šperky „mnohosti“, pak to je sattva guna (Maharadž – Pro světce je diamant a suchý kus hovna jedno a to samé.)

16. Když zahodíte své bohatství (tj. schopnost vytvářet objekty) a své překrytí (představu „já jsem tělo“); když se vzdáte božské „potravy“ (tohoto „já jsem“) a odstraníte jemný element vody („jemnou“ objektivizaci); když uspokojíte touhu brahman (přestanete objektivizovat a prostě víte), pak je Átma sattva gunou. (Když se toto „vše“ stane jemnými elementy, je tu objektivizace. Toto „vše“ je elementem ohně a ten vždy doprovází element prostoru. V tuto chvíli spatřujete sebe sama všude. Jakmile se uvědomění přesune ven, je tu vědomí si světa mimo vás samých. To je element ohně. Když se začnou objevovat individuální formy, stejně jako vyvstávají vlny v oceánu, pak je tu element vody a „jemná“ objektivizace. Když nakonec tyto formy zhrubnou a objevují se jako skutečné a vy spatřujete sebe sama jako tělo v rozlehlém objektivním světě, pak to je element země. Všechny stvořené objekty zmizí, jakmile přestanete neustále myslet na tento svět.)

17. Podstupovat obřadnou koupel v zimních měsících kartig a margh; dodržovat náboženské restrikce, které jste dobrovolně přijali, a následovat různé rituály; postit se, jít na pouť bez touhy v mysli je sattva gunou.

18. Radosti z tisíců objektů toho světa a radost této pozornosti tohoto „vše“, jsou zde, když jsou cesty „mnohosti“ obětovány (cestou „vše“ se míní odstranění „mnohosti“ objektů); když je konatel osvobozen od touhy, pak je Átma sattva gunou. A když koná s touhou, pak je Átma radža gunou.

19. Když puruša vyhradí místo brahmínovi (Znalci brahman) na tomto posvátném poutním místě uvnitř; když puruša vybuduje studny a nádrže s čistou vodou (SiddharaméšhwarMaharadž – toto jsou zásobníky na uchování ryzího poznání) a když puruša postaví věž *vidžňány na tomto chrámu poznání, pak je to sattva guna. (Tento chrám značí metaforu pro poznání a to musí být ukotveno uvnitř.) *(Siddharaméšhvar Maharadž řekl jednou Svým žákům následující: Do teď jsem vás učil poznání a dnes umístím na tento chrám poznání špičku věže. Tou je vidžňána a ta ničí poznání).

20. Když postavíte pro poutníky místo odpočinku v tomto chrámu uvnitř; když postavíte schody a řadu osvětlujících lamp, abyste ukázali cestu (nástroje, které usnadní cestu); když vyhradíte speciální prostor pro růst fíkovníku (2), pak je Átma sattva gunou.

(2)posvátný fíkovník (kosmický strom) s kořeny nahoře v nebi. V sanskrtu se nazývá ašvattham a znamená následující – (poznání) nezůstává ani den, když usnete, kde je poznání?

21. Když vypěstujete překrásnou zahradu v tomto divokém lese zvaném svět (dokonce i Ráma se v tomto lese ztratil) s tekoucí řekou (voda života) a sladce voňavými květy (zkušenosti); když tato zahrada udělí klid mysli tomu, kdo je asketický, pak to je sattva guna.

22. Když vybudujete místo pro modlitbu (tzn. poznat prostor mezi dvěma myšlenkami) a skryté haly pod povrchem (této mysli); když postavíte schody vedoucí k řece (poznání) a zřídíte v tomto chrámu poznání pokladnici pro vidžňánu, pak to je sattva guna.

23. Když jsou „mnohé“ objekty tímto místem Boha, potom „tam“ je tímto světlem a to je vždy rozsvícené před tímto „vše“ (ryzí puruša osvětluje tento svět poznání); když jsou všechny formy krásných věcí obětovány/nabídnuty, pak to je sattva guna.

24. Pak je zde hraní na gongy, mridanga a tála*(Siddharaméšhvar Maharadž – vždy si pamatujte svou přirozenost/svarúpu), na velké i malé bubny, flétny a tyto „mnohé“ zvuky jsou líbezným tónem „já jsem“. („já jsem, já jsem; hraní na všechny tyto hudební nástroje není nic než metafora pro uctívání a přebývání v duchovním pochopení).

25. Když člověk vstoupí dovnitř chrámu a „mnohé“ sesbírané myšlenky se promění v tuto krásnou „řeč“; když je puruša pohlcen v bhadžanech na boha hariho, pak to je sattva guna.

26. Pak je toto „sídlo štěstí“ ochráněno a je tu vítězný průvod Boha. Potom je pozvednuta hodnost Velkého Krále a to je sattva guna.

27. Když je tu tato zahrada, v níž je shromážděno toto „vše“ a vyvýšená terasa, na níž roste keř tulsi (Maharadž – tu – vy; lája – rozpuštění; si-být; jste rozpuštěni); když mysl vyčistí zem a vytvoří (z barevného prášku) krásné rangoli (pestrobarevný obrázek), pak to je sattva guna. (3)

(3)Siddharaméšhvar Maharadž – Bez-myšlenkový Znalec se stal tímto pestrým/rozmanitým viditelným světem; obrazem namalovaným vašimi vlastními myšlenkami. Nahlížejte pozorně a pochopte, že v rámci tohoto hrubého světa existuje vnitřek i vnějšek tohoto poznání mimo barvy. Mí drazí žáci, opakováním mantry od Gurua s polozavřenýma očima – následují verše z odpoledního bhadžanu: DRUŠTI ÁNTA DRUŠTI SURANGA, Pátrej uvnitř a spatříš Absolutno, KARUNIJÁ SAMA-DRUŠTI MAGA, poté díky nezaujatosti a klidu NÁNÁ TARHÉČÉ RANGA SURANGA uvidíš zářit mnoho různých barev RAKTA ŠVÉTA-PITA ÁHÉ PUDHÉ NÍLAVARNA TÉDZA DZÁNÁVÉ Červená, bílá, žlutá a před sebou můžeš vidět tmavě modrou záři. …(zřením vnitřním zrakem je tu tato krásná forma. To je vize poznání. Mnoho barev je poté touto Jednou Jedinou krásnou formou. Jakmile je s tímto věděním viděna červená, bílá a žlutá, pak bude všude záře nekonečného Já.) NÍLAVARNA TÉ BIMBÁKÁŠÍ, Modrá barva nekonečného nebe se nachází ČAITANJÁČÍ MUSA TJÁMADHJÉ VASTU DŽADALÍ ASÉ v hlubinách vědomí, ve středu vědomí (síly) se nacházíš Ty…A když pochopíte záři tohoto Já ukrytého uvnitř této formy čajtanji, pak toto je studium vašeho Já.
Nyní otevřete své polozavřené oči a s nimi pochopte to, co je vně. Pochopte, že jste to vy, toto Já, které nazírá Sebe sama. Pak je všude tento Pán barev. Ať si vezmete cokoliv, pochopte, že to je Já. Když je všechno vnější zničeno a spáleno na popel, pak bude spatřena Záře Jednoho Jediného.

28. Když tato líbezná „řeč“ nabízí „mnoho“ slov Bohu, pak je tato cesta k Bohu obklopena barevnou klenbou; když je toto všechno nabídnuto v tomto chrámu poznání uvnitř, pak to je sattva guna.

29. Toto je boží potrava; je to posvěcená potrava „já jsem“ uvnitř těchto cest „mnohosti“. Když je plod „já jsem“, který nebyl nikdy předtím darován, nyní nabídnut/obětován, pak to je sattva guna.

30. Když oddaný oplývá takovouto láskou k Bohu, pak Bůh Sám mu s radostí slouží. Potom Samotný Bůh udržuje Své vstupní dveře čisté a trpělivě čeká a to je sattva guna.

31. Když je vnitřní víra puruši udržována „tam“ (v brahman); když jsou tělo, řeč a toto „vše“ nabídnuty myslí, je to čas velké radosti a oslavy a to je sattva guna.

32. Když jste pohlceni v tomto „příběhu“ boha hariho, tak to je (pravou) santalovou pastou, věnci a kumkumem (toto je pravá púdža). Když je tento „příběh“ úplně a vždy vyprávěn (nyní je vše On), pak to je sattva guna.

33. Když muž či žena skrze sílu „vše“ vezmou tento tělesný koncept a zcela a vždy ho nabízejí u dveří Boha, pak je to sattva guna.

34. Když je zanechána minulost (všechno zapomenete) a pak rychle běžíte k Bohu, je tu tento velký „čin“; když se oddaný přibližuje k tomuto vnitřnímu prostoru „vše“, pak to je sattva guna.

35. Když je zanechána vaše významnost a je přijat nepřetržitý a neměnný „čin“; když zcela a vždy přirozeně čekáte u dveří Boha, tak je to sattva guna.

36. Když ponecháte stranou *dobré jídlo a betelový list a držíte půst pro Boha (já nejím, tělo jí); když zavedete pravidelnou praxi opakování džapy a meditace, pak to je sattva guna. (Maharadž – nebuďte vybíraví; „Chci toto konkrétní jídlo a tamto nechci“ atd.)

37. Když člověk „nevyslovuje“ hanlivá a hrubá slova máji a je zcela korektní a jistý si svou praxí („já jsem On“); když jógin nabyde spokojenosti tohoto „já jsem“, pak to je sattva guna.

38. Když je tělesné ego odhozeno a člověk zpívá kírtan bez touhy (zpíváním kírtanu je míněno prostupovat/pronikat); když tvrdé srdce roztaje a objeví se extatická radost, tak to je sattva guna.

39. Když meditujete na Boha uvnitř vnitřního prostoru („já jsem mimo vše, co může být spatřeno či vnímáno); když je váš zrak upřen na Skutečnost a mrtvola těla je zapomenuta, pak to je sattva guna.

40. Když tu je velká láska k „příběhu“ hariho a vůbec nikdy žádné odchýlení se od něj; když milujete to, co je tu od začátku až do konce (neustálá přítomnost uvnitř každé zkušenosti), pak to je sattva guna.

41. Když je „jméno“ Boha na vašich rtech a když vlastníte tála (tj. připomínání si svarúpy); když tančíte (tj. všude je „já jsem“) a „mluvíte“ o všudy-přítomnosti Boha a pokládáte prach z Guruových chodidel na své čelo (pochopte, že všechno je prach), pak to je sattva guna.

42. Když nejste pyšní na tělo, pak vyvstane mocná síla zřeknutí se/vajragja předmětů smyslového potěšení; když pochopíte tyto falešné náklonnosti, pak to je sattva guna.

43. „Je třeba nastolit „tuto nápravu „vše“, proč byste měli zůstávat zamotání v samsáře?“ Když v srdci vyvstane takovéto pochopení, pak to je sattva guna.

44. „Samsára přináší mysli bolest a díky bhadžanům je zformováno toto „vše“. Když v mysli vyvstane takovéto poznání, pak to je sattva guna.

45. Když zůstáváte ve svém vlastním přístřeší; když vždy vzdáváte úctu a hledíte si tohoto; pak máte lásku k Rámovi. To je sattva guna.

46. Když se objeví vyčerpanost z tohoto „vše“, pak jste *paramarthi *(ten, kdo jde po cestě paramárthy) a tento puruša zůstává poblíž (setrváváním v sattva guně přirozeného vědění postupně vyvstane pocit odpoutanosti od tohoto „vše“/poznání); když se během pohromy („já jsem tělo“) objeví odvaha a trpělivost, pak to je sattva guna.

47. Když je vytvořena nezaujatost/odpoutanost v tomto čase „vše“, pak jsou potěšení z „mnohosti“ jen únavná; pak si mysl připomíná bhadžany na Boha a to je sattva guna.

48. Když se čita neusadí v tomto objektu „vše“, pak si mysl připomíná Boha (Jeden Jediný, kdo zná toto „vše“; tj. „já jsem pozorující *puruša). Když je zde takovéto pevné přesvědčení, pak je Átma sattva gunou. *(Maharadž – vše, co je viděno či vnímáno není skutečné; přesto On je zde)

49. Hrubý svět je modifikací uvnitř této „řeči“, tudíž byste se měli pevně držet „řeči“ s velkou láskou. Když je do mysli vtisknuto toto přesvědčení, pak Átma je sattva gunou.

50. Když ve vnitřním prostoru vyvstane inspirace „já jsem“; když je zničena logika, která překryla vaši vlastní svarúpu; když odeženete tělesné vědomí, pak je Átma sattva gunou.

51. Když je tělo tohoto „vše“ řádně využito a ve vnitřní schopnosti vědění vyvstane takováto odhodlanost; pak je tu „konání“ této sattva guny.

52. Když se objeví takovéto přesvědčení, pak je mula mája plná klidu, odpuštění a soucitu. Pak by měla být Skutečnost poznána jakožto sattva guna uvnitř tohoto vnitřního prostoru.

53. Když se náhle objeví nezvaný host (ten, kdo nepotřebuje být pozván/poznání) a člověk ho nenechá odejít hladového (Bůh prahne po uctívání); když nabídnete svůj majetek prostřednictvím této síly („vše“), pak je Átma sattva gunou.

54. Když přijde chudý pobožný poutník a požádá o přístřeší; je to sattva guna která mu poskytne místo k spočinutí.

55. Třebaže může být uvnitř vašeho přístřeší nedostatek „potravy“ (esenciální potravy „já jsem“), přesto byste se nikdy neměli otočit zády (tj. odhodlanost by měla být udržována); když vždy dáváte s pochopením této síly „já jsem“ (každý je mnou), pak je Átma sattva gunou.

56. Když je jazyk pomocí mula máji utišen/dobyt (žádné tělesné vědomí); když byla vásana (tj. touha být) mula máji zcela uspokojena; když mula mája netouží po dalších věcech, pak je Átma sattva gunou.

57. Vše, co přijde, nechť přijde a vše, co odejde, nechť odejde. V světském životě budou zajisté přicházet pohromy, ale přesto, není-li tím čita puruši vyrušena, pak je Átma sattva gunou.

58. Pro tohoto Jednoho Jediného Boha je štěstí tohoto „vše“ múla májou puštěno; když je stvoření těla „vše“ umožněno proklouznout, pak je Átma sattva gunou.

59. Když vásana/touha být utíká k smyslovým objektům a Átma se přesto nikdy nepohne; když zůstává statečnost puruši pevná, tak to je sattva guna.

60. Dokonce, i když tělo upadne do velkých potíží a musí trpět hladem a žízní, přesto toto přesvědčení zůstává a Átma je sattva gunou (Maharadž – když je břicho prázdné, můžete poznat Skutečnost).

61. Nejdříve je tu šravana (naslouchání „já jsem“) a manana (držení si toho v mysli) a poté díky nididhjásana (Maharadž – přirozená meditace) je tu naprostá spokojenost. Když máte toto poznání Átma, pak to je sattva guna. (viz 19.5.28; vstupte a zůstaňte „tam“/v brahman)

62. Když nemá mula mája ego, září osvobozená od všech nadějí. Když setrvává milost/krúpa poblíž mula máji, pak je Átma sattva gunou. (Maharadž –krúpa: kara-dělat; paha- chápat/vidět. Proto dělejte to, co vám Mistr řekne a pochopte to sami pro sebe).

63. Když je zde tato pokorná „řeč“ k tomu „vše“; když se pohybujete takto důstojně a s úctou; když činí toto „vše“ mysl šťastnou, pak Átma je sattva gunou.

64. Když je tu úpřímnost tohoto „vše“, pak v mysli není místo pro nepřátelství; když si džíva vybere být tím, co pozvedá toto „vše“ (tj. Átma), pak to je sattva guna.

65. Spíš než naše činnosti vykonávané uvnitř džívy by tu měla být ustanovena tato činnost „vše“. Když pak džíva umře, pak zůstane vaše všudy-přítomnost a to je sattva guna.

66. Tyto guny s vadami náleží jedna druhé (tj. mysli/džívovi); a jste to vy, toto „já jsem“, které chápe gunu tohoto „vše“. Když je všechno spojeno, tak jako v případě oceánu, pak to je sattva guna.

67. Když je udržována tato nepřetržitá odpověď (odpověď mysli, „já jsem On“) a není řečeno nic dalšího (žádné dohady, názory atd.); a i když vyvstane hněv, přesto by mělo být toto „já jsem“ v úctě střeženo, pak to je sattva guna. (Maharadž – když jste naštvaní, je tu myšlenka „Neměl bych být příliš naštvaný“. Přemýšlíte nad tím, jak moc naštvaní byste měli být… Světec je však naštvaný úplně).

68. Když je To, co je bez chyby, mučeno a drážděno, pak „mnohost“ vytváří přespříliš utrpení. Když je však toto trápení pouze v *čitě, pak to je sattva guna. *(Nedotkne se vás to, tj. tělo trpí, já však netrpím.)

69. Když tělo „já jsem“ snáší tyto problémy, pak to, co je daleko od Átma (mysl tělesného vědomí) potkává toto vědění „vše“; když se toto vědění „vše“ stará o toho, kdo je zavrhuje (tj. mysl), pak to je sattva guna.

70. Když je mysl těkající do všech směrů dovedena pod kontrolu pomocí rozlišování/vivék; když jsou smyslové orgány seskupeny dohromady, pak to je sattva guna.

71. Člověk by měl provádět tuto ryzí činnost (tj. „On koná“); měl by zanechat falešné činnosti („já konám“); když se držíte pevně této cesty oddanosti (oddaností se míní nebýt oddělený), pak Átma je sattva gunou.

72. Když máte rádi ranní koupel (tj. díky mému světlu se objevil tento svět) a když se těšíte poslechu pradávného Jednoho Jediného (puruša); když „mnohé“ myšlenky uvnitř této mantry „já jsem“ uctívají Boha, pak to je sattva guna.

73. Když máte velkou úctu k posvátné slavnosti v tomto čase „vše“ a když jste pohlceni do púdži na boha višnua (On ví); když máte v oblibě zrod brahman, pak to je sattva guna.

74. Když Skutečnost umře v tomto „shromáždění“ v cizí zemi (tj. v tomto hrubém světě) a vy vykonáte očistný obřad; nebo když Tomu (Skutečnosti) nabídnete svůj hluboký respekt, pak to je sattva guna.

75. Když je Jedno Jediné, které je uvnitř každého, bito, a vy vstoupíte do Skutečnosti a zničíte toho, kdo je bije (tj. hrubé myšlenky); když je džíva osvobozen od spoutanosti, pak to je sattva guna.

76. Když upřímným připomínáním si božího „jména“ vztyčíte lingam (tj. šivu); když vytvoříte tento prostor uvnitř a máte *daršan/vizi Boha, pak to je sattva guna. *(Když tu nic není, je zde On).

77. Když běžíte, abyste spatřili Věčnost/Světce a toto Jedno Nejvyšší se radostně kolébá sem a tam; když se ukloníte s pochopením tohoto „vše“, pak to je sattva guna.

78. Když múla mája obdrží požehnání Věčného; když jste pozvednuti z této rodiny světské existence, pak to je součástí íšvary (puruši) díky této sattva guně.

79. Když ukážete mysli skutečnou cestu a puruša ustanoví bhadžan na boha hariho; když se nevědomé mysli dostane poznání, pak je Átma sattva gunou.

80. Když se těšíte z nahromaděných zásluh z očistného obřadu; když se klaníte a provádíte pradakšinu („všude kam jdu, vidím Jeho“); když pokračujete v tomto neustálém připomínání, pak to je sattva guna.

81. Když máte upřímnou touhu po uctívání puruši uvnitř této kompozice slov/písem; když On *naprosto zničí toto tělo vytvořené z masa a kostí a rovněž cesty „mnohosti“, pak to je sattva guna. *(púdža –uctívat neboli naprosto zničit) (Siddharaméšhvar Maharadž říká: púdža značí vědět; proto když prostě víte, pak jsou všechna jména a formy naprosto zničeny)

82. Když čistíte a leštíte předmět uctívání (tj. mysl); když přimějete zářit toto Jedno, které zůstává uvnitř této „vztyčené konstrukce“ těla, pak to je sattva guna.

83. Když je zanecháno utrpení džívova utrpení a rovněž radost džívovy radosti, pak je tu velká radost a Átma je sattva gunou.

84. Pocta je vzdávání holdu džívovi a kritika je kritizování džívy (nejste to vy, komu je vzdáván hold či je kritizován); když znáte/uvědomujete si utrpení džívovych problémů, pak je Átma sattva gunou (mysl neboli džíva trpí, ale tato sattvaguna si je toho jen vědoma; tj. Je odpoutána od těchto pocitů).

85. Nyní (když tu je toto pochopení saguna) je bez-myšlenkovité Já tímto „vše“ (sattva gunou); když je uvnitř Boha toto „vše“, pak provádíte svou dharmu a vaše čitta je čittou puruši; když puruša zpívá bhadžany/uctívá bez jakékoliv touhy, je to sattva guna.

86. Když je bez-myšlenkovité pochopení touto sattva gunou, pak to je sattvik (ryzí stav mysli, přesto je to pořád stav mysli). Ono je zachráncem uvnitř oceánu samsáry (sattva guna ničí tělesné vědomí). Je to v důsledku této sattvické kvality, že vyvstane rozlišování/vikék („já jsem On“) a že se dostanete na cestu poznání.

87. Díky sattva guně je tu oddanost k Bohu. Díky sattva guně je zde dosažení poznání. A díky sattva guně je dovršeno Konečné Osvobození.

88. Když je tu stav sattva guny, pak malé tělesné vědomí „mluví“ s pochopením. V posluchači by měla být takováto bdělost a té byste následně měli věnovat svou naprostou pozornost.   

    Tímto končí 7. kapitola 2. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Sattva guna“.

    Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková

    ---

    Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)