Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.112 - III.113
22. 11. 2017 - Lenka
Neexistuje mysl bez neklidu. Neklid je samou podstatou mysli. A práce této neklidné mysli, jejímž základem je neomezené Vědomí, se projevuje jako tento svět. Svět je energie či síla mysli, Rámo. Je-li mysl zbavena svého neklidu, označuje se jako mrtvá mysl. A to je pokání neboli tapas, a to je též potvrzení pravdivosti svatých knih a osvobození.
III.112
VASIŠTHA pokračoval:
Jakmile se mysl s intenzitou zaměří na nějaký objekt, vidí právě v něm naplnění svých tužeb. Příčina toho není zcela zřejmá. Stejně jako vlny v oceánu, tak i silné pohnutky, se objevují hned tu a hned tam, vznikají a vzápětí zase zanikají. Nicméně tak jako je od ledu neodmyslitelný chlad, tak jsou tyto pohnutky a neklid neoddělitelné od mysli.
RÁMA se zeptal:
Svatý muži, jak mohou být tyto pohnutky a neklid mysli odstraněny silou, aniž by to způsobilo ještě větší chaos?
VASIŠTHA řekl:
Neexistuje mysl bez neklidu. Neklid je samou podstatou mysli. A práce této neklidné mysli, jejímž základem je neomezené Vědomí, se projevuje jako tento svět. Svět je energie či síla mysli, Rámo. Je-li mysl zbavena svého neklidu, označuje se jako mrtvá mysl. A to je pokání neboli tapas, a to je též potvrzení pravdivosti svatých knih a osvobození.
Jestliže se mysl rozplyne v neomezeném Vědomí, je tu nejvyšší klid a mír. Je-li naopak mysl zapletena v myšlenkách, je tu velké utrpení. Neklid mysli znamená nevědomost, je to zázemí pro tužby, sklony a podmíněnosti mysli. Zbav se neklidu mysli dotazováním se po pravdě a tím, že rozhodně odmítneš rozjímat o objektech smyslového potěšení.
Ó Rámo, mysl jako kyvadlo neustále překmitává mezi skutečností a zdáním, mezi uvědoměním a netečností. Pokud se mysl delší čas zabývá objekty, které jsou netečné a nevědomé, přejímá jejich netečnost a nevědomost. Je-li však tatáž mysl oddaná hledání pravdy a poznání, setřese všechny podmíněnosti a vrátí se k původní podstatě jakožto čiré Vědomí. Mysl na sebe bere podobu toho, o čem člověk rozjímá, ať je to původní či vypěstované. Proto odhodlaně, ale s rozumem rozjímej o stavu za utrpením, osvobozeném od všech pochybností. Mysl je schopná samu sebe zkrotit a jiná cesta není.
Moudrý člověk odstraní ze své mysli projevy skrytých tužeb a podmíněností (jež mysl jedince vytvářejí), hned jak se objeví. Tak je odstraněna nevědomost. Nejprve se vzdej veškerého chtění, aby ses zbavil sklonů a podmíněností mysli, a pak z mysli odstraň i představy omezení a osvobození. Buď oproštěn od všech podmíněností a tužeb mysli.
III.113
VASIŠTHA pokračoval:
Psychické sklony, dispozice či podmíněnosti mysli jsou neskutečné, a přesto se v mysli objevují. Lze je srovnat s obrazem dvou měsíců na nebi, které vidí lidé trpící diplopií čili dvojitým viděním. Proto bychom se těchto sklonů měli vzdát, jako by šlo o naprostý přelud. Následek nevědomosti je skutečný jen pro nevědomého člověka, pro mudrce je to pouze slovní vyjádření, podobně jako jím je „syn neplodné ženy“. Nezůstávej v nevědomosti, Rámo, ale usiluj o moudrost tím, že stejně jako bys opustil představu o existenci druhého měsíce na nebi, vzdáš se sklonů a podmíněností mysli.
Nejsi tím, kdo tu koná nějaké činy, Rámo. Proč se tedy za konajícího považuješ? Jestliže existuje pouze Jedno, kdo potom co a jak koná? Nezůstávej ani nečinný, neboť co bys získal tím, že bys nic nedělal? Co má být vykonáno, musí se vykonat. Proto spočívej v Já. Pokud děláš činnosti tobě přirozené, ale nejsi k nim připoután, pak nejsi konající. Nebudeš-li dělat nic, ale budeš připoután k představě nekonání, pak se stáváš konajícím, neboť konáš nekonání! Jestliže je tento svět jen kouzelnický trik, čeho se potom máme vzdávat a co máme hledat?
Semínkem tohoto projeveného světa je nevědomost. Dokud to tak nenahlížíme, má nevědomost povahu pravdy. Silou, která tento projevený svět vytváří a udržuje v pohybu, tak jako je udržován v pohybu hrnčířský kruh hrnčířem, jsou podmíněnosti a sklony mysli. Tak jako bambus jsou prázdné a bez podstaty. Stejně jako vlny v řece nezemřou, ani když je rozetneme ve dví. Nelze je uchopit. Jsou malé a jemné, ale mají sílu meče. Ačkoli je vnímáme jako výsledek našich úvah, nejsou při hledání pravdy k užitku. Rozdíly v objektech stvořeného světa nacházíme právě v důsledku těchto sklonů mysli.
Ačkoli nelze říci, že by sklony mysli přebývaly na nějakém určitém místě, jsou vidět všude. Tyto podmíněnosti nejsou projevem inteligence, ale protože jsou na ní založeny, mají zdání inteligence. Ačkoli se stále mění, vytvářejí v člověku iluzi stálosti. Díky jejich blízkému vztahu k neomezenému Vědomí se zdá, že jsou činné, ale jakmile dojde k pochopení neomezeného Vědomí, jejich činnost ustane.
Podmíněnosti a sklony mysli zmizí, nejsou-li živeny připoutaností k objektům. Ale i když tu taková připoutanost není, zůstávají skryty v možnosti.
VASIŠTHA pokračoval:
Nevědomost či podmíněnost mysli člověk získá snadno a zdá se, jakoby mu to přineslo radost, ačkoli ve skutečnosti to přináší utrpení. Iluzi radosti to vytvoří jen tím, že je jako závojem zcela zakryto Poznání Já. Tak bylo možné, že král Lavana prožil méně než hodinu, jakoby to bylo několik let.
Nevědomost čili podmíněnost mysli nemá sílu něco vykonat, a přece se zdá být velmi aktivní, podobně jako zrcadlo, když odráží světlo lampy. Ačkoli žena na obraze může vypadat jako živá, nebude schopna vykonávat povinnosti skutečné ženy, a stejně tak nevědomost či podmíněnost mysli není schopna skutečně pracovat, třebaže se to tak jeví. Nemůže oklamat moudrého člověka, pouze hlupáka, podobně jako přelud neošálí inteligentního člověka, ale jenom zvíře.
Nevědomost neboli podmíněnosti a sklony mysli mají jen dočasnou existenci. Přesto když jsou tady, zdají se být trvalé jako voda v řece. Poněvadž jsou schopny zakrýt skutečnost, zdají se být skutečné. Když je chceš uchopit, zjistíš, že nejsou nic. Přesto dosahují síly a pevnosti, tak jako provaz upletený z tenoučkých vláken. Zdá se, že se sklony a podmíněnosti vyvíjejí, ale není tomu tak. Neboť chceš-li je uchopit, mizí jako dým. Jako se nebe zdá být modré, zdají se tyto podmíněnosti mysli skutečně existovat. Rodí se jako druhý obraz měsíce při dvojitém vidění a existují jako snové objekty. Člověk je jimi zmaten podobně, jako když sedí v loďce, která odplouvá od břehu, ale jemu se zdá, že odplouvá břeh. Jsou-li sklony a podmíněnosti mysli tady, vytvářejí iluzi dlouho trvajícího snu projevení světa. Překrucují všechny vztahy a prožitky. Právě ony jsou odpovědné za stvoření a vnímání dvojnosti, rozdělování a následného zmatení ve vnímání a prožívání.
Jsou-li tyto sklony mysli ovládnuty tím, že si uvědomíme jejich neskutečnost, mysl jedince zmizí. Přestane-li voda téci, řeka vyschne.
Avšak řeka viděná v přeludu faty morgány ke konci nespěje, svatý muži. Jak je zvláštní, že nevědomost oslepila celý svět! Nevědomost či podmíněnost mysli si libuje ve dvou silách, v touze a nenávisti. Prosím, ujisti mě, jak nejlépe umíš, že nevědomost či podmíněnosti a sklony mysli vlastně nemůžou vůbec vzniknout.
RÁMA řekl:
Avšak řeka viděná v přeludu faty morgány ke konci nespěje, svatý muži. Jak je zvláštní, že nevědomost oslepila celý svět! Nevědomost či podmíněnost mysli si libuje ve dvou silách, v touze a nenávisti. Prosím, ujisti mě, jak nejlépe umíš, že nevědomost či podmíněnosti a sklony mysli vlastně nemůžou vůbec vzniknout.
překlad Lenka Vinklerová