Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.107 - III.109
8. 11. 2017 - Lenka
Z toho všeho je nyní zřejmé, že projevený svět není nic jiného než hra mysli a samotná mysl je jen hra všemohoucího neomezeného Bytí. Mysl je schopna ošálit i lidi s určitým poznáním. Neboť kam se poděl moudrý král, zběhlý v mnoha učeních, a kde je ta matoucí iluze?
III.107, 108
KRÁL pokračoval:
Stal jsem se členem divokého kmene. Moje žena porodila dceru, která mi přinesla ještě více utrpení, a během času přibyly další tři děti. Mnoho let jsem s tímto kmenem žil a zakoušel strasti hlavy rodiny, neboť jsem musel živit a chránit ženu i děti. Sháněl jsem dříví na oheň a často trávil noci v lese. Když bylo chladno, schovával jsem se do křoví, abych se zahřál. Hlavním jídlem mi bylo maso z prasat.
Čas běžel a já stárl. Začal jsem s masem obchodovat, nosil ho do vesnic v horách Vindhya a nejlepší kusy tam prodával. Co se nedalo výhodně prodat, rozřezal jsem na kusy a v hrozné špíně to sušil. Často mě trápil hlad a já pak bojoval o kus masa s druhými. Celé tělo mi postupně zčernalo, až bylo jako saze.
Tím, že jsem byl zaměstnán nečistými činnostmi, začala se má mysl též klonit k nečistému. Dobré myšlenky a pocity mě opustily. Tak jako se had zbavuje staré kůže, tak se mé srdce zbavilo veškerého soucitu. Ptákům i zvěři jsem působil nevýslovné trápení, když jsem je lovil s použitím sítí, pastí a různých zbraní.
Všechny rozmary počasí jsem zdolával oděný pouze bederní rouškou. Tak jsem strávil sedm let. V zajetí špatností a zlých tužeb jsem se nechal ovládat hněvem, mluvil hrubě, bědoval při nezdaru a živil se zkaženým jídlem. Vláčen větrem jako suchý list, žil jsem dlouho tak, jako kdyby mým jediným posláním v životě bylo shánění potravy.
Přišlo sucho. Vzduch byl horký, jakoby se v něm vznášely jiskérky ohně. Les vzplanul požárem a brzy z něj zůstal jen popel. Lidé trpěli hladem. Někteří podlehli přeludu faty morgány a hnali se za domnělou vodou, anebo žvýkali kaménky, které považovali za kousky masa.
Byli i tací, kteří v zoufalství pojídali mrtvoly a přitom si ohlodali své vlastní prsty nasáklé krví z mrtvých těl. Takové bylo šílenství způsobené hladověním.
Kde kdysi stál svěží, bujný les, tam zůstalo jen rozlehlé požářiště. Tam, kde byla dříve radost, se nyní rozléhal jen bolestný pláč umírajících.
III.109
KRÁL pokračoval:
Hladomor vyhnal mnoho lidí ze země. Odcházeli, kam se dalo. Ti, kteří kvůli ženě a dětem nechtěli odejít, zahynuli na místě. Jiní se stali obětí divoké zvěře.
Já jsem odešel i s ženou a dětmi. Na hranicích země stál strom, v jehož chladivém stínu jsem našel toužený odpočinek. Sundal jsem děti z ramen, lehl jsem si a dlouhý čas odpočíval.
Nejmladší z mých dětí, malé, ještě nevinné, a proto i nejdražší mému srdci, prosilo se slzami v očích o jídlo. Ačkoli jsem mu řekl, že žádné maso k jídlu není, ve své dětské nevinnosti neustále žadonilo, neschopno dále snášet hlad. V zoufalství jsem mu řekl: „Dobrá, vezmi si moje maso!“ Nebohé dítě řeklo bez přemýšlení: „Tak mi ho dej.“
Byl jsem zcela přemožen lítostí a citem. Viděl jsem, že dítě již není schopné dále snášet strasti hladovění. Rozhodl jsem se, že nejlepší způsob, jak ukončit všechno trápení, bude skončit se životem. Ze spadaných větví jsem postavil pohřební hranici. Jak jsem se k ní však přiblížil, roztřásl jsem se a – ocitl se zde u dvora, kde jste mě všichni zdravili a vítali.
(V okamžiku, kdy král domluvil, kejklíř zmizel.)
MINISTŘI řekli:
Pane, to nemohl být obyčejný kejklíř, neboť ho nezajímaly peníze ani odměna. To si jistě nějaké božstvo přálo tobě i nám ukázat moc kosmické iluze. Z toho všeho je nyní zřejmé, že projevený svět není nic jiného než hra mysli a samotná mysl je jen hra všemohoucího neomezeného Bytí. Mysl je schopna ošálit i lidi s určitým poznáním. Neboť kam se poděl moudrý král, zběhlý v mnoha učeních, a kde je ta matoucí iluze?
Zde jistě nejde o trik kejklíře, neboť kejklíř si nenechá ujít hmotný zisk. Toto je opravdu síla iluze. Proto kejklíř zmizel, aniž by čekal na odměnu.
VASIŠTHA řekl:
Byl jsem, Rámo, přímo u toho a vyprávím to tak, jak se to stalo. Takto tedy mysl zakrývá podstatu Já a vytváří iluzorní projevení s bezpočtem jeho větví, květů a plodů. Znič tuto iluzi poznáním a spočiň v klidu a míru.
překlad Lenka Vinklerová