ADVAITA.cz

II.3 - Pozornost chybného poznání (z knihy Dásbódh)

13. 10. 2017 - Martin

 || Šrí Rám ||

1. Naslouchejte (této „řeči“/poznání)! Jinak bude vaše pozornost zaměřena na chybné poznání, které přináší ty nejnižší a nejpodřadnější formy (tělo a hrubé objekty). Tato „řeč“ je plodem odříkání a budete-li jí pečlivě naslouchat, zbavíte se všeho hrubého.

2. Naslouchejte (tomuto poznání a na vše ostatní zapomeňte), protože chybné poznání přináší zrození a smrt v práně. Až v tomto naslouchání rozpoznáte onu svarúpu, která je bez pozornosti, pak přijde bez-myšlenkovité pochopení.

3. Ale když se toto átma zrodí v práně (1) a osvojí si chybné poznání (čili postoj „já jsem tělo a dýchám“ místo správného zřeknutí se „já nejsem tělo; tělo dýchá, ale já nejsem dechem“), potom je obtěžováno „mnoha“ krutými a hrubými debatami a všude převládají nízké guny (směs gunsatva, radžas a tamas, tedy poznání/nevědomost a představivost).

(1) Maharádž: Síla, která je ve vás, je tak mocná – v jednom nádechu spatříte celý svět. Lidé věří, že jsou tu tři světy; tento svět kolem nás, potom je tu prý nebe a dále svět, kterému říkají peklo. Stačí jediný váš nádech a můžete poznat cokoli, ne? Co by tu bylo, kdyby nebylo dechu? Všechno by zmizelo. To ve vašem vlastním dechu spočívá síla, která dokáže stvořit všechny tři světy.

Šlóka (Bhagavadgíta 16.4) || Ó, Pártho (Ardžuno), vrozené démonické vlastnosti člověka (tj. ego) jsou pýcha, povýšenost, ješitnost, hněv, hrubost a nevědomost.

4. (Tyto nízké guny) přinášejí touhu/káma, hněv/kródha, pýchu, závist, chamtivost, pokrytectví, zášť, namyšlenost, zatvrzelost, egoismus, obavy, deprese a pochybnosti.

5. (Tyto nízké guny) přinášejí přání, žárlivost, dychtivost, vytváření představ, starosti, pocit ega, *vásany, emoce, závist, nevědomost, ambice, touhu po tělesném potěšení, nespokojenost, netrpělivost. *(Hluboce zakořeněné touhy těla; člověk si představuje, že bez těla nemůže žít a zakoušet.)

6. Potom tu jsou touhy, přání, kritizování, pomluvy, špatné chování, násilí, pýcha na dosažené poznání, neposlušnost, potíže, neštěstí a vritti, které je velmi vzdálené od átma, a vásany, které jsou velmi vzdálené od átma. (Čiré vritti chce pouze vědět; čirá vásana chce pouze být.)

7. Potom tu je závistivé hašteření, starosti a zármutek; jsou tu všechny druhy dřiny, pachtění se a tlachání; je tu neustálé obtěžování a neutuchající rozruch. Nižší forma poznání je sžíravě bolestivá.

8. Potom je tu tato pokažená forma (tělo namísto bezforemného) a tato pokažená pozornost (směs poznání a nevědomosti a nikoli čiré poznání); potom je člověk slabý (ašakti, tedy postrádající šakti, „já jsem“), zkažený, nuzný a nejubožejší z ubohých. (To všechno jsou vlastnosti hrubého těla a jeho ega, opak bezforemného, ne-egoistického Já.)

9. Potom je člověk líný a nenasytný; je slabý a přesto násilnický; je pohrdavý a nanejvýš lstivý.

10. Potom je člověk hloupý a vznětlivý, upovídaný a toužící po smyslových objektech; potom člověk mluví lživě a je strašně konfliktní.

11. Je-li tu nevědomost a z ní pramenící pocit vlastnictví a konatelství („Já jsem takový a takový a já dělám vše.“), potom tu chybí ono bez-myšlenkovité pochopení a nelze si ho osvojit. Potom nelze získat dokonce ani zření skrze poznání získané studiem.

12. Potom je tu nevědomost a nedůvěra; je tu trápení a hřích; takový ne-oddaný si nemůže nikdy rozumět s oddaným.

13. Kvůli tomuto chybnému poznání je člověk zavrženým, surovým *hříšníkem; je neustále vystrašený a je nebezpečný; je nešťastný a je velice násilnický. *(Maharádž: Existuje jenom jediný hřích, a to myslet si, že jsi tělo.)

14. Potom tu je nízkost, podvod a nepřirozenost; potom jsou tu nemocní (tj. tělesným vědomím), kteří konají ubohé a nízké činy; potom je člověk omezený a odporuje své dharmě a tato vásana, která je původně pouhou touhou jednoduše být, si libuje v prostopášné a lehkovážné hře.

15. Je-li tu toto podřadné hrubé tělo a mysl, je tu namyšlenost a mysl nemá žádnou autoritu a je zárodkem nekonečného žvanění. Potom se toto bez-myšlenkovité pochopení stalo vivékou lehkovážného žebráka.

16. Je to falešný zbabělec, namyšlený opilec; je k ničemu, a přece si pyšně vykračuje; je plný strachu a nemá vůbec odvahu setrvávat v této „řeči“.

17. Je nízký a pyšný; zhýralý a pustošivý, je zákeřný a zmatený a dočista popletený.

18. Je plný pýchy a bezostyšnosti; je sklíčený a zlý; je pokrytecký a neuvěřitelně svéhlavý.

19. Je ohavný a plný nervozity; je plný lží a je k ničemu; má samé zlozvyky a je ve sporu s tímto „vším“.

20. Má chabé pochopení, a přesto je zatvrzelý; je sklíčený a vytváří mnoho rozdílností a rozporů; v těchto základních slovech je jak brahman, tak to největší utrpení. (V „mnoha“ slovech je to nejhorší i to nejlepší; tato slova nás uvrhnou do těla, ale také nás mohou zachránit díky správnému myšlení a pochopení.)

21. V „řeči“ tohoto „já jsem“ jsou hrubá a bolestná slova; je v ní klam a tělesné vědomí; v této řeči je utrpení způsobené bodavými, krutými a násilnými slovy, která jsou daleko od átma.

22. V této „řeči“ je zkaženost a v této „řeči“ je ničivost a zlomyslnost; v této „řeči“ je pomíjivost; v této „řeči“ je ustrašenost a degradace a v této „řeči“ je lehkovážnost a krutost.

23. Takový člověk je nečestný a pomlouvačný a svéhlavý; je mrzutý, nepoctivý, mstivý a nepříjemný; v této chatrči zvané tělo se nachází jen to, co je nedůvěryhodné a nanejvýš banální.

24. Je nevrlý a je poznamenán gunou tamas, takže jeho myšlení je nesprávné; je „krutý“ a škodlivý; je posedlý duchem elementů (které tvoří objektivní svět a toto hrubé tělo), ale přesto přebývá a pohybuje se v tomto těle „vše“ (považuje se za tělo, ale je stále pod ochranou tohoto věčného a pozorného „vše“.)

25. Je vrahem átma; je vrahem ženy (prakrti/stvoření); je vrahem krávy (toho, co ti dává cokoli si přeješ) a je vrahem brahmína (toho, kdo zná brahman); je vrahem své matky a svého otce (mulamáji čili prakrti a jejího manžela puruši); poklesl do tohoto těla a stal se velikým hříšníkem.

26. Kvůli těmto chybám je nezaslouženým příjemcem poznání, protože mu chybí jakákoli logika; ničí důvěru a je zrádcem svého nejlepšího přítele (átma); je nevděčný, je závislý na smyslových objektech; žije v pekle a ještě se tím vším chlubí.

27. Jeho život je plný pochybností, nesvárů, zápasů, hádek a rozepří; jeho činy jsou a-dharmou a jeho chování je nemorální a je zdrojem velikého utrpení; pomlouvá druhé za jejich zády; je panovačný a má velice mnoho špatných a krutých zlozvyků.

28. Je podlý a nečestný; flirtuje s druhými, uráží je a vypráví jim nesmysly („já jsem takový a takový a toto je takové a takové“); je sebe-středný a jeho mysl je chtivá a roztěkaná; lehce se rozzuří a je zákeřný.

29. Je to hloupý zbabělec, který vše kazí, je nečestný, nevěrný, nespolehlivý a nic mu není svaté. To jsou jeho nectnosti. Rád krade a ničí.

30. Je troufalý a nestoudný, je primitivní a chová se nevázaně; je to užvaněný podvodník, je to arogantní darebák se zvráceným myšlením, který šílí po ženách.

31. Je to vrah átma; vše co dělá je povrchní; je to lupič, který je nenasytný; je to vrah „zbloudilých poutníků“ a podvodník, který krade druhým manželky; je to černý mág, který obluzuje druhé svými kouzly. (Tedy kvůli nevědomosti říkáte – je to tohle a je to tamto – a tak přisuzujete jména a formy tomu, co je bezejmenné a bezforemné.)

32. Je bezmocný a nestoudný, a proto se neustále hádá; je neurvalý, divoký a brutální, špinavý a paličatý; je to stupidní a zatvrzelý člověk, který nemá před ničím respekt; je to lotr, který má spory s celým světem.

33. Je netrpělivý, chamtivý a koná jen špatné/nečisté činy; je slepý (k bezforemnému), je bezradný a jde to s ním z kopce; vznáší falešná obvinění, je hluchý (ke „slovu“) a jeho dech je slabý („já jsem tělo“); a na to vše je ještě pyšný a nechce se toho vzdát.

34. Má nedostatečné poznání a chybí mu jeho vznešenost a sláva; postrádá rodinu tohoto „vše“ a chybí mu bohatství lakšmí; trpí nedostatkem síly/šakti a bytí; je zbaven onoho „neviditelného“ a stal se žebrákem.

35. Nemá žádné schopnosti a chybí mu umění poznání; postrádá veškerou autoritu a není vůbec bdělý; chybí mu tato pozornost/lakšana a její krása; je zbaven tohoto těla „vše“ a zhloupl, protože nemá žádné rozlišování.

36. Chybí mu důmyslnost a chybí mu intelekt/buddhi; postrádá prosté jednání a čiré pochopení; chybí mu činy tohoto „vše“, tedy sattva guna; nemá vivéku a je pouze plný pochybností.

37. Trpí nedostatkem oddanosti/bhakti a víry; nemá poznání ani vajrágju/nezaujatost; chybí mu mírnost a schopnost odpouštět; chybí mu toto „vše“ a on se stal strašně malým.

38. Neví o svém spojení se „vším“; nemá ponětí o úsilí a neví, jak má studovat/praktikovat; nezná přátelství ani laskavost (tedy můj soused jsem já sám); nezná sám sebe a je hrozně nešťastný.

39. Takové jsou tedy modifikace „mnohého“. Taková mysl je skladištěm chybné/falešné pozornosti a takové je nepravdivé poznání lidstva. Dobrý posluchač by měl být schopen toto vše rozpoznat.

40. Taková je pozornost/lakšana falešného. Ale díky „naslouchání“ je možné se jí vzdát. Nicméně kvůli egu těla jsou tu mraky věcí, takže bez-myšlenkovité Já se nemůže prosadit a stabilizovat.

Tímto končí 3. kapitola 2. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Pozornost chybného poznání“. 

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)