ADVAITA.cz

II.2 - Vyšší/dokonalejší pozornost (z knihy Dásbódh)

6. 10. 2017 - Aleš

|| Šrí Rám ||

1. Jste-li vždy bdělým posluchačem, dokážete nyní (když tu je „já jsem“) pochopit, že to je Átma, které zná tuto vznešenou gunu (tj. ryzí sattva gunu, která je čirým věděním bez úsilí). Následkem „vše“-vědoucnosti mula máji dokážete přijmout pochopení nirguny (setrváte-li v ryzí sattva guně, ona pak samovolně odejde, a to, co zůstane, je nirguna, tj. za poznáním).

2. Tak jako se musíte zeptat na cestu tam, kde jste nikdy nebyli, obdobně jak byste vůbec pozřeli plod poznání, aniž byste se s ním nejprve obeznámili? (Jak tu může být vidžňána/zřeknutí se poznání bez jeho dřívějšího pochopení?) Tedy, i když Skutečnost upadla a stala se poznáním, přesto by neměla přijmout stav džívy.

3. Nemělo by se přehršle diskutovat a ve vašem srdci by nemělo být drženo to falešné. Měli byste pečlivě vybírat a nepřijmout za manželku ženu z horší rodiny (měli byste vypátrat prakrti a pojmout ji za svou choť a nikoli přijímat tělesné vědomí.)

4. Člověk by nemohl vůbec „mluvit“, kdyby nebylo onoho bez-myšlenkovitého Já (toto bez-myšlenkovité ryzí poznání je základem poznání/“řeči“, které je zase základem objektivního světa) a tudíž byste neměli postupovat dál bez *prozkoumání/*(Rozlišování mezi sagunou a nirgunou). Avšak člověk nedokáže probudit toto Jedno uvnitř této „věci“/“vše“ bez náležitého sebeovládání (nejprve by měly být uvedeny pod kontrolu mnohé myšlenky pomocí rozlišování/vivéka).

5. Átma puruša by neměl být nevrlý bez lásky (Nic nechci, třebaže jsem světem zavržen, stejně se nepohnu). Puruša by neměl vyhladit *poznané/*prakrti pro tohoto zloděje zvaného mysl, neboť (pak) se stane džívou uvnitř tohoto Jednoho ryzího brahman. Neměli byste cestovat po cestě k osvobození v temné noci nevědomosti (jak můžete být osvobozeni, budete-li se nadále považovat za džívu?)

6. Spravedlnost (tj. rozlišování/vivék) by neměla být zničena myslí a neměli byste hromadit nekalé bohatství (objektivizace „já jsem tělo“, „toto je takové a onaké“ atd.). Za žádných okolností by neměla být opuštěna cesta ctnosti („Já jsem On“).

7. Puruša by neměl obviňovat nebo být úzkostlivý a ani by se neměl držet ve společnosti falešného; neměl by násilím zabavovat bohatství či ženu (neměli byste toužit po projeveném světě. Ponechte přirozeně přicházet vše, co přichází a odcházet vše, co odchází. Nesnažte se držet smyslových objektů.)

8. Puruša by neměl odporovat *“řečníkovi“ (řečník je puruša a On činí „řeč“; ale mysl nesouhlasí s Jeho „řečí“) a tudíž přerušovat tuto jednotu. Neměl by se vzdát praxe poznání tohoto stvořeného „vše“. *(„Řečník“ je vámi a posluchač je rovněž vámi, ve světě jste tudíž jen vy sami.)

9. Puruša by se neměl přít se sprostě mluvícím a hádat se s ukecaným (tj. upovídanou myslí). Neměl by přerušit *společenství Pravdy/Světce uvnitř. *(satsang)

10. Puruša by neměl být moc zlostný ani způsobovat problémy Tomu, které je mu nejdražší (tj. Átma/“Já“). Neměl by se cítit znuděný v mysli a ani domýšlivý v učení.

11. Ani na okamžik by se „Já“ nemělo hněvat či „mluvit“ o falešném smyslu života. Nemělo by dojít k pochopení „já neexistuji“, bez toho, aniž by dříve dosáhlo tohoto velkého skutku „Já jsem toto vše“.

12. Mluvte „řečí“, jíž nelze zapomenout (nemusí být připomínána; je přirozená) a v harmonickém spojení tohoto „vše“ by neměla být tato síla ztracena; puruša by neměl kritizovat to, co je předchozí a méně objektivní.

13. Puruša by se neměl těšit lenosti, ani vymýšlet a vykládat báchorky tohoto světa; proto dokud pozorně neprozkoumáte a neočistíte svou mysl, nemůžete konat tuto činnost „vše“.

14. Puruša by se neměl zajímat o potěšení a neměl by se vzdát snahy puruši (tj. On neguje vše). Neměli byste vynakládat únavnou snahu a přinášet dřinu a problémy Tomu Jedinému, který je bez jakéhokoliv vnitřního prostoru (tj. parabrahman).

15. Puruša by se neměl cítit zahanben v tomto místě setkání „vše“ a neměl by mluvit lehkomyslně (měl by zůstat skrytý uvnitř tohoto „vše“ a nikdy by neměl říkat „Jsem takový a onaký apod.“) Toto Átma by nemělo učinit dohodu s tímto stvořeným „vše“ a mělo by zůstat vždy stranou.

16. „Vše“ by nemělo přemýšlet či se obávat a ani by nemělo zůstávat ubohým tělem. Toto „Já“ by se nikdy nemělo ohlížet s tužbou v mysli po jiné ženě. (Maharádž: „Vy vidíte ženu, ale Mistr vidí brahman.)

17. Neměli byste být zavázáni tomuto „vše“. Ale jestliže je závazek přijat, neměli byste ho držet v mysli (ponechte nepřetržitě toto hybné „vše“ odcházet, tak jako plyne proud řeky). Neměli byste přijímat problémy druhých (tj. stát se tělem) a tudíž ničit svou víru.

18. Neměli byste zůstávat bez očisty od všech znečištění; neměli byste nosit špinavé oblečení a neměli byste ničit Znalce tázáním se: „Kam jdeš?“ („Já sám jsem všude; nevidím oddělenost; nač přijímat dotek tohoto světa?)

19. Neměli byste likvidovat svou vlastní všudypřítomnost. Neměli byste být závislí a neměli byste uvalit břímě („já jsem tělo“) na toto Jedno jediné, které je přítomno uvnitř každého.

20. Neměli byste provádět jakoukoliv transakci (nechť přijde to, co má přijít),bez toho, aniž byste byli příjemcem hodným poznání. Neměli byste nic dlužit tomuto podřadnému stavu („Nepotřebuji toto tělo, jelikož ono potřebuje mne.“) a neměli byste vcházet do královského paláce bez Svědka (Král je Átma a Jeho palác je toto „vše“).

21. Neměli byste dávat falešná svědectví (tj. Jsem takový a onaký)(1) a neměli byste popírat či falšovat toto místo setkání („Já sám jsem všude“). Toto „Já“ by nemělo „hovořit“ bez patřičné péče a pozornosti ke Své vlastní pravé podstatě.

(1) Siddharaméšhvar Maharádž: U soudu na lavici svědků skládá každý svědek přísahu: Přísahám před Bohem, že budu říkat jen a jen pravdu, nic než pravdu a žádné lži.“ Složením takového slibu přísahá následující: „Mé jméno je Dhondopant, mé jméno z otcovy strany je Dagadopant, je mi tolik a tolik, jsem z té a té kasty, bydlím tam a tam.“ Nicméně i po složení přísahy je přesto zcela prolhaný. Avšak jaké jiné svědectví než toto může dát? U soudu nebyla zmínka o nějakém trestu za tyto lži. Nicméně svědek zajisté obdrží trest v podobě 8,4 miliónů zrození. Ten, kdo je bezejmenný, nemá žádného otce, je nezrozený, jehož věk nelze sdělit, kdo nenáleží do žádné kasty ani náboženství, nemá žádné povolání a s ohledem na jeho všudypřítomnost nelze říci: „Jsem z toho a toho místa,“ tak takovýto Nejvyšší Puruša, zbavený jakéhokoli rozlišování prostoru, času a objektu, by měl dát takovéto falešné svědectví. Výborně!! Taková je mocná síla máji.

22. Neměli byste závidět *bohatým a ani se zlobit nebo si dobírat To bezchybné. Toto Átma by nemělo žít s křivdou („já jsem tělo“). Mělo by se držet přesvědčení „já jsem“. *(Maharádž: „Když vidí chudák boháče, jak se veze ve velkém autě, měl by cítit, že to on sám sedí uvnitř.)

23. Toto „vše“ by nemělo pojídat tuto *božskou potravu a toto „vše“ by nemělo usnout („vše“ značí být bdělý; probudit se ze snu samsáry). *(Tato potrava je „já jsem“ neboli samotný život a je božské podstaty; tudíž bez ní nemůžete existovat ani jeden jediný okamžik. Neměla by být tedy pozřena, tj. zapomenuta, zatímco jíte hrubou potravu, ba naopak, vždy by měla být v mysli připomínána. Pak nejste továrnou na hovna a každý čin se stane božským činem.)Toto „vše“ by nemělo setrvávat ani jeden den v domě neřesti (toto tělo je dům, v němž přebýváte).

24. Toto Átma by nemělo vydávat své svědectví (když řeknete: „Pochopil jsem sebe sama“, tak jste na tomto místě zajisté nebyli; Maharádž: Jak poznat sebe sama. Můžete sebe sama políbit?) To/Átma by nemělo vyprávět o své vlastní všudypřítomnosti (protože pak se stanete tělesným vědomím). To by nemělo zesměšňovat své „Já“ uvažováním „já jsem tělo“. Mělo by této myšlence stvoření („Já jsem On“) přinést pochopení „já neexistuji“.

25. Toto Átma by nemělo mít ve zvyku kouřit a ani brát *omamné/opojné látky (smyslové zkušenosti) a toto Jedno by nemělo přijímat podporu „mnoha“ objektů a nikdy se s nimi nespřátelit. *(„Tyto všechny věci dělá tělo, nikoli já!“)

26. Neměli byste zůstávat bez této činnosti poznání a tolerovat ponižující poznámky od své mysli (měli byste mysli dát takovou odpověď, tj. „Já jsem On“, že mysl odejde.) Neměli byste ochutnávat nečisté jídlo (jídlo „mnoha“ smyslových zážitků), ani kdyby přišlo od Átma (popravdě vše je ryzí Átma, ale nestačí to vědět jen intelektuálně. Toto Átma ochutnává božskou potravu „já jsem“; On je „vše“-vědoucí a to musí být vaše zkušenost.)

27. To by nemělo používat urážlivu řeč; puruša by měl realizovat toto „vše“ (prakrti) a nikoli se jí/prakrti vysmívat; To by nikdy nemělo vkročit do podřadného hrubého těla, které je uvnitř tohoto těla „vše“ a mělo by vždy zůstávat jakožto vlastník tohoto „vše“.

28. Toto Nejvyšší Já by mělo být realizované a nikoli odcizené vaší myslí a toto „vše“ by se nemělo stát lakomcem („potřebuji toto a tamto“ a hromadit si tolik mnoho věcí); džíva by se nikdy neměl přít s Tím Jediným, který je nejdražší všem.

29. Neměli byste ničit toto Jedno Jediné (nirguna), ani byste neměli vydávat falešné svědectví (místo „něco se stalo“ řekněte „nic se nestalo“); nikdy byste neměli existovat bez autority Átma a ani jednat bez této autority. Nikdy byste neměli existovat a jednat s autoritou tělesného vědomí.

30. Neměli byste si držet ukradené vymyšlené příběhy tohoto světa; neměli byste vstoupit do dveří druhého (tj. tohoto hrubého světa); toto „Já“ by nemělo nikdy mluvit o předešlých chybách Jednoho Jediného, které je uvnitř každého (tj. zapomeňte na minulost a prohlašujte „já jsem“).

31. Neměli byste zapomenout či se zříci své síly přítomného „teď“ (toto je čas všeho neboli síla prakrti. Je počátkem času a prostoru; puruša je za tímto časem a prostorem); neměli byste nechat proklouznout sattva gunu a neměli byste trestat nepřítele (ego/mysl), který se k vám přišel uchýlit.

32. Neměli byste se stát domýšliví po nabytí nepatrného *bohatství (veškeré bohatství tohoto světa není nic ve srovnání s bohatstvím volnosti a osvobození od zrození a smrti); neměli byste se stydět být oddáni bohu Hari a očištěný by se neměl chovat bez sebeovládání v mysli. *(Kristus: „Co člověk získá, když dobyde celý svět, ale ztratí svou duši?)

33. Neměli byste se zaplétat s hlupáky; neměli byste vstupovat do temnoty nevědomosti; neměli byste zapomenout na své „Já“ kvůli nepozornosti.

34. Neměli byste se vzdávat své posvátné koupele a modliteb brahmína (vy jste pravý brahmín, jestliže očistíte svou mysl ve vodách poznání a připomínáte si svou svarúpu); měli byste jednat v souladu se svou linií (tj. náležíte svému Guruovi); neměli byste se usídlit v bezuzdné mysli tím, že zapomenete na svou svarúpu.

35. Neměli byste se vzdát tohoto „příběhu“ boha *Hari *(Hari je Višnu, což značí poznat) a tato promluva saguna by neměla být přerušena; neměli byste přerušit paramárthu (Konečné Dosažení) se silou prapanči (světských dosažení).

36. Neměli byste zničit tuto úmluvu s Bohem a ani opomínat svou dharmu (vnitřní přirozenost, tj. být a vědět); neměli byste se naivně honit za tím vším, co je bezvýznamné a prosté tohoto ryzího pochopení „já neexistuji“.

37. Neměli byste se posedle držet totožnosti být džívou, ale naopak se stát zabijákem džívy (naše vlastní koncepty jsou příčinou našeho zničení); neměli byste věřit v čas hojnosti nebo v čas nepřízně (tj. pochopit „nic se nestalo“).

38. Toto místo setkání by mělo být pochopeno a už nikdy opuštěno; v tomto přítomném „teď“ byste neměli opominout tuto odpověď (Maharádž: „Odpovězte mysli tak jemně, že mysl odejde; „Já jsem On“); neměli byste podlehnout pohrdání a vždy mít odvahu a trpělivost.

39. Neměli byste být bez Gurua; neměli byste mít Gurua z nižší kasty (měli byste mít brahmína, což je Znalec brahman, a ne znalce těla); a neměli byste věřit, že život s touto vznešeností „všeho“ je toto věčné Já.

40. Neměli byste opustit stezku Pravdy a toulat se po cestě nepravdy a neměli byste nikdy přijmout ego nepravdy.

41. Tato Skutečnost by měla opominout nepatrnou pronikavost hrubéha těla a (naopak) zvětšit svoji pronikavost (všudypřítomnost); pozorným rozlišováním/vivék byste se měli pevně držet stezky Pravdy.

42. Jestliže nepřijmete tuto nadřazenou/vyšší gunu (ryzí sattva gunu; „Já jsem vše, všude“), pak se Skutečnost stane nepozorným, nešťastným člověkem. Proto nadále poslouchejte pozorně a tato pozornost se stane bez-myšlenkovitou Skutečností, která je uvnitř této kompozice slov.

Tímto končí 2. kapitola 2. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Vyšší/dokonalejší pozornost“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Aleš Adámek

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)