ADVAITA.cz

I.7 - Chvála Pánu této básně "já jsem" (z knihy Dásbódh)

1. 9. 2017 - Matěj

Poznámka: 14.3 – Umění Poezie začíná slovy „báseň je věnec spletený z tohoto čistého ‚slova‘.“

|| Šrí Rám ||

1. Nyní, když jsi se vzdal všech myšlenek, přichází tato báseň „já jsem“. A takto chválíš Pána této „básně“ . Je nazýván íšvara a je Svědkem, Pánem a Stvořitelem tohoto „slova“ (neboli „básně“). A když se vzdá pozorování této „básně“, stane se bez-myšlenkovitým Paraméšvarou. (Když všechno zapomeneš a zůstáváš v tomto „teď“, svět stvořený slovy a koncepty zmizí a přichází toto „slovo“ neboli „báseň“. Její Pán je puruša neboli íšvara a dokud zůstává uvnitř této „básně“ skryt, je tu přítomno pozorování. A když tato „báseň“ skončí a pozorování rovněž, zůstane pouze ono nezničitelné Já/íšvara a je nazváno bez-myšlenkovitým Nejvyšším Já/paraméšvara.)

2. V opačném případě je ono bez-myšlenkovité Já rodným domem bohyně Sarasvatí (poznání neboli této básně „já jsem“); anebo ono bez-myšlenkovité Já žije jako džíva, studujíce „mnohá“ umění (zpěv, poezii, tanec, hudbu a tak dále). Ve skutečnosti jsou však tato „mnohá“ obydlí džívy obydlím „slova“ (nikdo nemůže žít ani chvíli bez „já jsem“/existence.) (Pokud nebyl Pán důsledně realizován, pak je tu buď svět Jeho „básně“, nebo svět, který si vytváříme svými „mnohými“ myšlenkami.)

3. Může být „mnoha“ skvělými touhami lidstva, nebo velikostí onoho Pána; nebo, jsou-li tyto „mnohé“ touhy ignorovány, poté básník stvoří všudypřítomnost (1) tohoto „vše“ (2). (Když je vše zapomenuto, tehdy je tato „řeč“ pronášena. Básníkem je puruša a On je ve skutečnosti tebou. Ale dokud je „básni“ nasloucháno, zůstává skryt. V tu chvíli se myšlenka „já jsem tělo“ stane pochopením „já jsem všude“ a teprve když i toto je odloženo, zůstane tu jen samotný básník/Pán.)

(1) Maharádž řekl: kirtí znamená slávu, ale ve skutečnosti to znamená prostupovat vším.

(2) Tomášovo evangelium, log. 2: „Ježíš řekl: Nepřestávat se svým hledáním má ten, kdo hledá, dokud nenalezne. A až nalezne, bude otřesen a když bude otřesen, bude se divit a stane se pánem nade vším, co jest.“

4. Může být oceánem světské existence, z něhož byl *vyloven klenot tohoto „slova“. Anebo může být osvobozením osvobozeného (tedy Konečným Osvobozením) a rozlehlým jako hladina klidné vody. A když onen básník pronese svou „báseň“, pak se intelekt s „mnoha“ myšlenkami navrátí do svého zdroje. *(Uvnitř tohoto světa se nachází tento překrásný klenot „já jsem“. Ale nebude nalezen, dokud po něm nezačneš pátrat rozlišováním/vivékou.)

5. Může tu být tento zdroj (neboli „slovo“), z něhož vyvěrají písma (neboli slova). Anebo tu je ono bez-myšlenkovité Já, díky této „řeči“ čintamani (což je kouzelný kámen, o kterém se říká, že ničí myšlenky/představivost, stejně tak, jako to dělá tato „řeč“.) Anebo se mléko božské krávy/kámadhénu, které posluchač pil, stane „mnoha“ myšlenkami. (Božská kráva rovněž představuje poznání. Proto ti dává cokoli, co si přeješ. Pokud si nic nepřeješ, ona k tobě přistoupí a zůstane s tebou. A pokud si přeješ tělo, dá ti tělo a „mnoho“ myšlenek, které ho doprovází.)

6. Může být myšlenkou „já jsem“ božského stromu plnícího přání/kalpataru (strom poznání ti dá cokoli, co si přeješ; tedy cokoli, co si myslíš, že jsi, tím se stáváš.) Anebo je slávou osvobození a pak se tento rozlehlý svět „mnoha“ myšlenek stane široširou rozlehlostí Konečného Osvobození.

7. Může zde být tvé bohatství tohoto *světa za. Anebo je zde ona bez-myšlenkovitá, tajná stezka jógina. Anebo se ono Nejzazší Dovršení/paramártha (3) džňánina stane „mnoha“ tvary. *(Uvnitř tohoto světa jmen a forem se nachází jiný svět, svět viditelný očima poznání.) (4)

(3) Param-arth znamená Nejvyšší Smysl nebo Nejzazší Dovršení.

(4) Tomášovo evangelium, log. 113: Nepřijde, když bude očekáváno. Neřekne se: „Hle, je tady!“ nebo: „Hle, tam!“. Vždyť království Otce je rozšířeno po celé zemi a lidé ho nevidí.

8. Může být dokonalým pochopením čirého poznání. Anebo se onen Pán stane touto sagunou oné nirguny. Pak je ovšem pozornost onoho bez-myšlenkovitého básníka upnuta na máju.

9. Anebo je zde „mnoho“ písem se svým skrytým významem. Nebo je dosažením onoho nedosažitelného Paraméšvary. Není-li, pak velice snadno nabývá formy básníka (tedy básně saguny). (Tato kapitola opakovaně mluví o třech úrovních pochopení. Jednak je tu stav, kdy bez-myšlenkovité Já zaujalo postoj „já jsem tělo“ a jsou tu „mnohé“ hrubé formy. Nebo se On stane pochopením „já jsem“ a je tu tato pohyblivá forma neboli čajtanja, saguna atd. Anebo On dosáhne pochopení Svého vlastního bez-myšlenkovitého Já a stane se Jedním bez druhého.) 

10. Tento básník je poznáním aspiranta/mumukšu. Tento básník je praxí/sádhana hledajícího/sádhaka. Je naprostým spočinutím dokonalého/siddha, jež není nikdy narušeno. 

    (Tento Pán „básně“ čili puruša je věčný a od tohoto všeho je odtažený a nazývá se siddha. Když na Sebe zapomene, ale snaží se získat pochopení, říká se mu aspirant/mumukšu, a když vytváří tuto „báseň“, je to hledající neboli sádhaka. V této „básni“ je Svědkem a v tomto hrubém světě je ve stavu naprostého zapomnění na Sebe Sama.)

11. Onen básník je útočištěm svadharmy (5). Je tím, kdo se snaží kontrolovat mysl. Je pokorným purušou, jenž vykonává svou dharmu (být svědkem je přirozeností člověka a je to jeho jediná povinnost/dharma, „jsem všude, neboť nic nechci“.) (Není zde nic kromě onoho básníka; přijímá „mnoho“ rolí a snaží se kontrolovat mysl a na všechno zapomíná a hledá útočiště v „já jsem“ a opouští tuto dvojnost a hledá útočiště ve svém vlastním Já a je vždycky svobodný a nikdy nebyl spoután.)

(5) Naší jediné skutečné povinnosti, prodlévat ve svarúpě.

12. Onen básník je ochráncem zřeknutí se/vairágja („nic nechci“). Je „mnoha“ úspěchy oddaných a když tyto „mnohé“ myšlenky hledají útočiště ve svadharmě, pak je tu onen bez-myšlenkovitý básník.

13. Anebo je stav onoho básníka láskou, přesahující všechny lásky. Nebo je onen básník „mnoha“ objekty meditace toho, jenž je ponořen v meditaci. Nebo se stane rozlehlou všudypřítomností uctívajícího („On koná vše“).

14. Básník je kořenem „mnoha“ duchovních snah/sádhana a je ovocem těchto „mnoha“ snah. Díky Jeho milosti se „mnoho“ činů stane tímto dokonalým činem poznání („Já jsem všude“) a je-li toto udržováno, pak čiré poznání bez-myšlenkovitého básníka bude realizováno.

15. Je-li tu tato jednoduchá „řeč“ básníka, pak vášnivá mysl dojde klidu a potěšení v naslouchání této „básni“. Pak bude „báseň“ přednášena oním Pánem „básně“.

16. Onen básník je převelice zběhlý v písmech; on je tím, komu patří síla poznání; on je tím, kdo je zdatný v „mnoha“ způsobech.

17. Onen básník rozumí této plynulé „básni“; on obrací „mnohá“ soužení v touhu po poznání; on obrací toto poznání prózy i verše se všemi jejich jednotlivostmi v onu nedělitelnou svarúpu tím, jak plynule recituje Svou „báseň“.

18. Onen básník daruje krásu hrubému světu; je hluboce milován *Lakšmí, a když toto „vše“ má stálou podporu dokonalého/siddha, pak je tu onen bez-myšlenkovitý básník. *(Lakšmí znamená, že pozornost/lakša je upřena na „já“/mí; ona je prakruti neboli „vše“, ona je vždy věrná svému choti nárájanovi neboli purušovi. Nyní, když člověk pochopil, že dokonce i toto „Já jsem vše“ je pouhým projevem na pozadí beztvarého Já, může tento pocit „já jsem“ odhodit.)

19. Onen básník je podstatou tohoto „místa setkání“ (tam, kde se smysly, mysl, prána, a tak dále, setkávají jako toto „vše“); on je ozdobou dobrého osudu; onen bez-myšlenkovitý básník poskytuje mysli ochranu tohoto štěstí (pak mysl nebude chtít nikam odcházet).

20. Onen básník je konatelem a vlastní formou „vše“; on odhaluje vznešenost mudrce (prostě vědět); když onen básník recituje svou „báseň“, pak mysl porozumí písmům (néti,néti).

21. Není-li zde všudypřítomnost onoho básníka, jak by pak mohl být člověk pozvednut z tohoto světa? (Pak ten, kdo je „všudy“-přítomný bude obývat pouze tělo z masa a krve.) Proto pochop, že onen básník je oporou tohoto „vše“, které se stává hrubým stvořením (zapomene-li mysl na tento svět, najde oporu v tomto „vše“ a bude pozvednuta ze světské existence).

22. Je tu „mnoho“ znalostí a je tu porozumění tomuto „vše“. Avšak ani jedno z toho nemůže existovat bez onoho Pána této „básně“. Z onoho básníka vzešlo toto „vše“ (prakruti) a rovněž Pozorovatel tohoto „vše“ (átmapuruša).

23. Dříve tu byli Páni této „básně“ jako Vjása a Valmiki a další. Díky onomu Pánu se přeci projevil tento hrubý svět rozmanitých forem. A z onoho Pána vzešlo toto rozlišování/vivéka „vše“ a nerozlišování/avivéka tohoto světa.

24. Dříve zde bylo vykonávání této výtečné básnické činnosti („já jsem“ neboli přirozeného jazyka) a později přišlo studium mnoha jazyků. A kvůli tomu se Nejvyšší básník stal pouhým učencem/pandit. (Vzdělaný učenec, blázen a toto „já jsem“ jsou oním Nejvyšším básníkem, ale padla na Něj nevědomost, takže se považuje za hrubé tělo.)

25. Původně zde byl Ten největší z největších (Skutečnost), ale poté se onen nekonečný Pán této „básně“ projevil jako poznání. I nyní je a povždy bude, pokud se před Ním skloníš (tedy opustíš-li své nevědomé myšlenky).

26. Může zde být „mnoho“ myšlenek, tento obraz moudrosti („řeči“), nebo před tebou stojí onen bez-myšlenkovitý Pán „řeči“. Védy a šruti o Jeho božské „řeči“ říkají néti, néti (nejprve zde byla tato přirozená „řeč“ a poté přišla abeceda, písmena, slova, verše a jazyky, písma a tak dále).

27. Díky onomu bez-myšlenkovitému básníkovi je zde „mnoho“ názorů a opakování a je tu tato „řeč“, a nakonec, díky Jeho dokonalosti, je tu i onen bez-myšlenkovitý Pán za všemi pochybnostmi.

28. Nebo se ono bez-myšlenkovité Já stane oblakem nektaru, laskavě se zjevujícím nad ptákem čatakem (čataka čeká a pije pouze nektarovou rosu z tohoto oblaku, stejně jako věrný oddaný trpělivě čeká na poznání); nebo se stane tokem potůčku devíti nálad (6); v opačném případě se oněch „mnoho“ nálad vlije do široširé rozlohy vody, oplývající štěstím (blažeností poznání).

(6) Mysl s hněvem, radostí, statečností a tak dále; „mnoho“ nálad je obsaženo v poezii a v životě.

29. Může být pokladnicí rozlišování/vivéka, anebo se projeví v podobě člověka; nebo se mysl plná „mnoha“ myšlenek skrze bez-myšlenkovité pochopení „já neexistuji“ sjednotí s onou bez-myšlenkovitou Skutečností.

30. Jinak se stane pokladem původní síly/šakti; nebo „mnohé“ myšlenky pokazí tuto sílu/šakti a On se zjeví lidem jako následek jejich nahromaděných minulých činů/sančit karma (přišlo vědomí těla a lidé hovoří o své karmě, způsobené minulými činy, a tudíž musejí trpět jejich následky).

31. Může se plavit na této lodi štěstí, anebo je oním neporušeným brahman, plným své vlastní blaženosti; nebo, pokud se objeví potřeby (touhy) světských lidí, potomje omezen na „mnoho“ různých činností.

32. Může být bohatstvím čirého poznání, anebo se spolčuje s tímto hrubým stvořením; nebo je užitkem oddanosti, která přináší ovoce této „básně“. (Může tu být hrubé stvoření „mnoha“ myšlenek, nebo toto „já jsem“, jsou-li myšlenky rozpuštěny, nebo ona bez-myšlenkovitá Skutečnost.)

33. Může být expanzí íšvary (On je puruša, Pán a Stvořitel tohoto světa/stvoření „vše“), ale když skutečně pochopíš, pak jsi rozlehlejší než celá obloha (neomezená Skutečnost za prostorem a časem, tedy vlastnostmi tohoto „vše“). Pak jsi básníkem této plynulé „básně“ a jsi větší, než celý stvořený vesmír. (Maharádž řekl: Buď tak veliký, až zmizíš.)

34. Nyní nechť je tu ono bez-myšlenkovité pochopení „já neexistuji“. To je Pán „básně“, On je oporou světa a této Skutečnosti se všemi osmi těly klaním.

Poznámka: Je tu ona bez-myšlenkovitá Skutečnost, která je navždy svobodná, a je tu onen věčný Pán „básně“ a toto zničitelné „já jsem“ je jeho báseň (tedy puruša a prakruti). Ale pokud neopustíš své myšlenky, pak nikdy nemůžeš zaslechnout tuto „báseň“ nebo se stát Pánem této „básně“.

Tímto končí 7. kapitola 1. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Chvála Pánu této básně ‚já jsem‘“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Matěj Čihák

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)