ADVAITA.cz

I.5 - Chvála Světců (z knihy Dásbódh)

18. 8. 2017 - Matěj

|| Šrí Rám ||

1. Být v „teď“ (tedy všechno zapomenout) je chválou Světce/sadždžana. To je múla-mája, výchozí bod pro paramárthu. Díky múla-máje se může projevit ono čiré poznání, které je jinak v *lidech skryto. (To znamená v těch lidech, kteří setrvávají v přesvědčení „já jsem tělo“ a považují tuto světskou existenci za skutečnou.)

2. Je zde tato múla-mája a toto velmi těžko dosažitelné Nejvyšší Já. Je velice vzácné, nabude-li múla-mája onoho Nejvyšší Já. Ale lze Jej snadno dosáhnout přebýváním v přítomnosti Světce/Pravdy (satsang).

3. Poznání je projevem(1) Nejvyššího Já, ale svým hrubým zrakem Jej nemůžeš spatřit. Ani „mnohou“ duchovní praxí/sádhana, ani vytrvalým úsilím nelze dojít k tomuto poznání. (Toto Já je Jediné; ani On Sám si není Sebe vědom. Poznání a bytí jsou jeho projevy. Objevil jsi se spontánně a zcela bez úsilí prožíváš pocit „já jsem“. Z tohoto pocitu vzešlo „mnoho“ myšlenek. Máš pocit „já jsem tělo a mysl“ a můžeš vykonávat „mnoho“ duchovních praxí/sádhana, abys poznal sám sebe. Ale ty jsi ode vždy „tam“, jediné co musíš udělat, je přestat cokoli dělat.)(2)

(1) Siddharaméšvar Maharádž řekl: Když Nejvyšší Já vykročí ze svého stavu, pouze tehdy ho lze nazvat Já/átma a tehdy se objeví forma sat-čit-ánandy. On je naprosto spokojený na svém místě a v onu „chvíli“ si není vědom gun a dokonce ani Sám Sebe. Ale tím, jak se stane sat-čit-ánandou, dojde k zážitku své vlastní existence, poznání a blaženosti.

(2) Siddharaméšvar Maharádž řekl: K zabití mysli nabízejí autoři Písem mnoho zbraní v podobě nejrůznějších duchovních praktik. Avšak stále musejí říkat „Mysl je strašlivý démon“ nebo „Vítr může být spoután a nebesa svinuta, ale zabít mysl je nemožný úkol.“ Tímto způsobem malují hrozivý obraz mysli a děsí hledajícího, až mu z toho jde hlava kolem. Ale mysl zkrátka znamená cokoli říkat. Ten, kdo porozumí významu tohoto faktu, ten se nebude mysli bát, ani nebude vyvíjet žádné úsilí k tomu, aby ji zabil. On totiž chápe, že zabít mysl znamená být prostě klidný a tichý.

4. A „zde“, uvnitř múla-máji, je hledající zmaten, neboť jeho zrak, uzpůsobený tvarům, je slepý vůči onomu Já, které nemá žádný vnitřní prostor (není bytím). Ačkoli porozuměl tomuto poznání, jeho vlastní Já mu uniká.

5. Tato múla-mája nemůže být viděna ve světle lampy, světlo „mnohosti“ ji nemůže pojmout. (Když znáš „mnoho“ jmen a podob, toto poznání je, jakoby nebylo.) Když člověk použije kouzelný roztok na oči jménem *andžana, tento svět jmen a podob není viděn. To je poznání. *(Maharádž řekl: Vidět „očima poznání“.)

6. Měsíc (mysl) se svými šestnácti fázemi nemůže odhalit toto plné a dokonalé Já, a ani nejjasnější slunce, ozařující měsíc, Jej nemůže odkrýt. (Slunce znamená, že puruša nebo átma zjevují poznávané, ale nemohou znát Jej.)

7. Je to světlo tohoto slunce (átma), které zjevuje múla-máju; je to átma, které vidí pavučinu (hrubé objekty) a je to rovněž átma, které se objevuje jako nejmenší atom i „mnoho“ objektů. (Podle toho, zda je tvé vědomí obráceno dovnitř nebo ven, se toto átma/Ganéša stane počátkem nirguny, anebo počátkem všech gun a tím pádem se ztratí v „mnoha“ objektech. Říkáme „já vidím“, ale to átma pouze vidí svůj vlastní odraz.)

8. Ten nejmenší bod, kterého můžeme dělením dosáhnout, se nalézá uvnitř světla átma, ale Jeho světlo nedokáže zjevit Jeho samotného. (Átma zjevuje toto poznání a uvnitř této múla-máji se objevuje „mnoho“ objektů. Dokud zůstává Jeho pozornost obrácena mimo Něj, nikdy nedosáhne své vlastního Já, prostého pozornosti.)

9. „Zde“ rozruchy a námitky vysychají; „zde“ vytrvalé úsilí činí pokání; „zde“ se logika stává tupou v rozjímaní o svém vlastním Já. Ale tato múla-mája „zde“ stále ještě není oním brahman.

10. Síla rozlišování/vivéka je pokřivena a toto „slovo“ je spoutáno. Ostrost mysli „zde“ je „tam“ k ničemu.

11. Díky „řeči“ je tu puruša a tato čirá sattva guna (trojice pozorování, pozorovaného a Pozorovatele). Tento puruša je *božský had/šéša s tisíci ústy, ale dokonce i On se stane naprosto nepoužitelným k popsání Nejvyššího Já a nemůže zůstat v Jeho přítomnosti. *(Šéša je Svědek; on zůstane, když se všeho vzdáš. Má bezpočet hlav a na každé z nich drží náš jednotlivý, osobní svět. Maharádž řekl: „Každá mysl je svět,“ což znamená, že každý z nás si vytváříme svůj vlastní svět jmen a následných forem. Ale Nejvyšší Já si není vědomo ani Sebe Sama.)

12. Podle véd (néti, néti) povstalo „vše“ z temnot; bez véd bychom nevěděli o tomto „vše“. Ale védy, které dokáží zjevit toto „vše“, nedokáží zjevit ono Já. (Védy dokáží zjevit poznání, ale nedokáží zjevit Pravdu.)

13. Díky společnosti Světce může být ono Já pochopeno Sebe-zkušeností. Velikost átma leží skryta uvnitř této božské „řeči“, protože kdo může o této Skutečnosti cokoli povědět? (Uvnitř této trojice se nachází Nevýslovná Skutečnost „já neexistuji“.)

14. Toto mimořádné *„umění“ máji může být poznáno, ale přítomnost Já nikoli. Za touto májou se nalézá nekonečnost Světce, pouze On může mluvit o jednotě s Já. *(Toto „umění“ znamená „umění poznání“ neboli všechno je zapomenuto a zůstalo jen poznání bez úsilí.)

15. Když chválíš Já, neztrácíš se („já jsem tam vždy“, tak zní ta chvála), a tím se toto pochopení stává svarúpou Světce. Protože díky naslouchání (slyšet toto „já jsem“ je Jeho chválou) tento hlas božské „řeči“ zmizí. (Nejprve zde musí být tato „řeč“ a je-li toto poznání ustavičně udržováno, pak případně může – samo od sebe – zmizet a rozplynout se v této Skutečnosti.)

16. Světec je příbytkem radosti/ánanda. Světec je štěstím čirého poznání (tedy ne-poznání.) Tehdy se „mnoho“ myšlenek stane zdrojem spokojenosti a přichází bez-myšlenkovitý Světec.

17. Světec je svobodou naprostého spočinutí. Je potěšením vlastního potěšení. Za vnitřním prostorem tohoto „vše“ roste ovoce naslouchání a oddanosti, bez-myšlenkovitý Světec. (Za pocitem „já jsem“ se nachází bez-myšlenkovitá Skutečnost.)

18. Světec je dharmou všech dharem (svou vlastní přirozeností). Je zasloužilým příjemcem svarúpy (sva-rúpa znamená „vlastní forma“). Za vnitřním prostorem poznání leží svatá zem očištěná zásluhou tohoto poznání.

19. Světec je chrámem samádhi. Je pokladnicí rozlišování/vivéka. Za touto „řečí“ vnitřního prostoru stojí náš rodný dům Konečného Osvobození.

20. Světec má jistotu oné Pravdy. Vítězí, neboť naplnil smysl života. Světec je ta nejpříznivější chvíle a dosažení dokonalé formy.

21. Je ozdoben svobodou; toť bohatství bez-myšlenkovitého Světce. On činí z nebohého džívy v „mnoha“ myšlenkách Krále. (Maharádž řekl: Kdyby tu nebyl on, Siddharaméšvar Maharádž, byl bych stále jen hmyzem v hovně; to On mě učinil Králem Králů.)

22. Štědrost a otevřenost múla-máji vychází ze Skutečnosti. Tak jak by mohlo být poznání múla-máji naším největším dobrodiním? Ale její zásluha je v tom, že nabízí onu bez-myšlenkovitou Skutečnost, která se nikdy nemění.(3)

(3) Siddharaméšvar Maharádž řekl: Matka véda dělá totéž, poukazuje na Nejvyšší Já tím, že nás s Ním úzce seznamuje. Skrze výrok néti, néti shromažďuje mnohá jména a formy světa a umisťuje je na toto „místo setkání“ a dává mu jméno „já jsem“. A i když v tomto „já jsem“ žádné Já není, protože je za ním, a i když Já nemá žádné „jméno“, přesto je základem tohoto „jména“ a „místa setkání“ a tímto způsobem můžeme dojít k pochopení onoho Jediného, které je za elementy a nemá žádné jméno ani místo. Tak velká je laskavost Matky védy.

23. Byli tu velcí svrchovaní králové (4), jsou tu i nyní a rovněž v budoucnu zde budou podobní vůdci. Ale ani oni, ani toto poznání nejsou dárci Konečného Osvobození (sájudžjamukti, čtvrtého osvobození neboli parabrahma.)

(4) Maharádž vyprávěl příběh o sádhuovi, sedícím u cesty za letního poledne. Král projížděl okolo v kočáře se svým doprovodem a spatřil sádhua. Zastavil a řekl: „Je příliš horko, pojď se mnou do mého paláce. Mohu ti nabídnout všechno pohodlí svého královského života.“ Sádhu odvětil: „Děkuji, nechci. A teď prosím odejdi, stíníš mi.“

24. Dar múla-máji není možné získat ve všech třech světech (to znamená v bdění, snění a hlubokém spánku; není k nalezení, pokud se považuješ za tělo.) Takový dar je darován Světcem, sadždžanou. Jak by tedy mohl člověk popsat velikost Světce?

25. Múla-mája je oddělena od tří světů bdění, snění a hlubokého spánku. Zde nestačí ani slova véd a šruti. Když se tato múla-mája obrátí a navrátí se tam, odkud vzešla, stane se oním parabrahman.

26. Velikost Světce je taková, že ani tato „řeč“ Jej nedokáže adekvátně popsat. Nicméně skrze tuto múla-máju je vnímáno Nejvyšší paramátma.

Tímto končí 5. kapitola 1. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Chvála Světců“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)