Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
I.5 - Chvála Světců (z knihy Dásbódh)
18. 8. 2017 - Matěj
Světec je příbytkem radosti/ánanda. Světec je štěstím čirého poznání (tedy ne-poznání.)Tehdy se „mnoho“ myšlenek stane zdrojem spokojenosti a přichází bez-myšlenkovitý Světec.
Světec je svobodou naprostého spočinutí. Je potěšením vlastního potěšení. Za vnitřním prostorem tohoto „vše“ roste ovoce naslouchání a oddanosti, bez-myšlenkovitý Světec. (Za pocitem „já jsem“ se nachází bez-myšlenkovitá Skutečnost.)
Světec je dharmou všech dharem (svou vlastní přirozeností). Je zasloužilým příjemcem svarúpy (sva-rúpa znamená „vlastní forma“). Za vnitřním prostorem poznání leží svatá zem očištěná zásluhou tohoto poznání.
|| Šrí Rám ||
-
Být v „teď“ (tedy všechno zapomenout) je chválou Světce/sadždžana. To je múla-mája, výchozí bod pro paramárthu. Díky múla-máje se může projevit ono čiré poznání, které je jinak v *lidech skryto. (To znamená v těch lidech, kteří setrvávají v přesvědčení „já jsem tělo“ a považují tuto světskou existenci za skutečnou.)
-
Je zde tato múla-mája a toto velmi těžko dosažitelné Nejvyšší Já. Je velice vzácné, nabude-li múla-mája onoho Nejvyšší Já. Ale lze Jej snadno dosáhnout přebýváním v přítomnosti Světce/Pravdy (satsang).
-
Poznání je projevem(1) Nejvyššího Já, ale svým hrubým zrakem Jej nemůžeš spatřit. Ani „mnohou“ duchovní praxí/sádhana, ani vytrvalým úsilím nelze dojít k tomuto poznání. (Toto Já je Jediné; ani On Sám si není Sebe vědom. Poznání a bytí jsou jeho projevy. Objevil jsi se spontánně a zcela bez úsilí prožíváš pocit „já jsem“. Z tohoto pocitu vzešlo „mnoho“ myšlenek. Máš pocit „já jsem tělo a mysl“ a můžeš vykonávat „mnoho“ duchovních praxí/sádhana, abys poznal sám sebe. Ale ty jsi ode vždy „tam“, jediné co musíš udělat, je přestat cokoli dělat.)(2)
(1) Siddharaméšvar Maharádž řekl: Když Nejvyšší Já vykročí ze svého stavu, pouze tehdy ho lze nazvat Já/átma a tehdy se objeví forma sat-čit-ánandy. On je naprosto spokojený na svém místě a v onu „chvíli“ si není vědom gun a dokonce ani Sám Sebe. Ale tím, jak se stane sat-čit-ánandou, dojde k zážitku své vlastní existence, poznání a blaženosti.
(2) Siddharaméšvar Maharádž řekl: K zabití mysli nabízejí autoři Písem mnoho zbraní v podobě nejrůznějších duchovních praktik. Avšak stále musejí říkat „Mysl je strašlivý démon“ nebo „Vítr může být spoután a nebesa svinuta, ale zabít mysl je nemožný úkol.“ Tímto způsobem malují hrozivý obraz mysli a děsí hledajícího, až mu z toho jde hlava kolem. Ale mysl zkrátka znamená cokoli říkat. Ten, kdo porozumí významu tohoto faktu, ten se nebude mysli bát, ani nebude vyvíjet žádné úsilí k tomu, aby ji zabil. On totiž chápe, že zabít mysl znamená být prostě klidný a tichý.
-
A „zde“, uvnitř múla-máji, je hledající zmaten, neboť jeho zrak, uzpůsobený tvarům, je slepý vůči onomu Já, které nemá žádný vnitřní prostor (není bytím). Ačkoli porozuměl tomuto poznání, jeho vlastní Já mu uniká.
-
Tato múla-mája nemůže být viděna ve světle lampy, světlo „mnohosti“ ji nemůže pojmout. (Když znáš „mnoho“ jmen a podob, toto poznání je, jakoby nebylo.) Když člověk použije kouzelný roztok na oči jménem *andžana, tento svět jmen a podob není viděn. To je poznání. *(Maharádž řekl: Vidět „očima poznání“.)
-
Měsíc (mysl) se svými šestnácti fázemi nemůže odhalit toto plné a dokonalé Já, a ani nejjasnější slunce, ozařující měsíc, Jej nemůže odkrýt. (Slunce znamená, že puruša nebo átma zjevují poznávané, ale nemohou znát Jej.)
-
Je to světlo tohoto slunce (átma), které zjevuje múla-máju; je to átma, které vidí pavučinu (hrubé objekty) a je to rovněž átma, které se objevuje jako nejmenší atom i „mnoho“ objektů. (Podle toho, zda je tvé vědomí obráceno dovnitř nebo ven, se toto átma/Ganéša stane počátkem nirguny, anebo počátkem všech gun a tím pádem se ztratí v „mnoha“ objektech. Říkáme „já vidím“, ale to átma pouze vidí svůj vlastní odraz.)
-
Ten nejmenší bod, kterého můžeme dělením dosáhnout, se nalézá uvnitř světla átma, ale Jeho světlo nedokáže zjevit Jeho samotného. (Átma zjevuje toto poznání a uvnitř této múla-máji se objevuje „mnoho“ objektů. Dokud zůstává Jeho pozornost obrácena mimo Něj, nikdy nedosáhne své vlastního Já, prostého pozornosti.)
-
„Zde“ rozruchy a námitky vysychají; „zde“ vytrvalé úsilí činí pokání; „zde“ se logika stává tupou v rozjímaní o svém vlastním Já. Ale tato múla-mája „zde“ stále ještě není oním brahman.
-
Síla rozlišování/vivéka je pokřivena a toto „slovo“ je spoutáno. Ostrost mysli „zde“ je „tam“ k ničemu.
-
Díky „řeči“ je tu puruša a tato čirá sattva guna (trojice pozorování, pozorovaného a Pozorovatele). Tento puruša je *božský had/šéša s tisíci ústy, ale dokonce i On se stane naprosto nepoužitelným k popsání Nejvyššího Já a nemůže zůstat v Jeho přítomnosti. *(Šéša je Svědek; on zůstane, když se všeho vzdáš. Má bezpočet hlav a na každé z nich drží náš jednotlivý, osobní svět. Maharádž řekl: „Každá mysl je svět,“ což znamená, že každý z nás si vytváříme svůj vlastní svět jmen a následných forem. Ale Nejvyšší Já si není vědomo ani Sebe Sama.)
-
Podle véd (néti, néti) povstalo „vše“ z temnot; bez véd bychom nevěděli o tomto „vše“. Ale védy, které dokáží zjevit toto „vše“, nedokáží zjevit ono Já. (Védy dokáží zjevit poznání, ale nedokáží zjevit Pravdu.)
-
Díky společnosti Světce může být ono Já pochopeno Sebe-zkušeností. Velikost átma leží skryta uvnitř této božské „řeči“, protože kdo může o této Skutečnosti cokoli povědět? (Uvnitř této trojice se nachází Nevýslovná Skutečnost „já neexistuji“.)
-
Toto mimořádné *„umění“ máji může být poznáno, ale přítomnost Já nikoli. Za touto májou se nalézá nekonečnost Světce, pouze On může mluvit o jednotě s Já. *(Toto „umění“ znamená „umění poznání“ neboli všechno je zapomenuto a zůstalo jen poznání bez úsilí.)
-
Když chválíš Já, neztrácíš se („já jsem tam vždy“, tak zní ta chvála), a tím se toto pochopení stává svarúpou Světce. Protože díky naslouchání (slyšet toto „já jsem“ je Jeho chválou) tento hlas božské „řeči“ zmizí. (Nejprve zde musí být tato „řeč“ a je-li toto poznání ustavičně udržováno, pak případně může – samo od sebe – zmizet a rozplynout se v této Skutečnosti.)
-
Světec je příbytkem radosti/ánanda. Světec je štěstím čirého poznání (tedy ne-poznání.) Tehdy se „mnoho“ myšlenek stane zdrojem spokojenosti a přichází bez-myšlenkovitý Světec.
-
Světec je svobodou naprostého spočinutí. Je potěšením vlastního potěšení. Za vnitřním prostorem tohoto „vše“ roste ovoce naslouchání a oddanosti, bez-myšlenkovitý Světec. (Za pocitem „já jsem“ se nachází bez-myšlenkovitá Skutečnost.)
-
Světec je dharmou všech dharem (svou vlastní přirozeností). Je zasloužilým příjemcem svarúpy (sva-rúpa znamená „vlastní forma“). Za vnitřním prostorem poznání leží svatá zem očištěná zásluhou tohoto poznání.
-
Světec je chrámem samádhi. Je pokladnicí rozlišování/vivéka. Za touto „řečí“ vnitřního prostoru stojí náš rodný dům Konečného Osvobození.
-
Světec má jistotu oné Pravdy. Vítězí, neboť naplnil smysl života. Světec je ta nejpříznivější chvíle a dosažení dokonalé formy.
-
Je ozdoben svobodou; toť bohatství bez-myšlenkovitého Světce. On činí z nebohého džívy v „mnoha“ myšlenkách Krále. (Maharádž řekl: Kdyby tu nebyl on, Siddharaméšvar Maharádž, byl bych stále jen hmyzem v hovně; to On mě učinil Králem Králů.)
-
Štědrost a otevřenost múla-máji vychází ze Skutečnosti. Tak jak by mohlo být poznání múla-máji naším největším dobrodiním? Ale její zásluha je v tom, že nabízí onu bez-myšlenkovitou Skutečnost, která se nikdy nemění.(3)
(3) Siddharaméšvar Maharádž řekl: Matka véda dělá totéž, poukazuje na Nejvyšší Já tím, že nás s Ním úzce seznamuje. Skrze výrok néti, néti shromažďuje mnohá jména a formy světa a umisťuje je na toto „místo setkání“ a dává mu jméno „já jsem“. A i když v tomto „já jsem“ žádné Já není, protože je za ním, a i když Já nemá žádné „jméno“, přesto je základem tohoto „jména“ a „místa setkání“ a tímto způsobem můžeme dojít k pochopení onoho Jediného, které je za elementy a nemá žádné jméno ani místo. Tak velká je laskavost Matky védy.
-
Byli tu velcí svrchovaní králové (4), jsou tu i nyní a rovněž v budoucnu zde budou podobní vůdci. Ale ani oni, ani toto poznání nejsou dárci Konečného Osvobození (sájudžjamukti, čtvrtého osvobození neboli parabrahma.)
(4) Maharádž vyprávěl příběh o sádhuovi, sedícím u cesty za letního poledne. Král projížděl okolo v kočáře se svým doprovodem a spatřil sádhua. Zastavil a řekl: „Je příliš horko, pojď se mnou do mého paláce. Mohu ti nabídnout všechno pohodlí svého královského života.“ Sádhu odvětil: „Děkuji, nechci. A teď prosím odejdi, stíníš mi.“
-
Dar múla-máji není možné získat ve všech třech světech (to znamená v bdění, snění a hlubokém spánku; není k nalezení, pokud se považuješ za tělo.) Takový dar je darován Světcem, sadždžanou. Jak by tedy mohl člověk popsat velikost Světce?
-
Múla-mája je oddělena od tří světů bdění, snění a hlubokého spánku. Zde nestačí ani slova véd a šruti. Když se tato múla-mája obrátí a navrátí se tam, odkud vzešla, stane se oním parabrahman.
-
Velikost Světce je taková, že ani tato „řeč“ Jej nedokáže adekvátně popsat. Nicméně skrze tuto múla-máju je vnímáno Nejvyšší paramátma.
Tímto končí 5. kapitola 1. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Chvála Světců“.
Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler
Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)