Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.89 - III.91

20. 9. 2017 - Lenka

Kapitola 5: Příběh o královně jménem Ahalja

III.89

SLUNCE pokračovalo:

Pane, Mysl je Stvořitel vesmíru a Mysl je též Puruša, První Bytost či Nejvyšší duše. Co udělá mysl, je čin, co udělá tělo, není čin. Pohleď na sílu mysli! Díky určitému způsobu myšlení se deset mladých mužů stalo Stvořiteli vesmírů! Na druhé straně, pokud si někdo myslí, že je jen malé bezvýznamné tělo, stává se smrtelnou bytostí. Ten, jehož vědomí je obrácené do vnějšího světa, zakouší radost a bolest. Naproti tomu jógín, jehož vědomí je obrácené do sebe, představy radosti a bolesti nemá. V této souvislosti ti budu vyprávět jeden příběh. V zemi Magadha byl králem Indradjumna, jenž měl za manželku Ahalju. Žil zde také pohledný mladý prostopášník jménem Indra.

Jednoho dne královna slyšela vyprávět o bájné Ahalje, manželce mudrce Gautamy (jednoho ze sedmi mudrců současné manvantry – pozn. L.V.), kterou svedl bůh Indra, král nebes. Vyslechnutí příběhu mělo za následek, že se královna Ahalja do mladého Indry zamilovala.

Ahalja byla svou láskou k Indrovi úplně posedlá a s pomocí jedné z dvorních dam zařídila, aby k ní byl Indra přiveden. Od té chvíle se Ahalja s Indrou pravidelně v tajnosti setkávali a užívali vzájemné lásky.

Ahalja byla do Indry tak zamilovaná, že ho viděla všude a ve všem, a myšlenky na něj její tvář zcela rozjasnily. Tak jak jejich láska rostla, nešlo již vztah utajit a doneslo se to i k uším krále Indradjumny.

Rozzlobený král chtěl milence potrestat a jejich vztah zničit a zkoušel to mnoha způsoby. Nechal je ponořit do ledové vody, smažit na rozpáleném oleji, bičovat i smýkat na provaze taženém slonem. Nato Indra řekl králi s úsměvem:

„Ó králi, celý vesmír není pro mě nic jiného než má milovaná Ahalja a pro ni jsem celým vesmírem zase já. Proto nás tvoje tresty nezasahují. Pane, jsem pouze Mysl a Mysl sama o sobě je Puruša, Nejvyšší Duše. Můžeš potrestat tělo, ale nepotrestáš ani nijak nezměníš Mysl. Je-li mysl něčím plně prosycena, nedotýká se jí nic, co se děje s tělem. Pevně ukotvena zůstává nedotčena požehnáním i kletbou, stejně jako hora, kterou zvíře na rohy nenabere. Tělo mysl nevytvoří, to mysl vytváří tělo. Mysl je semínkem pro tělo. Umře-li strom, semínko přežije, kdežto je-li zničeno semínko, strom umírá s ním. Pokud zemře tělo, mysl si pro sebe vytvoří těla jiná.“

III.90, 91

SLUNCE pokračovalo:

Král vyhledal mudrce Bharatu a prohlásil, že by mudrc měl hříšný pár potrestat kletbou. Mudrc pronesl zaklínadlo, přičemž Indra s Ahaljou řekli: „Ach jak jste oba hloupí! Touto kletbou jste promrhali to, co jste získali svým předchozím odříkáním. Kletba zničí naše těla, ale my neztratíme nic. Nikdo nemůže zničit mysl druhého.“ Kletba tedy zničila jejich těla, ale oba milenci se při dalších zrozeních objevovali vždy spolu jako druh a družka, nejprve coby zvěř a ptáci, poté jako muž a žena, naposledy jako bráhman a bráhmaní. Jejich velká láska a oddanost zapůsobila a inspirovala i stromy v lese.

Ani prokletí nemohlo způsobit změnu v myslích obou milenců. Stejně tak, Pane, nemůžeš zasahovat do toho, co stvořilo deset mladých mužů. Ale o co bys přicházel, když se zabývali svým vlastním tvořením? Nech je být s tím, co stvořila jejich mysl! Nemůžeš to zničit o nic víc než obrazy zrcadlící se v kusu křišťálu.

Pane, ve svém vlastním vědomí vytvoř svět, jaký se ti líbí. Ve skutečnosti jsou neomezené Vědomí, Mysl i neomezený prostor Vědomí jedné podstaty. Proto nehledě na to, co bylo deseti mladými muži stvořeno, ty můžeš vytvořit tolik vesmírů, kolik si přeješ!

BRAHMA řekl Vasišthovi:

Jakmile jsem vyslechl rady Slunce, ihned jsem začal s tvořením světů jako přirozeným projevem svého bytí. Požádal jsem Slunce, aby bylo při tomto úkolu mým prvním společníkem. Tak je to Slunce ze stvoření deseti mladých mužů, jež je zároveň původcem lidské rasy v mém stvoření. A Slunce tuto dvojí roli zvládá dobře. V souladu s mým záměrem Slunce přivodilo stvoření světů. Co se zrodí v mysli jedince, to zdánlivě vstupuje do bytí, ustálí se a dokonce nese své plody! Taková je síla mysli. Tak jako se synové světce stali díky síle své mysli Stvořiteli, stejně tak jsem se stal Stvořitelem světa i já. Je to mysl, která způsobuje, že se zde věci, jako například tělo, projevují. Těla si je vědoma pouze mysl.

BRAHMA řekl:

Vědomí jedince neboli mysl jedince v sobě obsahuje rozmanité možnosti, tak jako je v pepři obsažena jeho chuť. Toto omezené vědomí se projevuje jako jemné, éterické tělo a jakmile se zhutní, jeví se jako tělo fyzické, materiální. Vědomí jedince ve svém jemném stavu se nazývá džíva neboli individuální duše. Jakmile ale celá ta hra džívy skončí, pak se individuální vědomí rozzáří jakožto nejvyšší Bytí. V tomto vesmíru neexistuji já ani nikdo jiný, neexistuje nic jiného než neomezené Vědomí. Tak jako se projevily úmysly deseti synů světce, je i toto všechno projev neomezeného Vědomí. Jejich úmysly způsobily, že se cítí jako Stvořitelé. Stejně jsem na tom i já.

Čiré neomezené Vědomí si o sobě myslí, že je džíva nebo mysl, a pak uvěří, že je tělem. Pokud tato představa podobná fantaziím ze snu přetrvává, jeví se tento dlouho trvající sen jako skutečnost! Je to tedy skutečné i neskutečné. Poněvadž to vnímáme, jeví se to jako skutečné, ale poněvadž to obsahuje vnitřní rozpor, je to neskutečné. Mysl je schopna vnímat, neboť jejím základem je Vědomí. Jakmile se však považuje za něco od Vědomí odděleného, je vnímání neschopná a zmatená. Je-li tu vnímání, přebírá mysl roli objektu vnímání, třebaže tím ve skutečnosti není. Je-li chápána jako objekt, je viděn náramek, i když skutečností je zlato.

Protože jediné, co je, je samo Brahman, pak i to, co není vnímání schopno, není nic jiného než čiré Vědomí. My všichni, mnou počínaje a kamenem konče, jsme nedefinovatelní. Nejsme ani vnímání schopni, ani vnímání neschopni. Pochopení a vnímání je možné jen tehdy, jsou-li mezi subjektem a objektem nějaké podobnosti. Vzhledem k tomu, co je nedefinovatelné a čí existence není jasná, jsou výrazy „vnímání schopen“ a „vnímání neschopen“ jen nesmyslná slova. Mysl si představuje subjekt jako vnímání schopný a objekt jako vnímání neschopný, netečný. Takto se džíva točí v kruhu zajat iluzí. Právě tato dvojnost čili dualita (vztah subjektu a objektu – pozn. L.V.) je přelud vytvořený myslí. A my ani nemůžeme s jistotou určit, zda takový přelud existuje. Pouze neomezené Vědomí skutečně JE.

Jakmile toto iluzorní rozdělení není chápáno takové, jaké je, vzniká falešné ego. Ale jakmile se mysl vrátí ke své podstatě, rozdělení mizí a je tu pochopení jedinosti neomezeného Vědomí.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy