Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.81
30. 8. 2017 - Lenka
Tohoto Já lze dosáhnout stovkami způsobů, ale je-li získáno, není získáno nic! Je to nejvyšší Já, a přece to není nic. Člověk se potuluje v lese samsáry, dokud nepřijde rozbřesk poznání, které je schopno rozehnat základní nevědomost, kvůli níž se svět jeví skutečným. Tak jako je nevědomý člověk přitahován přízrakem vody ve fatě morgáně, přitahuje nevědomé lidi toto světské projevení.
III.81
KARKATÍ řekla:
Jsem potěšena slovy tvého ministra, králi. Nyní bych ráda slyšela tvoji odpověď.
KRÁL řekl:
Tvá otázka, vzácná paní, odkazuje k věčnému Brahman, jež je čirou existencí. Brahman je poznáno, jakmile ustane trojí proměna, známá jako bdění, snění a hluboký spánek, a mysl je zbavena jakéhokoli pohybu myšlenek. Rozepnutí a následné stažení Jeho projevení je označováno jako stvoření a zánik vesmíru. Brahman lze nahlédnout v tichu, kdy to, co je poznáváno, mizí, neboť Ono je za veškerým nahlížením. Je to velmi jemný střed mezi dvěma protiklady a tento střed má dvě strany. Všechny vesmíry nejsou nic jiného než jeho hravé, ale vědomé projekce. Skrze rozmanitost vesmíru se zdá, že se v sobě rozděluje, ale ve skutečnosti je nerozdělené.
Jakmile si toto Brahman pomyslí, objeví se vítr, ačkoli tento vítr není nic jiného než čiré Vědomí. Podobně jakmile si pomyslí, objeví se něco, co zní jako zvuk. A poněvadž to opět není nic jiného než čiré Vědomí, je skutečnost velmi vzdálená tomu, co se myslí zvukem, jeho významem či podstatou. Nejvyšší jemné a nepatrné Bytí je vším a není ničím. Já jsem To, a přece nejsem. Ono samo je. Všechno se zdá existovat díky jeho všemohoucnosti. Tohoto Já lze dosáhnout stovkami způsobů, ale je-li získáno, není získáno nic! Je to nejvyšší Já, a přece to není nic. Člověk se potuluje v lese samsáry, dokud nepřijde rozbřesk poznání, které je schopno rozehnat základní nevědomost, kvůli níž se svět jeví skutečným. Tak jako je nevědomý člověk přitahován přízrakem vody ve fatě morgáně, přitahuje nevědomé lidi toto světské projevení. Pravda je však taková, že existuje neomezené Vědomí, které vnímá vesmír uvnitř sebe skrze vlastní sílu zvanou Mája. Co je uvnitř, zdá se i vně, tak jako pokroucené představy člověka posedlého neovladatelnou touhou. Přestože je Já nepatrné, velmi jemné a má povahu čirého Vědomí, je jím celý vesmír zcela prostoupen. Toto všudypřítomné Bytí svojí existencí přiměje projevený svět tančit podle svého. A tak to, co je jemnější než setina špičky vlasu, je díky své všudypřítomnosti větší než to největší.
KRÁL pokračoval:
Světlo Sebepoznání osvěcuje všechny zážitky a zkušenosti. Září samo ze sebe. Co je tím světlem, díky kterému člověk vidí a poznává, i když žádné světlo světa, Slunce a další, nesvítí? Je to vnitřní světlo. Toto vnitřní světlo se zdá být vně a ozařovat vnější objekty. Všechny jiné zdroje světla se vskutku neliší od temnoty nevědomosti a jen se jeví, jako že září. Ačkoli tu není podstatný rozdíl mezi mlhou a mrakem, neboť oba mají vlastnost objekty zahalovat, je často vidět, jakoby z mlhy vyzařovalo světlo, zatímco mrak se zdá světlo zakrývat. Vnitřní světlo Vědomí září navždy, uvnitř i vně, dnem i nocí a osvětluje následky nevědomosti, aniž by temnotu nevědomosti odstranilo. Tak jako stále zářící Slunce odhaluje svoji povahu střídáním dne a noci, i světlo Já odhaluje svoji povahu ukazováním obojího, Vědomí i nevědomosti.
Tak jako jsou v kapce medu přítomny jemné esence květin, listů a plodů, tak jsou v neomezeném prostoru Vědomí přítomny všechny zkušenosti. Z tohoto Vědomí všechny zkušenosti vyrůstají, neboť zakoušení samo je jediný zakoušející, a to je Vědomí. Ať je konkrétním popisem zážitků cokoli, všechny jsou zahrnuty v jediném zakoušení Vědomí. A neomezené Vědomí samo o sobě je vším. Všechny ruce a oči jsou jeho vlastní, třebaže je natolik jemné, že nemá žádné části. V jednom okamžiku prožije neomezené Vědomí epochu, podobně jako během krátkého spánku může člověk prožít mládí, stáří i smrt. Žádný objekt projevený ve Vědomí se od Vědomí neliší, tak jako socha vytesaná z kamene je zase jenom kámen. Celý strom i se všemi budoucími následky je přítomný v semínku a stejně tak celý vesmír s minulostí, přítomností i budoucností je obsažen v nepatrné částečce neomezeného Vědomí. Ačkoli Já není tím, kdo koná, ani tím, kdo zakouší zkušenosti, přesto je konatelem všech činů i zakoušejícím, neboť nic není mimo něj. V částečce neomezeného Vědomí je existence toho, kdo koná a zakouší, neodmyslitelně zahrnuto.
Svět nebyl vlastně nikdy stvořen a nikdy nezmizí, proto jej z relativního hlediska považujeme za neskutečný. Z hlediska absolutního se neliší od neomezeného Vědomí.
KRÁL pokračoval:
Mudrci mluví o vnitřním a vnějším, ale jsou to jen slova, bez odpovídající podstaty, užívaná pro poučení nevědomých lidí. Poznávající zůstává sám nepoznán, zná sebe a nikdy se nestane objektem ve Vědomí. Poznávající je samotným poznáním, a jakmile odejdou skryté psychické představy, poznávající zůstává jakožto čiré bytí. Když jsou v představě utvořeny vnější objekty, objeví se i poznávající. Není-li tu subjekt, není tu ani objekt, neboli teprve syn udělá z člověka otce. A je to subjekt, který se stává objektem, proto bez subjektu (poznávajícího) neexistuje objekt (poznávané), bez otce není syn. Poněvadž subjekt (poznávající) je čiré Vědomí, je schopen vytvořit objekt. Nelze to otočit, z objektu se nemůže zrodit subjekt. Proto pouze sám poznávající je skutečný a objekt je jen představou. Skutečné je zlato a náramek je jméno a forma. Dokud trvá představa náramku, je přehlédnuto čisté zlato, dokud trvá představa objektu, rozdělení mezi pozorujícím a pozorovaným trvá též. A stejně jako zlato si díky vědomí náramku uvědomuje svoji zlatovost, tak subjekt (pozorující) projevující se jako objekt (pozorované) si uvědomuje subjektivitu (Vědomí). Jeden je obrazem druhého, ve skutečnosti tu není žádná dvojnost. Poznávající nepoznává sebe, protože poznává objekt, poznávající poznává sebe jako objekt, a proto se nepoznává. Ačkoli on sám je Skutečností, jeví se jako neskutečný. Jakmile se objeví Sebepoznání a objekt zmizí, pak poznávající (subjekt) je pochopen jako jediná Skutečnost.
Subjekt existuje kvůli objektu a objekt je jen odrazem subjektu. Dualita neboli dvojnost není možná, není-li už přítomen jeden, a nač by bylo třeba pojmu „jednota“, když doopravdy existuje jen Jedno? Jakmile je takto za pomoci správného dotazování dosaženo skutečného Poznání, zůstává jen to, co slovy nelze vyjádřit. A o tom ani nelze říci, zda je jedno nebo mnohé. Není to poznávající ani poznané, subjekt ani objekt, toto ani tamto. Ani jednotu ani různost nelze ustanovit jako pravdu, neboť s každým tvrzením je tu i jeho opak. A přece se jedno neliší od „toho druhého“, vlna není nic jiného než voda a náramek není nic než zlato. Rozdělení není opakem jednoty! Každá taková spekulace ohledně jednoty a různosti má jen pomoci překonat utrpení. To, co je za tím vším, je Pravda, nejvyšší Já.
překlad Lenka Vinklerová