Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.71 - III.73
2. 8. 2017 - Lenka
Běda, jsem ztracena. Nemám přátel ani nikoho, kdo by se nade mnou slitoval. Nemám příbytek ani tělo hodné toho označení. Musela jsem pozbýt rozumu a smyslů! Mysl, která směřuje do neštěstí, vytvoří nejprve mylnou představu a špatnost a to dále vyústí do neštěstí a utrpení. Nejsem svobodná, jsem odkázaná na milost druhých, jsem v rukou druhých a dělám, co mě přinutí. Chtěla jsem utišit skřeta oné touhy sežrat vše, co se dá, ale lék je horší než původní nemoc a objevil se skřet ještě horší. Jsem naprostý hlupák. 
III.71, 72
VASIŠTHA pokračoval:
Po dlouhé době takového života byla Karkatí hluboce zklamaná a litovala své hloupé touhy ničit lidi, kvůli které vykonala tisícileté pokání a získala ponižující existenci jehly Súčiky. Naříkala nad neštěstím, které si sama způsobila.
KARKATÍ bědovala:
Běda, jsem ztracena. Nemám přátel ani nikoho, kdo by se nade mnou slitoval. Nemám příbytek ani tělo hodné toho označení. Musela jsem pozbýt rozumu a smyslů! Mysl, která směřuje do neštěstí, vytvoří nejprve mylnou představu a špatnost a to dále vyústí do neštěstí a utrpení. Nejsem svobodná, jsem odkázaná na milost druhých, jsem v rukou druhých a dělám, co mě přinutí. Chtěla jsem utišit skřeta oné touhy sežrat vše, co se dá, ale lék je horší než původní nemoc a objevil se skřet ještě horší. Jsem naprostý hlupák. Zbavila jsem se svého gigantického těla a dobrovolně si vybrala tělo jehly a viru nemoci. Kdo mě teď vysvobodí z této ubohé existence, být menší nežli červ? Taková špatná bytost, jako jsem já, mudrci ani nepřijde na mysl. A kdy zas budu velká jako hora pít krev velkých bytostí? Oddám se opět odříkání a vykonám pokání, jako jsem již učinila jednou.
V tom okamžiku se Karkatí vzdala všech tužeb pojídat živé bytosti a vrátila se do Himalájí, aby vykonala další pokání. Jakoby stojíc na jedné noze, začala pokání. Oheň pokání vytvořil dým, jenž jí vycházel z temena a stala se z ní jiná Súčiká, pomáhající. Její stín se stal ještě další novou Súčikou, přítelkyní. I stromy a rostliny pralesa obdivovaly její pokání a pouštěly pyl, aby se najedla. Ale ona by nic nepozřela, pevně stála na svém rozhodnutí. Bohové nebe sesílali malé kousky masa na místo, kde stála, ale ona se jich ani nedotkla. Takto zcela nehybně stála sedm tisíc let, nepohnuta větrem, deštěm, ani lesním požárem. Tímto pokáním bylo její tělo zcela očištěno. Všechny její špatné touhy odvanuly a Karkatí dosáhla nejvyššího poznání. Síla jejího pokání vznítila v Himalájích oheň a Indra, král nebes, se na její bezpříkladný čin zeptal mudrce Nárady.
III.73
MUDRC NÁRADA vypráví:
Tato odporná Karkatí, démon v ženském těle, se stala živou jehlou vtělenou do jehly ocelové. Takto vstupovala do těl hříšných lidí, trápila jejich svaly a klouby a kazila jim krev. Vstupovala do těl jako vítr a způsobovala pronikavé, bodavé bolesti. Sužovala lidi živící se nečistou potravou, jakou je například maso.
Jako sup vstupovala do těl a požírala je. V důsledku svého pokání obdržela schopnost vstoupit do nitra člověka a podílet se na všem, co její „hostitel“ dělá. Co je nemožné pro toho, kdo je jemný a neviditelný jako vítr?
Občas si oblíbila některé bytosti víc než jiné a některá potěšení víc než jiná (podle svých nečistých tužeb a sklonů), připoutala se k nim a držela se jim nablízku. Potulovala se svobodně, ale když se vyskytl problém, vracela se do své tělesné formy (jehly), jak to dělají nevědomí lidé, mají-li potíže.
Přesto nebyla fyzicky uspokojena. Přiměřené zkušenosti lze zakoušet jenom v bytí. Jak může neexistující tělo zakoušet uspokojení? Neuspokojená Súčiká trpěla. Aby získala své předchozí obrovské démonské tělo, znovu se oddala pokání. Vstoupila do těla supa, jenž poté vzlétl nad vrcholky Himalájí, na jednom vrcholku ji zanechal a odletěl.
Užívajíc jehlu jako pevnou podporu, začala Súčiká svoje pokání, které vykonává dodnes. Ó Indro, pokud ji nezastavíš, silou svého pokání by mohla zničit svět.
VASIŠTHA pokračoval:
Jak to Indra uslyšel, pověřil boha větru Vájúa, aby našel místo, kde Súčiká přebývá. Vájú prolétl všechny planetární systémy ve vesmíru a nakonec se dostal na Zemi. Přistál v Himalájích až tam, kde vlivem záření Slunce nic nerostlo a místo vypadalo jako vyprahlá poušť.
překlad Lenka Vinklerová