ADVAITA.cz

17. kapitola z knihy Sulabha Vedanta Lahari (Šrí Siddharaméšvar Maharadž)

11. 7. 2017 - Aleš

Přednáška 17

Vše je plné Nejvyšší Blaženosti. Vše je zcela po okraj naplněné poznáním neboli Dokonalou Spokojeností. Nelze vskutku říci, zdali toto prostoupené poznání je mimo, uvnitř, dole, nahoře, vzadu, vpředu, nalevo, napravo, protože nemá žádnou přední či zadní část. Výrazy jako např. uvnitř, vně, vzadu, vpředu a dokonce původní slovo „já jsem“ jsou používány kvůli touhám a potřebám těla.

Avšak popravdě Já je souvislé, bez dělení na směry či umístění. Z tohoto důvodu je Nejvyšší Já/Paramátman pravým vidoucím, viděnými objekty a viděním, jsouc naplněné pouze Nejvyšší Blažeností. Pravé konání je uvnitř tohoto ´já jsem´. A skutečným významem uvnitř tohoto původního slova ´já jsem´ je Nejvyšší Já. Jsa vidoucím, On je tím, kdo vidí Poznání. V předchozích přednáškách bylo řečeno, že pouze Bůh má oči a zbytek (tj. Poznání) je slepé. Tuto nirgunu je třeba určit/stanovit pomocí jemného prošetření saguna Poznání.

Prostřednictvím pochopení Poznání tu je Nejvyšší Já plné Nejvyššího Blaha. To je pravý vidoucí a dokonalý Znalec. Když tu není žádná slepota (an andha), potom tu je tato nejvyšší Blaženost. A tato Nejvyšší Blaženost je také vše viděné. Ve světě je vidoucí a viděný objekt jedno a to samé. To znamená, že se jedině naše Já stalo naší vymyšlenou/domnělou formou. Proto to je jedině naše já, které se stalo světem.

Například vezměte si tuto stoličku, stůl a židli. Z čeho je stůl vyroben? Můžete říci, že je dřevěný, ale i samotné dřevo to nepochopilo. Toto Já se tiše, bez vzruchu stává tím, čím ho uděláte. Tímto způsobem pochopte, že tato židle je Poznání! Toto je strom či není? Ale kdo udělal strom stromem? Když se zeptáte stromu: „Jsi strom?“, on odpoví: „Nic nevím. Ať už mě nazvete jakkoliv, tím jsem.“ Ať už zavoláte na strom strome či nikoliv, přesto strom nic neřekne. Z Já nevychází žádný odpor.

Proto vše, co je jméno a forma, bylo stvořené samotnými koncepty a je to právě kvůli konceptu, že my sami jsme se stali tímto stromem (pozn. J.N.: Přirozeností intelektu/přesvědčení/buddhi je stát se zajedno s tím druhem prostředí, které ho obklopuje). A naše já také provádí činnost zření/pochopení toho. Uvnitř aktu zření je naše souvislá prostupnost a právě díky tomu je pochopení možné.

Když vezmeme v potaz podstatu snu, pak lze tento předmět jasně pochopit. Sen/svapana je složen z dvou slov: sva (naše vlastní já), a pana (přání); vše, co si přejete, se stane. Spali jste klidně a najednou se před vámi objeví nějaký dům. Jak byl tento dům z cihel a písku postaven? Byl přivezen odněkud zvenku? Cihly, písek, vápno, zedník, tesař a dům – veškeré toto poznání bylo stvořeno vámi. Když ten, kdo vidí dům, jste vy sám, a akt vidění je také vámi, pak počne samotné vidění. Kdo další je kromě poznání ve snu?

Snový svět poznání je stvořen Brahmadévou (pozn. J.N.: radžas guna – něco vidíte díky schopnosti poznávat, ale kvůli nevědomosti nevíte, co to je. Toto buddhi/přesvědčení/intelekt zapomíná na samo-jediné Já a uděluje mnoho jmen mnoha objektům. Tímto způsobem byl stvořen celý svět. Šrí Randžit Maharádž k tomu říká: „Chlapec řekne, že to je voda, a otec řekne, že to je oceán.“), a dokud pokračuje ve snění, je to Višnu, kdo ho udržuje. A Rudra snový svět ve chvíli, kdy není zapotřebí, rozpouští. Tím, kdo klidně spí na posteli, je tento padlý (pozn. J.N.: On zapomněl na sebe sama) osamělý Dattatréja (pozn.J.N.: Tím, kdo sní sen, je Dattatréja, což je prapůvodní vtělení třech Bohů – Brahmy, Višnua a Rudry neboli třech gun). Viditelný/projevený svět byl vytvořen stejným způsobem. Pochopte to velmi jasně a přijměte to, načež přijdete na to, že vy sami jste vidoucím, viděnou věcí a aktem vidění.

Znalost světa není možná bez konceptu a koncept je jako vlna na povrchu oceánu vaší bezforemné svarúpy/přirozenosti. Existuje nějaký rozdíl mezi vlnou a vodou? Co jiného než voda je ve vodě či ve vlně? Tudíž koncept, který vyvstává na vaší svarúpě, je pouze vaše svarúpa. Nakreslený obraz boha, démona, ženy, muže, osla či psa není nic než barva na plátně. Jestliže se zeptáte barvy, řekne vám: „Já jsem pouze barva. Rozšířila jsem se do těch míst, kam mne malíř rozetřel. Jsem stvořená tak, jak mne on stvořil.“

Hodnota konceptu je nulová. Může mít snad nějakou jinou hodnotu věc, která neexistuje? V modlitební místnosti domu, který patřil jednomu bohatému páru, byla umístěna zlatá soška boha Khandoby a zlatá soška psa (pozn.J.N.: každé božstvo má nějaký prostředek k přemístění, a Khandoba má psa). Majitelé domu však náhle přišli na mizinu a proto museli obě sošky prodat klenotníkovi ve městě.

Klenotník obě sošky vážil stejně, neboť byly vyrobeny ze stejného zlata. Celková částka hodnoty obou sošek činila něco přes sedm set rupií. Za tu byl zlatník ochoten sochy vykoupit, a tak ji oznámil majiteli, který když to uslyšel, začal na něho křičet: „Máte rozum? Jak můžete vážit boha a psa společně, a stanovit pro obě sošky stejnou výkupní cenu? Dodnes jsem tomuto božstvu dával tolik koupelí a obětoval mu spousty vybraného jídla a nikdy jsem tyto náklady nebral v patrnosti. A vy se tu opovažujete oceňovat boha stejně jako psa! Jak to můžete udělat! Jestliže náležitě neoceníte boha, dejte mi ho nazpět a oceňte pouze zlatou sošku psa.“

Zlatník se smál jeho názoru a řekl mu: „Když vám to udělá radost, pak mi dejte jen psa. Váš pes nás nekousne a váš bůh nám nic neudělí. Obojí je jedno a to samé. Ale kdo by se s vámi chtěl hádat? Jestli vám někdo dá za boha víc než za psa, pak si ho tam odneste a prodejte ho tam!“ Potom zvážil samotného psa, který vážil dvacet tola (cca 1,2 deka). Cena za tola byla 21 rupií, a tak dal majiteli za sošku psa 420 rupií a ponechal si ji. Poté odešel zkrachovalý boháč k jinému výkupci zlata, který byl velice zbožný a striktně prováděl náboženské rituály. Řekl tomuto zbožnému oddanému, že chce prodat sošku boha Khandoby. Tem se ho zeptal: „Co hrozného se stalo, že chcete prodat sošku tohoto boha? To je velmi nešťastná událost, ale nejspíš to je vůle boží.“ S těmito slovy sympatie požádal muže, aby se posadil a počkal na ohodnocení sošky. Ten doufal, že zde dostane víc než na předchozím místě. Zlatník sošku zvážil a řekl, že váží patnáct tola, načež celková cena podle výkupní ceny dělá 315 rupií. Když mu to oznámil, majitel sošky byl v šoku. Po chvíli však vykřikl: „Cože? Hodnota boha je menší než hodnota psa? Bůh se na mne musí hodně zlobit! Co jiného to může být?“ Zlatník mu rázně odvětil: „Vážený pane, uvědomte si, že to je pouze zlato! Říkáte-li, že toto je bůh Khandoba, a toto pes, pak to jsou vaše koncepty. Tyto koncepty jsou zcela neskutečné, a protože v sobě nemají nic skutečného, nemůžeme je brát v úvahu při vážení těchto zlatých sošek. Kdyby se měly sošky vážit dle vašich konceptů, pak by Khandoba měl několikanásobně větší váhu než pes. Ale on v podstatě váží méně než pes. Vaše koncepty nemají žádnou hodnotu. To je to, co vás chce Bůh přimět pochopit. Takže se stokrát ukloňte Bohu a jděte domů!“ Když to dořekl, poslal ho svou cestou.

Tento rozmanitý viditelný svět je obrazem, namalovaným vlastními myšlenkami. Pohlédněte a pochopte! Je tu něco bez barvy uvnitř nebo vně tohoto hrubohmotného projeveného světa? Mí drazí žáci, opakujte si mantru od Gurua s očima napůl zavřenýma. „Drušhti anta, društhi suranga. Karunija samadrušthi maga. Nana tarheče ranga suranga. Raktašvetapita ahe. Pudhe nilavarna tedža džanave …“ (To jsou výňatky z bhadžanů, které zpíváme. Značí to: „…. Zříte-li s vnitřní vizí, pak tam je tato krásná forma. To je vize jednoty. Různé barvy jsou touto jedinou krásnou formou. Je tu červená, bílá, žlutá a poté díky poznání se tu objeví nádhera nekonečného Já.)

Je-li krásná forma Já přijata, potom je uvnitř Znalce pochopení tvaru čajtanji neboli životního principu (další veřš bhadžanu jest – Nilavarma te bimbakaši, čajtanjači musa tjamadhja vastu jadali ase). Tímto způsobem praktikujte pochopení Já a poté otevřete dokořán své napůl zavřené oči a těmato očima pochopte, co je vně vás. Pochopte, že to je Já, které vás vidí zvnějšku. Všude je zření tohoto Pána barev. Vezměte si cokoliv a pochopte, že to je Já. Když se něco rozbije a přemění v popel, pak je zřena samo-jediná forma.

„Dole zakonija pahe. To ha gopala ubha ahe.“ Toto zpíváme v ranním bhadžanu. Vše, co je spatřeno/pochopeno tehdy, když jsou vaše oči zavřené, je podporováno Gópálou (Bohem smyslů). Jak to, že vidíte poté, když otevřete oči, tyto jevy zvané elementy? Bez Gópály nelze nic spatřit. Když jsou vidoucí, viděné a vidění spojeny v samo-Jediné, pak se jedná o tohoto Gópálu, a pouze On prostupuje vším tím způsobem, že se stává Poznáním.
Přednáška ke kapitole z knihy Jóga Vasištha, 3. května 1928

Závěr knihy

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Bhausaheb Maharádž Ki Džej

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharádž Ki Džej

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 2. díl Sulabha Vedanta Lahari´ budou postupně přidány v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek