ADVAITA.cz

XII.9 - Poučení o úsilí (z knihy Dásbódh)

7. 7. 2017 - Gábina

|| Šrí Rám ||

1. Bezmocný, s nevhodným chováním a v nouzi; líný, chtivý a neustále lačnící po penězích – kvůli hlouposti tělesného vědomí tu je naprostý zmatek a není pochopena ani tato „věc“.

2. To („Já“) nepřijímá potravu a ani se netěší plodům minulých činů; To („Já“) není ozdobeno klenoty a líbivými šperky a ani nenosí přepychové oblečení („vše“/“všude jsem Já“). Pro To, co nemá žádné části těla, tedy je bezforemné, tu není žádný oděv, žádný klobouk (tedy tělo).

3. To/“Já“ nevlastní rodinu či příbuzné a nemá blízké či přátele. Jakmile jste pochopili toto Jedno bez jakékoliv podpory, pak není nic k poznání.

4. Co by mělo být děláno touto Skutečností*? Proč by měla udržovat džívu a jak může žít a umírat?

*(Poznámka pod čarou) Siddharaméšhvar Maharádž: Sadguru učí: „Hleď! Proč padáš do veškerého tohoto zmatku? Poznání je konáním máji a ne-konání je konáním brahman.“ Avšak jakkoliv jsou hledající poučeni, přesto přemýšlejí pouze o tom, co je iluzorní, a ptají se: „Co bych měl Maharadži dělat?“ Guru žákovi řekne, aby nešňupal tabák, ale žák přesto jde a strčí nos do tabatěrky. Něco podobného se děje tehdy, když se žák ptá na to, co by měl dělat, poté, so se dověděl, že i samotné poznání je falešné.

5. Jakmile toto Jedno, které přebývá uvnitř každého, klade „mnoho“ otázek (tedy když je toto Jedno nevědomé), pak toto Jedno, které je uvnitř každého, musí dát tuto odpověď „Já jsem“. Proto by měl nyní posluchač pozorně naslouchat.

6. Toto velké brahman uvnitř malého džívy využívá tuto „věc“/poznání k tomu, aby fungovalo ve světě. Nic není uděláno bez konání tohoto poznání. Je-li ubohý a bídný dostatečně bdělý a má toto pochopení, stane se největším šťastlivcem (stane se Bohem).

7. Není-li však v tomto vnitřním prostoru bdělost a není-li řádně udržováno úsilí, jak kdy mohou tyto zvěsti o štěstí* a spokojenosti potkat toto brahman? (Toto světské štěstí není skutečným štěstím; Maharádž: „K tomu, aby král políbil služebnou, musí zapomenout na to, že je králem a služebná musí zapomenout na to, že je služebnou líbající krále. V tomto zapomnění se nachází štěstí, to je však pouze nepatrným okusením Skutečnosti.)

*(Poznámka pod čarou) Siddharaméšhvar Maharadž: „Štěstí světského života je jako štěstí zakoušené ve snu. Vždy je v něm příchuť utrpení, protože bohatství objektů tohoto světa není vůbec žádným bohatstvím. Sláva spojená s „Já“, jsouc klidem a nezávislostí, je skutečným bohatstvím. Žák by se měl soustředit na dosažení tohoto bohatství. Samotné objekty nejsou ve své podstatě Blažeností/Klidem. Je-li tu hluboká touha po objektu, pak je tu Blaženost z jejího nabytí. Pokud po objektu netoužíte a nezajímá vás, pak i když vám ho někdo dá, není tu Blaženost/Radost/Klid z jeho získání. Ale jak by „Já“ mohlo být takovéto? Tam je Blaženost zbavena tužeb. Protože „Já“ je ve své přirozenosti Blažeností/Klidem, není potřeba žádné touhy.

8. Měli byste odhodit lenost a naopak vynaložit upřímnou snahu. Pomocí vytrvalosti a odhodlání by mělo být toto místo nepozornosti (tj. mysl, která zapomněla na své vlastní „Já“) zlikvidováno.

9. Měli byste se probouzet brzy ráno a připomínat si světlo vyzařující z vašeho nitra (Maharádž – vstávejte pomalu... pochopte, že jen když se probudím já, objeví se svět). Během celého dne si toto neustále ve svém srdci připomínejte (protože je tu mé světlo, je viděn svět).

10. To, co je tu od samého počátku, by mělo zářit a od nynějška přirozeně přetrvávat ve vašem srdci. To, co je vždy zde, udržujte poblíž, a divokou, bezuzdnou a upovídanou mysl odvrhněte. (Jste tu neustále – v momentu zrození, smrti i mezi nimi.)

11. (Nyní jsou použity jakožto příklady trvalého úsilí naše světské činnosti – chození na záchod apod.) Člověk by měl odejít na toto vzdálené místo a tam očistit své „Já“. Po návratu je třeba tuto „věc“ vrátit do tohoto prázdného a falešného světského života.

12. Váš oděv by měl být čistý, vyždímaný a vyžehlený pomocí rozlišování/vivék (Maharádž: Učiňte nebesa svou pokrývkou). Toto stvoření, které tryská z Jeho chodidel (tedy pochopení), by mělo být čisté. Díky tomu, že nabídnete všechno Jemu, byste měli vnímat* „Jeho“ formu. (Nic nevím; je to On usazený uvnitř mne, který ví všechno.)

*(Poznámka pod čarou) Siddharaméšhvar Maharádž: „Ty Džňanardane, jedině Ty konáš v mém těle. Eknáth z tohoto těla utekl. Jsi to Ty, Šrí Guru Džňanardane, který v něm nyní přebývá. Ať je vykonána jakákoliv činnost, je to díky Tobě. Jakékoliv objekty, jež zrak spatří, jsou pochopeny Tvýma očima. Ty jsi okem očí. Díky tvému sluchu uši slyší. Jazyk ochutnává díky jednotě s Tebou. Přesvědčení/buddhi ví díky jednotě s Tebou. Ať mysl řekne cokoliv, je to řečeno díky Tvé síle. Jakékoliv smyslové radosti, které zakouším, jsou jen a jen Tvými. Je to díky Tobě, že mne lidé poznávají jako Eknátha. Neřeknou „Džňanardana“, řeknou „Eknáth“. Přijetím jména Eknáth, jedině Ty jsi.

13. Toto (pochopení) je vaším odpočinkem a zde se vám dostane ovoce této „věci“. Nechť události pokračují, ponechte všechno přicházet i odcházet. Tento svět, který náleží jinému (tj. svět ega),by měl být nazván vaším vlastním.

14. Toto Nevnímatelné by mělo psát toto nádherné „slovo“ (tj. tento svět „vše“ přichází z bodu poznání „Já jsem“) a toto ryzí poznání by (je) mělo číst zřetelně (mělo by být zachováváno nezaujaté pozorování). Pak by vnitřní esence i význam měly být opakovaným zkoumáním pochopeny.

15. Omezeného džívu je potřeba vymazat pomocí činnosti saguny a následně by měla být udržována bez-myšlenkovitost. Pak byste ani neměli „vyslovit“ toto „Já jsem“ bez pochopení nirguna. Jinak se tato Skutečnost stane hříchem máji. (Měli byste používat poznání, nikoli být poznáním viz. V.6)

16. Vždy by tu měla být bdělost/ostražitost a s touto Skutečností je třeba zacházet s úctou. Mysl by měla tuto úplnou a dokonalou činnost opěvovat.

17. Pak nezáleží na tom, co přijde, protože dokud je přednášen tento „příběh“ Boha, je zde nekončící spokojenost. Toto poznání je třeba vždy chápat a s tímto pochopením byste měli zůstat a fungovat.

18. Když je hra na činely zvučná a působivá (tj. je připomínána svarúpa), pak je tu ryzí pozornost, která odhalí vnitřní význam. Díky tomuto posvátnému poznání je svět slov a triků ukončen.

19. Jeho písní, Jeho hraním a Jeho tancem („On je ve všem“), je to falešné a umělé odstraněno. Díky Jeho posvátné „řeči“ je toto místo setkání učiněno šťastným a divoké příběhy tužeb ustanou.

20. Tuto dokonalou spokojenost je zapotřebí ochraňovat touto činností „vše“. Toto „vše“ má být ceněno a tato Skutečnost by měla činit tuto „řeč“. Nikdy byste se neměli unavit či ztratit svou svěžest uvnitř tohoto „příběhu Boha“ (vždy zachovávejte odtažitost/nezaujatost).

21. Toto rozlehlé paramátma by nemělo být staženo dolů do zvuků tohoto světa a vaše srdce by tak mělo být z tohoto světa vymotáno/osvobozeno. Poté tu bude přirozeně „zpěv Jeho jména“.

22. Toto značí setkání uctívání/bhakti, odpoutanosti/vajragja a poznání/džňána. Toto je lék na to, jak se zbavit „mnohých“ sádhan. Díky této *mananě mulamáji *(tedy neustálému udržování pochopení/poznání), je nemoc světské existence zničena.

23. Je-li „vyřčena“ tato „řeč“ a je vykonána toto „činnost“, pak bude hra tohoto puruši přijata.

24. Bez sjednocení této trojice tu však bude jen vnější show jógy/sjednocení a puruša tak bude trpět nemocí způsobenou z  tužeb a dychtivosti a bude lapen v dramatu světa nepřetržitých radostí a bolestí.

25. Takto byste nikdy neměli jednat. Nikdy byste neměli znovu prožívat tyto světské bolesti. Vaše srdce by mělo vždy myslet na pána raghunáta (tj. sadgurua).

26. Vaše mysl by měla ocenit tuto vritti/myšlenku nezaujatosti (tedy „Nechci vědět nic“); toto je vyprávění příběhu Boha a to je ryzí sattva guna. Jakmile je zde tento příběh Rámy, brahmánda bude rozdělena vedví a vy budete převedeni na druhý břeh (břeh, kde není nic jiného než Jedno).

27. Když je tento příběh uvnitř puruši/Znalce vyprávěn dokonale, pak se tento příběh nářku promění v nádherný koncert. Jaká sláva by mohla chybět v brahman? Váš svět je pak jako nebe, na němž se odehrává toto stvoření.

28. Když „zde“ mula mája není, pak toto „tam“ je vězením/omezením „mnoha“ zmatků a chaosu. Jakýpak zmatek tu ale může být, když je toto Jedno jediné prosto omezení?

29. Rozšiřte prostor tohoto omezení a buďte rozsáhlejší než brahmánda. Jak by se „tam“ mohla dostat dřina a neštěstí tělesného vědomí? (Zanechte svých konceptů a obav u Jeho chodidel a prostě vězte.)

30. Jakmile odstraníte pochybnost tohoto „zde“, vstoupí váš intelekt/buddhi dovnitř tohoto „tam“, protože toto Jedno uvnitř „věci“ pak zničí dokonce i tuto touhu vědět, která přebývá uvnitř vaší antah-karany.

Tímto končí 9.kapitola 12.dášaky knihy Dásbódh s názvem „Poučení o úsilí“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)