Nová kniha:
Tat Tvam Asi / Ty jsi To – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1975 – 1980. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Paramátman ve všem a v každém – promluvy Šrí Nisargadatta Maharadže z let 1954 – 1956. Kniha vychází v nakladatelství dybbuk – viz. www.dybbuk.cz.
Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života. Jde o překlad z anglické verze od Svámího Vénkatéšánandy (zkrácené ze sanskrtského originálu přibližně na třetinu) doplněný sanskrtským slovníkem a vysvětlivkami. Kniha má téměř osm set stran, je vázána v pevné vazbě a obsahuje barevné ilustrace. V podobném rozsahu toto dílo dosud česky nevyšlo. Všechny další podrobnosti o knize najdete na stránkách www.samhita.cz.
Átma-bódha neboli „Poznání Já“ je krátké dílo shrnující základní principy učení advaita-védánty. Tradičně bývá připisována Ádi Šankaráčárjovi (8. stol.), ale o jeho autorství se vedou spory. Jestli byl autorem skutečně Ádi Šankaráčárja nebo někdo jiný není pro nás asi až tak podstatné. Důležitý je obsah tohoto textu, kterému je i tradičně přikládána vysoká hodnota. Také Ramana Maharši přeložil tento text ze sanskrtu do tamilštiny (resp. opravil existující tamilský překlad). Překlad ze sanskrtu - David Dostal. Kniha vyšla jen v elektronické podobě a je volně ke stažení: PDF, EPUB, MOBI
Audio/Video ukázka:
Nisargadatta Maharádž - Citáty a fotky
Články
XII.8 - Forma času (z knihy Dásbódh)
30. 6. 2017 - Martin
Jakmile hledí mula mája na sebe samu, potom ona Skutečnost poklesla do „já jsem“ a vzniká „čas“. Pokud si však myslíš, že tato bez-myšlenkovitá svarúpa neexistuje, tak pozorně naslouchej.
Protože pokud budeš pozorně naslouchat, tak se čas dešťů, čas zimy, čas horkých období, čas štěstí a zármutku a čas blaženosti změní na toto nirguna pochopení (tedy stav za koncepty).
V tomto hrubém světě je ranní čas, polední čas, večerní čas, jarní čas, čas příznivých událostí a čas těžkostí. Všechny tyto časy jsou ale uvnitř světa tohoto „vše“ a tento „čas“ by měl být poznán.
|| Šrí Rám ||
-
Je tu múla mája a je tu Pán světa/múla puruša; poté dojde k expanzi osmidílné prakruti. Výsledkem je stvoření tohoto hrubého světa.
-
Nejsou-li tu hrubé formy, potom je tato bez-myšlenkovitá svarúpa podobná prázdnotě oblohy. V tomto bezforemném není žádné určité *časové období, a není v něm dokonce ani čas samotný, protože zde není tato „věc“. *(„Období“ znamená mnoho různých rozdělení času; čas samotný znamená toto „vše“ či toto „nyní“.)
-
Jakmile ono „tam“ expanduje do omezujícího konceptu „já jsem“, potom pociťujete čas. Pokud však znáte Sebe sama, není po času ani stopy.
-
Toto Jediné je v pohybu a je také v klidu. Ale kde by byl čas, nebýt tohoto pohybujícího se „já jsem“? To, čemu se říká čas, je tu jen do té doby, dokud je tu tento pohyb.
-
Je-li tu prostor, je tu tato prázdnota* a této prázdnotě by se mělo říkat období/trvání či čas. Toto období je formou a je potřeba přijmout tento „čas“ tím, že na všechno zapomenete a zůstane tu pouze čiré poznání. *(Pochopení, že tu nic není.)
-
Toto období se objevilo díky slunci (tedy díky poznání je tu tento časový interval) a potom došlo k dalšímu omezení tohoto času tím, že vzniklo poměřování tohoto „vše“. Tím vznikly mnohé časové míry, počínaje okamžikem až po celé jugy/epochy (tedy „čas“ byl rozdělen na „mnoho“ různých časů).
-
Existuje-li okamžik, může tu být také ghatiká (24 minut), prahara (osmina z 24 hodin), divasa (den), den a noc, dva týdny, měsíc, půlrok, rok a nakonec celá juga. Juga je hranice vytvořená naší představivostí (pouhý abstraktní koncept).
-
Říká se, že existují čtyři jugy: kruta, tréta, dvápára a kalí. Jsou to ale jen čísla a tato čísla mají vliv jen na tento svět(*). Potom tu jsou ještě nesmírně dlouhá životní období bohů, jak je psáno v šástrách (posvátných knihách) (viz 6.4).
(*) Siddharaméšvar Mahárádž: Gana znamená čísla a počítání s čísly může začít díky tomu, že známe nulu. Počítání začíná číslem jedna, ale jednička vyvstala z nuly. A když nulu, která tu byla před číslem jedna, umístíme za jedničku, vznikne desítka, a čím více nul dáme za jedničku, tím větší číslo dostaneme. A proto i nula, ze které vyvstávají ostatní čísla, by měla být považována za číslo. V nule je skryt Ganéša (Pán čísel; gana = čísla + Íša = Pán). On je tudíž Znalcem nuly a protože je jejím pánem, je také pánem všeho počítání. On sám nemůže být spočítán, ale jakmile začne počítat, zapomene na Sebe sama a jeví se jako obyčejný džíva. Nicméně, dokáže-li setrvávat jako svědek této nuly, potom je jejím Pánem a také Pánem nesčetných dalších čísel. Proto je Ganéša počátkem této nuly, dalších čísel a gun a je také počátkem onoho bezforemného/nirguny.
-
Jakmile se tato Skutečnost stane hašteřením a rozepřemi těchto tří bohů/gun, znamená to, že se tato saguna rozdělila. Ale jakmile se člověk oprostí od tradičního chápání těchto bohů a opravdu pochopí guny, tak se opět tento saguna-svět objeví. (Tito bohové jsou sattva – vědět, radžas – představovat si a tamas – zapomenout. Perou se mezi sebou, protože každá guna soupeří o prvenství s ostatními gunami.)
-
Ale jakmile není směs těchto tří gun jasně rozlišena a člověk nechápe jejich podstatu, potom je tato Skutečnost od počátku až do konce redukována na strukturu hrubého světa. Kdo potom může posoudit, kdo je velký a kdo malý? (Potom se toto velké brahman jeví jako džíva a všude vládne jen zmatek.)
-
Co se s tím dá dělat. Tato bez-myšlenkovitá svarúpa je záležitostí Znalce; nevědomý člověk zatahuje toto tiché a klidné Já do mnoha klamů a zmatků. Je-li tu však nepřerušované poznání, potom může být tato esence nalezena pomocí bez-myšlenkovitosti.
-
Nicméně pokud se v tomto časovém období objeví čas, kdy je tento hrubý svět stvořen (sṛṣṭikāḻa) a čas, kdy je svět udržován (sthitikāḻa) a čas, kdy je zničen (saṁhārakāḻa) (tedy tři guny), potom má v sobě tento „čas“ („já jsem“) „mnoho“ různých časů (tedy toto nekonečné „nyní“ bylo roztříštěno na minulost, současnost a budoucnost a na mnoho konceptů).
-
Jakmile hledí mula mája na sebe samu, potom ona Skutečnost poklesla do „já jsem“ a vzniká „čas“. Pokud si však myslíš, že tato bez-myšlenkovitá svarúpa neexistuje, tak pozorně naslouchej.
-
Protože pokud budeš pozorně naslouchat, tak se čas dešťů, čas zimy, čas horkých období, čas štěstí a zármutku a čas blaženosti změní na toto nirguna pochopení (tedy stav za koncepty).
-
V tomto hrubém světě je ranní čas, polední čas, večerní čas, jarní čas, čas příznivých událostí a čas těžkostí. Všechny tyto časy jsou ale uvnitř světa tohoto „vše“ a tento „čas“ by měl být poznán.
-
Čas zrození, dětství, dospívání, čas staroby a smrti – to vše jsou nešťastné časy. Protože vznikly rozdělením tohoto „času“ do „mnoha“ období (tedy jsou to nešťastné časy hrubého tělesného vědomí).
-
Potom jsou tu dobré časy, těžké časy, časy zlověstných a špatných znamení a příznivé časy. Ale když se tato „mnohá“ časová období setkají s tímto „vším“, potom se ona Skutečnost nazývá „časem“.
-
Je tu pouze ono Jediné, které se projevilo jako něco dalšího a vzniklo „já jsem“ – to je nižší forma vivéky. Ale i když je tu nyní tento svět „mnohého“, nezapomínej na to, že je tu ono Jediné, které zná toto „mnohé“ (tedy ona Jediná nirguna je tu neustále a měla by být pochopena pomocí vyšší vivéky).
-
Díváš-li se dolů/ven, potom je svět v pohybu. Ale když se díváš nahoru/dovnitř, potom ti bez-myšlenkovité nivritti běží na pomoc. Potom i když se vivéki (ten, kdo provádí vivéku) dívá nahoru, přesto zná „mnohá“ potěšení. (RandžitMahárádž: Potom se dívej na svět a užívej si tu legraci… já nejsem mrtvé tělo.)
-
„Odtud“, z pohledu máji, je vidět stvořená brahmánda, ale vivéki (ten, kdo provádí vivéku) upírá svou pozornost „tam“. A pomocí neustálého zkoumání je dosaženo tohoto původního stavu.
-
Pokud je v průběhu prožívání prapanči (světského života) pochopena paramártha (Nejvyšší Skutečnost, Nevyšší dosažení, Pravda), potom ono Átma dosáhne Svého bez-myšlenkovitého stavu. Potom jediné, co Ho ještě poutá k tomuto světu, je spojení s minulou karmou.
-
Kořenem tohoto „vše“ je ono Jediné. To druhé prostě jen ví a to druhé je jen lehkovážné tělesné vědomí. A proto pomocí vivéky by mělo být dosaženo tohoto „světa za“.
-
Smysl svého zrození pochopíte, jakmile pomocí moudrosti porozumíte oběma těmto světům. A proto byste měli poznat vivéku, která odhaluje tuto prvotní příčinu (múla mája).
-
Ale pokud se tato múla mája zjevuje v podobě lidí tohoto světa, pak tu není žádná vivéka, a potom není tato Skutečnost o nic lepší než zvíře (tedy jídlo, spánek a sex). A řekni mi, jak tu potom může být tento svět za, jestliže nasloucháš pouze jazyku těchto zvířat?
-
Ale co na tom všem záleží, máme-li moudrost? Jestliže byla vytvořena múla mája, potom může být dosaženo Skutečnosti. Ale teď, cokoli bylo zaseto (tedy ve vašich minulých činech), to nyní vzklíčilo a je možné zakoušet plody tohoto „vše“ (tedy vivéka nyní přináší své plody) (RandžitMahárádž: Získej pochopení a pak pozoruj tu zábavu).
-
Poté dojde k dosažení stavu tohoto „konatele“/puruša a bude nalezeno a plně pochopeno sjednocení oddaného a Boha. Potom se oddaný a Bůh setkají a tato samádhána/spokojenost bude zdvojnásobena (blaženost poznání se stane úplnou spokojeností ne-duality).
-
Ti, jejichž záře proniká široko daleko, neumírají. Avšak je-li toto klidné a tiché Já nevědomé, potom musí nutně přijít a zase odejít. A tak, přestože jsme ztělesněnou moudrostí, zapomněli jsme na své pravé Já.
-
Potom, kvůli tomuto hrubému světu „mnoha“ objektů, zůstává mája v máje. Pokud nirguna brahman setrvává v takovémto stavu, jak potom může být toto „vše“ přijato a jak může být ona svarúpa pochopena?
-
Pokud se nacházíš v tomto „objektu“, a přesto od něj zůstáváš oproštěn, je to příklad skutečné vivéky. Díky tomu byl Pán světa/džagadíša, kterého je velice obtížné dosáhnout, opravdu dosažen.
-
Není nic prospěšnějšího, než dosáhnout Pána světa. I poté bude samozřejmě pokračovat sled příčin a následků* této „věci vše“. Samsára tu bude stále, ale zároveň tu bude dokonalá spokojenost/samádhána. *(Čirý sled příčin a následků je zodpovědný za všechny činy. Vy jen stojíte v tomto světě a o všechny vaše záležitosti je postaráno.)
-
V dávných dobách žil Král Džanaka a další králové. Vykonávali všechny činnosti, které patřily k funkci Krále (tedy átma), zatímco byli v těle. Ale i dnes existuje dokonalé spojení tohoto „vše“ a onoho Jediného uvnitř „mnohého“ a je potřeba je najít. (viz. V. 13)
-
I když jste v tomto světě králem, smrt musí zákonitě přijít. A když toto čiré poznání (které je za pozorností) začne věnovat svou pozornost tomuto „vše“, vznikne mezi nimi vztah a tato Skutečnost nebude ušetřena smrti, až smrt zaklepe na dveře této „věci“. (Tedy aby mohla přijít smrt, musí nejprve odejít poznání.)
-
Kvůli tomuto vztahu se tato bez-myšlenkovitá svarúpa stane závislou na existenci a následně se uvnitř této „řeči“ objeví bolesti, podvody a přetvářka. Potom je tu „mnoho“ starostí a obav, které plynou z toho, že hovoří „mnohost“.
-
Pochop, že na tržišti této samsáry je jediným ziskem Bůh. Jedině potom se může lopotící se tělesné vědomí stát touto „věcí“.
Tímto končí 8. kapitola 12. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Forma času“.
Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler
Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)