ADVAITA.cz

14. kapitola z knihy Sulabha Vedanta Lahari (Šrí Siddharaméšvar Maharadž)

13. 6. 2017 - Aleš

Přednáška 14

Nejvyšší Blažený klid byl prozkoumán v předchozích rozhovorech. Tato blaženost, kterou nelze nijak zkazit, je nepoškozeným Nejvyšším Blaženým klidem. Nicméně kvůli touze po smyslových objektech se zkušenost s kvalitou/saguna ´já jsem´ stane velmi malou/bezvýznamnou blažeností. Vezměte v úvahu jakýkoliv objekt ve světě. Blaženost, kterou z něho získáte, potrvá jen krátkou dobu. Každý objekt, který máte velmi rádi, se poté, kdy se s ním velmi důvěrně obeznámíte, stane nechtěným. Pokud třeba máte v oblibě sladká jídla, přesto po krátké době budete chtít ochutnat něco ostrého. Když si pozvete k sobě velmi váženého hosta, po třech spolu strávených dnech se vzájemně sblížíte. Avšak jestliže by si tento host začal u vás nárokovat svůj domov, dozraje čas mu povědět: „Pane, nyní nastal okamžik vašeho odchodu!“ Unavený manžel, jenž se chystá každou chvíli usnout, se nijak nezajímá o sexuální/milostné návrhy své ženy, třebaže může být krásná jako anděl.

Co je podstatou tohoto poznání ´já jsem´? Když váš vlastní přirozený Blažený klid není nějakou dobu ničím vyrušován, poznání ´já jsem´ pocítí potřebu po nějakém vnějším objektu. Avšak potom dojde k záplavě smyslových objektů a poznání je tudíž připraveno se nejen vzdát těchto objektů, ale i svého těla ve formě pocitu ´já jsem´ (pozn. J.N.: tj. rozpuštění poznání/vidžnána). Toto zřeknutí se svého vlastního těla je Nejvyšší Blažeností nepoškozeného Já/Átman. Toto poznání ´já jsem´ existuje kvůli tomuto Já, ale toto Já tu je nezávisle, není tu kvůli nikomu.

Malá bezvýznamná blaženost je závislá na smyslových objektech, pocitech a představách, zatímco Nejvyšší Blaženost je zcela nezávislá. Malá blaženost existuje díky podpoře Nejvyšší Blaženosti. Krása nádherné ženy, sladkosti cukru, ostrosti čili papriček – to vše je zakoušeno díky podpoře Nejvyšší Blaženosti. I když myšlenky/představy vyvstávají na původní myšlence ´já jsem´, přesto na tomto místě Já (ve zdroji) je Nejvyšší Blaženost a představy jsou něco jako listy, květy a plody, které zkrášlují tento vymyšlený strom poznání.

Tato rozpouštěcí nádoba pocitu ´já jsem´ je místo, kde vyvstává a okamžitě končí myšlenka štěstí, a kde rovněž vyvstává a ihned mizí smutek, zatímco toto Átman je samojediný, ryzí tavící kotlík nejvyšší Blaženosti. Kam během dne, kdy dochází k stovkám radostných a neradostných událostí ve vašem životě, odešlo toto poznání ´já jsem´? K stvoření, udržování a ničení těchto pocitů a rovněž tohoto pocitu ´já jsem´ dochází pouze a jenom v tomto Samojediném Já. Ale dokud je naše Blaženost podporou nějakého určitého objektu, pak budeme nadále existovat pouze s touto blažeností objektu. Tím poznání ´já jsem´ přijalo objekty za svého vlastního pána a mistra. To byste měli jasně pochopit!

Avšak jakmile se poznání ´já jsem´ vzdá těchto objektů, pak je z něho sirotek pro tento svět, a když si podrží toto pochopení, stává se Pánem všech sirotků (pozn. J.N.: jedno z jmen Krišny, Já). Blaženost objektu nevězí ve skutečnosti v objektu, ale náleží Nejvyšší Blaženosti. Ta je však zakoušena jako specifická a omezená blaženost. Tato omezená blaženost je v omezeném konceptu tohoto objektu.

Nicméně když je poznané (poznané je prakruti, pocit/myšlenka 'já jsem') přijato, pak v ten okamžik tu je zřeknutí se objektů. Pokud však není poznané rozpoznáno, a přesto dojde k zřeknutí se objektů, pak se prostě jedná o zbytečné úsilí, neboť pravé odevzdání objektů je v přesvědčení/buddhi, a ne v projeveném/hrubém vnějším činu. Znalec chápe, že zřeknutí se smyslového prožitku z objektů nebo jejich hromadění je jedno a to samé. Pro tohoto Znalce tu nepřipadá ani v úvahu nějaké zříkání se či chtivost hromadit cokoliv. Potom tu je zpěv Tukarámových abhangů  - „Ať už mne Bůh chce mít kdekoliv, tam spočinu“ a „Objekt se stal Nárájánou.“  (pozn. J.N.: Abhanga; a – ne, bhanga -  přerušené, tj. „Zpěv, který není nikdy přerušen.“). A v tomto stavu Já prožívá nepřerušovaný Nejvyšší Blažený klid.

Nejvyšší Blažený klid je Pán pocitu ´já jsem´, a tento svět pocitu ´já jsem´ je jeho ženou. Avšak bez svého pána se jeho žena stává zbídačeným/ochuzeným světem objektů. Tím, že opustí/zapomene na svého muže, začne strádat, a v této bídě je chycena do pasti zkažených světských objektů. Stává se cizoložnicí, když začne věřit, že její vlastní Blaženost leží v těchto objektech.

Ale věrná žena si nikdy nepřestane připomínat svého muže, a to ani na jediný okamžik, a žádný objekt z tohoto světa nemá schopnost zmást ji a způsobit jí odchýlení a zbloudění. Naprostá věrnost svému muži znamená být oddána svému manželovi, nejvyššímu Já. On není jen pánem tohoto světa poznání, on je pánem třech světů: nebe/Višnu, tohoto světa smrti/Brahma, a pekla/Rudra (pozn. J.N.: sen/sattva, bdění/radžas, spánek/tamas). V poznání ´já jsem´  je Pán Brahma (stvořitel tohoto světa), Višnu (ochránce), a Rudra (ničitel), a všichni tři přišli společně a souhlasili s tím být ženami tohoto Pána.

Tímto způsobem Brahma, Višnu a Rudra stokrát přicházejí a odcházejí a když jedna žena zemře, Pán si vezme za ženu druhou, a když zemře ta druhá, dostane třetí, a tak to pokračuje, proto je tento Pán, který vidí smrt mnoha žen, věčným. V tomto světě také může platit, že manžel může mít mnoho žen, avšak jednoho dne musí přijmout ruku ženy smrti. Ale Pán světa není jako tento manžel smrtelník, neboť On spolyká i smrt, a tento Nesmrtelný Pán ve skutečnosti nikoho nedrží jako svou ženu. Je-li poznání ´já jsem´ uvnitř něho rozpuštěno/zničeno, sedí sám v naprostém klidu a ničím nedotčen.

Jednou všichni spatříte tento film. Na plátně (Parabrahman) a v temnotě (iluze) začne hrát film a pouze až když se rozsvítí zářné světlo slunce Já, je temnota zničena a obraz skončí. Nyní pohlédněte velmi pozorně na plátno, ještě než se objeví obraz. Na plátně vyvstane svět poznání ´já jsem´ a v tu chvíli dochází ke všem aktivitám, a když toto ´já jsem´ zmizí, pak je toto plátno opět spatřeno.

Uvedu příklad. Objevil se tu obraz/film, kde je chrám zasvěcený Višvéšarovi ve Varánásí a řeka Ganga. Vidíte ho! Pohlédněte na ten dav mnoha mužů a žen, kteří se zde koupají. Vidíte tu ghatu (pohřebiště) Rudry, kde se spalují mrtvoly? Jste-li zaujat tímto poznáním ´já jsem´, pak tu není uvědomování si plátna. Kam odešlo toto plátno, zatímco sledujete toto poznání? Očima (fyzickýma) plátno spatřit nelze! Proč ho nelze vidět očima? Odplulo snad po proudu řeky Gangy? Nebo bylo plátno spáleno na popel plameny mrtvol hořících na ghatu (pohřebišti)?

Potom je doba promítání filmu u konce a celý kinosál je osvětlen. Obraz na plátně skončil a plátno je na tom samém místě jako předtím. Toto Já chápe, že tam bude další obraz filmu, který bude promítán na plátně, pokud se tu nepatrně projeví faktor času. Kdyby bylo plátno odneseno proudem řeky Gangy pryč po ukončení předchozího filmu, nebo snad spáleno spolu s mrtvolami, pak na jakém plátně by se mohl objevit a promítat příští snímek plynoucí Gangy a pohřebního ohniště?

Světlo zhasne a opět tu je temnota a začne běžet další film. Pohlédněte, jak rychle jede toto auto a kolik mil již ujelo! Nebo se podívejte, jak vysoko letí letadlo. Chápete to! Wow! Toto Já je uvnitř oceánu poznání a v tomto oceánu dochází k hrozné bouři, ve které probíhá námořní bitva končící nesmírnou zkázou. Chápete! Potom vysvitne slunce a jeho paprsky světla svítí přes celý oceán. Ale proč film neskončí zároveň s rozbřeskem jasného světla tohoto slunce? Neskončí, protože slunce nevysvitne v kinosále, ale v probíhajícím filmu. Nakonec se však rozsvítí světlo v kině a celý film skončí.

Mí drazí posluchači! Ve filmu jste spatřili auto, které ujelo tisíce mil, a viděli jste letadlo, které letělo ve velké výšce. Jak dlouhé je ale plátno? A jak je vysoké? Plátno se ani nenamočilo ve vodách oceánu (poznání ´já jsem´), a ani nebylo odváto bouří. Plátno je prázdnota prostoru (pozn. J.N.: Nirantara: ni – ne, antara – prostor, tj. Parabrahman) a na něm se objevuje a mizí mnoho obrazů světa. Ale přesto je plátno pevné, neustálé a tak ryzí, jak jen může být. A je nepřetržitou oporou tohoto show/poznání ´já jsem´.

Co však na plátně neuvidíte? Spatřujete na něm celý svět spolu s lidmi v něm, a nebe a Bohy v nebi. V kině chápete, že promítaný film (poznání) je iluzorní. Je tedy ´vizí klamu´, a proto cítíte, že se jedná pouze o film, a tím je pro vás příjemnou zábavou. Proč pak tedy věříte tomu, že celý tento rozsáhlý svět je skutečný, když vyjdete z kina? Proč se nedržíte stejné vize, kterou jste měli během sledování tohoto filmu?

Kdybyste se dívali pevně na svět se stejným přesvědčením, se kterým jste sledovali film, pak by náhle návaly a odchody bolestí/smutku a radosti nezůstaly. Potom platí, že stejně jako lze jasně spatři promítací plátno před a po promítnutí filmu, tak i Nejvyšší blažený klid Nejvyššího Já je jasně a otevřeně patrný. Tato nirguna nemůže zůstat bez objevení se této zkušenosti saguna.

Zkušenost je dosažena službou (pozn. J.N.: Seva – sloužit, zakusit zkušenost) Guruovi. Měli byste mu nabídnout své tělo, mysl a bohatství. Jen pak tu je ryzí esence védanty – „Brahman je skutečné, svět je neskutečný, a džíva je Brahman a nic jiného“ (pozn. J.N.: Ádi Šankara řekl: „To je esence tisíce písem v jednom verši.“) Služba Guruovi neznamená masírování Guruových chodidel a rukou, nebo mytí a žehlení jeho oděvu. Značí, že byste měli v životě použít a zakusit to, co Guru říká. Sadguru vysvětlí žákovi způsob, jak pátrat po Já. Když žák tento způsob, který mu Guru vysvětlí, správně pochopil, pak je služba Guruovi zcela naplněna. Jakmile je tělo, mysl a hlavní bohatství, které je uvnitř lidského těla, a které pokládáme za to, co nám patří, ´posláno pryč´, pak právě toto je služba Guruovi, a toto by mělo být známé jako nabídnutí těla, mysli a bohatství.

I kdybyste nabídli před Gurua milióny rupií a spoustu světského bohatství, přesto přímou realizaci Já/Sakšatkára si takto nelze koupit. Avšak když je naše hlavní bohatství našeho poznání ´já jsem´ v těle a mysli nabídnuto jako služba Guruovi, pak nám Guru dá požehnání (pozn. J.N.: Aširvada: a – ne, šira – mysl, vada – subjekt). Když mistr vysvětlí tento předmět, žákova mysl se již dále nepohybuje. Potom uskutečňujete smysl své existence, kdy Království toho ´mimo/za vytvářením představ´ je dosaženo. Guru vezme své žáky do příbytku jejich vlastního Blaženého klidu a uvede je do svobody. To je požehnání od Gurua.

 Přednáška ke kapitole knihy Jóga Vasištha, 30.4. 1928

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Bhausaheb Maharádž Ki Džej

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharádž Ki Džej

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 2. díl Sulabha Vedanta Lahari´ budou postupně přidány v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek