ADVAITA.cz

XII.5 - Sebe-odevzdání (z knihy Dásbódh)

2. 6. 2017 - Gábina

|| Šrí Rám ||

1. Měli byste poznat, jak „psát“ tento „příběh“ správně. Pak bude zformována tato spojovací linka (tj. čirá sattva guna), která proudí uvnitř nezničitelného puruši a tvůrčí matky (tj. prakrti) a toto „slovo“ (tj. „Já jsem“) bude „vyřčeno“. Jakmile je toto „slovo“ „vyřčeno“ a udržováno, pak je zde nepřetržitá harmonická skladba (kamkoli jdu a cokoliv vidím, tak vidím sebe sama).

2. Díky této rozmluvě/projevu „Já jsem“ tu jsou „mnohé“ Védy, šástry, purány a „mnohé“ básně. Pokud jsou však tato různá písma jen dokola papouškována, nejsou ničím jiným než „mnoha“ jmény a formami.

3. Jakmile se snažíte spatřit toto nezměrné paramátma, přicházejí vám do cesty „mnozí“ rišijové se svými „mnohými“ názory. Pak jsou zde různé jazyky i psaná díla této iluze s četnými chybami a nedostatky (pokud se vy, tato Skutečnost, snažíte poznat Sebe sama, pak vytváříte něco jiného).

4. Poté existují rozdíly a rozdělení, chvalořečení z písem a rovněž zvěsti i vzpomínky; pak tu jsou životní etapy ve spodním pekle a životní etapy v horním nebi; pak jsou zde v těchto ochablých, pošetilých masách exkrementů s „mnoha“ jmény také úcta, arogance i kompozice slov.

5. Potom je tu „mnoho“ stavů a vztahů; „mnoho“ tříd různých individualit a „mnoho“ zběsilosti a kolizí; poté jsou zde „mnohá“ přátelství, sliby a prohlášení učiněná nespočetným množstvím tvarů, jimž byla udělena jména.

6. Pak v tomto bubnu potaženém kůží převažuje únavné lamentování, jelikož spěje ke svému zániku; poté jsou v tomto „naplněném rámu“ mnohé úmorné události; následuje bědování, zarputilost, utrpení i bití. Poté tu jsou hrdinské činy a události a tyto legendární písně; je tu „mnoho“ projevů úcty i arogance, „mnohá“ tvrzení a místa; „mnohé“ odchylky, překážky a omezení a rovněž „mnoho“ forem zábavy a hry.

7. Tento nepřetržitý, hluboký zvuk „já jsem“ je nutné vypátrat uvnitř těchto čtyř řečí. Jen odhoďte své koncepty a naslouchejte a tyto „mnohé“ kategorie se stanou touto řečí para (tj. původní „řeč“).

8. Je zde řeč para neboli inspirace „já jsem“; pašjanti, nepřetržitý zvuk (myšlení se odehrává, ale nic ještě nebylo jasně formulováno); madhjama, zformovaný zvuk (myšlenky nabývají tvar a vy máte potřebu to říci) a uvnitř čtvrté řeči, vaikhari (když vyřknete slova), je toto „slovo“. Z této čtvrté řeči, vaikhari, se objeví „mnoho“ slov, ale všechna tu jsou díky tomuto drahokamu slov, „slovu“ „já jsem“.

9. V tomto „slově“ jsou přítomny hlásky a-, u-, m- a tento „půlkruh“ se skrytým významem. To je důvod, proč se nazývají *“tři a půl“ a následně, na druhé straně tohoto AUM, přichází 52 písmen. *(Aum sestává z tří písmen a z půlkruhu, který pak prezentuje tečka nad symbolem aum. Toto je nepřetržitá spojovací linka neboli „slovo“, které musí být pozorně „napsáno“. Pozorným psaním se míní zanechání všech těchto slov vytvořených z 52 písmen a zformování tohoto jednoho „slova“ prostřednictvím vědění.)

10. Kvůli 52 písmenům tu jsou různá jména a uvědomění si pocitů a emocí; jsou zde různé tance a všemožné rytmy; díky 52 písmenům je zde nespočet významů a poznání hrubých elementů a rovněž jejich zkoumání.

11. V elementech existuje hlavní element, prostor, a ten by měl být poznán jako čirá sattva nebo půlkruh (viz Óm). A tento půlkruh neboli velký element je rovněž nazýván mula mája (tato mula mája je poznávána mula purušou).

12. Kvůli tomuto velkému brahman uvnitř tohoto malého džívy je zde „mnoho“ hrubých elementů. Protože On se smíchal uvnitř všech těchto osmi těl. On se objevuje díky větru této osmidílné prakrti a On pak zaniká (On zapomněl na Sebe sama a objevuje se jako Svůj odraz, tj. prakrti neboli poznání; a toto poznání je přerušeno, objevuje se, když jste vzhůru a je zničeno, jakmile usnete. A mezi tím je tu objektivní svět vytvořený z hrubých elementů.)

13. Když zmizí vítr, neznamená to, že zmizí nebe. Stejně tak, pokud zmizí mula mája, toto nezničitelné parabrahman je tu pořád. To byste měli pochopit na základě odhození těchto osmi těl (čtyři těla pindy a čtyři těla brahmándy).

14. Brahmánda a pinda byly vytvořeny a budou rovněž zničeny. Oddělení se od nich je bez-myšlenkovitostí vivéky a to je ryzí brahman.

15. Objekty jsou inertní/nečinné, átma (antar átma) je pohybující se a toto ryzí brahman je nehybné. Neustálým zkoumáním se toto inertní/nečinné a toto pohyblivé antar átma rozplynou a zůstává ryzí brahman.

16. Objekty, tělo a řeč a toto „já“ vytvořené myslí, toto vše náleží pouze tomuto bez-myšlenkovitému Bohu. Toto znamená, že inertní/nečinné se vzdalo/odevzdalo“.

17. Hybný konatel je tímto Pánem světa (antar átma, puruša) a dokonce i prána je Jeho součástí. Náleží-li prána tomuto purušovi, pak tu pro „vás“/individualitu není žádné místo. (Když vše zapomenete a stanete se tímto poznáním, pak splynou prána uvnitř a vítr vně v jednu hybnou formu). (Siddharaméšvar Maharadž říkal: „Ani dech uvnitř a vítr vně vám nepatří, náleží Bohu; nemohou náležet oběma).

18. Toto je odevzdání hybného a je to Jeho „píseň“ (tj. vědění) a pozornost této „řeči“. Pak je konatelem tento Bůh a vy neexistujete.

19. Když je tato plynoucí řeka zanechána, stejně jako necháte odejít snovou formu, je zde bezforemný, nehybný Bůh. Měli byste poznat tuto formu odevzdání.

20. Není-li „tam“ vůbec žádný pohyb, jak byste mohli být nalezeni u zdroje? Takovéto rozlišování/vivék se nazývá odevzdání se nehybnému.

21. Jakmile v těchto třech formách odevzdanosti neexistujete, není tu „nic dalšího“. Když neexistujete, nikde nemůže být „jáství“.

22. Jsou-li zde jen dohady a domněnky, vaším pochopením budou pouze tyto dohady a domněnky. A je-li tu pouze bez-myšlenkovitost, pak bude vaším pochopením bez-myšlenkovitost. A pokud nyní díky této „řeči“ pochopíte podstatu tohoto hrubého projevu, budete tišší (Maharadž říkal: „Ticho je stav… není skutečný.)

Tímto končí kapitola dášaky knihy Dásbódh s názvem „Sebe-odevzdání“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)