ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.61 - III.63

12. 7. 2017 - Lenka

III.61

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, vysvětli mi prosím stručně ještě jednou, jak vzniknou poprvé a bez jakékoli příčiny iluzorní představy „já“ a „svět“.

VASIŠTHA odvětil:

Všechny věci jsou obdařeny inteligencí stejným způsobem, a tudíž to nestvořené je vždycky vším, je to Já všech věcí. Když užíváme vyjádření „všechny věci“, je to jen slovní obrat, neboť existuje pouze neomezené Vědomí neboli Brahman. Tak jako neexistuje rozdíl mezi zlatým náramkem a zlatem, nebo mezi vlnou a vodou, neexistuje ani rozdíl mezi vesmírem a neomezeným Vědomím. Vědomí samo o sobě je vesmírem, ale vesmír jako takový není Vědomím. Náramek je vyroben ze zlata, ale zlato není vyrobeno z náramku. Tak jako považujeme člověka a jeho končetiny za jeden celek, stejně tak chápeme, že přítomnost neomezeného Vědomí ve všech bytostech neznamená jeho rozdělení.

K neomezenému Vědomí patří to, že nelze pochopit jeho neomezenou povahu. Ta se projevuje jako „já“ a „svět“, přičemž tyto představy vznikají v neomezeném Vědomí podobně, jako lze na mramoru nalézt nejrůznější křivky a obrazy, aniž by tam byly záměrně vyryté. Tak jako vlny na klidném moři existují pouze ukryté v možnosti, tak v neomezeném Vědomí existuje v možnosti stvořený svět, stvoření. Slovo „stvoření“ nepoukazuje k něčemu druhému, odlišnému. Stvoření se nenachází v neomezeném Vědomí a neomezené Vědomí není obsaženo ve stvoření. Nejsou vůči sobě v odděleném vztahu.

Neomezené Vědomí pohlédne na vlastní inteligenci, jako by byla oddělená, třebaže od něho oddělená není, podobně jako od větru není oddělen jeho pohyb, a ve chvíli, kdy se toto falešné oddělení objeví, vznikne ve Vědomí představa prostoru, která se silou Vědomí projeví jako prvek prostor. Později Vědomí přijme představu vzduchu a poté ohně, přičemž na základě těchto představ se projeví oheň a světlo. Dále se tu objeví představa vody a s ní spojená vlastnost chutě a představa země s vlastnostmi vůně a pevnosti. Tak vzniknou a projeví se prvky vody a země.

VASIŠTHA pokračuje:

Zároveň s tím totéž neomezené Vědomí přijme představu jednotky času, rovné jedné milióntině doby mrknutí oka, a z ní odvodí časovou linii, která vede až k epoše a zahrnuje několikero opakování po sobě jdoucích čtyř věků, každý o délce trvání jednoho kosmického Stvoření. Samotného neomezeného Vědomí se to však nijak nedotýká, neboť to nemá začátek, střed ani konec a není v něm vznik ani zánik, jež jsou podstatné pro každé časové trvání.

Neomezené Vědomí samo o sobě je Skutečností, neustále probuzenou a osvícenou, a i se stvořeným světem je stále stejné. A je to neomezené Vědomí, jež je zároveň neosvíceným projevením stvořeného světa, ale i po tomto stvoření je stále stejné. Je stále totéž. Jakmile jedinec ve svém Já a skrze Já pochopí, že Vědomí znamená Absolutno či Brahman, pak jej zakouší ve všem a pociťuje jej jako jedinou energii prostupující všemi jeho údy.

Lze říci, že tento projevený svět je skutečný jen v tom smyslu, že jde o projev Vědomí a přímou zkušenost, a je neskutečný, chopí-li se ho mysl a smyslové orgány. Vítr je chápán jako skutečný ve svém pohybu, ale není-li tu pohyb, vítr neexistuje. A projevený svět je taktéž chápán dvojím způsobem, jako skutečný i jako neskutečný. Projevení podobné fatě morgáně neexistuje odděleně od nejvyššího Brahman.

Stvoření existuje v Brahman, tak jako je klíček rostliny v semínku, tekutost ve vodě, sladkost v mléce a pálivost v chilli papričce, ale v důsledku nevědomosti se zdá být na Brahman nezávislé a od něj oddělené. Pro existenci světa jakožto čirého odrazu v nejvyšším Brahman neexistuje žádný důvod. Jakmile je tu představa stvoření, stvořený svět se zdá existovat, jakmile je díky vlastnímu úsilí pochopeno nestvořené, pak tu žádný stvořený svět není.

Nikdy nikde nic nebylo stvořeno a nikdy nikde nic nespěje ke konci. Nejvyšší Brahman je vše, je nezrozené a stálé, je to nejvyšší mír a čiré Vědomí. V každé částečce se projevují světy uvnitř světů. Co je jejich příčina a jak vznikají?!

Pokud a jakmile se člověk zbaví představ „já“ a „svět“, je osvobozen. Jedinou překážkou je představa „já jsem toto“. Ten, kdo pozná neomezené Vědomí jako bezejmennou a bezforemnou podstatu vesmíru, zvítězí nad samsárou, koloběhem života a smrti.

III. 62, 63

RÁMA se zeptal:

Je zřejmé, že jediné, co existuje, je Brahman, ó mudrci! Proč se ale potom objevují ve světě mudrci a lidé poznání, jakoby je seslal bůh? A co je vlastně bůh?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, existuje síla či energie tohoto neomezeného Vědomí, jež je neustále v pohybu. Je skutečností všech nevyhnutelných budoucích událostí, neboť proniká všemi časovými epochami. Díky této síle je povaha každé věci ve vesmíru určena. Tato síla Vědomí (Čit šakti) se též nazývá Mahásatta (Velká existence), Maháčitti (Velká inteligence), Mahášakti (Velká síla), Mahádršti (Velké vidění), Mahákríja (Velké konání či Velký konající), Mahódbháva (Velká změna) či Maháspanda (Velký pohyb). Právě tato síla dává všem věcem jejich charakteristické vlastnosti. Ale tato síla není na nejvyšším Brahman nezávislá a není od něho oddělená. Je stejně skutečná jako vzdušný zámek. Mudrci slovně rozlišují pojmy Brahman a síla a prohlašují, že stvoření je práce této síly.

Rozlišení je slovní, podobně jako když člověk mluví o těle jako celku a o jeho částech. Tak jako si člověk uvědomí údy svého těla, tak si neomezené Vědomí uvědomí sílu, která je od něho neoddělitelná. Takovému uvědomění se říká nijati, osud či moc Absolutna určit povahu věci. Též se označuje jako daiva, boží řízení, boží vůle.

To, že mi kladeš otázky, určila nijati, a to, že budeš podle mého učení jednat, je též dáno touto silou. Říká-li líný člověk: „Bůh se o mě postará“, je to také práce nijati. Tuto nijati nemůže odstranit ani bůh Rudra. Moudrý člověk by se však proto neměl vzdávat vlastního úsilí, neboť nijati funguje pouze jakožto vlastní úsilí a skrze něj. Má dva aspekty, lidský a nadlidský. Ten první se pozná tam, kde vlastní úsilí nese své ovoce, a ten druhý tam, kde nenese.

Pokud člověk zůstává nečinným, pak v závislosti na nijati, která pro něj udělá vše, co může, brzy zjistí, že ho život opouští, neboť život znamená čin. Mohl by vstupem do vyšších stavů vědomí zastavit dech a dosáhnout osvobození, ale k tomu je potřeba to největší úsilí!

Neomezené Vědomí se projevuje na jednom místě tak a na druhém onak. Není rozdíl mezi Vědomím a jeho silou, tak jako není rozdíl mezi vlnou a vodou, mezi končetinami a celým tělem. Takové rozdělení vnímá jen nevědomý člověk.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy