ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.58 - III.60

5. 7. 2017 - Lenka

III.58

VASIŠTHA pokračoval:

Mezitím Sarasvatí zadržela džívu krále Vidúrathy, aby ještě nevstupoval do těla krále Padmy.

OSVÍCENÁ LÍLA se zeptala Sarasvatí:

Ó Bohyně, kolik času uplynulo od doby, kdy jsem se tu posadila a oddala se meditaci?

SARASVATÍ odvětila:

Má milá, od chvíle, kdy jsi vstoupila do meditace, uběhl již měsíc. Během prvních patnácti dnů se tvé tělo, které bylo vystaveno horku vznikajícímu v důsledku pránájámy, vypařilo a padlo k zemi jako suchý list. Pak ztvrdlo a vychladlo. Ministři se domnívali, že jsi odešla z vlastní vůle, a tělo spálili. Nyní dle svého přání ses zde objevila v éterickém těle. Nejsou v tobě žádné vzpomínky na minulé životy ani skryté touhy z předchozích inkarnací. Neboť jakmile je mysl ustálena a přesvědčena o své éterické podstatě, je fyzické tělo zapomenuto, tak jako člověk v dětství zapomeneme na svůj embryonální život. Dnes je třicátý první den a ty jsi zde. Pojď, ukážeme se druhé Líle.

Jak je druhá Líla uviděla, padla jim uctivě k nohám.

SARASVATÍ řekla druhé Líle:

Pověz nám, jak ses sem dostala.

DRUHÁ LÍLA řekla:

Když jsem v paláci krále Vidúrathy upadla do bezvědomí, nějaký čas jsem o sobě nevěděla. Pak jsem uviděla své jemnohmotné tělo, jak stoupá k nebi a nastupuje do vzdušného vozu, který mě přiváží sem. A zde jsem spatřila krále Vidúrathu, jak tu leží v záplavě květin. Myslela jsem, že je vyčerpaný z bitvy, proto jsem ho nebudila, ale jen ovívala vějířem.

V tu chvíli nechala Sarasvatí džívu krále Vidúrathy vstoupit do těla krále Padmy. Král se probudil, jako by byl jen spal. Obě Líly se mu poklonily.

KRÁL se zeptal osvícené Líly:

Kdo jsi ty, kdo je tato žena a kde se tu vzala?

OSVÍCENÁ LÍLA odvětila:

Pane, já jsem tvoje žena z tvého předchozího vtělení, která tě stále doprovází, stejně jako slovo je vždy doprovázeno svým významem. Tato Líla je tvoje další žena, je to můj obraz, mnou vytvořený tobě k potěše. A tam na zlatém trůně sedí sama bohyně Sarasvatí, která je tu s námi díky našemu šťastnému osudu.

Jak to král Vidúratha slyšel, posadil se a bohyni pozdravil. Sarasvatí mu dala jako požehnání dlouhý život, bohatství a osvícení.

III.59, 60

VASIŠTHA pokračoval:

Jakmile Sarasvatí udělila králi požehnání, zmizela. Král a královna se vřele objali a královští služebníci, kteří měli strážit jeho tělo, procitli a radovali se, že je král opět naživu.

Radost byla v celé zemi. Široko daleko si ještě dlouho lidé vyprávěli, jak se královna Líla vrátila z onoho světa s druhou Lílou, jakožto darem pro krále. Král si od osvícené Líly vyslechl, co vše se za poslední měsíc událo. Dále pokračoval ve vládě a užíval si tří světů jakožto milosti, kterou mu udělila Sarasvatí a jež si bezpochyby zasloužil svým vlastním úsilím.

To byl příběh o Líle, který jsem ti nyní pověděl do všech podrobností. Rozjímání o něm odstraní z tvé mysli i nejnepatrnější přesvědčení o skutečnosti toho, co vnímáš. Ale popravdě řečeno, lze-li odstranit jen to, co je skutečné, jak se pak člověk může zbavit toho, co skutečné není? Není tu nic, co by mělo být odstraněno, neboť cokoli se zdá v tvých očích existovat, není nic jiného než neomezené Vědomí. A bylo-li něco stvořeno, i to vzniklo skrze Něj a uvnitř Něho samého. Všechno je, tak jak je, nic nebylo nikdy stvořeno. Lze říci, že to, co se zdá existovat, je stvoření Máji, iluze. Ale ani Mája není skutečná!

RÁMA řekl:

Pane, jak skvělý obraz nejvyšší Pravdy jsi mi poskytl! Avšak svatý muži, je ve mně neukojitelný hlad po nektaru tvých osvícených slov. Odhal mi prosím tajemství času. V příběhu o Líle byl celý život prožit někdy za osm dní, jindy za měsíc. Jsem z toho zmatený. Jsou snad v různých světech různá měřítka času?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, cokoli si člověk v sobě svojí vlastní myslí představuje, právě to taky prožívá. Člověk může i nektar zakoušet jako jed, pokud ho za jed považuje. Z přátel se stávají nepřátelé a z nepřátel přátelé podle vnitřního naladění a postoje člověka. Člověk vnímá danou věc přesně v souladu se svým vnitřním cítěním. Pro trpícího člověka trvá jedna noc jako celá epocha, zato noc strávená v radovánkách je v mžiku pryč. Ve snu není rozdíl mezi okamžikem a epochou. Život Manua není nic víc než půldruhé hodiny pro Brahmu, celý život Brahmy je Višnuův jediný den a život Višnua je jako den Šivy. Pro mudrce, jehož vědomí překonalo všechna omezení, neexistuje den ani noc.

VASIŠTHA pokračoval:

Jógín ví, že právě myšlení člověka udělá ze sladké věci hořkou a naopak, udělá z přátel nepřátele a naopak. Stejným způsobem může v sobě člověk jen změnou úhlu pohledu a neustálým snažením rozvíjet chuť do studia svatých knih a různých cvičení, která ho dříve nezajímala. Neboť tyto vlastnosti se nenacházejí v objektech, ale pouze ve způsobu myšlení jedince. Tak jako člověk, který trpí mořskou nemocí, vidí houpat se svět kolem sebe, tak je nevědomý člověk přesvědčen o tom, že vlastnosti přebývají v objektech. Tam, kde stojí zeď, vidí opilec jen prázdné místo a skřet, který neexistuje, může zabít zmateného člověka.

Tento svět není nic jiného než záchvěv Vědomí v prostoru. Zdá se existovat, stejně jako se v očích nevědomého člověka zdá existovat skřet. To všechno je jen Mája, neboť mezi neomezeným Vědomím a zdánlivou existencí světa neexistuje rozpor. Je to jako úžasný sen člověka, který je vzhůru.

Ó Rámo, na podzim stromy shazují listí, aby na jaře na týchž stromech vyrašily listy nové, jež byly uvnitř ukryty. Stejně tak tento stvořený svět po celou dobu existuje v absolutním Vědomí. Nemusí být vždy vidět. Tekutost, která se ukrývá ve zlatu, též není vždy zřejmá. Když Stvořitel jedné epochy dosáhne osvobození a Stvořitel nové epochy vytváří v mysli nový svět, nejsou ani tyto představy nic jiného než neomezené Vědomí.

RÁMA se zeptal:

Jak je možné, že král i jeho poddaní zakoušeli tutéž skutečnost?

VASIŠTHA odpověděl:

Je to proto, že mysl každého džívy má základ v jediném neomezeném Vědomí. I poddaní tedy byli přesvědčeni, že je to jejich král. Myšlenkové vibrace jsou neoddělitelně spjaty s Vědomím, jsou zcela přirozené a nepotřebují ke svému vzniku žádný důvod. Tak jako je pro diamant přirozený jeho lesk, tak v králově mysli vzniká myšlenka „já jsem král Vidúratha“. A tak to udělají všechny bytosti ve vesmíru. Jestliže se mysl člověka ustálí v pravdě, jež se týká neomezeného Vědomí, dosáhne stavu nejvyššího osvobození. Závisí to na vlastním úsilí jedince a jeho touze po osvobození. Člověk je přitahován dvěma opačnými směry, k pochopení Absolutna neboli Brahman, a k bláhovému přijímání skutečnosti světa. To, po čem člověk touží s větší intenzitou, vyhrává! Jakmile člověk překoná nevědomost, pak jsou všechny matoucí představy o neskutečném navždy rozptýleny.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy