ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.55

21. 6. 2017 - Lenka

III.55

OSVÍCENÁ LÍLA řekla:

Pokračuj prosím ve výkladu o zrození a smrti. Nasloucháním tvým slovům se mé poznání jistě prohloubí.

SARASVATÍ řekla:

Jakmile přestane plynout životní dech, stane se vědomí jedince zcela pasivním. Pamatuj však, Lílo, že Vědomí je čiré, věčné a neomezené, nevzniká ani nezaniká. Je tady neustále, v bytostech pohyblivých i nepohyblivých, na nebi, na horách, v ohni i ve vzduchu. Jakmile životní dech ustane, říkáme, že je tělo mrtvé, netečné. Životní dech se vrací tam, odkud pochází, tedy do vzduchu, a Vědomí osvobozené od vzpomínek a tužeb zůstává jakožto Já.

Malou éterickou částečku, jež vlastní vzpomínky a touhy, nazýváme džíva. Džíva se zdržuje v blízkosti mrtvého těla a označujeme to také jako „préta“, oddělená duše. Tento džíva nyní opouští své myšlenky i vše, co do té doby poznal, a jakoby ve snu či denním snění vnímá zase jiné věci.

Po dočasném výpadku vědomí si začne džíva představovat, že vidí jiné tělo, jiný svět a jiný život.

Ó Lílo, existuje šest druhů oddělených duší. Jsou tu duše hříšné, a to zlé, horší a nejhorší, a duše ctné, a to dobré, lepší a nejlepší. Pochopitelně je lze dělit ještě dále.

Nejhorší z duší podstupují hrozná muka v pekle a než přijde konec jejich utrpení, rodí se jako nejrůznější živé bytosti. Mohou také po dlouhou dobu existovat jako stromy. V případě hříšných duší může dočasný výpadek vědomí trvat i velmi dlouhý čas. Střední hříšníci mají výpadek vědomí také poměrně dlouhý a rodí se pak jako červi a zvířata. Nejmenší hříšníci se brzy opět zrodí jako lidské bytosti.

Nejlepší ze ctných jdou do nebe, těší se životem v nebi a poté se rodí do dobrých a bohatých rodin. Střední mezi ctnostnými jdou zase do sféry nebešťanů a vracejí se na zem jako děti bráhmanů. I ctnostní musejí po nebeských radovánkách projít říší polobohů, aby zakusili následky nepravostí, kterých se někdy dopustili.

SARASVATÍ pokračovala:

Každá oddělená duše zakouší plody svých minulých činů. Nejprve je tu představa „jsem mrtev“ a poté myšlenka „poslové boha smrti mě odnášejí pryč“. Ctnostné duše si představují, že jdou do nebe a průměrní hříšníci se vidí stát před božím soudem, kde je bůh smrti přezkoumává a soudí na základě záznamu o skutcích jejich minulého života, zvaném Čitragupta.

Cokoli džíva vidí, to zakouší. Neboť v tomto prázdném prostoru Vědomí není nic takového jako čas nebo skutek. Džíva si představuje, že ho bůh smrti posílá do nebe (nebo pekla), kde si užívá nebeských radovánek (nebo zakouší pekelná muka) a že se pak rodí do nového života, tak jak mu bůh smrti určil.

V tom okamžiku vstupuje džíva do mužského těla, poté přestupuje do těla ženského a přichází na svět, kde prožívá život v souladu s plody svých minulých skutků. Tam sílí a zase slábne jako měsíc na obloze, a podstupuje stáří a opět smrt. Tak se to opakuje stále dokola, dokud není džíva osvícen poznáním Já.

OSVÍCENÁ LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, řekni mi prosím, jak to všechno bylo od samého začátku.

SARASVATÍ odpověděla:

Hory, lesy, země a obloha, to všechno není nic jiného než neomezené Vědomí. Právě Ono je veškerým bytím a veškerou skutečností. Proto se zdá, že kdykoli se toto čiré neomezené Vědomí projevilo, přijalo jakoukoli formu a stalo se čímkoli. A tak je tomu dosud. Jakmile vstoupí do těla životní dech a začne různé části těla uvádět do pohybu, řekneme, že tělo žije. Takové živé tělo existovalo již na samém počátku stvoření. Jestliže se tělo, do něhož vstoupil životní dech, nemůže pohybovat, jde o stromy a rostliny. Jen malá část neomezeného Vědomí se stává inteligencí v těle a vstupem do těla vytváří různé orgány, jako například oči.

Ať si Vědomí představí, že je čímkoli, danou formu hned přijímá. Toto Já všech věcí tudíž existuje ve všech tělech, a to buď s možností pohybu u pohyblivých těl, nebo s nemožností pohybu u nepohyblivých těl. A takto všechna těla existují i nyní.

SARASVATÍ pokračovala:

Jestliže si tato inteligence, jež je součástí neomezeného Vědomí, představila sama sebe jako strom, stala se stromem. Jestliže si představila, že je skálou či trávou, stala se skálou či trávou. Není rozdíl mezi objekty vnímání schopnými a vnímání neschopnými, není rozdíl mezi objekty, které mohou myslet a těmi netečnými. Věci se ve své podstatě neliší, neboť neomezené Vědomí je přítomno ve všem stejně. Rozdíly jsou tu jen proto, že se inteligence ztotožňuje s různými objekty a totéž neomezené Vědomí se pak v těchto objektech nazývá různými jmény. Totéž neomezené Vědomí se tak skrývá za červy, mravenci i ptáky. Zde nemá smysl žádné porovnávání, není tu žádný rozdíl. Tak jako lidé žijící v severních zemích neznají obyvatele jižních oblastí a tudíž se s nimi nepoměřují. Každý nezávislý objekt existuje tak, jak je, aniž by se odlišoval od jiných. Vymezování rozdílů mezi objekty vnímajícími a vnímání neschopnými, je jako rozdělovat žáby na ty, které se narodily ve skále, a ty, které se narodily venku, a považovat jednu za vnímání neschopnou, kdežto druhou za vnímající.

Inteligence, která je částí neomezeného Vědomí, je všude a je vším. Ať si na samém počátku stvoření představila sebe jako cokoli, stala se tím a od té doby takto setrvala.

Pomyslela si, že je prostorem, pomyslela si, že je proudícím vzduchem, pomyslela si, že je neschopna vnímat, pomyslela si, že je vnímající bytost. To všechno jsou jen představy inteligence. Takové jevy nejsou skutečností, třebaže se to jako skutečné jeví.

Ó Lílo, myslím, že se král Vidúratha chystá vejít do těla krále Padmy.

OSVÍCENÁ LÍLA řekla:

Ó Bohyně, pojďme tedy za ním.

SARASVATÍ řekla:

Král Vidúratha se začíná přizpůsobovat egu krále Padmy a představuje si, že přechází do jiného světa. Pojďme za ním, avšak svojí vlastní cestou, neboť člověk nemůže kráčet cestou druhého.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy