ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.45 - III.52

7. 6. 2017 - Lenka

III.45, 46

DRUHÁ LÍLA řekla Sarasvatí:

Ó Bohyně, uctívám Sarasvatí a ona se zjevuje v mých snech. Protože vypadáš stejně jako ona, domnívám se, že nemůžeš být nikdo jiný než Sarasvatí. Snažně tě prosím o požehnání. Pokud můj manžel padne v bitvě, nechť mohu jít za ním v těle, které nyní mám, ať půjde kamkoli.

SARASVATÍ odpověděla:

Má milá, uctívala jsi mne oddaně po dlouhý čas, proto ti tvé přání splním.

PRVNÍ LÍLA řekla Sarasvatí:

Tvá slova nikdy nelžou a tvá přání se vždy plní. Řekni mi prosím, proč jsi neumožnila mně cestovat v tomtéž těle z jedné roviny Vědomí do druhé.

SARASVATÍ odvětila:

Má drahá Lílo, já ve skutečnosti nikomu nic neumožňuji. Každý džíva si svůj stav zaslouží podle svých skutků.

Jsem pouze božstvo vládnoucí nad inteligencí všech bytostí. Jsem síla jejich vědomí a jejich životní síla. Živá bytost do sebe pojme nějakou formu energie a ta přinese během času své plody. Ty jsi toužila po osvobození a získala jsi je. Můžeš to považovat za plody svého odříkání a uctívání božstev, ale je to samo Vědomí, jež tě obdařilo těmito plody. Může se nám zdát, že ovoce padá z nebe, ale ve skutečnosti padá ze stromu.

VASIŠTHA pokračoval:

Mezitím co spolu obě ženy takto hovořily, král Vidúratha nasedl na svůj skvostný válečný vůz a vydal se do bitvy. Naneštěstí neodhadl dobře síly svoje a protivníkovy a ocitl se přímo mezi řadami nepřátel.

Obě Líly, Sarasvatí i princezna, jíž Bohyně udělila své požehnání, sledovaly hroznou bitvu z komnaty paláce.

Nebe pokryly střely od obou armád. Všude se rozléhal válečný ryk a město bylo zahaleno v oblaku prachu a kouře. Ve chvíli, kdy se král Vidúratha ocitl mezi nepřáteli, palba zesílila a ohnivé střely zasahovaly své cíle s dunivými zvuky khut-khut, tuk-tuk, džhun-džhun.

III.47 – 50

DRUHÁ LÍLA se obrátila k Sarasvatí:

Ó Bohyně, prosím řekni mi, máme-li tvé požehnání, proč nemůže můj manžel bitvu vyhrát?

SARASVATÍ odvětila:

Král Vidúratha mě po dlouhou dobu uctíval, ale neprosil o vítězství v bitvě. Jakožto Vědomí, jež dlí ve vědomí každého člověka, dávám každému to, oč žádá. O cokoli mě člověk prosí, tím ho obdařím. Je přirozené, že oheň dává teplo. Král žádal o osvobození a dostane tedy osvobození.

Na druhé straně král ze Sindhu též uctíval božstva a žádal o vítězství v bitvě. Král Vidúratha bude tudíž v boji poražen, vrátí se k vám a časem dosáhne osvobození, zatímco král ze Sindhu válku vyhraje a bude jakožto vítěz vládnout zemi.

VASIŠTHA pokračoval:

Zatímco ženy pozorovaly bitvu, vyšlo nad obzor slunce, jakoby chtělo být svědkem poslední fáze této hrozné bitvy. Obklopeni tisíci vojáky, bojovali oba králové proti sobě. Jejich zbraně byly různých tvarů i velikostí. Některé, třebaže jednohlavňové, se po výstřelu rozpadly na tisíce kousků a v počtu doslova desetitisíců zasahovaly cíl.

Oba králové si byli v chrabrosti i síle rovni. Vidúratha měl tyto kvality vrozené, zatímco nepřítel je obdržel jako požehnání od Pána Nárájany. V úžasu přihlíželi vojáci obou armád tomuto boji.

Když už to vypadalo, že Vidúratha vyhraje a druhá Líla to nadšeně sdělovala Sarasvatí, nepřítel se právě v tom okamžiku objevil nezraněn. Každý smrtící útok jednoho musel druhý odrážet protiúderem. Na střely s hadím jedem byl užíván protijed, vodní střely se střetávaly s ohnivými a oba králové používali zbraň boha Višnua.

Králové ztratili své vozy a pokračovali v boji na zemi. Vidúratha se v příhodný okamžik pokusil naskočit na nový vůz, ale v tu chvíli byl sražen nepřítelem k zemi. Jeho tělo bylo přeneseno do paláce, který díky přítomnosti Sarasvatí byl před nepřáteli uchráněn.

III.51, 52

VASIŠTHA pokračoval:

Brzy poté, co byl král Vidhúratha poražen, nastal ve městě naprostý chaos a zmatek. Král ze Sindhu prohlásil svého syna za nového krále, jeho poddaní se radovali a ministři urychleně chystali korunovaci. Nová vláda neprodleně vyhlásila své zákony, které měly v zemi obnovit mír a pořádek.

Ihned poté, co druhá Líla spatřila, jak byl král Vidúratha sražen k zemi, upadla do bezvědomí.

PRVNÍ LÍLA se obrátila k Sarasvatí:

Ó Bohyně, pohleď, můj manžel se chystá vypustit duši.

SARASVATÍ řekla:

Má drahá, celý ten zuřivý boj, ničení a smrt jsou stejně skutečné jako sen. Není tu království, není tu stát. Vše se nachází v domě světce Vasišthy na vrcholku kopce. Tento palác, bitevní pole i všechno ostatní není nikde jinde než v komnatách tvého vlastního paláce. Ve skutečnosti je tam celý svět. V domě světce Vasišthy je svět krále Padmy. V paláci a ve světě krále Padmy se nachází vše, co vidíš tady. Všechno je to jen pouhá představa, přelud, halucinace. Jediné, co existuje, je Skutečnost, která nebyla stvořena a nemůže být zničena. Jediné, co existuje, je neomezené Vědomí, které nevědomý člověk vnímá jako svět.

Tak jako pro spícího člověka je skutečné město, o němž se mu zdá, tak v nepatrné částečce existují tři světy, v těchto světech existují malé částečky a každá zase obsahuje tři světy.

Druhá Líla, která upadla do bezvědomí, se mezitím dostala do světa, v němž leželo tělo jejího manžela, tentokrát jako krále Padmy.

PRVNÍ LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, řekni mi, jak se tam již druhá Líla mohla dostat a co jí tam lidé řekli?

SARASVATÍ odpověděla:

Stejně jako jste obě dvě jen představami krále Padmy, jsme také král i já snovými objekty. Kdo toto ví, objekty smyslového vnímání nevyhledává. V neomezeném Vědomí jsme si jeden druhého vytvořili v našich představách. Ty sama jsi byla druhou Lílou, v rozkvětu mladosti, která mě uctívala a prosila, aby se nikdy nestala vdovou, a proto ještě před smrtí krále Vidúrathy z tohoto světa odešla. Má drahá, ty jsi oddělené, individuální vědomí, kdežto já jsem kosmické Vědomí a já způsobuji, že se to vše děje.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy