ADVAITA.cz

12. kapitola z knihy Sulabha Vedanta Lahari (Šrí Siddharaméšvar Maharadž)

23. 5. 2017 - Aleš

Přednáška 12

„Kdo je vždy šťastný? Ó mysli, pátrej pomocí správného rozjímání/rozlišování a dojdi k pochopení.“ V prvním řádku tohoto verše (viz Manače šlóka, verš 11) se Samartha Ramdas táže: „Kdo je šťastný?“ V druhém řádku tohoto verše je tato odpověď: „Ten, kdo má rozlišovací schopnost/vivéka (rozlišení mezi skutečným a neskutečným, Brahman a iluzí). Kdo by nechtěl velký dům, obrovský majetek a krásnou ženu? Může být muž, který žije zavrženíhodným bídným životem v rozpadávající se chatrči se ženou vypadající jako medvěd, šťastný v tomto světském životě či nikoliv?

Proč chudí ubožáci nevysídlí majitele velkého domu, nezabaví mu jeho nadměrný majetek a nepřivlastní si jeho ženu, která je krásná jako anděl? Protože chápou, že to, co mají, je jejich, a vše, co náleží druhým, patří jim. Vědí, že boháč nabyl honosnost díky svým zásluhám. Nechť se tedy raduje a užívá si tuto nádheru. Chudáci vědí, že bída, kterou mají, je výsledkem jejich činů. Avšak kdyby takový ubožák měl úctu k rozlišování/vivéka, pak by tu byla Dokonalá Spokojenost.

Respektováním vivéky tu bude ´stav úplnosti´; vážením si vivéky tu bude odměna v podobě hojné Spokojenosti. Když si uvědomíte, že lze získat více štěstí zřeknutím se smyslových objektů než jejich hromaděním, pak získáváte Blažený klid, jenž je oproštěn od jakéhokoliv vnějšího objektu. A když je vnitřně prožíván pouze tento neobjektivní Blažený klid, pak naše vivéka sílí. Když tu je dokonalá vivéka, pak získáváte Dokonalou Spokojenost.

Díky Poznání Já bylo zjištěno, že svět je falešný. Budete tedy hromadit světské objekty či nikoliv? Odpovědí je to, že někdo možná ano, někdo asi ne. Štěstí či neštěstí zřeknutím či hromaděním smyslových objektů nezískáte. Štěstí závisí na pochopení, že objekty jsou falešné. Světec Šuka pochopil, že celý svět je falešný, a proto vše opustil. Avšak spolu se vším ostatním se i jeho tělo stalo falešné. Opustil ho či nikoliv? Pak jsou i činnosti jako je konzumace jídla a podobně rovněž falešné. Zanechal tedy těchto činností či nikoliv? Není zanecháním těchto činností (automaticky) džnáninem/znalcem (pozn. J.N.: Znalec chápe: „Já jsem od toho všeho oddělen.“)? Ne, protože štěstí nevězí v zanechání prožitků ze smyslových objektů, ale v pochopení, že objekty jsou falešné. Gumový had není had. Když vidíte gumového hada a víte, že je to falešný had, pak je jedno, zda ho vyhodíte či nikoliv, neboť obojí je totéž.

Není však možné se na základě tohoto příkladu jednoduše domnívat, že je tudíž správné hromadit objekty a dovolit světskému životu nadměrně se rozrůstat a ´našemu já´ vyhledávat štěstí jakýmkoliv možným způsobem. Avšak pochopíte-li během hromadění objektů, že štěstí získané z těchto objektů je falešné, potom je klidně bez obav shromažďujte. Pokud jste však nedozráli k tomuto pochopení falešnosti štěstí získaného z objektů, pak byste měli nabývat štěstí prostřednictvím opouštění objektů.

Proto se každý musí rozhodnout na základě správného rozlišování, jakým způsobem je v jeho případě možné získat štěstí. Máte-li například vycestovat do města Bombaj, musíte zvážit, jakým způsobem podniknete tuto cestu. Můžete letět letadlem, nebo jet svým autem. Jinak je také možné jet vlakem, nebo v povozu taženém voly či jít pěšky. Je tedy jedno, jak se tam dostanete, cíl je však jen jeden, a tím je město Bombaj. Každý tedy musí zvážit dle svých možností, jak se tam vypravit.

Ten, kdo jde pěšky, by neměl přemýšlet nad případem toho, kdo celou tuto cestu prosedí (pohodlně) v autě. Stejně tak ti, kdo jsou nevědomí a jsou svazováni pravidly a zavedeným řádem tohoto světa, by se neměli zabývat jednáním Znalce, jenž si uvědomil, že tento svět je falešný. On je osvobozený a nespoutaný pravidly a náboženskými příkazy. On nepotřebuje pravidla a nařízení, kterými se řídí nevědomí lidé, jejichž doménou je tělesné vědomí, kdežto pro Znalce je doménou vědomí Já. Kdo by mohl nařizovat pravidla a nařízení platná pro jednu doménu těm, kdo žijí v jiné doméně?

Jste-li plně přesvědčeni o tom, že je tělo něco jiného než ´vaše skutečné já´, pak budete jednat/zacházet s tělem podle své volby. Můžete k němu mít úctu, přivolat si ho blíže k sobě a více se mu věnovat nebo ho naopak můžete od sebe zahnat a nevěnovat mu pozornost. Žena, která se stará o dítě někoho jiného, může o dítě pečovat s láskou či bez citové vazby. Pokud to dělá s láskou, přesto dítě nepřipadne jí, a pokud to nedělá s láskou, nemá nikdo právo ji osočovat: „Proč to dítě nemáš ráda?“

Podobně tomu je s jednáním Znalce/džnánina ve vztahu k světským objektů a světským záležitostem. Jeho štěstí nepřichází z těch objektů, které se vážou na tělesnou formu, ale z nitra Já. Nejste-li nijak znepokojeni, nějak zapleteni či utrápeni činnostmi Poznání, potom jste Já. Avšak když Já vzhledem ke své vlastní nevědomosti věnuje pozornost svému vnějšímu chování, potom pokládá to bezcenné (svět) za skutečné.

Pokud chcete získat štěstí, nevěnujte pozornost vnějšímu chování Sadgurua. Na místo toho přijměte jeho učení, které předává, a buďte šťastní. Jestliže je někdo znalcem určitého předmětu a my chceme rovněž získat toto poznání k našemu vlastnímu prospěchu, měli bychom se k němu jít učit a poslouchat ho na slovo. To je správná cesta.

Vezměte si třeba, že tu je doktor, který prošel praxí v zahraničí, a stal se tam zkušeným očním specialistou. Zatímco žil v cizině, zvyknul si zde pít alkoholické nápoje a jedl maso, a poté, kdy se vrátil do Indie, pokračovat v tomto zvyku i doma. A i když má za ženu Indku, v zahraničí navázal vztah s cizinkou, kterou si s sebou vzal do Indie. Tento doktor je navíc naprostý bezvěrec/ateista. Potom tu je druhý doktor. Tento zbožný pán dodržuje všechny náboženské zásady, je to věrný manžel, upřímný a velký oddaný Boha. Aby pomáhal lidem, rozdává lidem zdarma léky na všechny možné nemoci. Avšak kromě předepsání léků na nemocné oči nezná nic, takže ani nemůže nikoho operovat ani provést jiné zákroky v oboru očního lékařství.

Nyní si vezměte, že tu je pacient, který má šedý zákal na levém i pravém oku, a je tudíž slepý. Dokud mu lékař neodstraní šedý zákal z očí, bude stále postižen slepotou. Nyní si položte otázku. Ke kterému doktorovi by se měl tento pacient jít léčit? Může jít buďto k lékaři ateistovi, který pobýval v zahraničí, kde získal odbornou praxi, nebo k zbožnému, věrnému doktorovi, který kromě aplikace nějakých očních kapek nezná nic jiného. Povězte mi tedy, ke komu by měl jít? Kdybychom se zeptali samotného pacienta, odvětil by: „Co má se mnou co dělat zvyk zkušeného doktora v popíjení brandy? A stejně tak co má se mnou společného zbožnost a věrnost druhého doktora? Já mám nemocné oči, a tuto starost potřebuji vyřešit. Jděme tedy odstranit zákal! Zavezte mne k očnímu specialistovi, který mi ho odstraní. Ať se mi zas vrátí zrak!“ Když toto pacient řekne, udělal snad někde nějakou chybu?

Stejně tak se na našem „oku Poznání“ rozvinula nemoc v podobě tělesného přesvědčení/buddhi, a my jsme tím oslepli a nevidíme proto tohoto Pána uvnitř nás, jenž je naše vlastní Já. Stali jsme se zcela slepí po nespočet životů a pakliže chceme nabýt tento Blažený klid (pozn. J.N.: Ananda: a - není, andha - slepý), pak by tato nemoc měla být z našich očí odstraněna. A pokud opravdu chceme zase vidět, musíme přebývat v Sadguruově přítomnosti, který odstraní závoj iluze/máji z našich očí, a ukáže nám vlastní pravou formu/svwarúpu. Poté bude naše starost ukončena.

I když je Sadguru pastevec/ovčák nízké kasty, jenž dochodil jen základní školu jazyka maráthi, nebo jako někdo, kdo vše opustil a žije na haldě odpadků, či jako panovník odpočívají na pohovce, a těšící se z pohodlného života krále, ptám se: „Co má kastovní postavení, vzdělání, halda odpadků, královská majestátnost co do činění s námi? Abychom dokončili svou práci, mělo by být naší jedinou starostí/prací odevzdání se chodidlům Sadgurua. Bude-li někdo naplněn úzkostí z vnějšího chování Sadgurua a nepřijme tak Jeho pomoc, ztratí tím snad Sadguru něco? Kdo je tím, kdo ve skutečnosti utrpí ztrátu? Jen vy sami sebe zraňujete svojí hloupostí.

Nyní zde máme jiný případ. Představte si, že tu je brahmín, který tráví veškerý svůj čas praktikováním uctívání a prováděním púdži Boha. Pomáhá ostatním a má plno dobrých vlastností, avšak Poznání Já nemá. Myslet si, že takový muž, jenž je sám slepý ohledně existence Poznání Já, může udělit vhled/poznání ostatním, je planá naděje. Dnes tu je mnoho učenců a panditů jako je tento brahmín a stále jich přibývá. Měli byste je jasně prokouknout a ve svém vlastním zájmu jít za Sadguruem.

Přednáška ke knize Dasbodh, 28. 4. 1929

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Bhausaheb Maharádž Ki Džej

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharádž Ki Džej

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 2. díl Sulabha Vedanta Lahari´ budou postupně přidány v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek