ADVAITA.cz

XII.2 - Nirguna pochopení (z knihy Dásbódh)

12. 5. 2017 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Zastavte se a naslouchejte, milí lidé, kteří jste vstoupili do této samsáry. Zastavte se, milé ženy a milí muži a buďte bez žádostí. Zastavte se a s ryzí čittou pochopte tuto podstatu, která se nalézá uvnitř.

2. Proč by měla tato vásána cokoli říkat? (Vásána chce pouze být. Nemusí nic víc říkat.) Proč si představovat něco, co je samo pouhým výtvorem představivosti (kalpanā)? Protože potom ve tvém vnitřním prostoru nebudou neustále, tak jako vlny, vyvstávat „mnohé“ způsoby a „mnohé“ věci.

3. „Měl bych jíst ta nejlepší jídla; měl bych zakoušet jen ty nejlepší plody svých minulých činů; měl bych být zkrášlen těmi nejkrásnějšími šperky a doplňky a měl bych nosit ty nejlepší oděvy.“ Jakmile mysl uvažuje tímto způsobem, měli byste pochopit tuto „věc vše“. (Nejlepší je totiž ve skutečnosti ona „bez-myšlenková“ svarúpa. Touží snad po některé z těchto věcí? Na podobné myšlenky vznikající ve vaší mysli musíte zapomenout a díky tomu budete schopni pochopit a poznat toto „vše“.)

4. Má-li vaše mysl takovéto tendence a záměry, potom Skutečnost, ba dokonce ani tato „věc“, nemohou být nalezeny. Potom, zatímco se snažíte získat to nejlepší, přijde náhle to nejhorší. (Jakmile chce mysl jen to nejlepší, potom je člověk zapleten do tělesného vědomí a mysl chce neustále něco „lepšího než tohle“. Kvůli takovému přístupu nemůže být to, co je opravdu „nejlepší“, tedy Já, nikdy nalezeno.)

5. Ono Jediné (tedy brahman) má radost a to druhé (tedy džíva) má bolest, protože v tomto světě funguje na základě smyslového vnímání. Potom se pro něj stává všechno zmatené a vyčerpávající a nakonec se všechno svede na řízení osudu.

6. Chybou bylo to, že nebylo vynaloženo potřebné úsilí, a proto jste nedosáhli Skutečnosti. Tato stvořená „věc“ by neměla znát vaše chyby a nectnosti. (Aby byla tato „věc“ pochopena, musíte se zbavit všech nectností a zlozvyků. To je pravé úsilí.)

7. Když onen puruša nezná své vlastní Já, potom zná jen mnoho ostatních věcí. A proto kvůli tomu, že opustil jednotu, objevil se svět utrpení.

8. Jakmile je mysl plná záměrů, tak nemůže pochopit tuto nirgunu, ba dokonce se nemůže chovat ani jako toto „vše“. Kvůli její hlouposti vznikají v tomto světě „mnoha“ myšlenek roztržky.

9. Potom se tato Skutečnost čím dále tím více hádá a kvůli útokům a odvetám vzniká jen únavné strádání. (Randžit Mahárádž: Takový člověk říká: „Jednou mu to oplatím a udělám mu to, co udělal on mně.“) Není-li vynaloženo odpovídající úsilí, dokud nepřijde pochopení, je tu jenom utrpení a boj.

10. Člověk by se neměl ke svému Já chovat tímto způsobem a tento svět „mnohého“ by měl být náležitě prozkoumán. A proto je nutné, aby puruša dosáhl jasného pochopení.

11. Toto „slovo“ by mělo být prozkoumáno; tento vnitřní prostor by měl být prozkoumán. Ti, kteří jsou pozorní, ba měli pochopit tuto „věc“ a ono Jediné. Ale řekni mi, co může pochopit mysl, která je plná egoistických záměrů?

12. Taková mysl jen obviňuje druhé a zaujímá různá stanoviska. A proto, když se s takovýmto světským přístupem pokusíte uvnitř „mnohého“ poznat ono Jediné, stane se ono Jediné světským.

13. Uvnitř tohoto hrubého světa se nalézá to nejlepší, a sice čiré poznání. Avšak toto nejdokonalejší Jedno chce někým být a chce něco říkat, a tak začne souhlasit s tímto světem. (A potom máte tak mnoho názorů a konceptů a považujete je za skutečné.) Když však nesouhlasíte s pomlouvačnými řečmi tohoto světa, stanete se onou přirozenou svarúpou.

14. Nerespektuje-li múla mája své vlastní já, potom tu žádné „tam“ nemůže zůstat. Ona *připomínka se roztříštila na „mnohé“ myšlenky a člověk ztratí společnost Jediného. *(To, co tu zůstane i poté, co bylo vše znegováno – Já bez já.)

15. Když tento puruša „mluví“ Pravdu a pohybuje se s Pravdou, potom má úctu Sám k Sobě. Tehdy jsou spravedlnost i nespravedlnost chápány jako ona přirozená svarúpa.

16. Dokud puruša považuje tento svět za pravdivý, tak nemůže trpělivě a vytrvale provádět vivéku. Kvůli tomu jednota/klid přichází a zase odchází. (Tedy je tu kolísavá mysl.)

17. Vůně vzácného santalového dřeva* se nemůže projevit, dokud jím netřeme o plochou podložku. Jinak se santalový strom může jevit úplně stejný jako ostatní „mnohé“ stromy. (Toto tělo „vše“ je jako vzácný santalovový strom a potřebuje být třeno prostřednictvím uctívání. Ale místo toho si ceníme „mnoha“ různých těl a toto tělo „vše“ ignorujeme.)

18. Dokud není nejlepší guna pochopena, tak jsou toto paramátma i toto „já jsem“ přetvořeny na mnohé různé věci. A jakmile je tato nejlepší guna pochopena, dojde k pročištění tohoto vnitřního prostoru světa.

19. Je-li vnitřní prostor pročištěn, objeví se vnitřní štěstí. Protože je-li tu radost poznání, tak se mysl obrátí a nehledá už smyslová potěšení. (Randžit Mahárádž: svět jde na východ, ale Mistr vás vede na západ.)

20. Když se k tobě Pán světa přiblíží, co by potom mysl ještě chtěla? Avšak pamatuj na to, že i když by tento soulad se „vším“ měl být ochraňován, je to stále jenom mája.

21. Kamkoli je Skutečnost zaseta, tam i *vzklíčí. Ale člověk musí být schopen přijmout odplatu za vše, co vykonal. (Musíš snášet důsledky karmy, kterou sis v nevědomosti vytvořil. Ať to, co má přijít, přijde, a to, co má odejít, odejde.) A když je tato esence získána, stane se roztříštěná mysl touto nepřetržitou svarúpou. *(Vložíš-li Skutečnost do „mnoha“ forem, potom se bude jevit jako „mnoho“ forem. Když Ji vložíš do bezforemného, bude bezforemnou. Kam ji vložíš, je jen na tobě.)

22. Když je díky bez-myšlenkovitosti vytvořen tento vnitřní svět, tvé štěstí vzroste. Potom jsou tato *odpověď i odpověď na tuto odpověď jedno a totéž. *(„Já jsem“)

23. Máš v sobě jak bez-myšlenkovitost, tak i tento svět „mnoha“ myšlenek (tedy jsme toto „já jsem“ a osvobození i spoutanost je jen v našich rukách). „Tady“ bys neměl vůbec „mluvit“ s tímto hrubým světem a tvá mysl by se tomu měla učit minutu co minutu. (Randžit Mahárádž: Hlídejte svou mysl. Ptejte se – proč ke mně přišla tahle myšlenka?)

24. Stane-li se sádhakovi, že se setká s pokřivenou myslí a se stavem „daleko od átma“ a on není už schopen to déle snášet, měl by pomocí mouny(setrvávání v mlčenlivosti) toto místo (mysli) opustit. (Jakmile pochopíte, že tu nic není, bude tu vše, ale teď už nebudete chtít nic zakoušet a kazit si svůj stav; proč potom přemýšlet a vytvářet si představy?)

25. Víte-li, jak nakládat s věcmi tohoto světa, ale nevíte, jak zakoušet vnitřní prostor, potom se tato Skutečnost, která je prostá jakékoli tělesné připoutanosti, jeví jako ubohý žebrák v práně.

26. Potom je jisté, že vás navštíví smrt. A proto by měla být ochraňována bez-myšlenkovitost. Protože dokonce i toto „já jsem“, které k vám přišlo díky vivéce, je stále jen mája.

27. Jsou-li ono veliké a ono malé jedno a totéž (tedy brahman a džíva), jste-li vy a druzí jedno a totéž, jsou-li svět „za“ i tento svět jedno a totéž, je-li méně i více objektivity jedno a totéž, je to díky bez-myšlenkovitosti. (Tedy přišlo pochopení.)

28. Díky bez-myšlenkovitosti se člověk dostane do stavu bez myšlenek. Díky bez-myšlenkovitosti neexistujete. Takže zkrátka a dobře – co by měla Skutečnost někomu říkat? (Je-li tu pouze Jedno Jediné, k čemu jsou myšlenky na něco jiného?)

29. A proto by tu měl být tento „příběh“ Pána/hari a moudrá rádžakarana(viz 11.5), protože bez tohoto poznání by bylo toto „vše“ zapomenuto a ztraceno.

30. A když se toto paramátma stará jen o světské poznání, potom je toto čiré poznání zapomenuto a ztraceno. Koho se potom budete ptát na poznání brahman? (Je-li toto poznání ztraceno, jste ztraceni i vy, ale Randžit Mahárádž řekl: Na tomto světě jste jen vy sami, tak mi řekněte – odkud vám přicházejí odpovědi?)

Tímto končí 2. kapitola 12. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Nirguna pochopení".

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)