ADVAITA.cz

XII.1 – Ryzí pozornost (z knihy Dasbódh)

5. 5. 2017 - Gábina

|| Šrí Rám ||

1. Jen když je váš světský život/*prapanča řádně plněn u zdroje, jste schopni přijmout rozlišování/vivék Skutečnosti/paramártha. Můj drahý žáku, „zde“ neupadni do tělesného vědomí a ani se nestaň líným. *(Viz 5.10.4.; řádné plnění světského života znamená dostat se za pět hrubých elementů a navrátit se do zdroje, tj. „Já jsem“. Jedině pak můžete transcendovat poznání a dosáhnout Konečného završení/paramártha.)

2. Je-li světský život/prapanča opomíjen, pak bude vaše paramártha pouhým plahočením se a utrpením (protože jste se nevzdali tělesného vědomí). Jakmile jsou světský život/prapanča i duchovní život/paramártha náležitě udržovány, pak jsi, můj drahý žáku, vivéki.

3. Pokud je světský život opomíjen a je prováděna paramártha, pak nedostanete k jídlu žádnou „potravu“ (nejdříve pochopte tuto esenciální „potravu“, blaženost „Já jsem“; to je řádná prapanča.) Jak pak může žebrák praktikovat paramárthu? (Následování paramárthy bez pochopení tohoto „Já jsem“ je pouhým žebráním.)

4. Jestliže opomenete paramárthu a žijete jen světským životem/prapanča, pak budete muset snášet zákon jamy (tj. vaši karmu neboli osud). Když tělo zemře, toto Nejvyšší bude nuceno snášet utrpení z rozsudku jamy (když provádíte činnosti s touhou v mysli, pak vy, kteří jste Nejvyšší átma, budete muset přijmout další zrození a snášet jeho plody. To je osud neboli rozsudek jamy.)

5. Sedí-li někdo líně/nečinně doma (tj. v těle) a neplní si povinnosti vůči svému Mistrovi, pak bude Mistrem bit (*), zatímco tento svět „za“ tomu může pouze přihlížet. (Když přijmete sebe sama za tělo, co pak může tento svět „za“ dělat? Zůstane nepovšimnut uvnitř a bude odsud nečinně přihlížet.)

(*) Šrí Siddharaméšhvar Maharádž – Obrácení se džívy ke Konečnému Završení/paramárta je nevyhnutelné. Mája tluče každého znova a znova, protože se vždy snaží vést vás směrem k „Já“. Obdržením jednoho či dvou pohlavků od máji se moudrá a správně přemýšlející individualita obrátí směrem k „Já“. Zatvrzele smýšlejícím tupcům se od máji dostává nespočet pohlavků, v jednom zrození za druhým. Přesto se však nakonec směřování k vlastní formě/svarúpě nedá uniknout, a to ani po nesmírném utrpení. Není tedy moudřejší to právě dnes radostně připustit a přijmout?

6. Pak je vaše velikost ztracena a tento svět, který je od „Já“ daleko, se vám bude jen vysmívat (tj. v tomto světě trpíme urážkami a užíváme si chválu). Paramátma pak musí snášet utrpení svého vlastního džívy.

7. Paramátma musí následkem toho snášet smrt. Proto byste měli odpočívat uvnitř Boha a provádět Jeho bhadžan (řekněte: „Nic nevím“ a staňte se sami Bohem) a tímto způsobem byste měli přijmout Skutečnost/paramártha (tj. nejvyšší Význam/Završení), která je uvnitř neustále přítomnou „zkušeností“. (Pak se váš světský život/prapanča stane paramárthou.)

8. Pouze ten, kdo je osvobozený, zatímco je v samsáře, dokáže poznat toto spojení džívy a šivy (tj. řádné plnění světského života/prapanča). A jakmile je toto spojení pozorně prozkoumáno, pak je zde nepřerušené brahman (paramártha).

9. Když je puruša ve světském životě/prapanča bdělý, jedině pak pozná paramárthu. Pokud však setrvává ve světském životě/prapanča a drží se pevně tělesného vědomí, pak není Jeho paramártha opravdovou paramárthou.

10. Prapanča i paramártha jsou završeny pouze díky nepřetržité pozornosti. Pokud v této praxi selžete, budete podstupovat „nesčetné“ bolesti.

11. Housenka se odhodlá k dalšímu kroku směrem k listu jedině tehdy, je-li si jista, že je v bezpečí. Pokud se i jen obyčejní živočichové pohybují s takovýmto rozlišováním, co lze pak říci o purušovi, který zmatečně bloumá sem a tam? (Nejdříve ze všeho ukotvěte pevně svá chodila v tomto „Já jsem“/tj. řádně si plňte světský život/prapanča, a pak se pozvedněte – Já neexistuji/paramártha.)

12. Mělo by tu být toto pochopení „Já jsem“, a pak by mělo být vypátráno toto nepřetržité brahman. Proto je potřeba opustit hypotézy a dohady týkající se budoucnosti.

13. Puruša, jenž je velice ostražitý, se těší radosti, ale pokud je lehkomyslný/nedbalý, pak je zde přítomna bolest. Bez-myšlenkovitost pak vidí tento světský život.

14. Puruša je požehnán jen tehdy, když je Jeho síla bdělostí tohoto „vše“. A když je toto „vše“, které se nachází uvnitř tohoto hrubého světa, bezpečně chráněno, pak je tu dokonalá spokojenost tohoto Jednoho paramátma.

15. Pokud jste líní řádně rozlišovat, pak zaručeně přijde náhlá rána. Jak pak bude mysl schopna říci: „Nic zde není?“ (Musí být ustanoveno pevné přesvědčení, jinak budete den za dnem upadat do problémů samsáry.)

16. Pouze pokud byl ustanoven tento svět „Já jsem“, může zde být rozlišování puruši. Proto se ze všeho nejdřív staňte moudrými na základě světa „za“.

17. Pak by měla být prostřednictvím této moudrosti, kdy byly přijaty čirá sattva guna a múla mája, rozpoznána Skutečnost. Prvním krokem je zanechání směsice gun uvnitř hrubého světa. Měl by být pozorován svět „za“.

18. Pokud člověk neprovádí toto neustálé zkoumání „všeho“ a není-li zlomen koncept mysli, že je někým, zůstává pouze jedincem a jeho pochopení přináší jedině dohady/pochybnosti.

19. Pochopíte-li však, že všechno, co je viděno, je totožné s tímto „vše“, pak jste řádný žák, vivéki. Ten, kdo je bezžádostivý, vidí v tomto světě tužeb pouze čirou sattva gunu.

20. Když dovednost vědění touží pouze po tomto „vše“, pak se bezmyšlenkovitost může stát Svou Skutečností. Je to díky schopnosti vědění tohoto puruši, že je ochraňována úcta k paramátman.

Tímto končí 1. kapitola 12. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Ryzí pozornost".

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)