ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.29 - III.40

10. 5. 2017 - Lenka

III.29, 30

VASIŠTHA řekl:

Královna Líla spolu s bohyní Sarasvatí vystoupaly do nebe, prolétly oblastí Polárky, říší dokonalých mudrců, říšemi, kde sídlí bozi i Stvořitel Brahma, dostaly se za Gólóku, říši Šivy, říši manuů i osvícených mudrců. Zde Líla viděla, jak jsou Slunce i Měsíc daleko pod nimi a téměř neviditelné.

SARASVATÍ řekla Líle:

Má milá, musíš se dostat ještě dále až na samý vrcholek stvoření. Vše, co jsi viděla, je jen pár částí, které pocházejí právě odtud.

Brzy dosáhly vrcholku, neboť odhodlání těch, kteří mají vědomí čiré a nezkalené, je pevné jako diamant.

Tam Líla viděla, že stvoření je obaleno vrstvami vody, ohně, vzduchu a prostoru a za tím vším je čiré Vědomí, ryzí Inteligence. Tato nejvyšší neomezená Inteligence je čirá, klidná a bez iluzí, usazená ve své vlastní nádheře. Zde Líla spatřila bezpočet stvořených světů vznášejících se jako částice prachu pozorované v pruhu světla. Džívové, kteří v těchto světech přebývají, určují pomocí svých představ tvar a povahu světů. Díky základní podstatě tohoto neomezeného Vědomí se všechno opakovaně objevuje a zase navrací do klidu silou svých vlastních myšlenek. Je to celé jako dětská hra.

RÁMA se zeptal:

Co lidé rozumí slovy „nad“ a „pod“, jestliže pravdivé je jen to, co je neomezené?

VASIŠTHA odvětil:

Ó Rámo, když mravenec přelézá kulatý kámen, je „dole“ to, co je pod jeho nohama, a „nahoře“ to, co je za jeho zády. Podobně o těchto směrech mluví lidé.

Z bezpočtu vzniklých světů, jsou v některých pouze rostliny, jinde vládnou Brahma, Višnu, Rudra a další bohové a někde není nic. V některých je jen oceán, jinde jsou skály, některé obývají pouze červi a převládá tam temnota, jiné jsou ozářeny jasný světlem a sídlí zde bohové. Některé vypadají, že směřují k rozplynutí, u jiných se zdá, že brzy skončí destrukcí a zánikem. Protože Vědomí existuje všude a neustále, stejně tak pokračuje na všech místech a ve všech časech tvoření i zánik světů. Dohromady to vše spojuje záhadná všudypřítomná síla. Ó Rámo, všechno existuje v jediném neomezeném Vědomí, všechno z tohoto Vědomí vzniká a samo Vědomí je vším, co je.

III.31 – 40

VASIŠTHA pokračoval:

Když to vše Líla nahlédla, spatřila znovu komnatu paláce a v ní tělo krále, pohřbené pod záplavou květů. Zrodila se v ní obrovská touha spatřit králův další život. Okamžitě vystoupala na vrcholek stvoření a poté se dostala do říše, jíž nyní její manžel vládl.

Jeho království začal právě v tu dobu obléhat mocný vládce, jenž vládl nad oblastí Sindhu. Obě ženy se přenesly nad bitevní pole, kde se již mnoho nebeských bytostí chystalo stát svědky bitvy i hrdinských činů velkých bojovníků.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, řekni mi, kdo z vojáků ve válce je hrdina a kdo lidská zrůda či válečný zločinec?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, kdo se účastní boje, jenž je v souladu s pokyny svatých knih, a bojuje za bezúhonného spravedlivého krále, tak ať už vyhraje, nebo v bitvě padne, je hrdinou. Kdo bojuje jménem nespravedlivého vládce, který má zálibu v mučení lidí a zohyzďování jejich těl, tak i když v boji padne, je válečným zločincem a přijde do pekla. Kdo bojuje, aby chránil dobytek, světce, přátele, či ty, jimž poskytl přístřeší, je ozdobou nebes. Ten, kdo bojuje za krále či pána, který týrá a mučí lidi, přijde do pekla. Do nebe se může dostat jen ten, kdo zemře v čestném boji, zatímco ten, kdo bojuje nečestně, i kdyby v bitvě padl, do nebe nepřijde.

Ó Rámo, Líla viděla shůry dvě obrovské armády, jak se k sobě přibližují s odhodláním utkat se v bitvě. (Zde následuje podrobný popis obou armád a rozmístění vojenských jednotek a dále je tu popsána zuřivá bitva i následné hrůzné scenérie; to vše je v tomto překladu vynecháno - poznámka S.V.)

Když přišel večer, manžel Líly svolal své ministry, aby společně rokovali o vývoji událostí. Potom šel spát.

Obě ženy opustily místo, z něhož pozorovaly zuřivou bitvu, a přenesly se jako vánek do komnaty, v níž spal král.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, tělo se jeví jako velké a těžké, jak může projít nepatrnou škvírou?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, pro toho, kdo je pevně svázán s představou fyzického těla, není možné škvírou projít. Vnitřní přesvědčení „jsem tělo, omezené ve svém pohybu“ se pak projeví jako překážka, ale není-li přítomno první, není přítomno ani druhé.

Tak jako voda vždy zůstane vodou a bude téci dolů, tak jako oheň bude věrný své přirozenosti a bude směřovat vzhůru, tak Vědomí vždy zůstane Vědomím. Avšak ten, kdo to nepochopil, nemůže zakoušet jemnost a pravou podstatu Vědomí. Jaké je pochopení, taková je mysl. Proto pochopení znamená mysl. A přece nasměrování mysli lze pomocí velkého úsilí změnit. Jednání člověka je v souladu s jeho myslí, tj. pochopením.

Jak by mohl být omezen v pohybu ten, kdo ví, že jeho tělo má duchovní podstatu? Ve skutečnosti každé tělo, ať je kdekoli, není nic jiného než čiré Vědomí. V důsledku představ vyvstávajících v srdci člověka se však tělo jeví jako něco, co přichází a odchází. Jediné neomezené Vědomí je tak individuálním vědomím, tedy myslí jedince, a zároveň prostorem, tedy i hmotou. Proto může duchovní tělo vstoupit kamkoli a jít, kam ho touhy jeho srdce povedou.

Ó Rámo, tuto povahu a schopnost má vědomí každého člověka. Každý člověk má však jinou představu o světě. Smrt a podobné zkušenosti jsou jako zánik vesmíru, noc kosmického Vědomí. Jakmile vědomí jedince spěje ke konci, probudí se jedinec do svého vlastního myšlenkového stvoření, jež je zhmotněním jeho představ, myšlenek a iluzí. Stejně jako po zániku vesmíru kosmické Bytí stvoří svět, jedinec si stvoří svůj vlastní svět po své smrti.

Božstva jako Brahma, Višnu i Šiva, dále též mudrci a světci dosahují během zániku vesmíru konečného osvobození a jejich zrození v novém cyklu stvoření nevychází z minulých vzpomínek. Co se týče ostatních, jejich nové zrození po smrti je ovlivněno otisky, jež zůstaly v mysli z různých zážitků a zkušeností minulého života.

VASIŠTHA pokračoval:

Stav těsně po smrti, kdy lze říci, že člověk není ani zde ani tam a jeho vědomí jakoby se probouzelo, se nazývá pradhána, což znamená hmotná podstata či nehybný stav Vědomí. Považuje se jak za vnímající, tak za vnímání neschopný. Nazývá se též duchovní podstata či neprojevená podstata. Právě ta odpovídá za vzpomínky či jejich nepřítomnost, a tím i za další zrození.

Jakmile se tato duchovní podstata začne probouzet a v jejím vědomí se zhmotní pocit ega, vznikne pět základních prvků (prostor, vzduch, oheň, voda a země), časoprostorové kontinuum i vše ostatní, co je třeba k fyzickému zrození a existenci. To vše potom zhoustne do své hmotné podoby a během stavů bdění a snění dává vzniknout pocitu fyzického těla. Ve skutečnosti je to všechno vytvořeno duchovním tělem džívy.

Jakmile představa „já jsem tělo“ zapustí hluboké kořeny, duchovní tělo vytvoří fyzické charakteristiky těla, například oči a uši, ačkoli to vše jsou jen vibrace, pohyb mysli. A třebaže se všechny zdají skutečné, jsou stejně skutečné (nebo neskutečné) jako zážitek sexuálního potěšení ve snu.

Kdekoli člověk umírá, právě tam vidí džíva všechno dění. Právě v prostoru Vědomí si džíva představuje, že „toto je svět a toto jsem já“ a věří, že je zrozen a užívá si světa, třebaže svět není nic jiného než prostor, stejně jako samotný džíva! Džíva si myslí: „To je můj otec, to má matka, to je mé bohatství, zde jsou mé dobré skutky a tady, běda, ty špatné.“, představuje si: „Teď jsem malé dítě a teď už mladík…“ a všechno to vidí ve svém srdci a své mysli.

Stvořený svět připomíná les a tento les vyrůstá v srdci každého džívy. Kdekoli člověk umírá, právě tehdy a tam spatří takový les. Ve vědomí jednotlivých džívů se bezpočet světů neustále rodí a zase zaniká, podobně jako se rodí a uvadají listy stromů v tomto lese stvoření. Stejně tak v nekonečném běhu světa vzniklo a zase zaniklo bezpočet Brahmů, Višnuů, Rudrů a Sluncí. V tomto smyslu se zakoušení stvořeného světa nesčetněkrát událo, děje se nyní a bude se dít i v budoucnosti, neboť nejde o nic jiného než o pohyb mysli, která je neoddělitelně spjatá s Vědomím. Ve skutečnosti není mentální činnost nic jiného než Vědomí a toto Vědomí je nejvyšší Pravda.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy