ADVAITA.cz

XI.9 Učení (z knihy Dasbódh)

21. 4. 2017 - Gábina

|| Šrí Rám ||

1. Jestliže ve zdroji vyvstal tento pocit „já konám“, pak by měl být tento čin proměněn na dokonalý (tj. „On koná“). Jen co se však tohoto pochopení vzdáte, okamžitě se zformuje nedokonalý a chybný pocit „já jsem tělo“.

2. Jakmile činnost začala, byla dokonale provedena tím Jedním Jediným uvnitř této „věci“ (popravdě je to On, kdo koná. Nadechuje se a vydechuje, pozoruje, kráčí atd., ale vy říkáte „já to dělám“). Proto, pokud tato „věc“ spadne do tělesného vědomí, měl by být připomínán višnu(tj. zapomeňte na vše a On/vy je zde).

3. Přesto, jak může být višnu tímto paramátma? Proto je nutné jasně pochopit bez-myšlenkovitost (Višnu značí jednoduše vědět. Bez-myšlenkovitost je ryzí poznání, tj. ne-vědění.) Pán světa předchází Své *modlitbě (tj. poznání) a tudíž On, který je uvnitř Svých dvaceti čtyř jmen, by měl být připomínán (On je vším; On je tím, kdo se modlí, On je modlitbou, On předchází této modlitbě „Já jsem“ a On je ukryt uvnitř jmen, jež mu byly uděleny. On/Vy Sami můžete být připomínáni pouze zapomenutím na sebe sama). *(sandhja je modlitba; Maharadž říkal: „Sandhja je tam, kde je toto samádhi; (vnitřní) prostor mezi dvěma myšlenkami).

4. Uvnitř Jeho dvaceti čtyř jmen, uvnitř Jeho tisíci jmen a uvnitř tohoto spojení prakrti/puruša se nachází „bezejmenný“ Pán. Toto paramátma by mělo být rozpoznáno uvnitř pomocí rozlišování/vivék.

5. Podle Písem/Šáster by měl brahmínský kněží nejprve podstoupit koupel, pak nabídnout své modlitby a následně provést akt uctívání/púdžu soše svého Boha. Vnitřní význam je však zcela jiný. Když Znalec brahman završí svou očistnou koupel v ganze poznání, pak je schopen vnímat tento prostor mezi objevujícími se myšlenkami. Toto je Jeho uctívání Boha. Jeho podobou Boha je toto „vše“/prostor. Jakmile toto ví/chápe, pak provádí púdžu správně. (Siddharaméšhvar Maharadž říkal: „Púdža značí vědět/chápat.“)

6. Existuje „mnoho“ bohů a “mnohá“ jejich zpodobnění a svět si cení jejich uctívání/púdžu. Ale jestliže se má věc takto, jak zde může být zobrazení Boha tohoto „vše“ a jak lze rozpoznat toto paramátma?

7. Toto paramátma by mělo být rozpoznáno pochopením („nejsem ničím, co lze být spatřeno či vnímáno). Poté, co je rozpoznáno, by měl být prováděn Jeho bhadžan. Svého šéfa v práci oslovujete s úctou, tak proč by nemělo být váženě oslovováno i paramátman? (tj. prováděním Jeho bhadžanu).

8. Moudrý pozná toto paramátma neboli paraméšvaru pochopením bez-myšlenkovitosti a tím se dostává za tento oceán klamu.

9. Nicméně měli byste pochopit, že když je zde uctívání/púdža/znalost podobizny Boha, pak je to Samotné antar-átman, které se stalo Jeho podobou (tj. On je Znalcem a poznaným/tělo „veškerenstva“). Když je On uvnitř tohoto projevu, pak bylo Jeho vlastní místo, neprojev, ztraceno. (Svůj odraz považuje za Pravdu/Skutečnost; toto je prvotní iluze/mula mája.)

10. Přesto, kvůli Jeho vlastní formě Ona Skutečnost je. On je *Svou vlastní formou a On je též „světlem světa“ (tj. existence a puruša). Toto je sattvaguna a „dovednost“ poznání, lidé to však nazývají Skutečností. *(Tato Skutečnost se Svou vlastní formou je Jedna Jediná, bez přítomnosti něčeho dalšího. A On je „tím dalším“ Znalce a poznaného, tj. „světlo světa“.)

11. Tato Skutečnost je však uvnitř tohoto vědomého prostoru a tento Bůh je tou nejznamenitější z vynikajících odpovědí – Já neexistuji. Tudíž tato nirguna Boha by měla být pochopena prostřednictvím pochopení Jeho „příběhu“.

12. Když Skutečnost přebývá uvnitř tohoto pura/vesnice (tj. těla „vše“) jakožto íša/Bůh, pak se On nazývá Purušou. A On je tím stejným Jedním jediným, který přebývá uvnitř tohoto světa a je nazýván Pánem světa. (Tento puruša je Znalcem tohoto „vše“ a On je také nazýván višnuem, tím, kdo je znalým v tomto těle; přesto říkáme: „My víme a my konáme.“)

13. Právě v tuto chvíli On existuje a funguje uvnitř tohoto světa jakožto poznání a „světlo světa“/existence (v tu chvíli se On stává podporou tohoto světa). Pak je nazýván antah-karanou neboli višnuem a pomocí tohoto poznání by měl být rozpoznán (když jste tímto poznáním/existencí, pak je On vnímán blízko a jestliže v tomto poznání setrváváte, pak toto poznání samovolně odejde a zůstane pouze On; stanete se Tím.)

(Tomášovo evangelium: Ježíš řekl: „Zkoumáte tvář nebe a země, ale nepoznali jste toho, kdo je ve vaší přítomnosti, a nevíte, jak prozkoumat přítomný okamžik.“)

14. Višnu je uvnitř tohoto světa, přesto (On) setrvává uvnitř Svého vlastního vnitřního prostoru. Moudrý by měl rozpoznat toto antar-átma, konatele a zakoušejícího (když toto paramátma, osvobozené od jakýchkoliv omezujících konceptů, přijme tyto omezující koncepty, pak je On schován v rámci těchto konceptů. Uvnitř tohoto „vše“ neboli vnitřního prostoru se On nazývá purušou neboli antar-átma a uvnitř hrubého světa tj. hrubé tělo se On nazývá višnu.)

15. Když je tu vědění, On je Tím, kdo naslouchá, dívá se, vnímá vůně i chutě a rozpoznává myšlenky. Pak tento Jeden Jediný uvnitř „mnoha“ poznává Své vlastní „Já“ jako něco odlišného (vyskočila dualita Znalec a poznané).

16. Tento Jeden jediný je zdrojem světa, avšak přijal toto omezení tělesné připoutanosti a kvůli tomuto spojení s odděleným tělem se stal držitelem/nositelem ega.

17. Pak se Jeden jediný narodí, vyrůstá, je zabit nebo sám zabíjí. Je jako vlny oceánu, které se zvedají a naráží jedna o druhou (On zapomenul, že byl oceánem a považuje sebe sama za vlnu.). Pak je tento pohyblivý oceán pln žádostí a přicházení a odcházení těchto tří světů. (Tím, že On přijal toto tělo za sebe sama, Jeden jediný, který je zde neustále, přichází a odchází kvůli směsici poznání a nevědomosti.)

18. Popravdě tento Jeden Jediný řídí tří světy, a tudíž On je Mistr tří světů. Jakpak zde ale může být vivék/rozlišování nirguny, když nebylo toto „vše“ pochopeno?

19. Dejme tomu, že je zde toto antar-átma a tato věčně přítomná „řeč“, přesto toto antar-átma vešlo také do těchto hrubých elementů (pak On považuje toto tělo za své vlastní a říká: „Já vidím a já konám.“) Proto by měl být učiněn krok vpřed vůči bez-myšlenkovitosti této „vznešené řeči“. (Pouze ustanovením bez-myšlenkovitosti, tj. Já neexistuji, dosáhnete Konečného Osvobození. Pak se nelze nikdy vrátit do tohoto světa. Pokud však dosáhnete pouze stavu „Já jsem“, pak po nějakém čase opět spadnete do tohoto tělesného vědomí.)

20. Nejdříve ze všeho hledejte držitele/nositele tohoto hrubého těla (tj. džíva drží hrubé tělo prostřednictvím višnua, brahmy a mahéše a jeho ego pak říká „Já jsem toto tělo“). Měl by být pochopen tento Jeden jediný uvnitř tohoto světa (tj. antar-átma). A pak by zde mělo být dosažení tohoto parabraman.

21. Tato bezmyšlenkovitost parabrahman si vybírá mezi podstatným a ne-podstatným. Pak bude toto hybné (ne-podstatné) zničeno, ale to, co je „bez podpory“, nebude nikdy ztraceno.

22. Pochopte, že oddělením se od tvoření, zachování a zničení tohoto hrubého stvoření, je zde nirandžan(ryzí poznání). Pak se toto poznání „zde“ stane vidžňánou(rozpuštění poznání/džňány).

23. Osmidílné tělo (tj. mula mája) musí být respektováno a poté, během poznávání, se poznání rozpustí a zůstane pouze nirandžan; ryzí brahman.

24. Díky bezmyšlenkovitosti přijde jedno jediné, tedy to, v němž není nic dalšího. Pak není (ani) Znalec. Jakmile přišlo toto pochopení nirguna, pak se vritti stalo *nivritii *(bez poznání vritti). Tudíž skrze poznání pochopte bezmyšlenkovitost.

25. Přebýváním „zde“ v tomto „slovním“ významu se toto „Já jsem“ nakonec vypaří a zbyde pochopení slovy nevyjádřitelného významu. Tento slovy nevyjádřitelný význam, který přišel spolu s tímto malým poznáním vritti, také jednou odejde (tj. „tam“ neexistuje žádný význam a když tu není žádné poznání, není tu ani Znalec). („Slovní“ význam a slovy nevyjádřitelný význam se vztahují k významnému stanovisku/prohlášení védanty – tattvamasmi. To značí, Ty jsi To. Nejprve pochopte, kdo jste. Nejste toto tělo; vaše tělo je poznání tohoto „vše“. Pak dojdete k pochopení, že nejste ani toto, že jste Tímto purušou. Jste Svědkem tohoto „vše“. Toto je míněno „slovní“ význam. Slovy nevyjádřitelný význam znamená, že tento Svědek je toto brahman, Jeden bez druhého. A Toto bez-myšlenkovité „Já“ jste vy.)

Tímto končí 9. kapitola 11. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Učení“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)