ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.18 - III.21

19. 4. 2017 - Lenka

III.18

VASIŠTHA řekl:

Když je Líla takto spatřila, byla zmatena. Pomyslela si: „Je divné, že se tito lidé vyskytují na obou místech zároveň – tam, kde jsem je viděla v mém rozjímání, a zde přímo přede mnou. Tak jako horu lze vidět v zrcadle i mimo něj, lze toto stvoření vidět ve vědomí i mimo něj. Ale co z toho je skutečné a co jen odraz? Musím to zjistit od bohyně Sarasvatí.“

Modlila se k bohyni, až ji uviděla sedět před sebou.

LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, snažně tě prosím o vysvětlení. To, v čem se tento svět zrcadlí, je naprosto čiré, nedělitelné a nelze to rozumem poznat. Svět existuje jako zrcadlení uvnitř a jako pevná hmota vně toho. Co je skutečné a co je jen odraz?

SARASVATÍ řekla:

Pověz mi nejprve, co chápeš jako skutečné a co jako neskutečné.

LÍLA odpověděla:

To, že jsem tady a ty jsi přede mnou, považuji za skutečné. Sféru, kde se nyní nachází můj manžel, považuji za neskutečnou.

SARASVATÍ řekla:

Jak může být důsledkem skutečného neskutečné? Mezi důsledkem a příčinou není v zásadě rozdíl. Tak jako v případě hliněné nádoby, jež udrží vodu, zatímco samotná hlína ne, vzniká tento rozdíl jen dalšími příčinami, jež do toho vstupují. Jaká byla hmotná příčina narození tvého manžela? Hmotné důsledky mají hmotné příčiny.

Pokud nenalezneš k danému následku bezprostřední příčinu, pak jistě existovala tato příčina v minulosti, v paměti. Paměť je stejně jako prostor prázdná. Celé stvoření je důsledkem této prázdnoty a proto stvoření je též prázdné. Stejně jako narození tvého manžela je jen iluzorní produkt paměti, já vidím veškeré stvoření jako iluzorní důsledek představ.

Budu ti vyprávět příběh, který ukazuje snovou podstatu tohoto stvoření. V čirém Vědomí v koutku mysli Stvořitele stála polorozpadlá svatyně s modrou kopulí. Bylo v ní čtrnáct pokojů coby světů. Tři pukliny tvořily tři dimenze prostoru a lampa byla sluncem. Hromádky hlíny byly horami, mraveniště byla městy a louže byly oceány. To je stvořený svět, vesmír. V jednom malém kousku vesmíru žil svatý muž se svoji ženou a dětmi. Byl zdravý a ničeho se nebál. Vykonával dobře náboženské i společenské povinnosti.

III.19, 21

SARASVATÍ pokračovala:

Svatý muž se jmenoval Vasištha a jeho žena Arundhatí (nebyli to však ti věhlasní Vasištha a Arundhatí). Když jednoho dne seděl svatý muž na vrcholku hory, uviděl, jak se k jejímu úpatí blíží procesí v čele s králem jedoucím na královském slonu a za ním vojsko a náklad věcí. Jak to světec spatřil, zrodilo se v jeho srdci přání: „Život krále je bohatý, plný potěšení a slávy, kéž bych mohl sedět na královském slonu a být následován takovým vojskem.“

Po nějakém čase světec zestárl a vzala si ho smrt. Jeho žena, jež mu byla velmi oddaná, se ke mně modlila. Prosila o tutéž milost jako ty, aby duše jejího manžela po jeho smrti neopustila dům, a já jí toto požehnání udělila.

Třebaže byl světec éterickou bytostí, tak se díky síle svého přání z minulého života stal mocným králem a panoval nad velkou říší, jež připomínala nebe na zemi. Jeho nepřátelé se ho obávali, ženy ho milovaly, vůči pokušení byl pevný jako skála, zrcadlil v sobě všechny svaté texty, naplňoval přání těch, kdo to potřebovali, a byl útočištěm svatých mužů. Byl vskutku úplňkem spravedlnosti.

Jeho žena též odložila tělo a dosáhla opětovné jednoty se svým manželem. Je to osm dní, kdy k tomu došlo.

Ó Lílo, tvým manželem a králem není nikdo jiný než onen svatý muž a ty sama nejsi nikdo jiný než jeho žena Arundhatí. To vše se z důvodu nevědomosti a zmatení zdá odehrávat v neomezeném Vědomí. A můžeš to považovat za skutečné, nebo neskutečné.

LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, všechno se mi jeví tak zvláštní a neuvěřitelné! Je to jako říci, že v hořčičném semínku je ukryt slon, že uvnitř malého zrnka bojuje komár se lvem, nebo že v lotosu se tyčí vysoká hora.

SARASVATÍ řekla:

Má milá, netvrdím nesmysly, říkám ti pravdu. Zní to neuvěřitelně, ale zdá se, že toto království je pouze v chatrči svatého muže v důsledku jeho touhy. Vzpomínky na minulost jsou zakryty a vy dva jste se znovu objevili. Smrt je jen probuzení ze sna. Zrození, které vzniká na základě přání, není o nic skutečnější než samo přání, podobně jako voda ve fatě morgáně.

SARASVATÍ pokračovala:

Tvůj dům, Lílo, ty sama, já a všechno ostatní není nic jiného než ryzí Inteligence, Vědomí. Tvůj dům je v domě světce Vasišthy. V prostoru vědomí jeho džívy existovaly řeky, hory a vše další. I poté, co bylo toto všechno „stvořeno“, zůstalo v domě světce všechno jako před tím. V každé částečce se nacházejí světy uvnitř světů.

LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, řekla jsi, že je to teprve osm dní, co světec zemřel, ale já a můj manžel Padma jsme přece spolu žili dlouhý čas. Jak lze vysvětlit tento rozpor?

SARASVATÍ řekla:

Ó Lílo, tak jako nemá pevné měřítko prostor, nemá jej ani čas. Protože svět a jeho stvoření jsou pouhá zdání, tak i okamžik a epocha jsou zdánlivé a nikoli skutečné. Mrknutím oka džíva projde iluzí smrti, zapomene na vše, co se událo, a v neomezeném prostoru Vědomí si pomyslí: „Jsem ten a ten, jsem syn toho a toho, je mi tolik a tolik let“. Není podstatný rozdíl mezi zakoušením tohoto či jiného světa, všechno jsou to myšlenkové formy v neomezeném Vědomí. Jako dvě vlny v témže oceánu. Poněvadž tyto světy nebyly nikdy stvořeny, nemohou zaniknout. Takový je zákon. Jejich pravou podstatou je Vědomí čili Inteligence.

Tak jako se ve snu děje zrození, smrt či milostný vztah, vše ve velmi krátkém čase a tak jako pro milence trvá jediná noc bez milované bytosti celou věčnost, tak si džíva mrknutím oka pomyslí na prožité i neprožité věci a hned poté si je představí jako skutečné. I ty věci, které neprožil ani neviděl, se před ním objevují jako ve snu.

Tento stvořený svět není nic jiného než vzpomínka nebo sen, vzdálenost nebo časové úseky jako okamžik či epocha jsou jen přeludy. Jedním ze způsobů poznání je paměť, ale existuje i způsob jiný, jenž není založen na vzpomínkách minulých zkušeností. A tím je nepředvídatelné a nahodilé setkání oddělené částečky s Vědomím, které může mít svůj účinek.

Osvobození znamená pochopit, že svět jako takový neexistuje. Není to pouhé odmítnutí existence ega a světa! To by bylo jen částečné pochopení. Skutečné osvobození znamená uvědomit si a pochopit, že neexistuje nic jiného než ryzí Inteligence.

LÍLA se zeptala:

Ó Bohyně, jak by mohlo dojít ke stvoření svatého muže a jeho ženy bez prvotního přeludu?

SARASVATÍ řekla:

Je to skutečně důsledek prvotní myšlenky Stvořitele Brahmy. Brahma v sobě nemá ukryté vzpomínky, neboť před stvořením došlo k zániku vesmíru a Brahma v tu chvíli dosáhl osvobození. Na začátku epochy se někdo ujme role Stvořitele tím, že si pomyslí: „jsem nový Stvořitel“, a přitom jde o shodu náhod. Jako když člověk vidí z kokosové palmy odlétat vránu přesně ve chvíli, kdy z palmy spadne kokos, a přesto ty dvě události spolu nesouvisí a nejsou na sobě závislé. Nesmíme pochopitelně zapomínat na to, že ačkoli se zdá, že události běží jedna za druhou, ve skutečnosti žádné stvoření neexistuje! Jediné neomezené Vědomí je samo o sobě představou i zkušeností. Neexistuje vztah příčiny a následku, „příčina“ a „následek“ jsou jen slova, nikoli fakta. Neomezené Vědomí je neomezeným Vědomím navždy.

LÍLA řekla:

Ó Bohyně, tvá slova jsou skutečným osvícením. Protože mi však nyní byla odhalena poprvé, není mé pochopení ještě dostatečně pevné. Přála bych si vidět dům světce Vasišthy.

SARASVATÍ řekla:

Ó Lílo, zbav se představy o sobě a získej ryzí duchovní vhled. Pouze Brahman může poznat a pochopit Brahman. Mé tělo je z čistého světla, z čirého Vědomí. Tvé tělo nikoli. Se svým tělem nemůžeš jít ani do míst svých vlastních představ, natož do oblasti představ někoho jiného. Získáš-li však světelné tělo, pak dům svatého muže uvidíš okamžitě. Ujišťuj sama sebe: „Nechám své tělo tady, přijmu tělo světelné a s ním se jako vůně kadidla přenesu do domu světce.“ A jako se voda smísí s vodou, sjednotíš se i ty s prostorem Vědomí.

Vytrváš-li v takovémto rozjímání, tvé tělo se zjemní a získá povahu čirého Vědomí. Proto já vidím své tělo jako Vědomí, kdežto ty ho tak nevidíš, neboť vidíš svět hmoty. Tak jako si nevědomý člověk klidně splete vzácný kámen s oblázkem. Taková nevědomost vznikne sama od sebe, ale zmizí pouze díky poznání a dotazování se po pravdě. Ve skutečnosti neexistuje ani tato nevědomost! Neexistuje neznalost, nevědomost, omezení ani osvobození. Neexistuje nic jiného než čiré Vědomí, ryzí Inteligence.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy