ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.11 - III.13

29. 3. 2017 - Lenka

III.11

RÁMA řekl:

Ó pane, kam se poděl svět, který nyní jasně vidíme, během zániku vesmíru?

VASIŠTHA řekl:

Odkud přichází a kam odchází syn neplodné ženy? Syn neplodné ženy nikdy neexistoval. Podobně neexistuje tento svět jako takový. Tuto podobnost nemůžeš pochopit jen proto, že existenci tohoto světa bereš jako samozřejmost.

Uvažuj takto: Vidíš ve zlatém náramku „náramkovost“, anebo je to prostě zlato? Je věc, kterou nazýváme nebe, nezávislá na prázdném prostoru? Podobně věc, kterou nazýváme svět, není nezávislá na Brahman. Tak jako k ledu patří chlad, tak s Brahman je neoddělitelně spojeno to, co nazýváme svět.

Voda, kterou ukazuje fata morgána, nezačne ani nepřestane existovat a stejně tak tento svět z Absolutna nevzniká ani nikam neodchází. Stvoření světa nemá příčinu, tudíž ani začátek. Svět neexistuje ani nyní, jak by potom mohl zaniknout?

Pokud připustíš, že se svět nevytvořil z Brahman, ale je to projevení, jehož základem je skutečnost Brahman, pak svět jako takový neexistuje a existuje pouze Brahman. Je to podobné snu. Ve stavu nevědomosti se inteligence v jedinci projevuje jako nespočet snových objektů, které nejsou ničím jiným než touto inteligencí. Podobně v tom, co nazýváme počátkem stvoření, se uskutečňuje právě takové projevení, jež je s Brahman neoddělitelně spojeno, neexistuje mimo Něj, a tudíž samo o sobě neexistuje.

RÁMA se zeptal:

Svatý muži, je-li tomu tak, jak je možné, že tento svět působí tak skutečně? Dokud je tu pozorovatel, existuje to, co je pozorováno, a vice versa. Teprve když obojí zmizí, je tu osvobození. Máme-li čisté zrcadlo, stále to či ono odráží a podobně bude v pozorovateli stále znovu a znovu vyvstávat stvořený svět. Je-li pochopeno, že stvořený svět jako takový neexistuje, pak přestane existovat i pozorovatel. Ale získat takové pochopení je těžké!

VASIŠTHA řekl:

Rámo, rozptýlím tvé pochybnosti pomocí podobenství. Pak pochopíš neexistenci stvoření a povedeš osvícený život na tomto světě.

III.12

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, budu ti vyprávět o stvoření, které se zdá vynořovat z jediného čirého a nerozděleného kosmického bytí, podobně jako se zdají vynořovat sny ve vědomí spícího člověka.

Tento vesmír je ve skutečnosti věčná, zářící Inteligence, která uvnitř Sebe vytváří to, co lze rozumem poznávat (a co známe jako to, co je), s představou formy (jíž je prostor) a s hledáním Sebe sama. Takto vzniká nejprve prostor. Když po určitém čase vědomí stvořeného světa v kosmickém bytí zesílí, objeví se budoucí džíva, kosmická Duše neboli Hiranjagarbha a Absolutno, Brahman, se vzdá svého nejvyššího stavu a vyhraní se jakožto džíva. I poté však Brahman zůstává Brahman a není tu ve skutečnosti žádná přeměna v něco jiného.

V prostoru se projeví kvalita zvuku. Pak se objeví představa ega, které je životně důležité pro další stvoření vesmíru, a s ním vzniká čas. To vše se děje jen jako tvůrčí představa neoddělitelně spojená s kosmickým bytím, nikoli jako skutečná proměna Absolutna.

Pomocí tvůrčí představy vznikají další objekty. Je stvořen vzduch, objeví se Védy. Vědomí, které je vším tím obklopeno, se nazývá džíva, a to dává vzniknout všem rozličným prvkům tohoto světa.

Existuje čtrnáct úrovní existence a každá má své obyvatele. Všechno to jsou projevy tvůrčích představ mysli a vědomí. Jakmile ve vědomí vznikne představa „já jsem světlo“, okamžitě se vynoří zdroj světla, Slunce. Podobně se vytvořila voda a země. (Pěti základními prvky jsou prostor, vzduch, oheň, voda a země – pozn. L.V.)

Všechny základní prvky dohromady pokračují ve vzájemné činnosti (zakoušející, zakoušení a to, co je zakoušeno) a celé stvoření se objevuje jako vlny na hladině oceánu. A vlny jsou tak dokonale propojeny a promíchány, že se jedna od druhé neoddělí, dokud nenastane konec vesmíru. Tato hmotná projevení se neustále mění, kdežto Skutečnost zůstává nezměněna. Protože všechny projevené objekty jsou spojeny s myslí a vědomím, okamžitě přijímají hmotný charakter, přestože nejsou nic jiného než sama nejvyšší Inteligence, pro níž neexistuje žádná změna.

III.13

VASIŠTHA pokračoval:

V nejvyšším Bytí je přítomna vibrace, jež je zároveň klidem i rozruchem. Díky této vibraci se objeví prostor, světlo i nehybnost, ale není to tak, že by byly skutečně stvořeny. Protože se to vše děje ve Vědomí, získávají kvalitu poznatelného a s nimi se tu ihned objeví i ten, kdo poznává. Tímto poznávajícím je síla Vědomí, která všechny věci osvětluje. Vědomí se tak stává jak tím, co je poznáváno, tak i samotným poznávajícím. A jakmile se objeví tento vztah, objeví se ve Vědomí představa „já jsem džíva, individuální duše“.

Během dalšího ztotožnění se s tím, co je rozumem poznatelné, se v původně ryzím Vědomí objeví představa ega a poté schopnost rozlišování a logického uvažování. Pak vzniká mysl a základní prvky. (Pěti základními prvky jsou prostor, vzduch, oheň, voda a země – pozn. L.V.) Opakovaným spojováním základních prvků se tvoří světy. Spontánně i v rámci pravidelných změn stále vzniká a zase zaniká bezpočet tvarů, tak jako se objevují a zase mizí města ve snu. Nic z toho nepotřebuje hmotnou příčinu, tedy zemi, vodu či oheň. Vše má svůj základ ve Vědomí a je to právě Vědomí, ryzí Inteligence, jež toto vše zdánlivě vytváří, tak jako si člověk ve snu vytváří obrazy měst. Není to nic jiného než ryzí Inteligence.

Pět základních prvků tvoří semínko, z něhož vyrůstá strom světa, a věčná Inteligence je zase semínkem, z něhož vznikají tyto prvky. Jaké je semínko, takový je strom. Proto svět není nic jiného než Brahman, Absolutno.

V tomto smyslu byl kosmickou Inteligencí vykouzlen v prostoru vesmír se všemi svými vlastnostmi. Tento vesmír není skutečný a nebyl ani doopravdy stvořen. Třebaže těchto pět prvků se mezi sebou skládá a vytváří hmotu tohoto světa, je to vše jen pouhé zdání, stejně jako formy viděné v prostoru. Vidíme tvary, jejichž pravou podstatou je ryzí Inteligence, která jediná je skutečná.

Neoddávej se pocitu, že svět pěti prvků je těmito prvky stvořen. Nahlížej na ně jako na projev síly Vědomí, neoddělitelně s ním spjaté. Lze říci, že pět základních prvků se objevilo ve Vědomí jako objekty ve snu. Jsou to pouhá zdání a jen v důsledku nevědomosti zdánlivě překrývají kosmickou Inteligenci. Tak to vidí či chápou svatí muži, mudrci.

VASIŠTHA pokračoval:                                     

Ó Rámo, nyní ti povím, jak se džíva neboli individuální duše usídlila v tomto těle.

Džíva si pomyslel: „Jsem ve své podstatě i významu jen malou částečkou.“ A tak se stal částečkou, třebaže jen zdánlivě, kvůli mylné představě. Podobně jako se může někomu ve snu zdát, že zemřel nebo má jiné tělo, tak se tento džíva, jenž má ve skutečnosti to nejjemnější tělo ryzí Inteligence, začne ztotožňovat s těžkým hmotným tělem, až se jím stane.

Stejně jako zrcadlo ukáže obraz hory a my horu vidíme, jakoby v zrcadle opravdu byla, tak džíva odráží vnější objekty a činnosti, až si začne myslet, že jsou všechny uvnitř něho a že on je tím, kdo koná činy a prožívá zkušenosti.

Jakmile džíva zatouží vidět, jsou v hmotném těle zformovány oči. Podobně jsou podle příslušných přání utvořeny uši, nos, jazyk, kůže a pohybové orgány. Tak se džíva, jenž má nejjemnější tělo Inteligence, usídlí v hmotném těle a představuje si nejrůznější vnější fyzické zážitky a nejrůznější vnitřní psychické prožitky. Setrvávajíc v neskutečném, jež se zdá být skutečným, se nyní Brahman projevuje jako džíva a upadá v omyl.

A totéž Brahman, které se považuje za omezeného džívu obdařeného fyzickým tělem, se obává vnějšího světa, jenž se kvůli nevědomosti zdá být složený z hmoty. Někdo si představuje, že je Brahma, a někdo jiný si představuje něco úplně jiného. Takto si džíva myslí, že je tím či oním, a sám sebe svazuje mylnou představou projeveného světa.

Toto všechno je jen pouhá představa či myšlenka. Nikdy nebylo nic stvořeno. Existuje pouze neomezený čirý prostor. Stvořitel Brahma nemohl stvořit svět takový, jaký byl před zánikem předchozího vesmíru, neboť při zániku vesmíru i Brahma dosáhne konečného osvobození. Jediné, co existuje teď i navždy, je nejvyšší Inteligence. V ní nejsou žádné světy ani stvořené bytosti. Tato Inteligence, zrcadlící se Sama v Sobě, se zdá být stvořením. Stejně jako může mít imaginární noční můra skutečné následky v denním životě, tak tento svět ve stavu nevědomosti vytváří zdání, že je skutečný. Jakmile přijde pravé poznání, neskutečný svět zmizí.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy