ADVAITA.cz

XI.5 Rádžakarana (z knihy Dasbódh)

24. 3. 2017 - Gabriela

Poznámka: rádža – král; karana – příčina; Maharadž – rádžakarana značí vědět, kdo je Král. On je skutečný konatel.

Tato kapitola, podobně jako ostatní, by měla být pochopena jakožto instrukce pro naši mysl. Toto „další“/“ostatní“ je tímto „vše“, které nás drží oddělené od našeho „Já“. „Další“/“ostatní“ je koneckonců nepochopením, protože je tu pouze Jednota/“nic dalšího“. Maharadž – moudrý člověk přemýšlí pouze o své mysli.

|| Šrí Rám ||

1. Tato činnost („On dělá vše“), která byla provedena, by měla pokračovat; toto pochopení, které přišlo do mysli, by mělo být udržováno/uchováno; toto bezmyšlenkovité pochopení uvnitř této promluvy saguna by mělo být přiváděno/připomínáno znova a znova.

2. Tímto způsobem bylo (pochopení) námi završeno, tudíž díky této „řeči“ tato „řeč“ zanikla. Jak ale může být získána úplná spokojenost Skutečnosti, jestliže byla tato „řeč“ zkažena?

3. Chápe-li mysl toto místo setkání „všeho“ a zůstává zde, pak zajisté přijde to „Jedno jediné“/“to, kde není přítomno nic dalšího“. Takovou důležitost má lék saguny.

4. Jsou zapotřebí čtyři věci. První je tento „příběh“ višnua (zapomeňte vše a je tu vědění); za druhé by zde měla být rádžakarana a za třetí, nejvyšší pozornost by měla být věnována tomuto „vše“.

5. Za čtvrté by tu mělo být odhodlání a neochvějný záměr. Tyto čtyři věci odstraní „mnohé“ překážky i pochybnosti a omyly velkého brahman či malého džívy budou odpuštěny (tj. brahman se považuje za toto „vše“ a džíva se považuje za tělo; toto jsou chyby, které byly spáchány.)

6. Ten, kdo je ničím nedotčen a mimo tento vnitřní prostor, by měl poznat tento vnitřní prostor, v němž vyvstává řeč para, tedy „Já jsem“. Tudíž tento vnitřní prostor by se neměl nikdy vzdát své přirozenosti a měl by si udržovat svůj klid.

7. Praktikováním tohoto „Já jsem“ by měl být ustanoven svět „za“ a toto Jedno, které je uvnitř tohoto hybného „vše“, by mělo být pochopeno. Nedělejte si starosti ohledně svého světského života, protože pokud budete setrvávat ve své vlastní síle (tj. „já jsem“), bude o něj postaráno. (Siddharaméšhvar říkal: „O rodinu a majetek toho, kdo následuje paramárthu/skutečnost, bude postaráno.)

8. Pozn. Sidharaméšvar Maharadž: Byla vznesena otázka „Je světský život překážkou ke Konečnému završení/paramártha?“ Odpověď těm, majícím poznání, zněla: „Konečné Završení/paramártha nemůže být brzděno světským životem.“ Ti shledají fungování světského života snadným a zatímco si jej plní, provádějí paramárthu/Skutečnost.

9. Pomocí pevné a neustálé trpělivosti a odvahy byste měli pochopit, že tento světský život/prapanča je tímto „vše“. A toto intimní spojení s purušou by nemělo nikdy zaniknout. (Světský život/prapanča je tímto „vše“ s koncepty a obavami, ale toto „vše“ je světským životem/prapanča bez konceptů a obav.)

10. Tento omezený koncept „Já jsem“ by měl být rozšířen natolik, že byste v tomto omezeném konceptu neměli být více nalezeni. Nejdříve však musíte přijmout svou podřazenost/pokoru a hloupost/pošetilost! (Pohleďte, jak malým jsem se stal. Co může toto „já“ vědět? Nyní nadešel čas tyto koncepty, které mě omezily na toto „já“, odhodit.)

11. Tento hřích musí být odhalen a poté přehlížen. *(Maharadž říkal: „Jediným hříchem je považovat Sebe sama za tělo.) Toto nepřetržité brahman by nikdy nemělo „hovořit“ o těchto hříšných kvalitách. Jakmile je ten, kdo je vzdálen od átma (tj. ego) vypátrán a ponechán stranou, pak koná átma.

12. Tento lék v podobě „vše“ by neměl ve své mysli udržovat „mnoho“ možností/způsobů a jejich plodů. Proto činnost tohoto „vše“ nemůže být dosažena skrz obtížné úsilí.

13. Proto byste neměli vyrušovat toto „místo setkání“ a ani nepřestávat udržovat toto spojení. Neměli byste též vést hrubou konverzaci s Tím, kdo přebývá uvnitř každého. (Hrubými slovy je míněno – „Já jsem takový, já musím udělat toto; ona je dobrá a on je zlý.)

14. Jen prostě vědět přináší velkou lásku k ostatním (toto „vše“ není vámi, je tím dalším a vy jste átma). Toto „vše“ by mělo vždy s tímto „vše“ souhlasit. Jakmile pak nesouhlasíte ani s tímto „vše“, dostanete se dokonce za hranice prostoru. (Maharadž: „Mistr vás učiní obrovským a pak vás nechá prasknout.“)

15. Utrpení ostatních by mělo být poznáno a pomocí naslouchání by mělo být toto utrpení (Maharadž: „Bolest je pouhý pocit, na který nejsme zvyklí.“) přerušeno a poté přijato (pochopte, že toto strádání/utrpení jsou koncepty způsobené objektivizací a vy jste je přijali za své vlastní; jedině pak mohou být přijaty jakožto poznání. Když vidíte utrpení ostatních, přesto toto jejich utrpení necítíte. Jak byste mohli? Proto si držte silný koncept „já nejsem tímto tělem“. Pak jste přirozeně pozorovatelem. Držíte-li se tohoto silného konceptu, pak budete přirozeně jeho svědkem). Jakmile toto bezmyšlenkovité „Já“ dokáže snést to nejhorší („Já jsem tělo s tolika mnoha problémy“), pak je zde toto „místo setkání“ (toto „místo setkání“ je toto „vše“; prána, guny, elementy, smysly, „mnoho“ myšlenek atd., vše dohromady vejde do tohoto „zde“ a odpočívá v blaženosti.)

16. Naučte se zpaměti to, co nemá žádné hranice. Mějte bezmyšlenkovité pochopení toho, co je vám nejbližší a vždy a všude buďte absorbování do Toho, jež je nejprospěšnější ostatním (ryzí poznání je jedinou věcí, která je ostatním/“vše“ užitečná/prospěšná.)

17. Vybudováním klidu je učiněno klidným i to ostatní; ponecháním stranou veškerých rozdílností a druhů nechá stranou rozdílnosti a druhy i to ostatní. A děláním činnosti tohoto „vše“, bude dělat tuto činnost „vše“ to ostatní. (Maharadž: „Toto pochopení se stane vaším koníčkem“.)

18. Může-li být nějaká budoucí činnost škodlivá („Já konám“), pak by měla být pouze „vyřčena“ a ne odhalena/odkryta (tj. nesmí se stát objektivní). A následně pochopením toho, že žádná činnost není zcela stranou od „Já“/Mne, toto pochopení nirguna může vejít do „zkušenosti“ saguna (Siddharaméšhvar Maharadž: „Nicnedělání je tím nejvyšším uctíváním.“)

19. Když není puruša ve shodě s tímto „vše“, pak se tento svět „vše“ nemůže spojit s tímto purušou. A pokud toto „vše“ souhlasí s tímto světem „mnoha“, pak bude vaše důležitost ztracena (nejdříve zapomenete na své „Já“ a stanete se poznáním, a když je zapomenuto toto poznání, stanete se džívou.)

20. Měli byste učinit tuto radža-karanu tímto „vše“ (tj. Král/Átma koná). Neměla by zde s ní být žádná hádka/neshoda (tj. „já konám“). Tímto způsobem by se tato *antah-karana neměla stát utrpením a strastí pro to ostatní/“vše“. *(antah-karana jednoduše ví, ale jakmile přijme tělesné vědomí, pak přijde mysl, buddhi, čitta a ego.)

21. Svět by měl být prozkoumán a nepřetržitě odhazován a pomocí rádža-karany by měla být vaše pýcha rozpuštěna. Znovu a znovu byste pomocí tohoto dalekosahajícího spojení měli spojovat lidi dohromady; „Vše je mé Já“.

22. To arogantní (tj. ego) by mělo být drženo v patřičné vzdálenosti a s tímto nízký charakterem (tj. mysl) by nemělo být mluveno. Tudíž toto spojení s tělesným vědomím je třeba odhodit a ponechat stranou.

23. Když je tu rádžakarana tohoto typu, pak nebyla bezmyšlenkovitost pochopena; tudíž je to tato velmi bdělá antah-karana, která zná rádžakaranu (tj. je to vědění; má-li tu být ryzí poznání, vědění musí být odhozeno.)

24. To, co je *společné ve všech živých bytostech (tj. poznání/vědění) by mělo narůstat a to, co způsobuje všechny problémy, boje a vidí rozdílnosti, by mělo být odstrčeno stranou. Přesto, toto jsou záležitosti tohoto „vše“ a nikoli bezmyšlenkovitosti. *(Maharadž: „Pochopte to společné ve všech.“)

25. Můžete pochopit toto „vše“, a přesto Jeho chytit/vystopovat nelze . Jeho všudypřítomnost je všude, a přesto On nezůstává nikde. Je s ním spojována *velkolepost a majestátnost *(tj. Kvality této „věci“, ale on je mimo to všechno), avšak On nemá touhu po této „věci“.

26. Nedržte se podpory tohoto džívy a nalezněte a pochopte toto Jedno; jak by zde jinak mohla být pozornost toho moudrého?

27. Pokud si nevážíte spravedlnosti (tj. tohoto věčného Já) a této „řeči“, prospěch z bezmyšlenkovitosti nemůže nikdy přijít do mysli. Avšak tato „věc“ „zde“ se nikdy nestane, dokud se nevzdáte tohoto světa.

28. V posluchači musí být rozhodné a odhodlané pochopení. Tudíž musí být „pronášena“ pouze tato „řeč“ a úplné a neúplné by měly být v posluchači trpělivě snášeny (tj. nechť přijde, co přijde a odejde, co odejde).

Tímto končí 10. kapitola 11. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Rádžakarana “.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)