ADVAITA.cz

10. kapitola z knihy Sulabha Vedanta Lahari (Šrí Siddharaméšvar Maharadž)

18. 3. 2017 - Aleš

Přednáška 10

Při této velké povodni světské existence se i zkušení plavci mohou utopit. To je výstižně popsáno Rámdasem ve třetí kapitole, v podkapitole 10 knihy Dasbodh. Tato hmotná existence je vskutku Nejzazším Dosažením, ale protože zůstala nepochopena, tak i ti dobří plavci, jakými jsou panditi, kteří dokáží dobře vykládat písma, se utopí v proudech povodně světskosti. A rovněž vtáhnou pod vodu mnoho individualit/džívů, kteří zmizí beze stopy. Jediný, kdo není chycen v proudu této povodně, je Sadguru. V rozbouřeném moři jen kapitán ví, jak lze v bouři lodí proplout bezpečně do cíle. Pro kapitána je divoké a rozbouřené moře jako pokojná rozlehlá pevnina.

Stejně tak díky nejvyššímu blaženému klidu je pro Sadgurua rozbouřená světská existence klidem Nejzazšího Dosažení. Světská existence (jako uctívání Já) je Nejvyšší Dosažení, a Guru o tom přesvědčuje pravého žáka. Guru učí: „Pouze kvůli jedné myšlence nebo přesvědčení jsou Bůh a oddaný oddělení.“ Jinak je oddaný Bohem. Oddaný si myslí: „Já jsem oddaný a On je Bůh.“ Toto přesvědčení o oddělenosti je rozštěpením mezi Bohem a oddaným. Pouze když je tento koncept obrácen, pak je vstřebáno uvědomění „Já jsem Brahman“. Když je tedy tento koncept změněn na „Já jsem Bůh/Brahman,“ pak se oddaný stává Bohem.

„Bůh je takový, jaká je vaše víra.“ To je zákon v domě Boha. Jestliže se smějete, když stojíte před zrcadlem, pak se i odraz (v zrcadle) směje. Podívejte se do zrcadla, když pláčete, a uvidíte někoho (v zrcadle) plakat. Můžete z toho vinit zrcadlo? Pochopte tento zázrak zření. „Pokud se člověk/nara snaží, potom se z něho stává Bůh/Narajána.“ Čas není vůbec požadován! A jen na člověku také závisí, zda bude pouze lidské zvíře. „Vědění a bytí (pozn. J.N.: prapůvodní pocit ´já jsem´)“ jsou ve vás, a záleží na vás, jak je použijete.

Je-li váš koncept tento: „Já jsem tělo a pouze pro potěšení tohoto těla tu jsou činnosti, které jsou uskutečňovány prostřednictvím orgánů poznání spolu s orgány činnosti,“ pak nese (tento koncept) označení ´světská existence´. Avšak mudrc s poznáním ví: „Já nejsem tělo, ale spočívám v těle. Já jsem mistr všech orgánů, které pracují ve spojení s tělem. Já sídlím uvnitř orgánů těla a jedině mnou je prostřednictvím nich prováděna každá činnost.“ Tyto aktivity bytí jako je vidění, slyšení, chutnání, cítění, čichání, myšlení a představování si, mají jeden společný význam, a sice poznávat/vnímat (objekt)! Toto unikátní „ umění poznávat“ je bytím, a když je to jasně pochopeno, pak se každá činnost této světské existence stává uctíváním/bhadžan pravého Já, a potom je tato světská existence Nejvyšším Dosažením.

Uctívání/bhadžan Skutečnosti je to, kdy zůstáváte bez měnění těl (pozn. J.N.: Pro pochopení říkáme, že tu jsou čtyři těla nebo osm těl, avšak když tu je pouze On, kolik těl je tu pak?) a tělesných činností. Prostě je necháváte takové, jaké jsou, a neustále zůstáváte ve zkušenosti uvědomování si své přirozené existence/Já v každém těle a každé tělesné činnosti. To značí být mimo tělo a to je význam Tukarámova odchodu, kdy odešel do nebe spolu se svým tělem.

Mirabai řekla: „Opovrhuj jakoukoliv moudrostí, jež v sobě nemá žádné uctívání/bhadžan.“ Ona pochopila, že Poznání bez bhadžanu je bezvýznamné. Domníváme-li se, že hlasité zpívání bhadžanů je důležitější než Poznání Já, pak se mýlíme a zohledňujeme pouze povrchní význam bhadžanů. Důkladnějším vnitřním prošetřením ´původního slova´ a jeho pochopením je esence ze ´slova´ vyňata a tím se rozprostře skutečný význam. Tento bhadžan značí přijímat zkušenost bytí a když zakoušíte pouze toto bytí, pak tam je bhadžan. Pokud jste si oblíbili tento mimořádný význam, pak jste v něm pohlceni.

Jakmile je tento význam plně pochopen, nese označení bhadžan sv. Mirabai. Potom se ´sídlo původního slova´ stane zjevné a toto Poznání je neustále přítomné v každé činnosti. To se nazývá bhadžan Poznání. Pokud však někdo získá poznání konkrétního předmětu a složí z něho zkoušku, ale po určité době neprovede bhadžan toho předmětu (pozn. J.N.: tzn. že nechová stále zalíbení k tomuto předmětu), a nepřipomíná si předmět znova a znova, pak po určité době toto poznání pozbyde ´třpyt´. A je pak jedno, zdali se člověk předtím naučil daný předmět či nikoliv, neboť poznání předmětu se stejně stává velmi suchým a prázdným. Avšak pokud po zkoušce pokračujete s bhadžanem, pak získáte nesmírně jasné poznání tohoto předmětu a dosahujete za tuto snahu přímých výsledků.

Podobně když se dostaví Poznání Já, potom tu je pochopení ve smyslu: „Toto tělo a jeho orgány jsou vskutku neživé a nepoužitelné. Pouze Já je tím, kdo v nich přebývá a oživuje je, přesto Já jsem od nich zcela odlišný.“ Jakmile se dostaví Poznání, pak na každém kroku a při každé činnosti prováděné těmito orgány přetéká toto pochopení.

Avšak dokud není zcela zničeno tělesné přesvědčení/buddhi a bhadžan není neustále prováděn, pak v určitou dobu bude toto poznání Já opět lapeno do pasti tělesného přesvědčení/buddhi, a tak tu zůstává strach. Když je Poznání Já získáno, tělesné přesvědčení/buddhi je odhozeno do stavu zmatení, ale všechny zvyky, týkající se hrubých orgánů, mysli a přesvědčení/buddhi nezmizí okamžitě. Potom zatímco říkáme „Já nejsem tělo“ se dřívější zvyk „Já jsem tělo“ usadí v přesvědčení/buddhi a žákova Dokonalá Spokojenost je zkažena a ustálená praxe je ztracena.

V době zkoušení má student dostačující vědomosti o chemii k tomu, aby úspěšně složil zkoušku. Avšak po čase po složení zkoušky tyto znalosti zapomene. Přesto tím, že prošel jejím úspěšným složením díky získaným vědomostem, nemusí již znovu skládat tuto zkoušku. A i když se pochopení předmětu (chemie) po čase vytratí, tato úspěšná zkouška není neplatná. Stejně tak jakmile přišlo Poznání Já, a i když bhadžan toho není dosud prováděn, tak nakonec bude toto Poznání příčinou osvobození/mukti tehdy, když vyvstane skutečné/Já přesvědčení.

Nicméně vezmeme-li v potaz tentýž příklad studia chemie, pak jestliže po složení zkoušky budete pokračovat ve studiu a stanete se velmi zdatní v tomto oboru, pak se z vás stane odborník/vědec a dosáhnete uznání a pocty. Ale pokud nebudete dále pokračovat ve studiu a necháte své vědomosti upadnout do zapomnění, pak se toto poznání stane neupotřebitelné. Takže jestliže aspirant provádí neustálý bhadžan po získání Poznání Já, těší se z „oslav osvobození v tomto těle a s těmato očima.“ Potom dosáhne titulu džívan-mukti (osvobození džívy/jedince) a bude uctíván ve všech třech světech.

Pokud se ten, kdo získal Poznání Já a neprovádí tento bhadžan, porovnává s někým, kdo má tuto touhu po Osvobození džívy (džívan-mukti), pak se bude cítit sám zahanben. To je, proč Mirabai řekla: „Pochopení sice bylo získáno, ale nebylo o ně pečováno.“ Pokud bylo pochopeno, musí být praktikováno. Stále a pořád mít v mysli vtištěné pochopení by mělo být chápáno jako dostatečné pečování/starání se o to.

K tomu, abyste dostatečně pečovali o jednotlivá písmena a znalost abecedy, je třeba se v nich cvičit a pilovat to stále dokola. Díky milosti Gurua se Poznání Já snadno pochopí pomocí jemného buddhi aspiranta, ale pečovat o toto poznání během svého konání a provádění činností je věc obtížná. Zakoušet přetékající Poznání Já v každém činu je starání se o pochopení. Tato ´péče´ je pochopením Mirabaiiho bhadžanu, a když někdo přijme v každé činnosti zkušenost Já, potom právě tam probíhá bhadžan.

Jak jedná Znalec Já ve světském životě a jak mohou být jeho vnější činy a jeho vnitřní pochopení v souladu? Získal-li někdo pochopení Já, následkem toho u něho dojde k osvobození. Přesto jsou vnější světské aktivity toho, kdo má pochopení Já, a činnosti toho, kdo je nevědomý ohledně Poznání Já, jedny a tytéž. Znalec chápe ve své mysli, že celý svět je jeho vlastní forma/svarúpa, ale jestliže mu někdo sebere čepici z hlavy, ihned zavolá: „Zloděj!“ A poté se bude snažit vzít si zpět svou čepici, stejně tak jak by to udělala nevědomá osoba.

Ten, kdo provádí bhadžan Mirabai, se stává bhadžani, a důsledkem toho bude přeměněn. Potom se mohou někdy jeho činy jevit jako naprosto vhodné, a jindy zase jako nepředvídatelné a jaksi divné. Ale ti, kdo neustále provádí Mirabaiin bhadžan, získávají Osvobození džívy, a každý jejich čin a poznání jsou vždy v souladu.

Mnoho lidí v Indii nadává, že peníze Indie mizí v zahraničí. Avšak pochopte, že váš kabát má jednu kapsu indickou a druhou kapsu zahraniční. Svámí Rámdas o tom řekl: „Peníze, které mám v jedné kapse kabátu, vložím do jeho druhé kapsy.“ Pokud toto pochopení prostoupí celý svět, pak „Tento svět je mým domovem a já jsem veškerým živým a neživým stvořením.“ Takové pochopení náleží Pánu Tvorstva a tím je džívan-mukta. Ať už tento Pán řekne cokoliv, je to uvedeno do pohybu, a proto jsou jeho chodidla ve všech třech světech plně uctívána.

Ve světě jsou rozdílné role pro Znalce s Poznáním Já, který v nich předvádí náležité dovednosti a znalosti. Přesto se Znalcem Já není ve skutečnosti jakákoliv aktivita těla a jeho orgánů nijak spojena. Toto Poznání Já je prosté všech starostí a je nezávislé. Nachází-li se zlato v uzamčeném trezoru či nedopatřením v záchodové míse, přesto je jeho hodnota zcela nezávislá na událostech/činnostech. Proto není hodnota zlata v trezoru o nic větší jen proto, že je v bezpečí v trezoru, a o nic menší jen proto, že je na hromadě výkalů v záchodové míse. Hodnota je nezávislá na umístění. Stejně tak je toto Poznání nezávislé a nijak se nestará o to, zda je činnost dobrá či špatná, neboť není sluhou činu. Je nedorozuměním říkat, že se Poznání může vnějšími činnostmi (nějak) zkazit.

Potom se žák zeptal: „Pokud Znalec Já vskutku pochopí, že je svět klamný, ale podobně jako nevědomá osoba nepřesekne svou přitažlivost k světským objektům a majetku a má ženu a stále si hromadí jmění, nemovitosti atd., jak potom může být souladu jeho Poznání o tom, že je svět klamný a jeho tíhnutí hromadit věci?“

Tato otázka může být položena také opačně, a pak zjišťujeme, že pochopení Znalce a jeho jednání jsou vždy v souladu. Ale nejprve nezapomeňte, že ta předchozí otázka pochází od toho, kdo je nevědomý. Nyní si představte, že tu je Znalec Já, který nevykonal ráno svou požadovanou posvátnou koupel a neprovedl své denní modlitby, a sedí místo toho na kupě odpadků, a jí, co mu lidé dají. Protože panuje obecné přesvědčení/buddhi, že tato jednání jsou striktně zakázána, pak jsou světskými vzdělanci či nevědomými náboženskými/tzv. duchovními stoupenci činy tohoto Znalce, který (ve skutečnosti) ´ochutnává´ přesvědčení/buddhi Poznání Já, pokládány za odsouzeníhodné.

Avšak přesvědčení/buddhi Znalce došlo naprosté změny a v jeho mysli není ponecháno žádné odsouzení. Proč by se měl starat o to, že jím opovrhuje nevědomá osoba? Pohlédněte pečlivě třeba na tuto světskou událost! Na jednom místě je čin považován za správný či morální, a na druhém je pokládán za nevhodný a nemorální. V tanečním sále mají Evropané ve zvyku tančit ´tělo na tělo´ s manželkou někoho jiného. Ale pro hinduisty nejen že pro ženu nepřipadá v úvahu volně mluvit s jiným mužem, natož se ho jen dotknout. To by bylo pokládáno za chování lehké/prodejné ženy. A muslimové by pokládali za nemorální, kdyby se jejich manželka podívala do tváře cizího muže, proto jsou ženy uvězněny v závoji. Pro hinduisty je za nepříznivé pokládáno, když si žena nechá ostříhat vlasy, ale pro evropské ženy je styl ostříhaných vlasů na krátko vnímán jako módní trend. Stručně řečeno dobro či zlo jakéhokoli činu není v daném činu vrozené. Dobré či špatné kvality jsou neplechy myšlenek různých lidí, kteří je schvalují.

Jestliže je pochopeno, že „Já prostupuji každým činem, tudíž Já a každá činnost jsou jednou formou,“ potom se Poznání objevilo uvnitř vašeho jednání, a tak je v každé činnosti Poznání nepřetržitě harmonicky přítomné. Tělesné přesvědčení/buddhi by mělo být předěláno do Absolutního (Já) přesvědčení/buddhi, a pak bude chování jedině takové. A díky tomu jsou všechny příznivé a nepříznivé činnosti, posvátné rituály či zakázané činnosti, vykonané buď záměrně či bez záměru, prostě všechny činnosti, nabídnuty Skutečnosti/Já.

Je-li činnost Poznání/Jednoty (pozn. J.N.: On dělá vše) prováděna tělem a myslí, pak to značí, že není uskutečňována neživým tělem a myslí, neboť konatel a zakusitel každého činu není nikdo jiný než Já/Skutečnost. Prováděním takového bhadžanu s neustálou a plnou pozorností se stáváte zcela jistí a bez pochyb (pozn. J.N.: Nisandéha – Ni-ne, san-s, déha-tělo). Ten, kdo si je takto jistý (je zbaven jakýchkoliv pochybností), získává tuto Dokonalou Spokojenost.

Abyste mohli zakusit konec těla (totožnosti s tělem), pak je nutné provádět bhadžan, popsaný Mirabai. Poté se pomalu, pomaloučku uvolní připoutanost k tělu, a přijdete ke zkušenosti, že celý svět je vaší vlastní formou. Toto realizovat je oslavou Poznání. Když se zvýší úcta k tomuto bhadžanu, pak se zvyšuje respekt k této slávě, dokud toto „Já jsem celým světem“ nezakoušíte jako stále přítomnou zkušenost. Těšit se ze svého Já všude ve světě je něčím zcela mimořádným.

Tělo a orgány těla se liší od našeho já („já jsem“), ale protože je považujeme za naše já, pak přijímáme vše, co je tělem a orgány vykonáno, za své vlastní potěšení. Uvedu nějaké příklady ze světa. Manželka není manžel, je další osobou, přesto ji muž pokládá za svou („moje žena“). Takto se chudě oděný muž podívá na svou krásně oblečenou ženu ve vyzdobeném sárí a ověnčenou všelijakými zlatými šperky, a pocítí: „Já jsem dnes tak krásně oblečen“ a těší se z toho.

Nebo matka může mít hlad, ale pokud se její dítě dosyta nají a je spokojené, ona sama z tohoto jídla získává potěšení. Nebo když se starý člověk oblečený v roztrhaných šatech a čapce posadí venku na zápraží svého domu a pozoruje své dcery, snachy a vnoučata vystrojené v krásných šatech a špercích, jak se shromažďují na svatební obřad před domem, pomyslí si, že by celou tuto velkolepost měl každý vidět, a tak zve každého, který prochází kolem, do domu na šálek čaje!

Co je dokázáno všemi těmito příklady? Muž spolu se svou ženou, matka se svým dítětem a stařec se všemi dcerami, snachami a vnoučaty mají pocit ´moje´. Jestliže je zde tolik potěšení díky pocitu ´moje´, tak o kolik více radosti a hravosti tu je při pocitu jednoty, kdy „Já jsem celý svět“.

Je znám jeden příběh o Laile a Majanovi. Jednou, když si Laila usekla prst, krev z něho začala téct z ruky Majana. Toto pochopení jednoty je plodem neochvějného přesvědčení. Žádný aspirant by neměl být sklíčen po vyslechnutí si tohoto příběhu. Ničeho nelze dosáhnout hned, protože všechny věci jsou dosaženy pomocí studia a praxe. Díky zvyku je ustálena tato tělesná forma, a třebaže se jí nelze vzdát naráz, přesto není nic ztraceno, protože neustálou praxí lze dosáhnout vzdání se tělesné formy. 

Jeden hinduista, který měl rodinu, si sušil své copy (šendi) po koupeli ze zvyku tím způsobem, že jimi třásl ze strany na stranu. Ale jednou se tento muž rozhodl složit slib sanjásina a jako důkaz zřeknutí si musel oholit hlavu a přišel tak o své copy (šendi). Když se následující den vykoupal, sáhl si automaticky po svých copech, ale místo toho se plácnul do týlu oholené hlavy. V ten okamžik byl sanjásin zahanben, ale stejně si ze zvyku ještě několik dní poté plácal rukou do zátylku.

Stejným způsobem kvůli předchozímu zvyku všechny činnosti orgánů a tělesného přesvědčení/buddhi nadále fungují, a to i přesto, že je nyní realizováno Poznání Já. Avšak díky tomu, že nadále provádíte bhadžan a nevzdáte se ho, se tělesné přesvědčení/buddhi nakonec stane Absolutním/Já přesvědčením/buddhi. Proto byste tuto jemnou činnost bhadžanu neměli zanechat a stejně jako bylo důsledkem zvyku ustanoveno tělesné přesvědčení/buddhi, tak Absolutní/Já přesvědčení/buddhi je ustanoveno také díky zvyku. Zvyk značí praxi a ta bude nést úrodu/výsledky!

Jestliže se naučíte plavat, ale neprovozujete tento pohyb po dobu několika let, tak i když po letech spadnete do vody, zachráníte se navzdory tomu, že jste plavání léta nepraktikovali. Ale když se v něm nadále procvičujete, tak se vaše dovednost zlepšuje a při plavání zachráníte nejen sebe, ale máte sílu zachránit i ostatní.

Znalec Já je takový. Jeho Poznání je příčinou jeho osvobození na konci, ale přesto platí, že právě díky jeho (praktikování) bhadžanu se sláva a síla tohoto Poznání zvyšuje a tato síla nejen že prospívá jemu, ale přináší prospěch i celému světu, a On dosahuje Nejvyšší Blaženosti. Takže i když získáte Poznání Já, přesto je třeba provádět bhadžan. Neboť bhadžan Skutečnosti/Já je tím pravým významem bhadžanu. Proto bhadžan je tím nejpřednějším dosažením ze všech dosažení.

Zatímco provádíte tento nepřetržitý bhadžan, klidně nahromaďte poklady, bohatství a říši jakou měl král Džanaka, či se všeho vzdejte, jako to udělal sanjásin Šuka. Nebo buďte jako Nárada pekelnými rošťáky, či se všude povalujte jako líný Bharata. Můžete klidně vykonávat půst jako Bhišma Arčárja, či se těšit ze společenství tisíce žen jako Šrí Krišna, ale ať už jsou podmínky jakékoliv, vždy je toto Poznání úplné, ryzí a neporušené. Okolnosti mohou být různé, váš stav se však nikdy nezmění.

„Být bez bhadžanu Boha by se nemělo ani na okamžik přihodit! Světlo/lampa Poznání uvnitř vašeho srdce by nemělo nikdy vyhasnout.“ Podobně jako to prohlašují tato slova pronesená realizovanou bytostí/saddhu, tak já říkám, že lampa Poznání by měla nepřetržitě planout díky oleji v podobě bhadžanu, a tím je dosažena Dokonalá Spokojenost. To je cíl a toto pochopení je Konečným Dosažením.

Díky milosti Sadgurua se dostavilo Poznání Já, a žák (To) pochopil. Změnilo se však pochopení buddhi/intelektu/přesvědčení natolik, aby bylo zcela nasměrované na ´sídlo Já´ či nikoliv (pozn. J.N.: Přišla či nepřišla touha spočívat v pochopení/bhadžan?)? Sadguru umístil před žáka různá tajemství, aby ho přiměl pochopit to, co je třeba. První hádankou je to, proč není v zrcadle spatřena tvář Znalce? Druhou je to, proč nevrhá Znalec žádný stín? A třetí je to, aby šel na tržiště, ale nepoužil přitom své nohy a aby zde nakoupil mango a přinesl ho, ale přitom se ho nedotkl. Taky mu nařídil, aby zjistil, zda je mango dobré či zkažené, ale nepoužil přitom své oči a aby k němu přivoněl, aby zjistil, zda je sladké či trpké, ale nepřičichnul k němu svým nosem. Nakonec, aby ho snědl, ale nejedl/nechutnal ho svým jazykem. Uvnitř těchto záhad je (ukryté) pochopení Já!

Teď to rozebereme. Tvář spatřená v zrcadle a stín, který padá na zem, patří tělesné formě. Když je první a druhá hádanka vyřešena, pak je toto pochopení zkušeností Poznání. Guru řekl, že byste neměli, co se týče třetí hádanky s mangem (mango je metafora pro Poznání), použít nohy, ruce, nos, ústa a oči. To značí, že orgány jsou neživé, ale „Je to jen a jen Já, které sídlí v orgánech a provádí čin jednoty.“ Jestliže v každém činu člověk zakouší jedině své Já, potom je schopen jíst mango tak, jak ho Guru poučil.

Jednou jeden Guru, aby zjistil, kolik Poznání někteří jeho vyzrálí/nezaujatí žáci vstřebali, chtěl, aby ochutnali a snědli mango, aniž by k tomu použili svůj jazyk. Jedni poté ihned mango vrátili, a řekli, že to není bez použití jazyka možné, zatímco jiní v klidu snědli svá manga. Když se jich zeptal, jak je snědli bez jazyka, odpověděli: „Jak může ten samotný hrubý, ubohý jazyk něco ochutnat? Kdyby mohl, pak by i jazyk mrtvoly dokázal ochutnat mango. Je to naše vědění, které sídlí v jazyku, jež chutná a poznává.“ Když si toto Guru vyslechl, okomentoval to poplácáním po zádech.

I když se Krišna těšil z tisíce žen, jeho celibát zůstal neporušen. A třebaže Durva snědl horu jídla, jeho půst byl nepřerušovaný. Jejich pochopení bylo zajištěno mocí bhadžanu. Avšak slovo pandité (pozn. J.N.: slovo pandit označuje toho, kdo sice dokáže elegantně mluvit o daném předmětu, ale nemá přitom přímé zkušenosti) sděluje: „Tento svět vám nepomůže obstarat toto Poznání. Je překážkou pro Poznání.“ Pandité chybně sdělují, že adept by se měl vzdát světa. Avšak Sadguru říká, že tento svět je vaší vlastní Blažeností a že je svět zodpovědný za potěšení, které obdržíte ve formě specifického blaha objektů (pozn. J.N.: Jako protiklad Přirozeného Blaha Poznání Já; viz přednáška 3). Sadguru říká svým žákům, aby to přijali, a zůstali v tomto světě spokojeni bez úzkosti a potřeby cokoliv opouštět a díky odpoutanosti se těšili z radosti jeho specifického blaha.

27. 4. 1928

Přednáška ke kapitole z knihy Dasbodh

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharádž Ki Džej

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 2. díl Sulabha Vedanta Lahari´ budou postupně přidány v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek