ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha III. - O stvoření - III.8 - III.10

15. 3. 2017 - Lenka

III.8, 9

RÁMA se zeptal:

Jakým způsobem to lze pochopit a co bych měl vědět, aby mohlo odejít to, co lze poznávat rozumem?

VASIŠTHA odpověděl:

Mylná představa o tom, že tento svět je skutečný, je pevně zakořeněná z důvodu nepřetržitého mylného uvažování. To však lze změnit hned v ten den, kdy se dostaneš do společnosti svatých mužů a ke studiu posvátných textů. Ze všech textů je tato Mahárámajána nejlepší. Co lze najít v jiných textech, zde nechybí, a co tu najít nelze, není ani jinde. Pokud však někdo nemá chuť ke studiu této knihy, nechť studuje cokoli jiného.

Jakmile zmizí mylné představy a je pochopena pravda, pak toto pochopení člověka natolik naplní, že o tom přemýšlí, mluví, raduje se z toho a učí to druhé. Takový člověk se nazývá džívanmukta (osvobozený za života) či vidéhamukta (osvobozený, který nemá tělo).

RÁMA se zeptal:

Pane, jaké jsou vlastnosti džívanmukty a vidéhamukty?

VASIŠTHA odpověděl:

Ten, kdo žije zdánlivě normální život a přitom zakouší celý svět jako prázdnotu, je džívanmukta. Ten, kdo v bdělém stavu zakouší klid hlubokého spánku a ani v nejmenším se ho nedotýká potěšení a bolest, je džívanmukta. Ten, kdo bdí i v hlubokém spánku, ale nikdy se nebudí do tohoto světa, je džívanmukta. Jeho pochopení není zamlženo skrytými touhami. Může se zdát, že má něco rád a něco nerad, nebo že má strach, ale ve skutečnosti je prázdný jako prostor. Je osvobozen od sobectví a chtění a ať něco udělá nebo naopak neudělá, jeho se to nijak nedotýká. Nenahání nikomu strach a sám se nikoho nebojí. Jakmile je v příslušný čas odloženo tělo, stává se vidéhamuktou.

Vidéhamukta je, a přitom není, není „já“ ani „druzí“. Je Sluncem, které září, Višnuem, jenž všechny ochraňuje, Rudrou, jenž vše ničí, i Brahmou, který vše stvoří. Je prostorem, zemí, vodou i ohněm. Je to vesmírné Vědomí, jež je samou podstatou všech bytostí. On sám je vším, co je, v minulosti, přítomnosti i budoucnosti.

RÁMA se opět zeptal:

Pane, moje vnímání je zkreslené, jak tedy mohu dosáhnout stavu, který jsi nyní popsal?

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, to, co se označuje jako osvobození, je ve skutečnosti samotné Brahman. Co je zde vnímáno jako „já“ a „ty“, se pouze zdá existovat, neboť to nikdy nebylo zrozeno. Jak bychom mohli říci, že se Brahman stal všemi těmi světy?

Ó Rámo, za zlatou ozdobou vidím pouze zlato, za vlnami vodu, za vzduchem pohyb, za fatou morgánou teplo, za prostorem prázdnotu. Podobně za všemi světy vidím pouze Brahman, Absolutno.

Vnímat „světy“ znamená nevědomost, která však zmizí, je-li upřímně hledána pravda. Jen to, co vzniklo, může přestat existovat. Tento svět ve skutečnosti nikdy nevznikl, a přece se zdá, že existuje – vysvětlení je obsaženo v této části O stvoření.

Když nastal minulý zánik vesmíru, zmizelo vše, co se před tím zdálo existovat. Zůstalo pouze To skutečné, Absolutno. Nebyly prostor ani forma, vidění ani viděné, existence ani neexistence. Absolutno nemá uši, oči ani jazyk, a přece slyší, vidí a jí. Je bez příčiny a bez zrození, ale tak jako se z vody tvoří vlny, tak se z Něho tvoří vše. Jeho světlo září všude a neustále a sídlí v srdci každého. V tomto světle se jako přelud zjevují a září tři světy.

Jakmile se To zachvěje, vynoří se jako zdání světy, které zase zmizí, když vibrace ustane. Podobně točíme-li hořící větévkou, vznikají ohnivé kruhy, které zmizí hned, jak točit přestaneme. Ať vibrující nebo nevibrující, To je vždy a všude stále stejné. Pokud to nechápeme, upadáme do iluze. Je-li to pochopeno, všechny touhy a obavy mizí.

Z Toho pochází čas i pozorování pozorovatelných objektů. Činnost, forma, chuť, čich, dotyk a myšlení - vše, co znáš, je Absolutno samo a jen díky Tomu to vše víš! Za pozorovatelem, pozorováním i pozorovaným stojí opět To, jakožto vnímání samo. Když to pochopíš, pochopíš své Já.

III.10

RÁMA řekl:

Svatý muži, jak můžeme říci, že To není prázdnota, není světlo a není temnota? Těmito protiklady jsem zmaten.

VASIŠTHA odpověděl:

Ó Rámo, na tvé otázky ještě neuzrál čas, přesto ti objasním smysl toho všeho.

Jako reliéf vyřezaný do sloupu je uchován ve sloupu, tak je tento svět, ať už ho považuješ za skutečný nebo neskutečný, reliéfem neoddělitelně spjatým s Absolutnem, jež tím pádem nemůže být prázdnotou. Tak jako o klidném moři nemůžeme říci, že v něm nejsou přítomny žádné vlny, tak o Absolutnu nemůžeme říci, že je prázdné a neobsahuje svět. Toto podobenství má ovšem své omezení a nelze ho brát doslova.

Ve skutečnosti tento svět z Absolutna nevzniká ani v něm nezaniká. Jediné, co nyní a navždy existuje, je Absolutno. Pojmy prázdný a neprázdný zde ztrácí smysl, neboť říkáme-li prázdný, musíme myslet na něco, co prázdné není, a naopak. (Pojem prázdný má význam jen vedle pojmu neprázdný.)

Absolutno je nehmotné a jeho světlo nelze vysvětlit pomocí hmotných zdrojů světla, jakým je Slunce (jehož světlo je opakem tmy). Absolutno je Sebe ozařující, proto není nehybné ani temné. Absolutno nemůže být pochopeno či zakoušeno něčím jiným než Sebou samým.

Sféra Vědomí je čistší a ryzejší než sféra prostoru. Podobné je to s Absolutnem a se světem. Člověk nemůže poznat chuť papriky, dokud papriku neochutná, a stejně tak nemůže zakoušet Vědomí, není-li tu svět objektů. I toto Vědomí se zdá být nehybné a bez schopnosti vnímat a stejně tak se zdá být zakoušen svět. Podobně jako existují v hmotném oceánu hmotné vlny, tak existuje v bezforemném Brahman svět bez formy. Absolutno vyvěrá ze Sebe sama a existuje v Sobě samém, a proto z Něho nikdy nemůže vzniknout svět, neboť ten je totožný s tím, z čeho vyvěrá.

Je-li představa „já“ zničena tím, že mysl přestane vytvářet představy, pak to, co zůstane, je To, Absolutno. To, co neupadá do spánku ani nepřebývá v nehybnosti koncentrace, je Absolutno. Díky Němu poznávání, poznávající i poznávané existují bez přítomnosti rozumu jako jedno a totéž.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy