ADVAITA.cz

57. Vnímáme existenci těla a prány, ale tělo a prána nás neznají (Nirupany)

2. 3. 2017 - Aleš

Nirupana 57

Čtvrtek, 31. srpna 1978

Vím, že ´já jsem´, a proto vím, že je tu svět. Obojí se děje spontánně. Svět je zrozen spolu s mým narozením. Naší pravou přirozeností je Já. Objeví se mi jako pocit ´já jsem´ a následně se objeví svět. Toto bude pochopeno, jakmile budete zcela jistě vědět, že tělo není vaší pravou přirozeností. Zřídkakdy někdo, jeden z miliónu, řekne: „Svět existuje, protože ´já jsem´.“ Všichni ostatní budou říkat, že svět existoval již dříve, a oni přišli na svět později. Já jsem svět a svět je já. Tato informace náleží projevenému vědomí.

Tam, kde je slovo, tam je záruka (přítomnosti) pocitu bytí. Když slovo pronikne všude vším, stane se přirozeností prostoru. Náš rozhovor se nachází v prostoru. Kvalita vědění, které je uvnitř, se nazývá čid-akáša (prostor vědomí). Světlo prostoru vědomí se rozsvítilo do takové oslnivé záře, jež se nazývá velkým prostorem (mahá-akáša). Prostor vědomí je jemnější než to nejjemnější. To, co se stane v čid-akáše, se vstřebá, a ihned je vytvořen obraz této věci. To jsou dojmy, které si uchováváte (v paměti). Dokud neznáte svou věčnou přirozenost, bude vše probíhat stejným způsobem. Přání, že by vaše vědomí mělo trvat navždy, je v podstatě mula májou (základní iluzí), základní oddanost a láska. To se nazývá čid-akáša. Vesmír je vytvořen v ní. Prapůvodní přirozeností čid-akáši je ´ne-být´, ´ne-existovat´. Jestli si toho jste dobře vědomi, bude zde pociťována nějaká ztráta v době, kdy viditelné objekty dojdou k zániku? Bude tu nějaké truchlení, když někdo zemře? Místo tvrzení ´Já jsem To´ říkejte ´Já jsem vždy a navždy´.

Mnoho lidí se učí od Gurua a tam skončí. Nikdo nevěnuje pozornost skutečnosti, že pocit ´já jsem´ se liší od učitele a vyučovaného. Když si vezmete k srdci fakt, že ´já jsem´ je příčina toho, co je třeba se dozvědět a naučit, a že to je taktéž nástroj k naučení se toho, pak to stačí. Tím jste dostatečně pročištěni. Váš přirozený stav bytí je v dokonalém stavu ještě předtím, než se cokoliv naučíte. Jestliže se vymezíte na tu osobu, která se na základě instrukcí výklad naučila, pak se z tohoto omezení nemáte jak dostat, ne? (pozn. Bude to nekonečný proces.)

Krišna řekl: „Nevědomý džíva/osoba nechápe, co je věčné a stále svobodné; proto jsem se musel vtělit.“

Pozorování posledního okamžiku těsně před smrtí je svátkem štěstí. Čas dojde ke svému konci, nikoliv však Já. Nemám žádné zrození, ani umírání (vznikání a zanikání). Plňte si své každodenní povinnosti. Nicméně držte se pevně náboženství své pravé přirozenosti. Ve svém duchovním úsilí prohlašujete: „Vzdal jsem se toho, zřekl se tamtoho atd.“ Jak se však můžete vzdát toho, co tu nikdy nebylo? Vědomí je základní iluze (mula-mája) – bohyně poznání. Džňánin je svědek, on není vědomím. Okamžik smrti je ukončením času. Vy jste toho svědek. Takže je možné, abyste skončili? Vnímáme existenci těla a prány, ale tělo a prána nás neznají. Měli byste o tom rozjímat tak dlouho, než dojdete k tomuto konečnému rozboru. Stejně jako se sůl ve formě krystalků rozpustí ve vodě, tak se prána během opouštění těla stává slabší a slabší/ne patrná. Přímo úměrně se tím zvyšuje i blažený klid znalce. To je okamžik velkého štěstí.

Konec času značí konec prány. To, že jste poslouchající, je výsledkem ´chemického´ vědomí. Učení je sdělováno tomuto tělesnému (chemickému) vědomí. Když vědomí odejde, učení se vytratí. Vy jste mimo toto dění. Kdo je tím, kdo se učí? Není to tělesné vědomí? Veškeré dění se uskutečňuje samotným časem. Rozjímejte, jak se lišíte od toho, co jste byli před tímto učením. Ti, kdo se nazývají osvícení, jsou zapleteni v konceptech, které si vybrali a oblíbili. Nedostali se však za tyto koncepty.

Proč se vyžíváte v kritizování druhých? Není tu lepší způsob, jak se cítit dobře? Takové jsou typické rysy džívy/jedince. Světec Tukárám měl ve zvyku označovat běžné lidi za světce. Jestlipak vidíte svatost v každé lidské bytosti?

Je tu jeden z tisíce, kdo skutečně profituje z toho, co je zde řečeno. To, co je rozpoznáno jako vzor či tvořítko/forma, není skutečné Já. Já poznat nelze. Tělo je instrument. Ten, díky němuž fungují smysly, se nazývá Bůh. On není nejvyšším Já (pozn. Bůh, Brahman, je projevený princip; Paramátman, nejvyšší Já, je neprojev). Prána rovněž není Já. Prána uskutečňuje všechny činnosti. Mysl, intelekt a vědomí jsou charakteristické rysy prány. Ten, kdo realizoval Já pomocí následování slov Gurua, zakouší naprostý klid v okamžiku fyzické smrti.

Držte se stavu, který jste měli předtím, než jste se cokoliv naučili. Jestlipak věnuje někdo pozornost tomu, jak se přihodila tato příležitost k naučení se a vysvětlení látky? My nejsme to, co rozpoznáváme a ani poznání samotné. Nemůžete kontemplovat na Átman (jako objekt). Vše poznané není naší pravou přirozeností. Na Já nelze meditovat, není to objekt kontemplace. To, co nelze smysly poznat, musíte být vy. Já není to, co je známé. Vy nemůžete být rozpoznáni či pochopeni. Ten, kdo chápe, není objektem poznání. Strach je tu kvůli nevědomosti, kdy provaz pokládáte za hada. Není zapotřebí něco dělat. Kontemplujte na to, co jste si zde vyslechli. Stále o tom přemítejte s rozlišováním.

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Nisargadatta Maharadž Ki Džej

Další nirupany Šrí Nisargadatta Maharadže naleznete v "Textech na pokračování".

Překlad: Aleš Adámek