ADVAITA.cz

9. kapitola z knihy Sulabha Vedanta Lahari (Šrí Siddharaméšvar Maharadž)

28. 2. 2017 - Aleš

Kapitola 9

V Dasbódhu, v šesté dášace a čtvrté kapitole, jsou počítány věky/júgy kruta, treta, dwapar a kálí. Když jsou sečteny dohromady, zjišťujeme, že tu je jedna lakša, která chybí (pozn. J.N.: Lakša má dva významy: jednak to značí číslovku sto tisíc, a pak vlastní pozornost). Avšak tato chybějící lakša/pozornost je nalezena v srdci a mysli člověka, a tak přidáním tohoto faktoru se součet stává úplným. (pozn. J.N.: např. věk kruta je dlouhý 1.7280.000 (let) = 1+7+2+8 = 9; věk tréta je dlouhý 1.296.000 (let) = 1+2+9+6 = 9; věk dwapar je dlouhý 864.000 (let) = 8+6+4 = 9; takže když se k jejich součtu přidá jedna lakša, pak je součet úplný = 10, tedy 9+9+9+1).

Je-li tato pozornost uvnitř srdce, pak tu je sčítání těchto věků. A když není, kde jsou pak tyto věky kruta, treta, dwapar a kálí? Mája je pozornost a Brahman je bez pozornosti. Kvůli této pozornosti uvnitř máji tu je pocit ´já jsem´ a vymyšlené vnější jevy/objekty světa. Mája si vymyslela pojmy času, zničení a smrti.

Stejně jako tu jsou určeny délky existence těchto čtyř věků, tak jsou známy životní doby Brahmy, Višnua a Mahéše (třech gun). To bylo sděleno v písmu díky této pozornosti. Životní období každého z nich bylo změřeno ve vztahu k životní době druhého; je jedno, zda je období větší či menší, přesto v důsledku vymezeného času je patrné, že jejich stav mimo toto omezení nezůstane.

K těmto velkým životním úsekům Višnua a Mahéše (pozn. J.N.: Višnu je vědomí a Maheš je ne-vědomí) dochází neustále, protože nesčetněkrát vyvstanou a skončí, přesto každá ta doba není nic než jeden okamžik pozornosti máji. Jsou pouze velmi krátkým okamžikem máji, a i když se v iluzi/máji odehrálo tolik momentů, přesto v tomto Nejvyšším Já, které nemá na nic upřenou pozornost, neexistuje ani počátek jakéhokoliv okamžiku.

„Pro Já neexistuje ani pojem času, ani prostoru/okamžiku“ (světec Tukárám).

Proto On je bez oddělenosti a omezení časem. Před zrcadlem se objeví mnoho lidí, spatří svou tvář a odejdou, avšak zrcadlo se nestane přeplněné, a ani neplatí, že by něco při tom pociťovalo. Zrcadlo je ryzí a zůstane ryzí. Podobně v nejvyšším Já mája vytvořila nespočet machinací, to však není příbytek světce. Jeho stav není ani trochu narušen.   

Vytvořili jsme koncept času kvůli slunci. Pak jsme určili noc, den, měsíce, roky, staletí a věky. Avšak řekněte mi, kolik dní proběhlo od doby, kdy slunce začalo svítit? Kolik dní a nocí spatřilo slunce? Pojmy času, noci a dne, rána, odpoledne a noci nejsou z pohledu slunce možné. Kde potom existuje (nějaký) čas v tomto slunci sluncí, pravém Já? Řeknete: „Dnes je čtvrtek, zítra pátek a včera byla středa.“ Řekli jste, že středa je pryč. Povězte nám potom, kam odešla středa a odkud se objevil čtvrtek? A je pátek vyčkávající jako herec v postranní části jeviště, připraven a do role oděn, chystaje se na příchozí zítřek? Toto je jen klam našeho přesvědčení/buddhi. Je to jen naše představa, která přišla a odešla a přijde po chvíli zas. Ale po pravdě tu není ani žádné přicházení, ani odcházení. Bohatý pán seděl na zadním sedadle své limuzíny a šofér ho vezl na místo sto kilometrů vzdálené. Ale řekněte mi, je tento boháč touto dlouhou cestou znaven? Nešel pěšky tuto trasu, ale jeho auto ho vezlo a on seděl pohodlně vzadu na jednom místě.

Podobně Já uvnitř tohoto auta ve tvaru těla říká z poblouznění: „Jak jsem se sem dostalo?“ Přesto samo-Jediné, které je zde v máji, je pouze tam v Brahman. Někdo pohodlně spí na posteli a ve snu bloudí nebem, peklem a různými světy, ale přitom se vůbec nevzdálí ze své postele. Ve snu člověk žije tisíce let a zakouší zkušenosti plná úžasných královských potěšení, ale když se probudí, je to jen průběh jedné minulé noci. A je-li to pouliční prodavač, tak i po tomto královském snu z něho po probuzení nezůstane zase nic než pouliční prodavač. Kam se poděly všechny ty královské (dřívější) nádhery a úspěchy? Jestliže se začne chlapec točit dokola, a točí se stále dál, až dostane závrať a začne říkat, že se celý svět točí dokola, bude někdo z moudrých přihlížejících věřit tomuto jeho prohlášení?

Na plátně je zobrazena celá armáda se svou četou, pěšáky, kapitánem a vojenským velitelem. V balíčku karet jsou karty s králem, královnou a žolíkem. Avšak kdo je z nich tím menším a kdo tím větším? Jsou všichni stejní. Podobně když vezmeme v úvahu tuto iluzi/máju, je větší Višnu, Mahéš nebo Brahma? A kdo je z nich nejmenší? Když jediné Brahman, jež je mimo veškerou pozornost, vyvstane v srdci díky Sadguruově učení, potom zmizí dělení čehokoliv na větší a menší a je tu zkušenost, že ve všem nic není.

Ve snu máte mnoho pochybností, ale když se probudíte, soudní vykonavatel nepřijde se soudním příkazem. Když někdo ve snu půjčí závazným úpisem peníze (deset tisíc rupií) někomu, nemůže po probuzení ze snového stavu vymáhat od nikoho tento dluh. Vše je jen hra představivosti. Co je v představivosti pravdivé a co falešné? Obojí má poté, když se člověk probudí, stejnou hodnotu. Zásluhy, hříchy, chudoba, bohatství, to vše se potom počítá za jedno a totéž. Když tato představivost skončí, pak zde je ukončení věku. Poté je dualita pocitu ´já jsem´ zcela zničena. V tomto okamžiku je dosažen Blažený klid uvnitř blaženosti pocitu ´já jsem´, a to je Dokonalá Spokojenost.

Přednáška k Dasbodhu; 26. 4. 1928

Radžá-Dhi-Rádž Sadgurunáth Šrí Siddharaméšvar Maharádž Ki Džej

Další kapitoly z knihy ´Konečné dosažení - 2. díl Sulabha Vedanta Lahari´ budou postupně přidány v "Textech na pokračování"

Překlad: Aleš Adámek