ADVAITA.cz

XI.1 Promluva o siddhántě (o Pravdě) (z knihy Dásbódh)

24. 2. 2017 - Martin

|| Šrí Rám ||

1. Z prostoru (tedy z mūla-puruṣa) se objeví vítr (tedy mūla-māya = prvotní iluze) a díky *„bez-myšlenkovitosti“ přichází přesvědčení „já neexistuji“. Z větru se z tohoto átma stává oheň (kvůli další objektivizaci). Proto by měl být tento puruša pozorný a naslouchat, jak k tomu dochází. *(Bez-myšlenkovitost je jako mūla-puruṣa; On je neustále velmi vysoko. Jeho pouhá přítomnost osvětluje múlamáju).

2. Vítr má v sobě totiž *tvrdost, takže je tu určité tření, díky němuž „tam“ vzniká oheň. Zpomalením větru dojde k ochlazení a „odtamtud“ se následkem toho objeví voda. (Tedy dochází k procesu stále větší objektivizace). *(Je tam nevědomost.)

3. Z vody poté vyvstává element země, který lze chápat jako semeno „mnoha“ myšlenek. Z tohoto semene se ono bez-myšlenkovité Já rodí do hrubého světa „mnoha“ forem. (Proto lze v tomto hrubém projevu onu bez-myšlenkovitou Skutečnost zpětně vystopovat).

4. Základem/kořenem (mūla) tohoto hrubého projevu (sṛṣṭi) je *myšlenka/koncept (kalpanā) a dokonce i tento kořen je myšlenkou. Z této prvotní iluze (mūla-māya) vzniklo hrubé tělo, které je vytvořeno ze tří bohů/gun (devatraya). *(Tak jako je v semínku potenciálně přítomen celý strom, tak je i v tomto kořenu (v múle) potencialita projeveného světa. Ale kořen samotný není světem.)

5. V nehybném (niścaḻa) vznikne pohyb (caṁcaḻa) a toto čiré poznání (kevala) se stane myšlenkou/konceptem (kalpanā). Tato konceptuální forma je kořenem osmidílné prakruti (aṣṭadhā prakṛti – skládá se z pěti elementů a tří gun).

6. Když je tu tento koncept (kalpanā), znamená to, že se Skutečnost stala osmidílným stvořením (aṣṭadhā prakṛti). Toto osmidílné stvoření je tudíž stvořeným obrazem (kalpanāmurtī) Skutečnosti. Zrození osmidílného stvoření je nutno chápat jako kořen veškerého projeveného světa. (Proto je důležité pochopit vztah prakruti/puruša.)

7. Je tu pět elementů a tři guny a tato osmice vyvstala ze spojení dvojice prakruti a puruša. Pochop, že tato osmidílná prakruti je v základě onou „řečí“. (Guny a elementy jsou „zde“ neprojevené, ale projeví se kvůli touhám, myšlení atd. Pokud se ale zklidní pomocí vivéky, rozpustí se zpět do svého zdroje a to, co potom zbyde, je prakruti/puruša. A proto zapomeň na vše a bude tu jen čiré a přirozené poznání.)

8. V kořeni se objevila konceptuální forma „já jsem“, která se později stala hlučnou a namyšlenou a toto čiré poznání (kevala) se stalo mnoha hrubými formami projeveného stvoření.

9. V kořeni se Skutečnost zjevila jako prvotní iluze (mūlamāya) a poté, co se objevily tři guny, se tato Skutečnost stala gunamájou (guṇamāya). Poté došlo ke zhrubnutí a Skutečnost se stala avidjamájou (avidyā = nevědomost) a objevil se hrubý svět. (Všechno není ničím jiným, než onou Skutečností.)

10. Později se objevily čtyři druhy zrození a rozvinuly se čtyři druhy řeči. Vznikly „mnohé“ dělohy (yonī) a „mnohé“ individuální formy. (Verše 9. a 10. v této kapitole popisují stručně tři fáze stvoření. Podrobný popis je ve 20. dášace, v kapitolách 2 a 3.)

11. Takto tedy vyvstal projevený svět. Nyní si vyslechni, jak probíhá jeho zničení, protože tato čirá „řeč“, která tu byla před individuálními formami, se zapletla s deseti smysly. (Toto „já jsem“ bylo zredukováno na pouhé tělesné vědomí.)

12. Takže teď se celý proces obrátí a zformováním tohoto „já jsem“ dojde ke zničení tělesného vědomí. Posluchač „zde“ by měl věnovat pozornost onomu promlouvajícímu „tam“. A proto nyní naslouchej.

13. Potom přijde období sucha a sto let nebude pršet (mysl se zbaví svých představ a konceptů) a stvořený svět džívy „tam“ úplně vyschne. A to je „příběh“ Boží; je to konec myšlenek a konceptů, což je téma, o kterém pojednávají šástry (neti, neti).

14. Je *„čas dvanáctky“ a slunce jasně září (vše je zapomenuto, zůstalo jen čiré poznání). Díky tomu se element země rozpadne v prach. Poté se tento prach rozplyne ve vodách. *(12 = 1 a 2, tedy období, kdy se Jednota stala dualitou; prakruti/puruša.)

15. Tyto vody se vypaří díky elementu ohně a následně je oheň uhašen elementem větru. Nakonec se vítr utiší a ono bezforemné je zase takové, jaké bylo odjakživa.

16. Takto tedy probíhá rozpuštění hrubého světa. Předtím se tato „řeč“ rozvinula a stala se "mnoha" myšlenkami, ale jakmile je mája odhozena, zůstane tu jen tato svarúpa.

17. "Tam" džíva s šivou a pinda s brahmándou vyschnou a všechny tyto umělé koncepty jsou zničeny. "Tam" se všechny znalosti z druhé ruky a rozruch a zmatky mulamáji a gunamáji rozplynou.

18. Pomocí vivéky dojde dokonce i k úplnému zničení této "řeči", což se nazývá rozpuštění prostřednictvím vivéky. Ten, kdo praktikuje vivéku, tohle všechno dobře ví, ale jak tomu může rozumět nevědomý člověk?

19. Prozkoumáme li důkladně hrubé stvoření, objevíme toto "vše", a potom uvidíme, jak je Jedno v pohybu (saguna) a jak je také v klidu (nirguna). Je-li tu pohyb, potom se "konatel" uvnitř této pohybující se formy pohybuje (Čili Poznávající zapomene na Sebe sama a považuje tuto pohybující se formu za svou pravou podstatu.)

20. Puruša dlí v těle tohoto "vše" a ono se angažuje v roli toho, kdo koná. A dokud je tu konání, potom toto ne-konající bez-myšlenkovité Já existuje jakožto "já jsem" v rámci mulamáji. (Toto konání či poznávání se děje díky jemnému vztahu prakruti a jejímu věčně přítomnému purušovi.)

21. Král, žebrák i Pán Brahma jsou ve skutečnosti oním Jedním, které je přítomno v tomto „vše“. Ale kvůli tělu tohoto „vše“ jsou tato „mnohá“ těla (jako král, žebrák atd.) nucena svými smyslovými orgány k pohybu. (Je pět smyslových orgánů poznání a pět smyslových orgánů činnosti. Oči například něco spatří, vy to chcete a následně nohy uvedou tělo do pohybu.)

22. Když ono Paramátma „mluví“, potom se On stane Poznávajícím a je tu toto „vše“ a „konatel“. Nicméně díky vivéce člověk dojde k pochopení, že onen „puruša“ není ve skutečnosti v této „zkušenosti“ zapleten.

23. Tento átmapuruša štěká v psovi, kvičí v praseti a hlasitě hýká a lopotí se v oslovi.

24. A přesto toto Jedno vnímá svět a „mnohá“ těla. Vivéki (člověk, který provádí vivéku) chápe, že toto tělo má svůj konec. A proto pohlíží na pandita (učence) úplně stejně jako na „mnohá“ stvoření (sama-darśana; sama = rovnocenný, stejný + darśana = pohled).

||Šlóka|| (Bhagavadgíta 5/18)

„Moudří vidí tutéž bytost ve všem, ať je to učený a pokorný brahmín, kráva, slon, pes nebo vyvrženec.“ (Rudolf Janíček)

„Díky pravému poznání vidí pokorní mudrci stejně učeného a mírného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i pojídače psů.“ (http://www.vedabase.com/cs/bg/5/18)

25. Hrubé tělo bylo pochopeno a překročeno, ale poté se ono Jediné začne jevit jako tento vnitřní prostor. Pochop však, že jenom díky tomuto Jedinému uvnitř vnitřního prostoru je možné vnímat jedince zrozeného v práně (prāṇī = živá bytost). (Tedy On je tím Jediným a On je Poznávajícím a On je také vším jednotlivým, co je poznáváno.)

26. Toto Jediné je mnoha rozličnými formami, které byly stvořeny v práně, a zároveň toto Jediné existuje jakožto „umění/dovednost být/existovat“ (kaḻā vartatī; kaḻā = umění, dovednost, vartaṇe = existovat). A proto pochop, že se tato Skutečnost stala „světlem světa“ (jagajjotī) a „uměním/schopností poznávat“ (jāṇatīkaḻā; jāṇaṇeṃ = vědět, chápat + kaḻā = umění, dovednost). (Tedy Skutečnost se projevuje jako existence + poznání).

27. V uších Mu zní „mnohá“ slova, ale on ví, že je to jediné „Slovo“; pokožkou vnímá horko i chlad (ale neříká, zda to je dobré či špatné); Jeho oči vidí „mnohé“ objekty, ale on chápe, že to je jediný „objekt“ tohoto „vše“. (Tedy vidí totéž, co vidí i nevědomý člověk, ale zná pravou přirozenost toho, co má před Svýma očima.)

28. Na Svém jazyku cítí chuť, nosem tento Puruša vnímá vůně; pomocí smyslových orgánů činnosti (řeč, ruce, nohy, pohlavní orgány a konečník) poznává „mnohé“ smyslové objekty.

29. Toto brahman (sūkṣma = to, co je jemné; brahman) svou jemnou formou chrání všechny hrubé formy. (On používá poznání, ale zůstává jím nedotčen.) On zakouší „mnohé“ radosti i bolesti a jenom On si může dovolit říkat, že vnitřní-svědek (aṁtara-sākṣī; āṁtara = vnitřní + sākṣī = očitý svědek (sa = s; ākṣi = oko) ) a vnitřní-átma (aṁtar-ātmā) nejsou nic jiného, než ono param-átma. (Nevědomý člověk může sice také prohlašovat, že aṁtar-ātmā a param-átma jsou jedno a totéž, ale důležité je skutečné pochopení. On je tím, kdo má poznání, i tím, kdo je nevědomý; On je vším.)

30. On je átma, vnitřní-átma a vesmírné-átma (viśvātmā; viśva = vesmír); On je čajtanja (caitanya = vědomí; uvědomění; Čiré Vědomí; Absolutní Skutečnost), On je átma tohoto „vše“ (sarvātmā) a jemnéátma (sukṣmātmā); On je džíva-átma (jīvātmā), šiva-átma (śivātmā) a param-átma (paramātmā). On je pozorovatelem, svědkem (sākṣī) i touto formou zvanou existence (sattā-rūpa).

31. Jakmile se toto nerozdělené a dokonalé brahman ocitne ve víru změn, které probíhají uvnitř změn (uvnitř „mnohého“, které je uvnitř tohoto „vše“), potom se On stává konatelem těchto „mnohých“ změn (objeví se ego). Potom toto Já říká „mnohé“ věci a toto Nejvyšší se stává tím nejubožejším žebrákem (a vytváří si všechny možné koncepty a hledá štěstí mnoha způsoby).

32. Toto „vše“ není nic jiného než jevící se Jedno a vše v hrubém světě není nic jiného než jednající Jedno. Toto Jedno je iluzorností všeho kolem a toto Jedno je nehybností uvnitř každého pohybu.

33. Je-li tu pohybující se mája, potom je toto Jedno onou iluzí. Je-li tu nehybnost, potom je toto Jedno Parabrahman. Díky této „řeči“ je tu neustálé rozlišování (vivéka) mezi vším pomíjivým a oním nezničitelným Jedním.

34. Když džíva umírá, potom je ono átma *pránou, která opouští tělo; když džíva neví, potom je átma jeho nevědomostí (ajñāna); pochop, že když se átma zrodí v podobě džívy, potom je ono átmavásanou (čili velkou touhou být). *(Randžit Mahárádž – „Celý svět je poháněn dechem“.)

35. Když se džíva, jenž je součástí brahman, sjednotí s šivou, jenž je součástí brahman, potom je toto átmašivou a došlo „zde“ k rozpuštění konceptů pinda a brahmánda (viz dášaka 9, kapitola 5) (a je zakoušena Jeho šakti). Díky čiré satvaguněmula-máji jsou tu tyto čtyři aspekty džívy (prána, nevědomost, vásana a šiva).

36. A tak je tato bez-myšlenkovitá svarúpa světem „mnoha“ forem a tohoto „vše“, které je neustále v pohybu. Ale i tento pohyb bude zničen (i poznání je potřeba považovat za nepravdivé), zatímco tato nehybná Skutečnost tu zůstává od počátku do konce.

37. Jakmile bude na počátku, uprostřed i na konci tato mula mája stejná jako Já, potom bude nepokřivená, bez atributů/nirguna, bez poskvrny/nirandžan, bez jakékoli připoutanosti a osvobozená od pěti elementů.

38. Jakmile jsou omezující koncepty zcela odstraněny, potom jsou džíva a šiva výhradně jedno Jediné. Protože pokud člověk pátrá a nakonec pochopí, jak tu mohou tyto omezující koncepty zůstat?

39. Vědět – to je pouhé poznání/džňána – ale je nutné, aby se poznání stalo vidžňánou (ne-poznáním). Mysl by měla pomocí tohoto „vše“ odhalit unmanu (ne-mysl).

40. Toto poznávající vritti nemůže poznat nivritti (ne-poznání). A jak by guny mohly dosáhnout stavu nirguna? Ale když sádhaka, který dlí v tomto věčném Já, provádí vivéku, dostane se za guny.

41. Manana (tedy nepřetržitá šravana) je hodnotnější než obyčejná šravana a je-li tu manana, potom je možné pochopit podstatu. Díky *nidžadhjáse vzniká sakšatkár – nepřipoutané Já. *(Nidžadhjása je překonání duality a sakšatkár je její úplné a trvalé opuštění.)

42. Stane-li se mula mája neoddělitelnou od nirguny, znamená to, že přišlo Konečné osvobození/sajudžjata. Potom jsou doslovný význam (tedy saguna) i skrytý význam (tedy nirguna) zničeny. („Tam“ ani pochopení nemá své místo.)

43. Jakmile je pozornost trvale upřena na to, na co se nelze koncentrovat (nidžadhjása), jak potom může v této Pravdě/siddhántě zůstávat nějaké „já jsem“ (manana)? Jak by smyslové vnímání mohlo vnímat to, co je nevnímatelné? Je tu bytí, a přesto tu není nic.

44. Zůstat tu i poté, co jsou rozbity omezující koncepty, to je přirozené samádhi. (Randžit Mahárádž – buďte takoví, jací jste byli předtím.) Prostřednictvím šravany by mělo být dosaženo vyprázdnění omezujícího konceptu buddhi („já jsem tělo“).

Tímto končí 1. kapitola 11. dášaky knihy Dásbódh s názvem „Přednáška o siddhántě (o Pravdě) “.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložil Martin Vinkler

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)