ADVAITA.cz

X.10 Promluva o Hybném a Nehybném (z knihy Dásbódh)

10. 2. 2017 - Gábina

|| Šrí Rám ||

1. Když je brahman prázdné jako prostor, je rozlehlé, neomezené a otevřené. Avšak On je nirguna, ryzí, nehybný a věčně-vyvstávající/sadodita.
2. Říká se, že paramátma je jako tento prostor a že s ohledem na toto „Já jsem“ paramátma nezná svět „mnoha“ myšlenek. (Paramátma nemá s tímto vším nic co do činění. Není si vědomo ani tohoto „Já jsem“.) Skutečnost, kterou byste měli poznat, je taková, jaká je, na počátku i na konci. (Maharadž – Ramdas byl velice důvtipný. Svedl vinu na písma. „Ta říkají, že Skutečnost je jako toto nebo tamto…“ On to však neřekl.“)
3. Písma tvrdí, že On/“Já“ se rozprostírá jako rozlehlý otevřený prostor a že prostupuje prázdnotu všemi směry. Ale toto nevnímatelné „Já“ se nestane zjevné/očividné, protože Ono je takové, jaké je.
4. Dále se říká se, že „Já“ je ve všech čtyřech směrech – (např. v bdělém stavu) a že je v hlubinách pekla (tj. stav spánku – kauzální tělo) a také v nebi (tj. stav snění) a že nemá žádný konec. V době rozpuštění a v čase tohoto „vše“/saguna, je „Já“ vždy dokonale úplné.
5. Když je tu Nehybné Jedno (puruša) uvnitř této „věci“, pak se jeví jako hybné (prakrti) uvnitř nehybného. A díky tomuto „Já jsem“ se stává trojicí Znalec, poznání, poznané, a následně nabyde mnoha různých tvarů (písma hovoří o purušovi. Paramátma je (totiž) vždy takové, jaké je.)
6. Když nenahlížíte prostřednictvím smyslů, pak je zde ukrytý poklad „Já jsem“, a jakmile není vnímáno ani toto „vše“, pak je zde pochopení nirguna. Je to kvůli tomuto Znalci, že se bezmyšlenkovitá svarúpa stala tímto „Já jsem“.
7. Toto je mula mája neboli mula prakrti, přesto ji nazývají mula purušou. A díky „Já jsem“ tohoto spojení šiva/šakti je zde „mnoho“ forem vyjádřených „mnoha“ způsoby (mula puruša se nazývá mula májou, ale on tímto není. On zná tuto mula máju. Následkem mula máji se objevuje tato „mnohost“.)
8. Toto „Já jsem“, které bylo přiřazeno k mula purušovi, by mělo být rozpoznáno jako tato Skutečnost (tj. nevím, kdo jsem, ale nejsem tímto; naprostá negace všeho). Jak mohou zůstat slova nepoužita, když tu není zkušenost neboli pochopení „Já jsem“? (Když je pochopení „Já jsem“ odloženo, pak přispěchá „mnoho“ slov a představ. Proto bez opuštění těchto „mnoha“ slov nebude bezmyšlenkovitost nikdy poznána.)
9. Přesto se nedržte pěvně pohodlí formy tohoto „Já jsem“; rovněž ani nenechte přiblížit k „Já jsem“ tuto „mnohost“. Bez pochopení nirguna je tu toto vědění/vnější poznání a následkem toho zde bude zmatek z domněnek a dohadů („mnoho“ myšlenek).
10.  Na tiché obloze se hnul vítr a to vytvořilo zvuk „Já jsem“. Přesto jsou obloha a vítr rozdílné.
11. Stejným způsobem je zde toto nehybné parabrahman a tato hybná mája, což je objevení se klamu/iluze. A je to tato mája, která vytváří a předvádí vír zmatků tohoto klamu/iluze.
12. Tak jako vane vítr na obloze, stejně tak se zjevuje tento pohyb v nepohybu; je tím původní přání (být); je to zrod inspirace.
13.  Díky tomuto „Jáství“ se objevuje vědění a pak se Skutečnost jeví jako tato „řeč“ mula prakrti. Toto tělo je rovněž nazýváno super-kauzálním tělem (tj. mahakarana) a z něho byl vytvořen (na základě objektivizace) vesmír/brahmanda.
14. Když je zde tato rozsáhlá mája neboli mula prakrti, pak se tato Skutečnost jeví jako kauzální tělo v pindě a univerzální kauzální tělo/avjakrut v brahmanandě. A když je zde jemné tělo v pindě, tak je zde zlaté lůno/hiranjagarbha v brahmanandě a posléze se tato Skutečnost jeví jako hrubý vesmír/virat a hrubohmotné individuální tělo.
15. Podle písem dojde k smíchání elementů/panči karan (pozn. je vytvořeno pět velkých elementů, které se navzájem smísí a vytvoří hrubé formy), a tak jsou zformována tato čtyři těla íšvary (tj. mula mája, avjakrut, hiranjagarbha a virat). Proto kdekoliv je bezmyšlenkovité „Já“ a tato „řeč“ („Já jsem“), pak je zde toto vědění a mula mája.
16. Kde je ryzí poznání, pak je to paramátma neboli paraméšvara. A když je paramátma tímto „úplným poznáním“, je zde íšvara (tj. pozorující puruša). Má nespočet jmen – Pán Světa, Átma Světa a Bůh Světa. Toto je ten puruša, který je připoután k „Já jsem“ (tímto způsobem je puruša skrytým Znalcem, který přináší poznání).
17. I když je zde tato forma zvaná existence, je tu také pořád tato svarúpa ryzího poznání. Když je tato forma označena jako světlo, forma plamene, příčinná forma neboli forma poznání, přesto je tu toto ryzí, nedotčené átma.
18. Toto átma se začne označovat jako antarátma/vnitřní átma vesmíru; pozorovatel, svědek a átma tohoto „vše“ Je Znalcem tohoto poutního místa a je dživátma a šivátma (je to vše Jedno átma). V těle by se tomuto átma mělo říkat ten, kdo tajně přebývá v těle (toto ryzí átma se začne pojmenovávat těmito všemi jmény, jakmile něčím prostupuje).
19. Toto Jedno ryzí átma je označováno jako átma indry (pána smyslů), átma brahmy, átma hari a hara, átma jamy, átma dharmy a átma, které je odtaženo od všech zde zmíněných. Dále je označováno jako átma varun, vájů a kuber (což jsou božstva vody, větru a bohatství) a je rovněž podporovatelem rišiů, bohů a světců.
20. Když jsou zde gana, gandharva, vidjadhara, jakša, kinnara, narada a tumbara (všechny možné druhy nebeských světů a stvoření, tj. představivosti), pak je zde tento vnitřní prostor „všeho“. Přesto by mělo být toto átma uvnitř tohoto „vše“ poznáno. (Átma je Znalcem a podporovatelem všeho; všeho, co je představeno, a i když je toto „vše“ poznáno, je tu pořád Ten, díky němuž se všechno toto objevuje.)
21. Je tímto antar-átma/vnitřní átma, které převládá nad sluncem i měsícem a hvězdným systémem; Je tím antar-átman, který převládá nad mraky a zemí (tj. bdění) a dvaceti jedněmi nebi (tj. sen) a sedmi pekly (spánek).
22. Když je zde toto skryté átma a tato rozpínající se liána zvaná mula mája, pak je tu puruša s tímto „Já jsem“. Nyní by proto měl Ten uvnitř posluchače naslouchat s tímto „Já jsem“ oné prakrti. (Zdrojem tohoto hrubého (hrubohmotného) stvoření je tato prakrti a její puruša setrvává trvale stranou. Proto nejdříve naslouchejte této prakti, a pak ji nechte odeznít.)
23. Tato mula mája je bohyní tohoto světa; přesto je tím Nejvyšším poznáním, které je uvnitř paraméšvary; je nejrespektovanější v celém vesmíru, je bohyní vesmíru a matkou tří světů.
24. Ona je vnitřním záměrem a vytváří tento unikátní vnitřní prostor. Tento „výtažek ticha“ (puruša) se stal tímto umem vědění; ona je činností, světlo světa, umění světa a čtyřmi řečmi (para, pašjanti, madhjama a vajkhari).
25. Kde je tato dovednost, inteligence, pochopení a statečnost, tak ten, kdo je bdělý/ostražitý, pátrá skrz tento svět „mnohosti“ a chápe podstatu minulosti, současnosti a budoucnosti (a odhaluje, že je zde pouze čas tohoto „vše“, neboli jak říkají někteří filosofové „nyní“/teď).
26. Když je poznán bdělý stav, snový stav a stav hlubokého spánku, pak je zde tento čtvrtý stav zvaný turíja neboli stav neměnného očekávání (tj. pozorování). Potom je tu toto „vše“ a ona/prakrti se stává štěstím i utrpením, váženou i uráženou.
27. Pak je toto Nejvyšší Já kruté a benevolentní; pak je toto Nejvyšší Já něžné a přátelské; pak je toto Nejvyšší Já naštvané i laskavé, neznající meze.
28. Je-li zde mír, odpuštění, odpoutanost a oddanost, je-li tu duchovní moudrost a sajudžja mukti (konečné osvobození), je-li zde bezmyšlenkovitost a poté přirozený stav, pak je to díky této mula máji.
29. Dříve, díky tomto purušovi a tomuto „Já jsem“, zde byla tato „řeč“ a poté, díky tomuto „Já jsem“ oné prakrti, se „nyní/teď“ stalo gunami a pěti elementy (a je zde minulost, současnost a budoucnost). Avšak oni nemají sami o sobě žádnou sílu. Proto byste měli naslouchat této „hybné“ prakti.
30. Je zde antah-karana, čitta (tj. schopnost myšlení) a vědění; je zde šravana, manana, čajtanja a život; ale všechno to přichází a zase odchází, a tudíž pochopte nirgunu a mějte jasnou čittu/mysl.
31. Je-li zde „Jáství“, vědění; bytí znalým, bytí Znalcem, bytí džívou, bytí šivou, bytí íšvarou a bytí nedotčen, pak by zde měla být tato „řeč“.
32. Protože díky tomuto „Já jsem“,toto rozlehlé paramátma může být pochopeno; Ono se stalo tímto „světlem světa“. Ono je vlastníkem bezmyšlenkovitosti (tj. mimo toto všechno), přesto se stalo Znalcem, átma uvnitř tohoto vše (připoutalo sebe sama k omezenému konceptu „všeho“).
33. Pak je zde átma, univerzální plamen a vědění všeho. On jeden jediný se nechal vmíchat do trojice Znalec, poznání a poznané a potom On ví. Když je Pravda tímto „uměním vnitřního prostoru“, pak je zde pouze vědění.
34. Poté přijde spousta objektů se jmény mužského, ženského a středního rodu. Toto je však vykonstruovaný hrubohmotný svět „mnoha“ myšlenek. Proto by měla být pochopena bezmyšlenkovitost.
35. Toto „vše“ je toto ryzí hybné Jedno. Poté antar-átma rozpohybuje nesčetný počet forem od mravence k Brahma atd., ti všichni se pohybují díky tomuto antar-átma.
36. Co je toto antar-átma? Jelikož nebylo antar-átma ve světě ani trochu rozpoznáno, toto poznání se stalo atrakcí a dovedností „mnoha“ cest.
37. Toto antar-átma rozumí, ale nevidí „mnohost“ forem. Přináší tuto „zkušenost“, ale neobjevuje se. Antar-átma je uvnitř těla „všeho“. Avšak toto Jedno na tomto místě „všeho“ nepřebývá.
38. Tento antar-átma překypuje uvnitř oblohy. Když pohlédnete na jezero, On/antar-átma expanduje směrem ven a i když pozoruje tento „objekt“, setrvává pořád všude.
39. Toto antar-átma se stává jakoby viditelným „objektem“ na nějž dopadlo. Ale antar-átma je rychlejší než vítr mula máji. (Je rychlejší, jelikož prostor a čas zde neexistují.)
40. Toto Jedno uvnitř „mnohosti“ vnímá toto „vše“ (oči nejsou spatřeny, jsou vytvořeny z masa; je to toto Jedno, které zná toto „vše“). Jakmile Jedno ochutnává jazykem uvnitř „mnohosti“, rozpoznává Skutečnost skrze mysl (smyslové vnímání obrátí Skutečnost na její vlastní objekt).
41. Toto átma sedí v uších, a je to átma, kdo slyší „slovo“. Díky nosu toto átma přijímá vůni/zápach. Díky pokožce átma rozezná, co je horké a co studené apod.
42. Zná toto „umění vnitřního prostoru“. Átma je ve „všem“, ale je od toho stranou. Átma samotné zná Svou vlastní nevyzpytatelnou/nepochopitelnou hru.
43. Puruša není ženou ani dítětem, mladým člověkem či celibátníkem. Je držitelem tohoto těla vytvořeného z gun a elementů, ale není tělem.
44. Átma přiměje tělo tohoto „vše“ k pohybu; to činí,ale je rovněž nazýváno ne-konatelem. Átma je Znalcem tohoto poutního místa (tj. Já jsem) a je tím přebývajícím v tomto poutním místě. Átma by mělo být nazýváno tajemným, vnitřním, přebývajícím v těle.

|| śloka || (Bhagavadgíta 15.16)
dvāvimau puruṣau loke kṣaraścākṣara eva ca |
kṣaraḥ sarvāṇi bhūtāni kūṭasthokṣara ucyate ||

There are two kinds of beings in creation, the kṣhar (perishable) and the akṣhar (imperishable). The perishable are all beings in the material realm. The imperishable are the the liberated beings.(tr.Swami Mukundananda)

Two Purushas there are in this world, the perishable and the imperishable. All beings are the perishable, and the Kutastha is called the imperishable. (tr. Swami Sivananda)

45. Puruša je uvnitř těchto dvou světů (tohoto hrubohmotného a světa za hmotou), a tudíž by zde mělo být rozlišování mezi zničitelným a nezničitelným. Elementy a toto „vše“ je zničitelné. Nazývají toto tajemství vnitřním přebývajícím, tím nezničitelným. (To říkají, ale On/puruša nezůstane jako Znalec, když se poznané vytratí nebo jako Přebývající, když pomine místo přebývání).
46. On je nejdokonalejším purušou, On je To, je oproštěn od pěti elementů/prapanč, zbaven nečistoty/nirandžan, bez adžňány (Maharadž – s adžňánou je zde vnímání poznání. Proto On je za poznáním.) On je Tím jediným paramátman, neměnným brahman.
47. Čtyři těla by měla být rozpuštěna a sádhaka by měl být za těmito čtyřmi těly. Když jste za těmito těly, pak byste měl být znám jako oddaný bez oddělenosti/neměl by tu být žádný druhý.
48. Jakmile jsou tato těla odhozena, jak může antar-átma/vnitřní „Já“ zůstávat „zde“? V neměnnosti neexistuje měnící se místo. (Je nazýván antar-átma dokud je zde místo, objekt, k přebývání.)
49. Toto nehybné parabrahman je Jedno jediné. Pohyb by měl být znám jako falešný. Tudíž s takovýmto rozlišováním/vivék byste měli jasně pochopit bezmyšlenkovitost. (Maharadž – co dělat? On není ničím, co lze spatřit či vnímat, přesto je zde.)
50. Pak rachocení tohoto „vše“ není žádoucí. Jeden je v pohybu, druhý v nepohybu. Proto Ten, kdo je věčným ryzím poznáním, by měl být rozpoznán prostřednictvím tohoto poznání.
51. Toto nepodstatné (tj. Já jsem) bylo opuštěno a podstatné (Já neexistuji) bylo přijato. Proto by zde měla být bezmyšlenkovitost. Pomocí rozlišování/vivéka mezi trvalým a nestálým (věčným a dočasným) (V. 45) by mělo být toto parabrahman uvnitř tohoto poznání pochopeno.
52.  Pak se toto poznání „zde“ stane vidžňánou (tj. rozpuštění poznání) a tato mysl „zde“ se stane unmani (tj. žádná mysl). Jak může být atribut hybného átma „tam“?
53. Nyní není potřeba žádných dohadů a pomluv. Skutečnost by měla být poznána na základě vaší vlastní „zkušenosti“. Vynaloží-li mula mája velké úsilí a lopotí se bez pochopení nirguny, pak se tato Skutečnost stane hříchem tělesného vědomí.
54. Neexistuje ryzejší činnost než Pravda a žádný hřích není horší než ne-pravda. Ale povězte mi, jak zde může být tato absolutní spokojenost nirguny, nepřišla-li tato „zkušenost“?
55. Poznejte, že Pravda je svarúpa (přirozenost), a pak se tato neskutečná mája stane bezmyšlenkovitým „Já“. „Zde“ (tj. mája) má formu a rovněž hřích i cnost.
56. Jakmile toto „viditelné“ a hřích spolu s ctností odpadnou, pak tu zůstane jen parabrahman. To značí být bez oddělenosti/přítomnosti někoho dalšího, mimo/před Já jsem“.
57. Pak jste samo-zřejmé „Já“ a toto „tam“ nemá žádnou spojitost s těly. Díky bezmyšlenkovitosti je hromada hříchů spálena.
58. Jinak, bez znalosti brahman, jsou zde sádhany/duchovní praxe, které jsou pro toto átma pouhou únavou. Jak může být hřích „mnohosti“ odstraněn pomocí těchto sádhan? (Jak může být tělo zapomenuto, pokud potřebujete dělat sádhanu?)
59. Toto tělo bylo vytvořeno z hříchu a poté v hříchu vyrostlo. Když se ve vnitřním prostoru objeví choroba, jak mohou být nápomocné tyto povrchní léčivé prostředky/opatření?
60. Na „mnohých“ poutních místech je tato bezmyšlenkovitost klamána a mařena; na „mnoha“ místech je tato bezmyšlenkovitost trestána; Ve vězení „mnohosti“ je tato bezmyšlenkovitá svarúpa ničena na každém místě.
61. Můžete se pokrýt prachem „mnohosti“ (Maharadž – toto tělo je prach) nebo spálit se krutou koncentrací. Ale pokud toto bezmyšlenkovité „Já“ činí pouze povrchní a laciné představení, pak to není ona ryzí svarúpa.
62. Můžete jíst hroudy kravího trusu a pít hojné množství kravské moči, anebo můžete být ověnčeni rudrakšou/korály.
63. Můžete nosit kvalitní duchovní oděv, ale přesto v tomto vnitřním prostoru překypuje hřích. Jestliže je toto átma stokou hříchu, pak je požadováno poznání átma.
64. Existuje „mnoho“ slibů a „mnoho“ darů; „mnoho“ jóg a „mnoho“ poutí. Ale ještě vetší/důležitější než tato čirá sattva guna tohoto „vše“, je poznání átma.
65. Zásluha toho, kdo věčně chápe toto poznání átma, nemá žádné hranice. Není již déle vlastněna zkaženým/nehodným a hříšníkem.
66. Tato pravá svarúpa se nachází uvnitř véd a šáster (poznání, které mohou odrýt, je toto „vše“). Tato svarúpa /vaše vlastní forma je formou džňánina (není zde žádný rozdíl mezi Ním a Jeho poznáním). Jeho zásluha je nezměrná a Jeho ryzí jednání nezná žádné hranice.
67. Tato „řeč“ je „zkušeností“ saguna a jakmile je tato „zkušenost“ pochopena“, je zde vize/zření átma. Neměli byste trpět setrváváním bez této „zkušenosti“.
68. Můj drahý, milý posluchači/sadždžana! Přiveď tento svět do „zkušenosti“ saguna. Není-li zde tato „zkušenost“, pak je vše pouhým utrpením. Díky milosti pána raghu (tj. satgurua) setrvávej v absolutním přesvědčení tohoto pochopení nirguny.

Tímto končí 10. kapitola dášaky knihy Dásbódh s názvem „Puruša a Prakrti“.

Z anglického překladu Johna Norwella přeložila Gabriela Adámková

Další kapitoly z knihy Dásbódh (+ předmluva + zpívaný Dásbódh + PDF)