ADVAITA.cz

Jóga Vasištha - Kniha II. - O chování hledajícího - II.17 - II.20

15. 2. 2017 - Lenka

II.17

VASIŠTHA řekl:

Jen člověk hledající pravdu a stranící se společnosti nevědomých hlupáků je oprávněn naslouchat tomu, co nyní hodlám vyjevit. Ó Rámo, ty takovým člověkem bezesporu jsi. Naslouchat tomuto učení si přeje jen ten, kdo je dostatečně zralý. Avšak podobně jako světlo lampy osvítí každého, kdo je v jeho dosahu, tak toto učení je schopno pomoci na cestě k osvobození každému, kdo ho vyslechne, ať si to přál, nebo ne. Zjistíme-li, že co se zdálo být hadem, je ve skutečnosti provazem, pak náš strach z hada okamžitě zmizí. Podobně při studiu této knihy zmizí i naše utrpení pocházející z koloběhu života a smrti.

Celý původní text obsahuje třicet dva tisíce dvojverší. Kniha první se jmenuje Vajrádžňa Prakaraná, O odtažitosti. Sestává z patnácti set dvojverší a dává člověku poznat pravou podstatu života v tomto světě. Pečlivé studium této části očišťuje srdce.

Kniha druhá je Mumukšu Vjavahára Prakaraná, O chování hledajícího. Ta se skládá z tisíce dvojverší a popisuje, jaké jsou předpoklady člověka hledajícího poznání.

Kniha třetí, Utpatti Prakaraná, O stvoření, obsahuje sedm tisíc dvojverší. Tvoří ji množství inspirativních příběhů, které pomáhají nastínit nejvyšší pravdu o tom, že dle falešných představ „já“ a „toto“ a jejich vzájemné hry se vesmír zdá být skutečným, i když tomu tak doopravdy není.

Kniha čtvrtá, Šthiti Prakaraná, O bytí, sestává ze tří tisíc dvojverší a opět je tu na příbězích odhalována pravda o existenci a podstatě tohoto světa.

Kniha pátá Upašánti Prakaraná, O ukončení, obsahuje pět tisíc dvojverší. Naslouchání této části nabízí možnost ukončení klamného vnímání světa, kdy zůstává už jen nepatrná stopa nevědomosti.

Kniha šestá a poslední, Nirvána Prakaraná, O osvobození, sestává ze čtrnácti tisíc a pěti set dvojverší. Studium a pochopení této části rozptýlí nevědomost a po odstranění všech klamů a iluzí je tu úplné osvobození. Takto osvobozený člověk sice přebývá ve fyzickém těle, ale žije tak, jako by se od něj již osvobodil. Prostý žádostivosti, tužeb, připoutanosti a odporu je vysvobozen z koloběhu života a smrti. Teď a tady se zbavil démona zvaného egoismus a spočívá v jednotě s nejvyšší skutečností.

II.18

VASIŠTHA pokračoval:

Kdo zasévá semínka poznání tohoto učení, brzy získá jeho plody v podobě pochopení pravdy. Objasnění pravdy je třeba přijmout, třebaže pochází od člověka, anebo je pak odmítnout, třebaže by šlo o božské odhalení. Jsou-li slova moudrá, měli bychom je přijmout i z úst dítěte, anebo je pak odmítnout, i kdyby je prohlašoval sám Stvořitel Brahma.

Kdo naslouchá výkladu tohoto učení a hluboce o něm uvažuje, těší se z neomezeného poznání, pevného přesvědčení a neotřesitelného duševního klidu. Ten, kdo se postupně dostává k tomu, co nazýváme osvobození, má mysl tichou a klidnou a září jasným čistým světlem jako Měsíc za podzimní noci.

Mudrc, který pochopil kouzlo kosmické Iluze, zvané Mája, vidí v jediném nerozděleném vědomí bezpočet vesmírů. Vidí nekonečno v každém atomu, a proto není závislý na představě vzniku či zániku projeveného světa. Neodmítá to, co přichází, a je s tím spokojený a nežene se za tím, co mu bylo odebráno, ani kvůli tomu netruchlí.

Toto učení je snadno srozumitelné, neboť text je bohatě okrášlen příběhy a podobenstvími. Ten, kdo tuto posvátnou knihu pečlivě studuje a přemýšlí o významu slov, nemusí podstupovat odříkání, meditace, provádění rituálů či opakování manter (posvátných slabik). Člověk nepotřebuje k dosažení osvobození nic víc než důkladné studium a pochopení této knihy.

Kdo pochopí toto učení, není už déle klamán projeveným světem. Vidí-li člověk jedovatého hada namalovaného na obraze, nemá důvod se ho bát. Podobně je-li projevený svět pochopen jako jev, není důvod k nadšení ani smutku. Toto učení je prostředkem k nejvyššímu poznání a škoda těch, kteří se ho bojí následovat a vyhledávají smyslová potěšení, neboť takové čeká jen trápení.

Ó Rámo, pravdu, kterou člověk nemůže osobně zakoušet, nemůže ani pochopit, ledaže by byla vysvětlena pomocí názorných příkladů. A takové příklady jsou v textu použity s jasným záměrem. Neměli bychom je chápat doslovně ani přehánět jejich význam. V knize je projevený svět připodobňován ke snu. Dané příklady mají smysl jako podobenství a nesmíme dopustit, aby naše uvažování bylo zahaleno špatným pochopením či překroucením jejich smyslu.

II.19, 20

VASIŠTHA pokračoval:

Zde použitá přirovnání mají jediný smysl, umožnit tomu, kdo naslouchá, dojít k pravdě. Pochopení pravdy je natolik životně důležité, že je dobré cokoli, co je schopno pomoci k jejímu dosažení, třebaže příklady a podobenství mohou být smyšlené. Z každého podobenství je dále třeba vzít jen tu část, která vykazuje podobnost, a zbytek nebrat v úvahu. Studium posvátných textů s názornými příklady a pomoc učitelů jsou nezbytné jen do té doby, dokud není pochopena pravda.

Moudrý člověk pokračuje ve studiu učení, dokud nedojde k pochopení pravdy a nedosáhne plného osvícení. Pochopení pouze částečné vyústí v omyly a zmatení. Není-li v srdci přítomen nejvyšší klid a mír (tzv. čtvrtý stav, neboli turija) a je-li zdání považováno za skutečnost, je to výsledek nedokonalého pochopení a z toho plynoucího překrouceného uvažování.

Tak jako všechny vlny mají svůj základ v oceánu, tak všechny důkazy mají základ v přímém nazírání, v přímém zakoušení pravdy. Základ všeho tvoří vědomí, které samo je tím, kdo zakouší, aktem zakoušení i zkušeností či zážitkem. Skutečností je jen samotné zakoušení, a přesto při mylném chápání se to jeví tak, že zakoušení musí mít svůj subjekt, tedy někoho, kdo zakouší. Takové mylné chápání je možno rozptýlit díky poznání, vycházejícímu z dotazování. Pak nerozdělené vědomí zazáří v celé své kráse. Na tomto stupni se i dotazování stane nadbytečným a samo odejde.

Tak jako se ve vzduchu ukrývá i jeho pohyb ve formě větru, tak je ve vědomí obsažen projevený svět, zahrnující jemnou vnímající mysl i hrubé objekty vnímání. A vnímající mysl si na základě své nevědomosti myslí „jsem to a to“, „jsem takový a takový objekt“ a tak se jím stane. Avšak každý objekt je zakoušen subjektem a ne jinak.

Ó Rámo, do doby, než v tobě vzklíčí poznání, hledej útočiště v učení předávaném velkými učiteli. Tvé chování bude odrážet jejich chování a tak se rozvinou tvé ušlechtilé vlastnosti i tvá moudrost. Růst poznání a následování příkladu vznešeného chování světců se budou vzájemně podporovat.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy