Jóga Vasištha - Kniha II. - O chování hledajícího - II.2 - II.5

11. 1. 2017 - Lenka

II.2, 3

VIŠVÁMITRA řekl přítomným mudrcům:

Stejně jako Šuka, získal i Ráma nejvyšší poznání. V takovém člověku utichnou i ty nejjemnější tužby po světském potěšení. Člověk nejvyššího poznání se zcela jistě pozná podle toho, že ho světská potěšení nepřitahují. Pokud sklony k honbě za potěšeními jsou silné, je to omezení, pokud zmizí, je to osvobození. Skutečně osvobozeným mudrcem je ten, kdo ze své podstaty není ovládán smyslovým potěšením, touhou po slávě či jinými pohnutkami. Prosím, aby mudrc Vasištha poučil Rámu takovým způsobem, aby ho utvrdil v jeho poznání a zároveň nás ostatní inspiroval. Takové poučení bude jistě tou nejvyšší moudrostí a tím nejlepším z posvátných textů, neboť bude předáváno osvíceným mudrcem vyspělému a odpoutanému žákovi.

VASIŠTHA řekl:

Tvé žádosti vyhovím. A nyní ti, Rámo, předám poznání, které mi bylo odhaleno samotným božským Stvořitelem Brahmou.

RÁMA řekl:

Svatý muži, pověz mi prosím nejprve, proč nebyl Védavjása považován za osvobozeného mudrce, zatímco jeho syn Šuka ano.

VASIŠTHA řekl:

Ó Rámo, bezpočet již bylo světů, které vznikly a zase zanikly. Ve skutečnosti není ani možné představit si bezpočet vesmírů, které existují v tomto okamžiku. To všechno se ale může okamžitě realizovat v srdci a mysli jedince, neboť tyto vesmíry jsou jako vzdušné zámky vytvořené z tužeb, jež se objevují v srdci a mysli. Živá bytost takto vytváří svět, a dokud žije, tuto iluzi posiluje. Když odejde, vytváří si a zakouší svět další. Vznikají tak světy uvnitř světů, podobně jako se do sebe skládají plátky cibule. Přestože si živí i mrtví myslí, že jsou skuteční, tak ani hmotný svět ani různé druhy stvoření skutečné nejsou. Neuvědoměním si této pravdy je projevený svět udržován.

Ó Rámo, v tomto vesmírném oceánu bytí se tu a tam objevují bytosti, které jsou totožné s jinými, a další, které jsou odlišné. Tento Védavjása je dvacátý třetí v proudu stvoření. On i jiní mudrci budou tělo získávat a zase ho ztrácet znovu a znovu. Někteří budou totožní s jinými a někteří se budou lišit. V tomto vtělení je Védavjása zcela osvobozeným mudrcem. Mudrci se též mnohokrát vtělí a získají vztah s jinými vtěleními. Někdy jsou totožní a jindy odlišní, například ve svém učení či chování.

Kapitola 2: Vlastní úsilí

II.4, 5

VASIŠTHA pokračoval:

Ó Rámo, stejně jako voda zůstane vodou, ať jsou na ní vlny nebo ne, tak poznání osvobozeného mudrce zůstává stejné, ať jsou jeho vnější projevy jakékoli. Rozdíl je jen v tom, jak ho vnímá nevědomý pozorovatel.

Proto Rámo naslouchej tomu, co ti budu povídat. Toto poučení zcela jistě odstraní temnotu nevědomosti.

Cokoli je v tomto světě získáno, je získáno díky vlastnímu úsilí. Pokud se setkáme s neúspěchem, zjistíme, že naše úsilí bylo příliš chabé. Toto je zřejmé, zatímco to, čemu říkáme náhoda či osud, je smyšlené a není vidět.

Správné vlastní úsilí, Rámo, je takové mentální, verbální a fyzické konání, které je v souladu s učením mudrců. Jen díky tomuto úsilí se Indra stal králem nebes, Brahma Stvořitelem a ostatní bohové získali svoje místa.

Vlastní úsilí je dvojího druhu, z minulých zrození a z tohoto zrození. To druhé působí proti prvnímu. Osud není nic jiného než vlastní úsilí v předchozích zrozeních. V daném zrození je neustálý střet těchto dvou a silnější vyhrává.

Vlastní úsilí, které není v souladu s učením mudrců, je vyvoláno falešnými představami. Objeví-li se překážky k dosažení výsledků našeho úsilí, měli bychom prozkoumat, zda nejde právě o takové pomýlené úsilí, a pokud ano, měli bychom to okamžitě napravit. Nic nemá větší sílu než správný čin v přítomném okamžiku. Proto se má člověk uchýlit k vlastnímu snažení, zatnout zuby a překonat zlo dobrem a osud správným úsilím v přítomném okamžiku.

Líný člověk je horší než osel. Člověk by se neměl poddávat lenosti, ale usilovat o dosažení osvobození, dobře si vědom toho, že mu života každým okamžikem ubývá. Tak jako si červi libují v hnisu, neměl by si člověk libovat v nemravnostech smyslového potěšení.

Jen hlupák může říci: „Osud mě nutí toto udělat“. Takovému štěstí přát nebude. Proto vlastním úsilím získej moudrost a pak pochop, že toto úsilí končí přímým nahlédnutím pravdy.

Kdyby na světě neexistoval onen strašlivý původce zla jménem lenost, kdo by byl potom nevzdělaný či chudobný? Lidé žijí jako dobytek v bídě a utrpení jen a jen kvůli lenosti.

VÁLMÍKI řekl:

V tuto chvíli byl čas na večerní modlitby a promluvy byly až do dalšího dne přerušeny.

překlad Lenka Vinklerová

další části knihy